11 VSOL 248/2016-232
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

39 ICm 4839/2015 11 VSOL 248/2016-232 (KSBR 39 INS 13575/2010)

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci žalobce Prologis Czech Republic XLVI s.r.o., identifikační číslo osoby 26752891, se sídlem Říčany, Jažlovice, Na Dlouhém 79, PSČ 251 01, zastoupeného JUDr. Luďkem Chvostou, advokátem se sídlem Praha 1, Na příkopě 854/14, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Miroslavu Sládkovi, se sídlem Brno, Štýřice, Heršpická 800/6, PSČ 639 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka DEVEPLAN, a.s., identifikační číslo osoby 27239641, se sídlem Brno, Řečkovice, Kuřimská 1926/21a, PSČ 621 00, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného: a) ONLINE SERVICES LIMITED, registrační číslo 40041, se sídlem Level 5, Development bank of samoa Building, Beach Road, Apia, Samoa, zastoupeného JUDr. Jiřím Holasem, advokátem se sídlem Praha 1, Na příkopě 859/22, PSČ 110 00, a b) SHARPEN GROUP LTD, registrační číslo 1689217, se sídlem Akara Bldg., 24 De Castro Street, Wickhams Cay 1, Road Town, Tortola, Britské Panenské ostrovy, zastoupeného JUDr. Milanem Milerem, advokátem se sídlem Praha 1, isir.justi ce.cz (KSBR 39 INS 13575/2010)

Na příkopě 859/22, PSČ 110 00, o vyloučení pozemků z majetkové podstaty, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka DEVEPLAN, a.s., identifikační číslo osoby 27239641, se sídlem Brno, Řečkovice, Kuřimská 1926/21a, PSČ 621 00, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 INS 13575/2010, do něhož vstoupilo Krajského státní zastupitelství v Brně, se sídlem Brno, Mozartova 3, PSČ 602 00, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2016, č.j. 39 ICm 4839/2015-182 (KSBR 39 INS 13575/2010), ve znění opravného usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. června 2017, č.j. 39 ICm 4839/2015-211 (KSBR 39 INS 13575/2010)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalovaný, vedlejší účastník a) ONLINE SERVICES LIMITED a vedlejší účastník b) SHARPEN GROUP LTD jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 27.808,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný, vedlejší účastník a) ONLINE SERVICES LIMITED a vedlejší účastník b) SHARPEN GROUP LTD jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 4.114 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka DEVEPLAN, a.s., IČO 27239641 nemovitosti, a to pozemky parc. č. 4542, č. 4544, č. 4545, č. 4549, č. 4558, č. 4559, č. 4563, č. 4564, č. 4565, č. 4566, č. 4567, č. 4568 a č. 4569 zapsané u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov na LV č. 1305 pro obec a kat. území Syrovice (výrok I.), žalovanému a vedlejšímu účastníkovi uložil povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce náklady řízení ve výši 22.000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že v rozsahu plnění poskytnutého jedním z účastníků zaniká povinnost k plnění druhému z nich (výrok II.). V odůvodnění soud prvního stupně uvedl, že předmětná žaloba byla podána včas, neboť mezi účastníky nebylo sporu (KSBR 39 INS 13575/2010) o tom, že výzva k podání vylučovací žaloby nebyla učiněna, takže propadná lhůta k podání tohoto typu incidenční žaloby nezačala vůbec běžet a tudíž nemohla ani skončit. Dále pro stručnost odkázal na popis skutečností, které jsou uvedeny v žalobě a které jsou soudu známy z jeho úřední činnosti, a to, že podání předmětné žaloby předcházelo řízení vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 39 ICm 403/2011, ve kterém se vyloučení předmětných nemovitostí domáhali právní předchůdci současného žalobce (ProLogis Czech Republic XXIX s.r.o., člen koncernu ProLogis, IČO 27876535 a Prologis Czech Republic XXX s.r.o., člen koncernu ProLogis, IČO 27875318). Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9.9.2011, č.j. 39 ICm 403/2011-163 byla žaloba na vyloučení předmětných nemovitostí zamítnuta a k odvolání žalobců byl tento rozsudek soudu prvního stupně změněn rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.7.2012, č.j.39 ICm 403/2011, 13 VSOL 60/2011-1019 (KSBR 39 INS 13575/2010), a to tak, že žalobě na vyloučení předmětných nemovitostí bylo vyhověno. Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu, které nabylo právní moci dne 2.10.2012, bylo dne 29.11.2012 podáno dovolání, když před tím dne 8.11.2012 byla uzavřena kupní smlouva, kterou úspěšní žalobci prodali předmětné nemovitosti kupujícímu (nyní žalobci) s právními účinky vkladu ke dni 9.11.2012. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30.10.2014, sp.zn. 29 ICdo 1/2013, který nabyl právní moci dne 26.11.2014, bylo rozhodnuto, že rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.7.2012, č.j. 39 ICm 403/2011, 13 VSOL 60/2011-119 (KSBR 39 INS 13575/2010) a rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.9.2011, č.j. 39 ICm 403/2011-163 se zrušují a řízení se zastavuje. V odůvodnění uvedl, že v průběhu dovolacího řízení ztratili žalobci (ProLogis Czech Republic XXIX s.r.o., člen koncernu ProLogis, IČO 27876535 a Prologis Czech Republic XXX s.r.o., člen koncernu ProLogis, IČO 27875318) způsobilost být účastníky řízení, což je neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, a proto Nejvyšší soud podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí insolvenčního soudu zrušil a řízení ve věci zastavil. Žalobce (který se stal vlastníkem předmětných nemovitostí na základě kupní smlouvy ze dne 8.11.2012 s právními účinky vkladu ke dni 9.11.2012) po zjištění, že předmětné nemovitosti jsou zahrnuty v majetkové podstatě dlužníka DEVEPLAN, a.s., IČO: 27239641 podal vylučovací žalobu a v řízení prokázal, že nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu svědčí jemu. Dále soud prvního stupně konstatoval, že byly splněny i další podmínky, za kterých lze vylučovací žalobě vyhovět, tj. že označený majetek byl insolvenčním správcem příslušného dlužníka vskutku pojat do soupisu majetkové podstaty, vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od dlužníka byla podána včas, žalovaným je insolvenční správce a v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky konkursu a sporný majetek je nadále sepsán v majetkové podstatě. K zákonné fikci ustanovení § 225 odst. 3 IZ, které se dovolával žalovaný, jakož i vedlejší účastník uvedl, že toto ustanovení je svým obsahem srovnatelné s ustanovením § 19 odst. 1, 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a proto jsou v poměrech insolvenčního řízení i nadále použitelné judikatorní závěry, které přijal Nejvyšší soud v rozhodnutích uveřejněných pod č. 58/1999, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. V této souvislosti odkázal rovněž na závěry formulované v rozhodnutí Vrchního soudu (KSBR 39 INS 13575/2010) v Olomouci ze dne 28.7.2010, č.j. 12 Cmo 2/2010-120 (KSBR 26 INS 4436/2008). Žalovanému, který měl ve věci úspěch, přiznal náhradu nákladů řízení za pět úkonů právní služby a 3.100 Kč a paušální náhradu za těchto pět úkon ů právní služby ve výši 1.500 Kč, přičemž náhradu za DPH přiznal, neboť soudu nebylo doloženo, že žalobce je plátcem DPH.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včas odvolání, ve kterém setrval na tvrzení a námitkách uplatněných již v řízení před soudem prvního stupně, když zopakoval, že předmětné nemovitosti jsou sepsány v majetkové podstatě oprávněně, neboť ze tří situací popsaných v ustanovení § 225 odst. 3 o.s.ř. nastala v daném případě situace č. 3, tedy skončení řízení procesním (nemeritorním) rozhodnutím, konkrétně pak v ustanovení výslovně zmíněnou situací, kdy je řízení o vylučovací žalobě zastaveno, a proto platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně a že předmětná žaloba na jejich vyloučení byla podána opožděně.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilý odvolací důvod podle ustanovení § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž nařizoval jednání (§ 214 odst.3 o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017.

S účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení čl. II. bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Při výkladu tohoto přechodného ustanovení vychází odvolací soud z toho, že podle ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nález pléna Ústavního soudu ze 4.2.1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96, uveřejněný pod č. 63/1997 Sb.) a Nejvyššího soudu ČR (např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ČR, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 35/2006) v případech časového střetu staré a nové právní normy platí obecně nepravá retroaktivita (nepravá zpětná účinnost). To znamená, že od účinnosti nové právní úpravy se i právní vztahy vzniklé podle zrušené právní normy řídí právní normou novou. Vznik právních vztahů (KSBR 39 INS 13575/2010) existujících před nabytím účinnosti nové právní normy, právní nároky, které z těchto vztahů vznikly, jakož i vykonané právní úkony, se řídí zrušenou právní normou (při opačné interpretaci střetu právních norem by totiž docházelo k pravé retroaktivitě). Aplikuje se tedy princip ochrany minulých právních skutečností, zejména právních konání. Z povahy procesního práva plyne, že změny, které přináší procesní právo nové, mohou působit výlučně ode dne nabytí účinnosti nového zákona, a to i pro řízení, jež byla zahájena před jeho účinností. Účinky procesních úkonů účastníků i soudu, které s nimi spojovala či nespojovala dřívější právní úprava, však zůstávají zachovány. Náležitosti procesního úkonu učiněného před 1.7.2017 a jeho účinky se posuzují podle úpravy v době, kdy byl učiněn. Jestliže u takového procesního úkonu již od 1.7.2017 není vyžadována některá náležitost, soud k ní pro účely rozhodnutí o procesním úkonu již od 1.7.2017 nepřihlíží.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném do 30.6.2017 (dále jen IZ ). Znění ustanovení § 225 IZ nebylo novelou dotčeno.

Odvolací soud vyšel zejména z toho, že: 1) Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9.9.2011, č.j. 39 ICm 403/2011, 13 VSOL 60/2011-1019 (KSBR 39 INS 13575/2010), který nabyl právní moci 2.10.2012, bylo rozhodnuto o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, neboť žalobci prokázali, že nemovitosti, jejichž vyloučení ze soupisu majetkové podstaty dlužníka se domáhají, neměly být do soupisu zařazeny, neboť jsou jejich vlastníky. 2) Kupní smlouvou ze dne 8.11.2012 prodali úspěšní žalobci (ProLogis Czech Republic XXIX s.r.o., člen koncernu ProLogis, IČO 27876535 a Prologis Czech Republic XXX s.r.o., člen koncernu ProLogis, IČO 27875318) předmětné nemovitosti kupujícímu Prologis Czech Republic XLVI s.r.o. IČO 26752891(nyní žalobci). Tato kupní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni 9.11.2012. 3) Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.10.2014, sp.zn. 29 ICdo 1/2013 byl rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.7.2012, č.j. 39 ICm 403/2011, 13 VSOL 60/2011-1019 (KSBR 39 INS 13575/2010), jakož i rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9.9.2011, č.j. 39 ICm 403/2011-163 zrušen a řízení zastaveno. V odůvodnění dovolací soud uvedl, že při rozhodování o dovolání musel přihlédnout ke skutečnosti, že v průběhu dovolacího řízení ztratili žalobci způsobilost být účastníky řízení, když jak je zřejmé z úplných výpisů z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze, oddíl C, vložky 123473 a vložky 123382 byli k datu 12.3.2014 (v případě žalobce a/) a k datu 31.3.2014 (v případě žalobce b/) vymazáni z obchodního rejstříku z důvodu ukončení likvidace, tj. zanikli bez právního nástupnictví; vzhledem k tomuto neodstranitelnému nedostatku podmínky řízení Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu a insolvenčního soudu podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zrušil a řízení ve věci zastavil. 4) Žalobce po zjištění, že předmětné nemovitosti jsou zahrnuty v majetkové podstatě dlužníka DEVEPLAN, a.s., IČO: 27239641, podal dne 18.12.2015 vylučovací žalobu (KSBR 39 INS 13575/2010) s tím, že se stal vlastníkem nemovitostí zahrnutých v majetkové podstatě dlužníka na základě kupní smlouvy ze dne 8.11.2012. 5) Žalovaný insolvenční správce, jakož i vedlejší účastník WERLOCK ENTERPRISES LIMITED, reg. č. 93340, který do řízení vstoupil, platnost kupní smlouvy ze dne 8.11.2012 nenapadali. Pouze namítali, že předmětné nemovitosti jsou sepsány v majetkové podstatě oprávněně, neboť ze tří situací popsaných v ustanovení § 225 odst. 3 o.s.ř. nastala v daném případě situace č. 3, tedy skončení řízení procesním (nemeritorním) rozhodnutím, konkrétně pak v ustanovení výslovně zmíněnou situací, kdy je řízení o vylučovací žalobě zastaveno, a proto platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Z uvedeného též dovozovali, že 30 denní lhůta k podání vylučovací žaloby ohledně předmětných nemovitostí ve smyslu § 225 odst. 2 IZ počala běžet od doručení vyrozumění o soupisu tohoto majetku původním žalobcům a uplynula již 9.3.2011, takže žalobcem nová vylučovací žaloba ohledně týchž nemovitostí podaná až dne 18.12.2015 je zjevně opožděná.

Podle ustanovení § 225 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odstavec 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odstavec 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odstavec 3).

Odvolací soud připomíná, že vázanost soudu zákonem neznamená bezpodmínečně nutnost doslovného výkladu aplikovaného ustanovení, nýbrž zároveň vázanost smyslem a účelem zákona. Smysl a účel zákona lze dovodit především z autentických dokumentů vypovídajících o vůli a záměrech zákonodárce, mezi něž patří důvodová zpráva k návrhu a dále argumentace přednesené v rozpravě při přijímání návrhu zákona. Při aplikaci právního ustanovení je nutno prvotně vycházet z jeho doslovného znění. Pouze za podmínky jeho nejasnosti a nesrozumitelnosti (umožňující např. více interpretací), jakož i rozporu doslovného znění daného ustanovení s jeho smyslem a účelem, o jejichž jednoznačnosti a výlučnosti není jakákoliv pochybnost, lze upřednostnit výklad e ratione legis před výkladem jazykovým (srov. např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21.5.1996, sp.zn. PlÚS-st.-1/96, uveřejněné pod č. 9/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu nebo rozsudek Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp.zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněným pod č. 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. (KSBR 39 INS 13575/2010)

Promítnuto do poměru projednávané věci to znamená, že z tohoto pohledu je nezbytné vykládat též ustanovení § 225 odst. 3 IZ, přičemž k pochopení podstaty tohoto ustanovení nelze dospět toliko za použití jazykového výkladu.

Odvolací soud konstatuje, že nelze nalézt žádný smysluplný argument pro závěr, že ustanovení § 225 odst. 3 IZ je aplikovatelné na posuzovanou věc, v níž došlo v dovolacím řízení k zastavení řízení z důvodu ztráty způsobilosti původních žalobců být účastníky řízení, tedy pro nedostatek podmínek řízení. Byť má nedostatek podmínek řízení za následek zastavení řízení nejedná se o situaci zastavení řízení, kterou má na mysli ustanovení § 225 odst.3 IZ, neboť k němu nedochází z důvodu, že žalobce nebyl dbalý svých práv či rezignoval.

Pro úplnost odvolací soud dodává, že v posuzované věci nemohlo být v dovolacím řízení pokračováno s nynějším žalobcem jako právním nástupcem původních žalobců, neboť jak plyne z ustanovení § 243b o.s.ř. pro dovolací řízení ustanovení § 107a o.s.ř. neplatí.

Navíc podle ustanovení § 243 odst. 2 o.s.ř. (či podle aktuálního znění § 243g odst. 2 o.s.ř.) platí, že právní vztahy (poměry) někoho jiného nemohou být kasačním (či na něj navazujícím) rozhodnutím dotčeny, nemůže zrušení pravomocného rozhodnutí nijak ovlivnit to, že někdo další nemovitosti řádně nabyl.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že žalobce prokázal splnění podmínek, za kterých lze vylučovací žalobě vyhovět, když žalobu s ohledem na shora uvedené nutno považovat za včasnou a žalobce v řízení prokázal nejen to, že předmětné nemovitosti neměly (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemají) být do soupisu zařazeny, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu nyní svědčí jemu, a to na základě kupní smlouvy ze dne 8. 11. 2012 s právními účinky vkladu dne 9.11.2012.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně ve výroku I. potvrdil.

Ve výroku II., o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, bylo rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst.1 o.s.ř. změněno tak, že žalovaný a vedlejší účastník a) ONLINE SERVICES LIMITED a vedlejší účastník b) SHARPEN GROUP LTD jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 27.808,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odvolací soud přiznal úspěšnému žalovanému podle ustanovení § 142 odst.1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů před soudem prvního stupně ve výši 27.808,50 Kč, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za pět a půl úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ze dne 6.4.2014, účast u jednání dne 11.4.2016, sepis závěrečného návrhu a jednu polovinu úkonu za účast při vyhlášení rozhodnutí dne 23.5.2016) a 3.100 Kč, paušální náhradu výdajů za tyto (KSBR 39 INS 13575/2010)

úkony právní služby a 300 Kč za jeden úkon, náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, a to vše navýšeno o 21 % DPH, neboť na webových stránkách Ministerstva financí lze zjistit, že advokát žalovaného je od 1.1.1993 plátcem DPH. Výše nákladů byla přiznána podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a § 137 o.s.ř. Žalovanému a právním nástupcům původního vedlejšího účastníka (WERLOCK ENTERPRISES LIMITED, reg. č. 93340) byla uložena povinnost zaplatit žalobci tyto náklady řízení společně a nerozdílně.

Žalobci, který byl úspěšný rovněž v odvolacím řízení, bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 4.114 Kč, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 3.100 Kč a paušální náhrady výdajů za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč, vše navýšeno o 21 % DPH. Výše nákladů byla přiznána podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5, § 11 odst. 2 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb., a § 137 o.s.ř. Žalovanému a právním nástupcům původního vedlejšího účastníka (WERLOCK ENTERPRISES LIMITED, reg. č. 93340) byla uložena povinnost zaplatit žalobci tyto náklady řízení společně a nerozdílně.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 29. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu