11 VSOL 24/2015-89
34 ICm 574/2013 11 VSOL 24/2015-89 (KSOS 34 INS 15109/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce GE Money Auto, s.r.o., se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby: 601 12 743, zastoupeného JUDr. Miroslavem Nyplem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, PSČ 500 02, proti žalované Ing. Haně Sazovské, se sídlem ve Frýdku-Místku, U Hřiště 255, Chlebovice, PSČ 739 42, insolvenční správkyni dlužníka LM SYSTEM GROUP s.r.o., se sídlem ve Frýdku-Místku-Místek, Palkovická 529, PSČ 738 04, identifikační číslo osoby: 277 69 194, zastoupené Mgr. Ester Šamajovou, advokátkou, se sídlem v Havířově-Město, U Stromovky 1501/11, PSČ 736 01, o určení popřených pohledávek, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka LM SYSTEM GROUP s.r.o., vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 15109/2012, o odvolání žalované ze dne 6.1.2015 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21.11.2014, č.j. 34 ICm 574/2013-57, (KSOS 34 INS 15109/2012)

t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě určil, že pohledávka č. 1 žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 15109/2012 ve věci dlužníka LM SYSTEM GROUP s.r.o., a to ze smlouvy o úvěru č. 33544106 ze dne 30.5.2009, je po právu i v popřené výši 38.482,18 Kč (výrok I.), dále určil, že pohledávka č. 2 žalobce přihlášená do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 15109/2012 ve věci dlužníka LM SYSTEM GROUP s.r.o., a to ze smlouvy o úvěru č. 33568380 ze dne 2.2.2011, je po právu i v popřené výši 37.221,01 Kč (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Podle odůvodnění se žalobce domáhal určení shora uvedených pohledávek s tím, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil nezajištěnou pohledávku ve výši 82.052,18 Kč, z titulu smlouvy o úvěru č. 33544106 na úhradu kupní ceny vozidla, a dále nezajištěnou pohledávku ve výši 120.428,01 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 33568380 na úhradu kupní ceny vozidla. Dne 5.2.2013 obdržel vyrozumění žalované, že jeho pohledávky byly na přezkumném jednání dne 22.1.2013 popřeny a to pohledávka č. 1 v rozsahu 38.482,18 Kč a pohledávka č. 2 v rozsahu 37.221,01 Kč. Popřená část pohledávky č. 1 představuje v částce 13.091,48 Kč jistinu, v částce 25.390,70 Kč příslušenství, popřená část pohledávky č. 2 představuje v částce 19.854,18 Kč jistinu a v částce 17.366,83 Kč příslušenství. K pohledávce č. 1 žalobce dále uvedl, že dne 30.5.2009 byla mezi jeho právním předchůdcem a dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. 33544106, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 125.910 Kč na úhradu kupní ceny vozidla Seat Cordoba II. Diesel, 1.9 TDi Signo, VIN: VSSZZZ6LZ5R073058. Nedílnou součástí této smlouvy byly Všeobecné odchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti GE Money Multiservis a.s., verze 1/2009 (dále jen VOP ). Dle předmětné úvěrové smlouvy a VOP se dlužník zavázal (KSOS 34 INS 15109/2012) k placení pravidelných měsíčních splátek po 5.774 Kč ve prospěch žalobce, délka smluvního vztahu byla sjednána na 48 měsíců, první splátka byla splatná dne 28.6.2009, další splátky vždy ke každému 28. dni v měsíci. Dlužník porušil smluvní podmínky, když neuhradil splátku splatnou dne 28.3.2012 a ani žádné další splátky. Z důvodu porušení smluvních povinností dlužníka věřitel ke dni 25.7.2012 od této úvěrové smlouvy odstoupil. Věřitel tak přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 82.052,18 Kč, která se skládá: a) 43.570 Kč nesplacená jistina k datu 25.7.2012 (tj. k datu odstoupení), b) 998,32 Kč doúčtované úroky za dny od poslední zaplacené splátky do dne ukončení smlouvy, c) 546,54 Kč za dorovnání havarijního pojištění, d) 594,29 Kč dorovnání pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, e) 7.689 Kč náklady na předčasného ukončení smlouvy dle článku 11 smlouvy, f) 23.096 Kč dlužné splátky do odstoupení od smlouvy, g) 5.058,03 Kč smluvní pokuta za pozdě uhrazené či neuhrazené splátky, h) 500 Kč tzv. ostatní dluh. Dále žalobce výši shora uvedených částek v žalobě podrobně zdůvodnil a doložil. K pohledávce č. 2 uvedl, že dne 2.2.2011 byla mezi žalobce a dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru č. 33568380, jejímž předmětem bylo poskytnutí finančních prostředků ve výši 149.250 Kč na úhradu kupní ceny vozidla Ford Focus Combi Diesel II, 1.6 TDCi Ambiente, VIN: WF0WXXGCDW7E71402. Nedílnou součástí předmětné úvěrové smlouvy byly Všeobecné odchodní podmínky smlouvy o úvěru společnosti GE Money Auto s.r.o., verze 1/2011 (dále jen VOP ). Dle této smlouvy a VOP se dlužník zavázal k placení pravidelných měsíčních splátek po 5.214 Kč ve prospěch žalobce po dobu 36 měsíců, první splátka byla splatná dne 2.3.2011, další splátky byly vždy ke každému 2. dni v měsíci. Dlužník porušil smluvní podmínky, když neuhradil splátku splatnou dne 2.4.2012 a ani další splátky, proto z důvodu porušení smluvních povinností věřitel ke dni 25.8.2012 od této úvěrové smlouvy odstoupil. Věřitel tak přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 120.428,01 Kč, která se skládá: 1) 83.207 Kč nesplacená jistina k datu 25.8.2012 (tj. k datu odstoupení od úvěrové smlouvy), 2) 816,49 Kč doúčtované úrok za dny od poslední zaplacené splátky do dne ukončení smlouvy, 3) 3.309 Kč náklady za předčasné ukončení smlouvy dle článku 11 smlouvy, 4) 26.070 Kč dlužné splátky do odstoupení od smlouvy, 5) 6.225,52 Kč smluvní pokuta za pozdě uhrazené či neuhrazené splátky, 6) 800 Kč tzv. ostatní dluh. Dále žalobce výši shora uvedených částek v žalobě opět podrobně zdůvodnil a doložil. K důvodům popření jednotlivých částí pohledávek žalovanou žalobce uvedl, že spolu s přihláškou doložil i listiny, tj. smlouvu o úvěru, všeobecné obchodní podmínky, splátkový kalendář a výsledné vyúčtování, přičemž zejména z posledně citované listiny je zcela zřejmé, jaká je výše jednotlivých nároků žalobce, jaká část představuje jistinu a jaká část příslušenství, přičemž ze splátkového kalendáře vyplývá i výše úmoru a úroku. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že u pohledávky č. 1 žalobce přihlásil jako jistinu částku 56.661,48 Kč a v žalobě přihlášku po lhůtě na přihlášení pohledávek nepřípustně rozšířil o další tituly, když potvrdil názor žalované, že zůstatek jistiny dle splátkového kalendáře činil 43.570 Kč. Každá pohledávka je dána samostatně důvodem a okamžikem svého vzniku, což má vliv (KSOS 34 INS 15109/2012) na běh promlčecích lhůt a příslušenství jednotlivých pohledávek lze samostatně soudně uplatnit. Není tedy správný postup žalobce, když do jedné souhrnné částky uvedl několik různých titulů (nesplacená jistina, pojistné atd.). Jednotlivé nároky je věřitel povinen výslovně a řádně uplatnit ve včas podané přihlášce, jejíž náležitosti jsou vymezeny v § 21 odst. 1 písm. i) vyhlášky o jednacím řádu pro insolvenční řízení. Rovněž u příslušenství pohledávky je nezbytné rozlišit jednotlivé druhy dle § 121 odst. 3 občanského zákoníku. Částečné upřesnění jednotlivých částek provedl žalobce v doplnění přihlášky dne 5.2.2012, přičemž lhůta, do kdy měl věřitel možnost rozšířit svou přihlášku o nové tituly, uplynula dne 25.11.2012. Po uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek může věřitel až do jejího přezkoumání disponovat pouze výší pohledávky. Žalovaná na základě obsahu přihlášky neměla jinou možnost než popřít celé příslušenství pohledávky, když nebylo zřejmé, kterou položku žalobce a v jaké konkrétní výši uplatňuje. Stejně žalovaná zdůvodnila i popření pohledávky č. 2.

Na základě provedeného dokazování listinami z insolvenčního spisu ve věci dlužníka, včetně přihlášky pohledávek žalobce a jejího doplnění, vyrozumění insolvenční správkyně ze dne 30.1.2013 o popření části obou pohledávek, z výpisu z obchodního rejstříku společnosti GE Money Multiservis s.r.o. a ze smlouvy o vkladu části podniku ze dne 19.8.2010, soud prvního stupně po stránce skutkové k pohledávce č. 1 zjistil, že dlužník uzavřel dne 30.5.2009 s původním věřitelem GE Money Multiservis, a.s., IČ: 49241150 smlouvu o úvěru č. 33544106 na úhradu kupní ceny vozidla, dle níž se původní věřitel zavázal poskytnout dlužníku úvěr ve výši 125.910 Kč na doplacení kupní ceny vozidla zn. Seat Cordoba II Diesel, 1.9 TDi Signo, VIN: VSSZZZ6LZ5R073058 a dlužník se zavázal úvěr splácet v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 5.774 Kč (z toho činí náklady na pojištění 1.172,37 Kč, tj. 546,54 Kč havarijní pojištění a 625,83 Kč zákonné pojištění), splatných vždy ke každému 28. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 28.06.2009 a poslední splátka dne 28.5.2013. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Dlužník uhradil pouze 33 splátek, přičemž 34. splátku splatnou dne 28.3.2012 již neuhradil a pro hrubé porušení smlouvy tak původní věřitel k datu 25.7.2012 od úvěrové smlouvy č. 33544106 a pojistných smluv vztahujících se k této smlouvě odstoupil. Výše neuhrazených splátek do doby odstoupení od smlouvy, tj. ze splátek č. 34-37, tak činí celkem 23.096 Kč (4 x 5.774 Kč), z toho, jak vyplývá ze splátkového kalendáře, činí dlužná jistina 13.091,48 Kč, úrok 5.315,04 Kč a pojistné 4.689,48 Kč. Spolu s nesplacenou jistinou z neuhrazených splátek po odstoupení od smlouvy, tj. ze splátek č. 38-48 ve výši 43.570 Kč tak činí dlužná jistina celkem 56.661,48 Kč. Za neuhrazení splátek č. 34-37 za období do 25.7.2012 vyúčtoval věřitel dle čl. 2.7 VOP dlužníku smluvní pokutu z dlužné částky 5.774 Kč ve výši 0,3 % denně, tj. ve výši 2.061,32 Kč (za neuhrazenou splátku č. 34), ve výši 1.524,34 Kč (za neuhrazenou splátku č. 35), ve výši 1.004,68 (za neuhrazenou splátku č. 36) a ve výši 467,69 Kč (za neuhrazenou splátku č. 37), tj. smluvní pokutu ve výši celkem 5.058,03 Kč a dále vyúčtoval dlužníku poplatek ve výši 2 x 250 Kč za dvě odeslané upomínky dle čl. 2.7 VOP. Vzhledem k tomu, že spolu s úvěrovou smlouvou byly uzavřeny pojistné smlouvy o havarijním pojištění vozidla a pojištění o odpovědnosti za škodu (KSOS 34 INS 15109/2012) způsobenou provozem vozidla a s ohledem na změny sazeb pojistitele oproti sazbám uplatněným v jednotlivých splátkách předem sjednaných, představuje žalobcem uplatněná částka 546,54 Kč dorovnání havarijního pojištění a částka 594,29 Kč dorovnání pojištění o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle čl. 5.8.1 VOP. Částka 998,32 Kč, kterou dále žalobce vyúčtoval dlužníkovi, představuje doúčtovaný úrok-poměrnou část úroku obsaženou ve splátce č. 38. V bodě 11.1 smlouvy se strany dohodly, že dlužník zaplatí věřiteli v rámci vypořádání pohledávek ze smlouvy při jejím předčasném ukončení, konkrétně při ukončení po 37. splátce úvěru, zaplatit věřiteli dále částku 7.689 Kč, která představuje součet účelně vynaložených administrativních nákladů, nákladů věřitele spojených s ukončením fixace úvěrových zdrojů a nákladů na sjednání úvěrové smlouvy. Smlouvou o vkladu části podniku uzavřenou dne 19.8.2010 byla část podniku společnosti GE Money Multiservis, a.s. označená jako Autocredit převedena do společnosti GE Money Auto, s.r.o., IČ: 60112743 (žalobce), včetně pohledávky ze smlouvy o úvěru č. 33544106 na úhradu kupní ceny vozidla.

K pohledávce č. 2 dále soud prvního stupně zjistil, že dlužník uzavřel dne 2.2.2011 s žalobcem GE Money Auto, s.r.o. smlouvu o úvěru č. 33568380 na úhradu kupní ceny vozidla, přičemž věřitel se zavázal poskytnout dlužníku úvěr ve výši 149.250 Kč na doplacení kupní ceny vozidla zn. Ford Focus Combi Diesel II, 1.6 TDCi Ambiente, VIN: WF0WXXGCDW7E71402 a dlužník se zavázal úvěr splácet v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 5.214 Kč, splatných vždy ke každému 2. dni v měsíci, přičemž první splátka byla splatná dne 2.3.2011 a poslední dne 2.2.2014; úroková sazba činí 15,57 % ročně. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky. Dlužník uhradil pouze 13 splátek, přičemž 14. splátku splatnou dne 2.4.2012 již neuhradil a pro hrubé porušení smlouvy tak věřitel k datu 25.8.2012 od úvěrové smlouvy č. 33568380 odstoupil. Výše neuhrazených splátek do doby odstoupení od smlouvy, tj. ze splátek č. 14-18, tak činí celkem 26.070 Kč (5 x 5.214 Kč, z toho, jak vyplývá ze splátkového kalendáře, činí dlužná jistina 19.854,18 Kč a úrok 6.215,82 Kč). Spolu s nesplacenou jistinou z neuhrazených splátek po odstoupení od smlouvy, tj. ze splátek č. 19-36, ve výši 83.207 Kč, tak činí dlužná jistina celkem 103.061,18 Kč. Za neuhrazení splátek č. 14-17 za období do 25.8.2012 vyúčtoval věřitel dle čl. 11.1 smlouvy dlužníku smluvní pokutu z dlužné částky 5.214 Kč ve výši 0,3 % denně, tj. ve výši 2.268,09 Kč (za neuhrazenou splátku č. 14), ve výši 1.798,83 Kč (za neuhrazenou splátku č. 15), ve výši 1.313,93 (za neuhrazenou splátku č. 16) a ve výši 844,67 Kč (za neuhrazenou splátku č. 17), tj. smluvní pokutu ve výši celkem 6.225,52 Kč a dále vyúčtoval dlužníku poplatek ve výši 2 x 400 Kč za dvě odeslané upomínky dle čl. 11.1 smlouvy. Částka 816,49 Kč, kterou dále žalobce vyúčtoval dlužníkovi, představuje doúčtovaný úrok za dny od poslední zaplacené splátky do dne ukončení smlouvy. V bodě 11.3 smlouvy se strany dohodly, že dlužník zaplatí věřiteli v rámci vypořádání pohledávek ze smlouvy při jejím předčasném ukončení, konkrétně při ukončení po 18. splátce úvěru, zaplatit věřiteli dále částku 3.309 Kč, která představuje součet účelně vynaložených administrativních nákladů, nákladů věřitele spojených s ukončením fixace úvěrových zdrojů a nákladů na sjednání úvěrové smlouvy. (KSOS 34 INS 15109/2012)

Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně s poukazem na ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb. (obchodní zákoník ve znění účinném k datu 30.5.2009 a k datu 2.2.2011), uzavřel, že v obou případech byla platně uzavřena smlouva o úvěru, přičemž dlužník jako podnikající právnická osoba ji neuzavíral v postavení spotřebitele. V obou případech dlužník hrubě porušil své povinnosti, když přestal úvěr splácet (v případě pohledávky č. 1 uhradil pouze 33 splátek a v případě pohledávky č. 2 uhradil pouze 13 splátek), a proto žalobce jako věřitel odstoupil od smlouvy a dlužníkovi vyúčtoval smluvní pokuty dle čl. 2.7 VOP (č. 1) a dle čl. 11.1 smlouvy a čl. 2.7 VOP (č. 2), dále poplatky za upomínky dle čl. 2.7 VOP (č. 1) a dle čl. 11.1 a čl. 2.7 VOP smlouvy (č. 2), dorovnání pojištění vozidla dle čl. 5.8 VOP (č. 1) a náklady za předčasné ukončení smlouvy dle čl. 11.1 bod 4-6 smlouvy (č. 1) a dle čl. 11.3 bod 4-6 smlouvy (č. 2). Soud proto dospěl k závěru, že žalobce nepochybně prokázal existenci přihlášených pohledávek a pokud se týče pohledávky č. 1 a popřené výše jistiny 13.091,48 Kč, pak v řízení bylo prokázáno, že se jedná o dlužnou jistinu ze splátek do odstoupení od smlouvy, tj. ze splátek č. 34-37. Pokud se týče pohledávky č. 2 a popřené výše jistiny 19.854,18 Kč, pak v řízení bylo prokázáno, že se jedná o dlužnou jistinu ze splátek do odstoupení od smlouvy, tj. ze splátek č. 14-18. Popření části jistiny u obou pohledávek tak nebylo důvodné. Pokud se týče popřeného příslušenství pohledávky č. 1 v celém rozsahu, tj. ve výši 25.390,70 Kč a popřeného příslušenství pohledávky č. 2 v celém rozsahu, tj. ve výši 17.366,83 Kč, pak žalobce v tomto řízení prokázal, jak nárok na smluvní úrok, pojištění, náklady na předčasné ukončení smlouvy a také na smluvní pokuty (byť se nejedná o příslušenství pohledávky, ale o samostatnou pohledávku), a to u obou pohledávek v přihlášené výši. Žalobce v přihlášce pohledávky rozepsal (byť ve zkratkách) jednotlivé druhy příslušenství a z důvodu, že v části týkající se zejména příslušenství pohledávek byla přihláška žalobce neurčitá, když z celkově uvedené částky příslušenství nebylo patrné, v jaké výši uplatňuje jednotlivé druhy příslušenství, vyzvala žalovaná žalobce k doplnění přihlášky a rozepsání výše jednotlivých nároků. Žalobce tak ve lhůtě stanovené žalovanou učinil, byť opět nikoli zcela určitým způsobem, kdy k jednotlivým částkám nepřipojil jakékoli tvrzení a z důvodu, že žalovaná nemohla ověřit správnost výše přihlášené pohledávky, pak ve shora uvedeném rozsahu pohledávky žalobce popřela. Již ze samotného procesního postupu žalované správkyně, která nepředložila přihlášku insolvenčnímu soudu k postupu dle § 185 IZ, je však zřejmé, že nedostatky přihlášky nejsou takového charakteru, aby bránily jejímu přezkoumání. Jelikož žalobce v rámci této včas podané incidenční žaloby zcela určitým, úplným a srozumitelným způsobem uvedl skutková tvrzení ke všem nárokům, které včas přihlásil již v přihlášce (v doplnění přihlášky, ani v incidenční žalobě nepřihlásil žádné nové pohledávky), proto soud jeho žalobě zcela vyhověl. S ohledem na nákladovou imunitu neúspěšné žalované ve smyslu § 202 odst. 1 IZ, soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že jde o rozhodnutí nesprávné. Aniž žalovaná zpochybňovala správnost skutkových zjištění a právních závěrů soudu prvního stupně, dále uvedla, že každá přihláška (KSOS 34 INS 15109/2012) pohledávky musí mít zákonem stanovené náležitosti a musí z ní být zřejmé, jaké jednotlivé pohledávky věřitel uplatňuje a z jakého titulu, či jaká je výše jednotlivých pohledávek. Úkolem správce je pak posouzení, zda věřitel uplatňuje pohledávku důvodně a zda má oporu v jím předložených listinách. Úkolem správce bezesporu není složitě rozklíčovat neurčité pohledávky, opačný výklad by se příčil smyslu insolvenčního zákona. V daném případě žalobce sice na základě výzvy žalované, a to po lhůtě stanovené pro podání přihlášek, svou přihlášku doplnil, nicméně jeho doplnění nebylo srozumitelné, což připustil i soud prvního stupně. Žalovaná má proto za to, že žalobce nemůže plnění povinností, které má při podání přihlášky, nahrazovat až incidenční žalobou a sporem. Vzhledem k postupu žalobce při podání přihlášky, žalovaná neměla možnost jednotlivé jím uplatněné pohledávky v celém jejich rozsahu řádně přezkoumat. Na druhou stranu však tyto pohledávky shledala existujícími, část jich také uznala a i s vědomím soudní praxe neshledala splnění podmínek pro postup dle ust. § 185 IZ. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu žalobce zamítl a zavázal jej k povinnosti uhradit žalované náklady řízení před soudy obou stupňů.

Žalobce ve vyjádření k odvolání žalované navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

Předně odvolací soud konstatuje, že dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mj. mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Dále je třeba uvést, že insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení, není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. (KSOS 34 INS 15109/2012)

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a po té co věc projednal u odvolacího jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

Právním důvodem podané žaloby je uplatnění práva žalobce, co by věřitele, na určení v insolvenčním řízení vůči dlužníku přihlášené pohledávky, jež byla žalovanou částečně popřena.

Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, tak jak jsou podrobně uvedena v napadeném rozsudku, dospěl odvolací soud k závěru, že jde o zjištění naprosto správná a úplná, která mají v provedeném dokazování plnou oporu. Proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje.

Odvolací soud rovněž souhlasí i s právními závěry soudu prvního stupně, jak jsou podrobně uvedeny v jeho rozsudku, včetně toho, že i když žalobce ve své přihlášce k jednotlivým nárokům, včetně jejich tvrzené výše, neuvedl všechna potřebná tvrzení a tím ztížil žalované přezkum jeho přihlášky, přesto z ní bylo zřejmé, jaký je právní důvod jeho přihlášených pohledávek, tj. na základě jakých skutečností se zakládají (porušení obou úvěrových smluv ze strany dlužníka a nároky pro žalobce z tohoto porušení vyplývající a tvrzená výše). Jinými slovy, nedostatky přihlášky žalobce nebyly takového charakteru, aby bránily jejímu přezkoumání, a pokud žalobce některé své nároky v přihlášce nedostatečně vysvětlil (včetně výše), byl naprosto správný postup žalované, když tyto jeho nároky, jako sporné částečně popřela.

K odvolacím námitkám žalované lze proto rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.1.2003, sen. zn. 29 Cdo 1089/2000 (jež je dostupný na jeho webových stránkách), v němž Nejvyšší soud, byť na poměry konkursního řízení dle zák. č. 328/1991 Sb., formuloval závěr: Obsahuje-li přihláška pohledávky do konkursu údaje, jež nezaměnitelným způsobem identifikují skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel přihlašuje svůj nárok (v peněžité formě) do konkursu, ale konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ani do skončení přezkumného jednání nevylíčil všechny skutečnosti významné pro posouzení, zda jde o pohledávku pravou, uplatněnou ve správné výši a ve správném pořadí, je to důvodem k popření pohledávky, nikoli důvodem k odstraňování vad přihlášky. Jestliže konkursní věřitel (přihlašovatel pohledávky) ve včas podané žalobě o určení pravosti, výše nebo pořadí nevykonatelné pohledávky (nebo v pozdějších fázích řízení o této žalobě) popřené správcem konkursní podstaty nebo některým z konkursních věřitelů, uvede vedle rozhodujících skutečností, jež obsahovala již přihláška, i další potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva pro jeho úspěch v incidenčním sporu (pro doložení toho, že jde o pohledávku pravou, že jde o pohledávku uplatněnou ve správné výši nebo o pohledávku uplatněnou ve správném pořadí), pak tím nevybočuje z mezí, (KSOS 34 INS 15109/2012) kladených jeho žalobním tvrzením ustanovením § 23 odst. 2 věty první zákona č. 328/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů .

Jelikož v rámci předmětné žaloby žalobce zcela určitým, úplným a srozumitelným způsobem uvedl (oproti přihlášce doplnil) všechna potřebná skutková tvrzení ke všem svým nárokům, které včas přihlásil již v přihlášce, a je třeba shodně se soudem prvního stupně zdůraznit, že v doplnění přihlášky, ani v incidenční žalobě neuváděl žádné nové nároky, byl správný postup soudu prvního stupně, pokud jeho žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Odvolací soud proto postupoval dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně zcela správný, včetně správného výroku o nákladech řízení, potvrdil.

S ohledem na nákladovou imunitu žalované ve smyslu § 202 odst. 1 IZ, se úspěšný žalobce vzdal svého práva na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení, i proto o nich rozhodl odvolací soud tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 27. října 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu