11 VSOL 25/2012-218
39 ICm 455/2011 11 VSOL 25/2012-218 (KSBR 39 INS 13575/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce HM Studio a.s., se sídlem Horoměřice, Velvarská 3, PSČ 252 62, IČ: 28220854, zastoupeného JUDr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem Praha 2, Nad Petruskou 1, PSČ 120 00, proti žalovanému Mgr. Miroslavu Sládkovi, se sídlem Brno, Heršpická 6, PSČ 639 00, insolvenčnímu správci dlužníka DEVEPLAN, a.s., se sídlem Kuřimská 1926/21A, PSČ 621 00, IČ: 27239641, zastoupeného obecným zmocněncem Mgr. Ivanem Ferklem, Brno, Heršpická 6, PSČ 639 00, o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, k odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 39 INS 13575/2010, 39 ICm 455/2011-123 ze dne 9.9.2011

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e . (KSBR 39 INS 13575/2010) II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 16.639,80 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 17.875,20 Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho advokáta.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka pozemek parc. č. 227/28 orná půda o výměře 8538 m, zapsaný na LV č. 591 pro obec Postřižín, katastrální území Postřižín, okres Mělník (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 17.213 Kč (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce podal včasnou vylučovací žalobu, neboť žalovaný dne 3.2.2011 sepsal do majetkové podstaty dlužníka předmětnou nemovitost, o čemž žalovaný informoval žalobce písemným oznámením doručeným žalobci dne 8.2.2011, a žaloba byla podána dne 24.2.2011, tedy ve lhůtě 30 dnů od doručení vyrozumění o soupisu majetku (§ 225 odst. 2 insolvenčního zákona). Ve vztahu ke skutkovému stavu soud zjistil, že dne 5.1.2009 byla mezi dlužníkem jako budoucím prodávajícím a žalobcem jako budoucím kupujícím uzavřena smlouva o smlouvě budoucí kupní, která obsahuje text kupní smlouvy shodný obsahově a označením jednotlivých článků zcela s textem kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem jako prodávajícím a žalobcem jako kupujícím dne 24.2.2010, přičemž v době podpisu kupní smlouvy byl dlužník vlastníkem předmětné nemovitosti. Na základě společného návrhu příslušeného katastrálního úřadu byla předmětná nemovitost zapsána do vlastnictví žalobce. Dlužník jako zástavní dlužník a žalobce jako zástavní věřitel dále uzavřeli dne 2.2.2009 smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětné nemovitosti, ve které je sjednána záloha na kupní cenu ve výši 768.420 Kč a doplatek kupní ceny ve výši 6.915.780 Kč. Dozorčí rada dlužníka při jednání dne 22.12.2008 vyjádřila souhlas s uzavřením budoucí kupní smlouvy mezi žalobcem a dlužníkem na předmětné nemovitosti za částku 7.684.200 Kč, přičemž mezi účastníky není sporu o tom, že tato kupní cena byla dlužníkovi uhrazena. Po právní stránce soud uzavřel, že žalobce jako vlastník předmětné nemovitosti je aktivně věcně legitimován k podání vylučovací žaloby. Mezi dlužníkem a žalobcem byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí podléhající režimu ustanovení § 289 obchodního zákoníku, kupní smlouva mezi oběma stranami obsažená v této smlouvě byla následně smluvními stranami uzavřena, přičemž text (KSBR 39 INS 13575/2010) smlouvy o smlouvě budoucí a text vložené kupní smlouvy zcela jasně specifikuje předmět závazkového vztahu, tj. prodej předmětné nemovitosti, rovněž tak obsahuje přesné vymezení kupní ceny. Kupní smlouva má tak náležitosti podle ustanovení § 588 občanského zákoníku (předmět koupě a kupní cena jsou v ní řádně specifikovány). Vůle smluvních stran uzavřít kupní smlouvu s kupní cenou ve výši 7.684.200 Kč vyplývá rovněž ze zástavní smlouvy, o této vůli svědčí i plná moc vystavená dlužníkem dne 8.2.2010 pro advokáta JUDr. Filipa Seiferta, ve které je kupní cena v této výši výslovně uvedena. Obdobný závěr je také možno učinit ze zápisu z jednání dozorčí rady žalobce ze dne 22.12.2008, kterým byla i vyvrácena argumentace žalovaného, pokud jde o nesouhlas dozorčí rady žalobce vyžadovaný ve smyslu ustanovení § 193 odst. 2 obchodního zákoníku. Soud proto shledal žalobu důvodnou. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesního úspěchu účastníků tak, že procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 17.213 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Uvedl, že předmětná kupní smlouva je neplatná, neboť kupní cena pozemku neodpovídá kupní ceně, za kterou dlužník a žalobce podle své pravé a skutečné vůle tento pozemek převedli, pouze zastírá skutečnou dohodu dlužníka a žalobce, která není zahrnuta na téže listině. Skutečná dohoda dlužníka a žalobce o výši kupní ceny vyplývá z dohody označené jako Základní podmínky koupě ze dne 12.6.2007 uzavřená mezi dlužníkem a jménem žalobce Janem Maříkem, dále ze smlouvy o smlouvě budoucí kupní uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem dne 5.1.2009 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 26.1.2010 a samotné kupní smlouvy. Ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní byla kupní cena pozemku toliko účelově rozdělena na tři části, a to první úplatu ve výši 4.273.500 Kč spolu s DPH jako cena za projekt, druhou úplatu ve výši 4.273.500 Kč spolu s DPH jako cena za sítě a ve výši 7.684.200 Kč jako kupní cena za pozemek, tedy skutečnou vůlí smluvních stran bylo převést předmětný pozemek za kupní cenu ve výši 16.231.200 Kč. Namítl, že s tvrzeními žalovaného ohledně neplatnosti kupní smlouvy se soud prvního stupně nevypořádal, a měl-li za to, že jeho tvrzení nejsou prokázána, měl žalovaného poučit, aby svá tvrzení řádně doložil, zejména, aby soudu předložil dohodu o základních podmínkách koupě, jejíž existence vyšla v řízení najevo. Soud prvního stupně tedy nesplnil svoji poučovací povinnost podle ustanovení § 118a občanského soudního řádu. Zdůraznil, že dohodu o základních podmínkách koupě uzavřel Jan Mařík jednající ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 obchodního zákoníku jménem žalobce a na jeho účet a v této dohodě byla dohodnuta cena pozemku více než 16 mil. Kč. Poukázal dále na sjednání platebních podmínek, kdy kupní smlouva měla být uzavřena do 28.2.2010 a podmínkou jejího uzavření bylo uhrazení zálohy ve výši 768.420 Kč, dále uhrazení ceny za projekt a ceny za sítě a složení zbytku ceny na účet advokátní úschovy, z čehož vyplývá, že do 28.2.2010 musel žalobce tyto své platební povinnosti splnit. Jinými slovy záloha a cena za projekt byly splatné před uzavřením kupní smlouvy a představují platbu předem, cena za sítě byla splatná nejpozději v den uzavření kupní smlouvy a zbytek ceny měl být složen na účet advokátní úschovy. Platební povinnosti žalobce tak byly nastaveny způsobem typickým pro hrazení kupní ceny (KSBR 39 INS 13575/2010) nemovitosti. Dále namítl, že smlouva o budoucí kupní smlouvě svým obsahem není smlouvou o dílo, tedy cena za projekt a cena za sítě nejsou úplatami za provedení díla. Na základě neplatné kupní smlouvy z důvodu rozporu mezi skutečnou vůlí žalobce a dlužníka (simulované ceny) v kupní smlouvě, v důsledku čehož není splněn požadavek písemné formy smlouvy o převodu nemovitosti (a kupní ceny jako její podstatné náležitosti) podle ustanovení § 46 občanského zákoníku, nemohlo být převedeno vlastnické právo k předmětnému pozemku z dlužníka na žalobce. K tomu poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 30 Cdo 2216/2007 ze dne 20.5.2008. Navíc, i kdyby byla kupní smlouva platná, z důvodu absence souhlasu dozorčí rady žalobce podle ustanovení § 193 odst. 2 obchodního zákoníku by byla neúčinná. Z tohoto důvodu předmětný pozemek byl zcela oprávněně zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobu zamítne.

K odvolání žalovaného se žalobce vyjádřil tak, že dne 12.6.2007 byla uzavřena mezi dlužníkem a Janem Maříkem, nikoliv však žalobcem, který je akciovou společností vzniklou až dne 31.12.2007, dohoda o základních podmínkách koupě, tedy dohoda byla uzavřena odlišným subjektem od žalobce. Odkaz žalovaného na ustanovení § 64 odst. 1 obchodního zákoníku není správný, neboť žalobce jako akciová společnost vznikl přibližně 6 měsíců po podpisu této dohody, avšak z uvedeného zákonného ustanovení vyplývá podmínka schválení jednání za právnickou osobu do 3 měsíců od vzniku společnosti. Poukázal na to, že ve smlouvě o budoucí kupní smlouvě účastníci sjednali kupní cenu za pozemek, dále cenu za projekt a cenu za sítě jako ceny za provedené dílo, dále sjednali platbu zálohy na kupní cenu za pozemek a její doplatek prostřednictvím advokátní úschovy, přičemž platbu ceny za sítě podmínili skutečným provedením díla. Jelikož toto dílo provedeno nebylo, cena za sítě zaplacena nebyla. Při podpisu kupní smlouvy si již obě smluvní strany byly vědomy, že sítě vybudovány nebyly a v nejbližší době ani nebudou, dále i toho, že za ně nebylo zaplaceno, přesto však dobrovolně přistoupily k podpisu kupní smlouvy a převodu vlastnického práva k pozemku za smluvenou kupní cenu. Cena za sítě, cena za projekt a kupní cena tak mezi smluvními stranami byly sjednány za tři různá plnění a měly každá jinou právní kauzu. Dále uvedl, že dlužník uzavřel s žalobcem kupní smlouvu prostřednictvím zmocněnce jednajícího na základě plné moci, ze které jednoznačně vyplývá úmysl smluvních stran uzavřít kupní smlouvu za cenu 7.684.200 Kč. Poukázal na ustanovení § 41a odst. 2 věty druhé občanského zákoníku, dle kterého neplatnosti zastřeného právního úkonu se nelze dovolávat vůči účastníku, který jej považoval za nezastřený, a na ustanovení § 266 odst. 4 obchodního zákoníku, dle kterého projev vůle ve vztahu k nejasnému ujednání kupní ceny je nutné vyložit k tíži té smluvní strany, která jej poprvé použila, tedy k tíži dlužníka. Dlužník byl tím, kdo vyzval žalobce k uzavření předmětné kupní smlouvy, a to i přesto, že nebyla uhrazena ze strany žalobce cena za sítě. Podle zápisu ze schůze dozorčí rady žalobce ze dne 22.12.2008 dozorčí rada udělila souhlas jak k uzavření smlouvy o budoucí kupní smlouvě, tak souhlas k uzavření samotné kupní smlouvy na předmětný pozemek. Dále se dovolával závěrů formulovaných v rozsudku Nejvyššího soudu České (KSBR 39 INS 13575/2010) republiky sp. zn. 29 Cdo 3223/2010 ze dne 11.4.2012, dle kterého ustanovení § 193 odst. 2 obchodního zákoníku nezakládá takové omezení oprávnění představenstva jednat jménem akciové společnosti, v jehož důsledku by smlouva uzavřená bez souhlasu dozorčí rady (popřípadě i valné hromady) nebyla účinná a nevázala společnost. Navrhuje proto potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného.

Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) a písm. g) o.s.ř., přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a po jednání ve věci, při kterém zopakoval a doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobce podal včasnou žalobu o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka, tedy ve lhůtě 30 dnů od doručení vyrozumění o soupisu tohoto majetku (§ 225 odst. 2 IZ).

Odvolací soud obecně konstatuje, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka (excindační žalobě), patří, že: 1) věc byla správcem insolvenčním správcem příslušného dlužníka pojata do soupisu majetkové podstaty dlužníka; 2) excindační žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkurs prohlásil; 3) žalovaným je insolvenční správce dlužníka; 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v majetkové podstaty dlužníka; 5) osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Pro výsledek tohoto odvolacího řízení je určující, zda je dán poslední z vypočtených předpokladů, když o splnění zbývajících předpokladů účastníci řízení ani soud prvního stupně pochybnosti neměli.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování níže uvedenými listinami, ze kterých dospěl k následujícím zjištěním: (KSBR 39 INS 13575/2010) -ze smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 5.1.2009 a jejího dodatku č. 1 ze dne 26.1.2010 zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli dlužník jako budoucí prodávající a žalobce jako budoucí kupující, předmětem této smlouvy je převod (koupě) pozemku parc. č. 227/28 orná půda o výměře 8538 m v k. ú. a obci Postřižín, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník na LV č. 136, přičemž každá ze smluvních stran je oprávněna vyzvat druhou smluvní stranu k uzavření kupní smlouvy na pozemek do 28.2.2010. Dále tato smlouva obsahuje ujednání, že budoucí prodávající před podpisem této smlouvy na základě svého závazku ze zrušené budoucí smlouvy připravil pro budoucího kupujícího v souladu s touto smlouvou projekt Země hraček a zajistil pro budoucího kupujícího rozhodnutí o umístění stavby Země hraček a dále přivedení či výstavbu a napojení infrastruktury a přístupovou cestu. V ujednání o ceně se budoucí kupující zavázal zaplatit budoucímu prodávajícímu úplatu ve výši 4.273.500 Kč spolu s příslušnou sazbou DPH jako cenu za projekt do 15.1.2009, dále 4.273.500 Kč spolu s příslušnou sazbou DPH jako cenu za sítě za předpokladu, že bude zapsáno ve prospěch budoucího kupujícího zástavní právo k předmětné nemovitosti a kolaudační rozhodnutí na infrastrukturu a přístupovou cestu nabude právní moci, přičemž budoucí kupující cenu za sítě uhradí nejpozději v okamžiku podpisu kupní smlouvy na základě faktury budoucího prodávajícího. Dále se budoucí kupující zavázal zaplatit budoucímu prodávajícímu na kupní cenu za pozemek 7.684.200 Kč, a to částku 768.420 Kč jako zálohu do 5 pracovních dnů ode dne podpisu této smlouvy na základě faktury budoucího prodávajícího na jeho bankovní účet uvedený v záhlaví smlouvy a částku 6.915.780 Kč do 10 pracovních dnů ode dne doručení výzvy k uzavření kupní smlouvy složením do advokátní úschovy JUDr. Jindřicha Vítka, advokáta se sídlem Nad Petrusku 1, Praha 2 (dle dodatku č. 1). Dále se smluvní strany dohodly, že cena za projekt a záloha na kupní cenu podle této smlouvy bude budoucímu kupujícímu vrácena v plné výši, pokud nedojde k vydání anebo nabytí právní moci kolaudačního rozhodnutí na infrastrukturu a přístupovou cestu nebo ke schválení užívání infrastruktury a přístupové cesty do 28.2.2010. Smlouva obsahuje v článku 6 úplné znění kupní smlouvy na pozemek, ve které jsou označeni dlužník jako prodávající a žalobce jako kupující, dále je uvedeno, že předmětem smlouvy je prodej pozemku parc. č. 227/28 orná půda o výměře 8538 m v k.ú. a obci Postřižín, zapsaného na LV č. 136 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, jehož je prodávající výlučným vlastníkem, a že prodávající prodává a kupující kupuje tuto nemovitost za dohodnutou celkovou pevnou kupní cenu ve výši 7.684.200 Kč s tím, že před uzavřením této smlouvy byla složena kupní ceny částečně ve formě zálohy ve výši 768.420 Kč na bankovní účet a částečně ve výši 6.915.780 Kč na vázaný účet (dle dodatku č. 1 do advokátní úschovy) a bude použita pro úhradu kupní ceny způsobem sjednaným v následujících ujednání této smlouvy; -z kupní smlouvy ze dne 24.2.2010 a plné moci ze dne 8.2.2010 zjistil, že tuto kupní smlouvu uzavřeli dlužník jako prodávající, zastoupený advokátem JUDr. Filipem Seifertem, advokátem se sídlem Praha 2, Trojanova 12, dle písemné plné moci udělené dlužníkem tomuto advokátu k uzavření kupní smlouvy s tím, že v plné moci je uvedeno, že kupní cena za pozemek parc. č. 227/28 orná půda (KSBR 39 INS 13575/2010) v k.ú. a obci Postřižín je stanovena ve výši 7.684.200 Kč, část kupní ceny ve výši 6.915.780 Kč byla kupujícím složena do advokátní úschovy advokáta JUDr. Jindřicha Vítka a část kupní ceny ve výši 768.420 Kč byla kupujícím před uzavřením kupní smlouvy složena formou zálohy na bankovní účet zmocnitele (dlužníka), a dále žalobce jako kupující. Předmětem převodu dle této kupní smlouvy je pozemek parc. č. 227/28 orná půda v k.ú. a obci Postřižín, kupní cena je sjednána ve výši 7.684.200 Kč a její zaplacení je sjednáno formou zálohy ve výši 768.420 Kč a formou složení zbývající části ceny ve výši 6.915.780 Kč do advokátní úschovy. Obsah kupní smlouvy je totožný s obsahem kupní smlouvy dle článku 6 smlouvy o uzavření smlouvy budoucí kupní smlouvy ze dne 5.1.2009 ve znění jejího dodatku č. 1 ze dne 26.1. 2010 (obsahujícím ujednání o advokátní úschově zbývající části kupní ceny); -ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitosti ze dne 2.2.2009 zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli dlužník jako zástavní dlužník a žalobce jako zástavní věřitel, předmětem smlouvy je zástava pozemku parc. č. 227/28 v k. ú. a obci Postřižín pro zajištění případných budoucích pohledávek zástavního věřitele vůči zástavnímu dlužníku do celkové výše 21.373.120 Kč s příslušenstvím vzniklých v období od 5.1.2009 do 30.6.2010, dále je uvedeno, že na základě smlouvy o smlouvě budoucí uhradil zástavní věřitel cenu za projekt ve výši 4.273.500 Kč a zálohu kupní ceny ve výši 768.420 Kč, dále je povinen uhradit v okamžiku podpisu kupní smlouvy cenu za sítě ve výši 4.273.500 Kč a do 10 dnů od doručení výzvy k uzavření kupní smlouvy složit doplatek kupní ceny ve výši 6.915.780 Kč; -z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví č. 136 pro k.ú. a obec Postřižín, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník zjistil, že vklad vlastnického práva dle kupní smlouvy ze dne 24.2.2010 byl povolen s právními účinky vkladu ke dni 24.2.2010 a vklad zástavního práva dle zástavní smlouvy ze dne 2.2.2009 byl povolen s právními účinky vkladu ke dni 4.2.2009; -z výzvy k uhrazení faktury ze dne 15.3.2010, faktury č. 100100003 ze dne 10.3.2010 a přípisu ze dne 25.3.2010 zjistil, že přípisem ze dne 15.3.2010 dlužník vyzval žalobce k uhrazení faktury za infrastrukturu pro jeho pozemek v Postřižíně na základě uzavřené smlouvy ze dne 5.1.2009, k tomu přiložil fakturu ze dne 10.3.2010 splatnou dne 24.3.2010 znějící na částku 5.128.200 Kč včetně 20 % DPH. Žalobce přípisem ze dne 25.3.2010 sdělil dlužníku, že dle předmětné smlouvy ze dne 5.1.2009 je povinen uhradit cenu za sítě za předpokladu, že bude zapsáno v jeho prospěch zástavní právo k předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí a kolaudační rozhodnutí na infrastrukturu a přístupovou cestu nabude právní moci, přičemž do dnešního dne nebylo předloženo kolaudační rozhodnutí na část infrastruktury, konkrétně na elektriku a telekomunikační spojení, a tato část infrastruktury dokonce ještě nebyla ani vybudována. Z tohoto důvodu není dlužník oprávněn žádat úhradu vystavené faktury; -z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31.5.2010 zjistil, že tímto dlužník jako věřitel oznámil žalobci, že postoupil pohledávku za jeho společností ve výši 5.128.200 Kč jako neuhrazenou cenu za sítě podle smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 5.1.2009 na společnost Woodland Limited, Belize, reg. č. 49082; (KSBR 39 INS 13575/2010) -z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalobce ze dne 19.9.2012, že žalobce byl zapsán do obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 13687 dne 31.12.2007, členy dozorčí rady ke dni 22.12.2008 byla Jana Lívancová (předsedkyně dozorčí rady), Drahomíra Titěrová a Kateřina Titěrová; -z vyrozumění o soupisu pozemku parc. č. 227/28 orná půda v k.ú. a obci Postřižín, že žalovaný vyrozuměl žalobce o zápisu této nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka z důvodu, že kupní smlouva ze dne 24.2.2010 je pro rozpor se zákonem (§ 39 občanského zákoníku) neplatná, neboť ve vztahu k podstatné náležitosti kupní smlouvy, tj. kupní ceně, je rozpor mezi výší kupní ceny uvedené v listině o předmětné kupní smlouvě a výši kupní ceny skutečně dohodnuté jejími účastníky, ujednání o kupní ceně tak není zahrnuto do jedné listiny a nesplňuje formální požadavek na smlouvu o převodu nemovitosti (§ 46 odst. 2 občanského zákoníku); -ze zápisu z jednání dozorčí rady žalobce ze dne 22.12.2008 zjistil, že předmětem programu jednání pod bodem 2) bylo udělení souhlasu k uzavření smlouvy, na jejímž základě má žalobce nabýt majetek a dozorčí rada k tomu schválila usnesení, kterým udělila souhlas k uzavření smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy mezi žalobcem a dlužníkem, na jejím základě má žalobce nabýt pozemek parcela č. 227/28 orná půda o výměře 8538 m v k. ú. a obci Postřižín, zapsaný na LV č. 136 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mělník, za kupní cenu ve výši 7.684.200 Kč, dále na jejímž základě má být proveden pro žalobce projekt Země hraček za cenu ve výši 4.273.500 Kč a provedena výstavba a napojení infrastruktury podle projektu Země hraček a přístupová cesta za cenu 4.273.500 Kč, a dále udělila souhlas k uzavření budoucí kupní smlouvy mezi týmiž účastníky se shodným předmětem, s tím, že bližší specifikace smlouvy je obsažena v článku 6 smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy. Za dozorčí radu byly jednání přítomny Jana Lívancová, Kateřina Titěrová a Drahomíra Titěrová, které zápis z jednání dozorčí rady podepsaly.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud přisvědčuje správnému právnímu závěru soudu prvního stupně, že v přezkoumávané věci byla dne 5.1.2009 mezi dlužníkem a žalobcem uzavřena písemná smlouva o uzavření budoucí smlouvy v souladu s ustanovením § 289 a násl. obchodního zákoníku, ve které se její účastníci zavázali v předem stanovené době (nejpozději do 28.2.2010) na základě výzvy jedné ze smluvních stran uzavřít kupní smlouvu určenou touto smlouvou, jejímž předmětem měl být převod nemovitosti-pozemku parc. č. 227/28 orná v k.ú. a obci Postřižín za kupní cenu sjednanou ve výši 7.684.200 Kč. Účastníci smlouvy o uzavření smlouvy budoucí v souladu s touto smlouvou dne 24.2.2010 předmětnou kupní smlouvu v písemné formě uzavřeli, a to podle ustanovení § 588 a § 46 odst. 1 občanského zákoníku (jehož režimu kupní smlouva podléhá s ohledem na skutečnost, že předmětem převodu kupní smlouvy je nemovitost), přičemž kupní smlouva obsahuje podstatné náležitosti tohoto právního úkonu, tj. závazek prodávajícího (dlužníka) odevzdat kupujícímu (žalobci) předmět koupě do vlastnictví a závazek kupujícího předmět koupě převzít a zaplatit kupujícímu dohodnutou kupní cenu, v dané věci kupní cenu sjednanou ve smlouvě o budoucí smlouvě a následně (KSBR 39 INS 13575/2010) i v kupní smlouvě ve výši 7.684.200 Kč s tím, že vklad práva dle této kupní smlouvy byl příslušným katastrálním úřadem povolen.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v přezkoumávané věci vůlí účastníků kupní smlouvy bylo převést pozemek z dlužníka na žalobce za sjednanou kupní cenu ve výši 7.684.200 Kč a že tato vůle je zcela nepochybná nejen z obsahu smlouvy o budoucí kupní smlouvě a kupní smlouvy, ale i z obsahu dalších listin (v řízení k důkazu provedených), a to především z plné moci udělené dne 8.2.2010 dlužníkem JUDr. Filipu Seifertovi (k uzavření předmětné kupní smlouvy), ze zástavní smlouvy ze dne 2.2.2009, z výzvy k uhrazení faktury ze dne 15.3.2010, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 31.5.2010, ze zápisu z jednání dozorčí rady žalobce ze dne 22.12.2008, neboť ze všech těchto listin vyplývá, že žalobce byl vůči dlužníku povinen ke třem různým plněním (dlužník měl vůči žalobci tři pohledávky, z nichž jednu i postoupil jinému věřiteli) a cena za pozemek byla sjednána v rámci samostatného závazkového vztahu (kupní smlouvy). Námitka žalovaného, že předmětná kupní smlouva je absolutně neplatná z důvodu, že dohoda o kupní ceně nebyla v kupní smlouvě učiněna vážně, neboť kupní cena v kupní smlouvě je odlišná od kupní ceny skutečně účastníky smlouvy dohodnuté, a proto je neplatná celá kupní smlouva pro absenci její písemné formy (kupní ceny jako podstatné náležitosti kupní smlouvy) podle ustanovení § 46 občanského zákoníku, tak neobstojí. Skutečnost, že součástí smlouvy o uzavření budoucí smlouvy je dohoda účastníků této smlouvy mimo kupní smlouvy na pozemek i samostatná dohoda o jiném plnění (za projekt, infrastrukturu a přístupovou cestu) nemá vliv na platnost ujednání účastníků o kupní ceně za pozemek jako podstatné náležitosti kupní smlouvy.

Pokud žalovaný poukazoval na existenci dohody (o základních podmínkách koupě) uzavřené mezi dlužníkem a Janem Maříkem dne 12.6.2007 s tím, že Jan Mařík jednal za žalobce ve smyslu ustanovení § 64 odst. 1 obchodního zákoníku, je i v tomto směru zcela správný právní závěr soudu prvního stupně, že s ohledem na datum vzniku žalobce (31.12.2007) a datum uzavření dohody (12.6.2007) nepřichází aplikace tohoto zákonného ustanovení v úvahu, neboť ke schválení právního úkonu (dohody) společníky, případně příslušným orgánem společnosti, by muselo dojít do tří měsíců od vzniku společnosti žalobce, což v dané věci nemohlo být splněno. Z tohoto důvodu je bez právního významu i námitka žalovaného, že soud prvního stupně jej měl procesně poučit a vyzvat k doložení tohoto důkazu (dohody o základních podmínkách koupě). Naopak za situace, kdy byl prokázán opak, tedy uzavření platné kupní smlouvy, není dána poučovací povinnost soudu ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., ať již k vylíčení (doplnění vylíčení) rozhodných skutečností (§ 118a odst. 1 a odst. 2 o.s.ř.), tak k označení důkazů k prokázání sporných tvrzení (§ 118a odst. 3 o.s.ř.).

Pokud jde o námitku žalovaného o neúčinnosti předmětné kupní smlouvy podle ustanovení § 193 odst. 2 obchodního zákoníku, ani tato dle odvolacího soudu neobstojí. Ze zápisu z jednání dozorčí rady žalobce ze dne 22.12.2008 zcela (KSBR 39 INS 13575/2010) jednoznačně vyplývá, že dozorčí rada žalobce dala souhlas jak k uzavření smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy (jak správně uzavřel soud prvního stupně), tak k uzavření samotné kupní smlouvy na předmětný pozemek. K tomu považuje odvolací soud za nutné dále odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 3223/2010 ze dne 11.4.2012 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), na které současně poukazoval žalobce a ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že absence souhlasu dozorčí rady, popřípadě valné hromady, podle ustanovení § 193 obchodního zákoníku se smlouvou podléhající tomuto zákonnému ustanovení neplatnost či neúčinnost smlouvy o převodu majetku nezpůsobuje, neboť na rozdíl od ustanovení § 196a obchodního zákoníku nejde o právní úpravu tzv. konfliktů zájmů, smluvním partnerem společnosti není osoba s touto společností více méně určitým způsobem spjatá a smluvní partner společnosti nemá možnost rozpoznat, že jde o smlouvu podléhající ustanovení § 193 odst. 2 obchodního zákoníku, jinými slovy nemá objektivně možnost zjistit, že smlouva podléhá označenému ustanovení a že k jejímu uzavření se vyžaduje souhlas dozorčí rady, popřípadě i valné hromady společnosti.

S ohledem na shora uvedené závěry odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle ustanovení § 219a o.s.ř. potvrdil.

Soud prvního stupně sice v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal ve věci úspěšnému žalobci vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, avšak nesprávně stanovil jejich výši. Žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 16.639,80 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 1.000 Kč a náklady právního zastoupení, tj. odměnu za zastoupení ve výši 9.000 Kč (§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění účinném do 29.2.2012, a čl. II. Přechodných ustanovení vyhl. č. 464/2012 účinné od 1.3.2012), paušální náhradu za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, účast u jednání před soudem prvního stupně), celkem 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), náhradu za ztrátu času za cestu k jednání soudu prvního stupně a zpět za 8 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 800 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění) a cestovné ve výši 2.333,20 Kč za cestu ze sídla právního zástupce žalobce do sídla soudu prvního stupně a zpět, celkem 410 km, osobním vozidlem zn. Škoda Superb RZ 1AJ5285, při průměrné spotřebě 6,3 l na 100 km a ceně PHM (benzin Natural 95) 31,60 Kč za jeden litr (§ 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, § 1 písm. b) a § 4 písm. b) vyhl. č. 377/2010 Sb., účinné do 31.12.2011), vše zvýšeno o 20 % DPH ve výši 2.606,60 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Odvolací soud proto podle ustanovení § 220 odst. 3 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 16.639,80 Kč.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 224 odst. 1 o.s.ř. rovněž podle úspěchu ve věci tak, že uložil (KSBR 39 INS 13575/2010) žalovanému, který nebyl se svým odvolání úspěšný, povinnost zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 17.875,20 Kč představující náklady právního zastoupení, a to odměnu za zastoupení ve výši 10.000 Kč (§ 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění), náhradu za 3 úkony právní služby (vyjádření k odvolání a jeho doplnění, účast u jednání odvolacího soudu), celkem 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d) a písm. g), § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění), náhradu za ztrátu za cestu k jednání odvolacího soudu a zpět za 12 započatých půlhodin po 100 Kč, celkem 1.200 Kč (§ 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění) a cestovné ve výši 2.796 Kč za cestu právního zástupce žalobce k jednání odvolacího soud a zpět shora uvedeným vozidlem, celkem 474 km, při ceně PHM (benzin Natural 95) 34,90 Kč za jeden litr (§ 13 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhl. č. 429/2011 Sb.), vše zvýšeno o 20 % DPH ve výši 2.919,20 Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku, výroku I., n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.

Proti tomuto rozsudku, výrokům II. a III., n e n í dovolání přípustné.

Nesplní-li povinný dobrovolně a ve stanovené lhůtě to, co mu ukládá toto rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.

V Olomouci dne 26. září 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu