11 VSOL 228/2015-36
33 ICm 4425/2014 11 VSOL 228/2015-36 (KSOS 33 INS 13803/2014) ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v právní věci žalobce Česká republika-Okresní soud v Hradci Králové, se sídlem Hradec Králové, Ignáta Hermanna 227, PSČ 500 02, IČ: 00024945, proti žalovanému JUDr. Pavlu Mikešovi, se sídlem Přerov, Za Mlýnem 2945/56, PSČ 750 02, insolvenčnímu správci dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hradec Králové, Československé armády 408/51, PSČ 500 03, korespondenční adresa: Křížkovského nám. 4, Nový Jičín, PSČ 741 01, o určení, že pohledávka není vyloučena z uspokojení, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Hradec Králové, Československé armády 408/51, PSČ 500 03, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 19.10.2015, č.j. 33 ICm 4425/2014-19 (KSOS 33 INS 13803/2014), ve znění opravného usnesení Krajského soudu isir.justi ce.cz (KSOS 33 INS 13803/2014) v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 31.5.2016, č.j. 33 ICm 4425/2014-27 (KSOS 33 INS 13803/2014),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že se u r č u j e, že pohledávka žalobce ve výši 11.744 Kč není vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že pohledávka žalobce ve výši 11.744 Kč není vyloučena z uspokojení a je nárokem, který měl být uplatněn přihláškou v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014 Krajského soudu v Ostravě (výrok I.), řízení v části, aby soud určil, že pohledávka žalobce ve výši 24.389 Kč není vyloučena z uspokojení a je nárokem, který měl být uplatněn přihláškou v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014 Krajského soudu v Ostravě, zastavil (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Zdeňka anonymizovano pohledávky ve výši 36.133 Kč, a to pohledávku č. 1 ve výši 361 Kč představující neuhrazené náklady trestního řízení přiznané usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 30.12.2005, sp. zn. 2 Tm 31/2005, ve výši 7.800 Kč, na jejichž úhradu dlužník zaplatil 7.439 Kč, pohledávku č. 2 ve výši 3.861 Kč představující neuhrazené náklady trestního řízení přiznané usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 152/2009 ve výši 4.000 Kč, na jejichž úhradu dlužník zaplatil 139 Kč, pohledávku č. 3 ve výši 1.861 Kč představující neuhrazené náklady trestního řízení přiznané usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 217/2008 ve výši 2.000 Kč, na jejichž úhradu dlužník zaplatil 139 Kč a pohledávku č. 4 ve výši 5.661 Kč představující neuhrazené náklady trestního řízení přiznané usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 182/2008 ve výši 5.800 Kč, na jejichž úhradu dlužník zaplatil 139 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že náklady trestního řízení jsou pohledávkou (KSOS 33 INS 13803/2014) vyloučenou ze způsobu řešení úpadku dle ustanovení § 170 písm. d) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), neboť se jedná o příslušenství mimosmluvní sankce, když trestní řízení je mimosmluvní sankcí a náklady řízení jsou jeho příslušenstvím. Je-li vyloučen základ nároku, tj. jistina, vztahuje se stejný režim i na příslušenství, tudíž na náklady, které v trestním řízení vznikly.

Proti výrokům I. a III. rozsudku podal žalobce odvolání, v němž namítal, že pohledávka z titulu nákladů trestního řízení není pohledávkou vyloučenou z uspokojení dle ustanovení § 170 IZ, neboť se nejedná o příslušenství mimosmluvní sankce, když trestní řízení mimosmluvní sankcí není, nýbrž se jedná o soudní proces, jehož výsledkem může být uložený trest. Podle ustanovení § 151 trestního řádu nese náklady trestního řízení stát a obžalovaný je hradí státu, byl-li pravomocně uznán vinným. Pokud by byl závěr soudu prvního stupně správný, nebylo by možné v insolvenčním řízení uspokojit ani náklady za nutnou obhajobu, jež dodatečně insolvenční správce uznal, ani náklady civilního řízení či náklady soudního exekutora, což je nepřípustné. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se určuje, že pohledávka žalobce ve výši 11.744 Kč není vyloučena z uspokojení a je nárokem, který měl být uplatněn přihláškou v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014.

Žalovaný se k odvolání nevyjádřil.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích I. a III., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 17.12.2014 žalobou, jíž se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 36.133 Kč není vyloučena z uspokojení a je nárokem, který měl být uplatněn přihláškou v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014. Žalobu odůvodnil tím, že dne 3.9.2014 uplatnil přihláškou pohledávky v celkové výši 36.133 Kč, které mu přiznal Okresní soud v Hradci Králové, a které představují náklady trestního řízení a náklady nutné obhajoby. U přezkumného jednání dne 3.11.2014 nebyla pohledávka přezkoumána, protože ji žalovaný posoudil jako pohledávku vyloučenou z uspokojení. Krajský soud v Ostravě vyzval žalobce přípisem ze dne 25.11.2014 k podání žaloby. Žalobce s názorem žalovaného nesouhlasí, a proto uplatňuje (KSOS 33 INS 13803/2014) své nároky žalobou. Podáním doručeným soudu dne 16.7.2015 vzal žalobce žalobu zpět v části, v níž se domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 24.389 Kč představující náklady nutné obhajoby není vyloučena z uspokojení, neboť žalovaný tuto pohledávku dodatečně uznal a přezkoumal u přezkumného jednání dne 16.2.2015. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v rozsahu částky 11.744 Kč s odůvodněním, že se jedná o pohledávky vyloučené z uspokojení dle ustanovení § 170 IZ, neboť trestní řízení je mimosmluvní sankcí a tudíž musí být vyloučeno i příslušenství mimosmluvní sankce, kterým jsou náklady trestního řízení. K podání žaloby žalovaný žalobce nevyzýval. Z obsahu insolvenčního spisu se podává, že insolvenční soud dle ustanovení § 203a) IZ vyzval žalobce přípisem ze dne 25.11.2014 k podání žaloby na určení pořadí pohledávek č. 1 až č. 4. Lhůtu k podání žaloby soud prvního stupně žalobci nestanovil. Na tomto základě soud prvního stupně rozhodl ve věci dle ustanovení § 115a o.s.ř. bez jednání odvoláním napadeným rozsudkem.

Podle ustanovení § 170 IZ, v insolvenčním řízení se neuspokojují žádným ze způsobů řešení úpadku, není-li dále stanoveno jinak: a) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek přihlášených věřitelů, vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí, b) úroky, úroky z prodlení a poplatek z prodlení z pohledávek věřitelů, které se staly splatné až po rozhodnutí o úpadku, c) pohledávky věřitelů z darovacích smluv, d) mimosmluvní sankce postihující majetek dlužníka, s výjimkou penále za nezaplacení daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného za veřejné zdravotní pojištění, pokud povinnost zaplatit toto penále vznikla před rozhodnutím o úpadku, e) smluvní pokuty, pokud právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, f) náklady účastníků řízení vzniklé jim účastí v insolvenčním řízení.

Podle ustanovení § 203a odst. 1 IZ, v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno. (KSOS 33 INS 13803/2014)

Podle ustanovení § 203a odst. 2 IZ, řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1, písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně.

Podle ustanovení § 195 IZ, o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

Podle §152 odst. 1, písm. e) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, byl-li obžalovaný pravomocně uznán vinným, je povinen nahradit státu paušální částkou ostatní náklady, jež nese stát. Dle odstavce 3) stanoví tuto paušální částku obecně závazným právním předpisem ministerstvo spravedlnosti. Tímto přepisem je vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 312/1995 Sb. ze dne 19. prosince 1995.

Předně je třeba uvést, že žalobce je ve věci aktivně věcně legitimován, neboť žalovaný jako insolvenční správce jím přihlášené pohledávky z titulu nákladů trestního řízení nezařadil k přezkumu na přezkumné jednání s odůvodněním, že se jedná o pohledávky vyloučené z uspokojení. Žalovaný jako insolvenční správce je ve věci pasivně věcně legitimován. Žaloba žalobce je včasná, neboť byla soudu doručena do 30 dnů ode dne doručení výzvy insolvenčního soudu ze dne 25.11.2014 k podání žaloby, nadto ve výzvě nebyla uvedena lhůta k podání žaloby, a proto žalobci lhůta nemohla uplynout (§ 203a odst. 1 IZ).

Odvolací soud se dále zabýval přezkumem závěru soudu prvního stupně, že pohledávky žalobce z titulu nákladů trestního řízení jsou pohledávkami vyloučenými z uspokojení dle ustanovení § 170 písm. d) IZ, a to s negativním závěrem.

Insolvenční zákon člení pohledávky dlužníkových věřitelů do několika skupin, u nichž formuluje různě předpoklady, za nichž mohou být tyto pohledávky uspokojeny v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka. Jde o pohledávky, které věřitelé uplatňují vůči dlužníku podáním přihlášky (§ 165 IZ), dále pohledávky, na které se hledí jako na přihlášené, ačkoliv je věřitelé neuplatnili vůči dlužníku přihláškou (§ 165 odst. 2, § 184, § 237 odst. 4, § 275, § 370 odst. 2, písm. d/, § 373 odst. 1 a 8 a § 385 odst. 1 IZ), dále pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 IZ), pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou (§ 169 IZ). Z uspokojení v insolvenčním řízení jsou vedle pohledávek vypočtených v § 170 IZ a přihlášených pohledávek, k nimž se v důsledku později nastalých skutečností nepřihlíží, vyloučeny i pohledávky, které věřitel, jemuž insolvenční zákon předepisuje uplatnění pohledávky vůči dlužníku podáním přihlášky, nepřihlásil v průběhu insolvenčního řízení vůbec nebo pohledávky za majetkovou podstatou a pohledávky jim na roveň postavené, které věřitel neuplatnil v průběhu insolvenčního řízení postupem dle § 203 IZ, a pohledávky, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku, respektive po uplynutí propadné lhůty vymezené (KSOS 33 INS 13803/2014) rozhodnutím o úpadku přihlášením pohledávek a které zároveň nejsou zahrnuty v taxativním výčtu pohledávek za majetkovou podstatou a pohledávek postavených jim na roveň, obsaženém v § 168 a § 169 IZ (srovnej závěry Nejvyššího soudu formulované v jeho usnesení ze dne 30.11.2011, sen. zn. 29 NSČR 16/2011, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54/2012).

V takto ustaveném skutkovém a právním rámci věci nemá odvolací soud žádných pochyb o tom, že povinnost k náhradě nákladů trestního řízení sama o sobě není mimosmluvní sankcí, stejně jako není mimosmluvní sankcí povinnost nahradit náklady civilního řízení.

Odvolací soud se ztotožňuje s odvolací argumentací žalobce, že trestní řízení je soudním řízením, jehož výsledkem je rozhodnutí o vině a trestu obžalovaného a podle výsledku trestního řízení je obžalovanému (odsouzenému) případně uložena povinnost k úhradě nákladů trestního řízení. V intencích dikce § 170 IZ odvolací soud zvažoval, zda pohledávka na nákladech trestního řízení není příslušenstvím trestní sankce. Přitom vyšel z toho, že většina trestů ukládaných v trestním řízení má nejen nepeněžitou, ale i nemajetkovou povahu. Například peněžitý trest a propadnutí majetku či věci mají nepochybně charakter pohledávky, na kterou se vztahuje § 170, písm. d) IZ. Ostatní trestní sankce však již nikoliv. Odnětí svobody, zákaz činnosti, zákaz pobytu apod. nelze považovat za pohledávku (byť nepeněžitou) v právním smyslu, proto nemůže mít ani příslušenství. Příčilo by se zásadám logiky přistupovat k povinnosti zaplatit náhradu nákladů trestního řízení podle druhu trestu uloženého soudem v trestním řízení. Trestní řízení nelze považovat ve smyslu ustanovení § 170 písm. d) IZ za mimosmluvní sankci a náklady trestního řízení nelze považovat za příslušenství mimosmluvní sankce, které se v insolvenčním řízení neuspokojuje a pohledávka žalobce z titulu neuhrazených nákladů trestního řízení není ani žádnou jinou pohledávkou vymezenou v § 170 IZ.

Pohledávky žalobce přihlášené z titulu nákladů trestního řízení, přiznané žalobci rozhodnutími Okresního soudu v Hradci Králové, tudíž nejsou pohledávkami vyloučenými z uspokojení dle ustanovení § 170 IZ.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. v napadeném výroku I. změnil tak, že určil, že pohledávka žalobce ve výši 11.744 Kč není vyloučena z uspokojení v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014. Pokud se žalobce domáhal dále určení, že jeho pohledávka ve výši 11.744 Kč je nárokem, který měl být uplatněn přihláškou v insolvenčním řízení sp. zn. KSOS 33 INS 13803/2014 Krajského soudu v Ostravě, pak tuto nadbytečnou část petitu odvolací soud do výroku měnícího rozhodnutí nepřevzal, neboť určujícím výrokem, podle něhož pohledávka žalobce ve výši 11.744 Kč není vyloučena z uspokojení , byl předmět sporu zcela vyčerpán.

Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud nově i o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). (KSOS 33 INS 13803/2014)

Dle ustanovení § 142 odst. 1, § 146 odst. 2, věty druhé o.s.ř., byl v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný žalobce, kterému by náleželo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, proti insolvenčnímu správci mu však nelze dle ustanovení § 202 odst. 1, 203a) odst. 2 IZ náhradu nákladů řízení přiznat. Nadto žalobci v řízení před soudem prvního stupně náklady nevznikly.

O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle ustanovení § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., za použití ustanovení § 202 odst. 1, 203a) odst. 2 IZ tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť v řízení byl úspěšný žalobce, kterému by náleželo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, proti insolvenčnímu správci mu však nelze náhradu nákladů řízení přiznat. Nadto žalobci v řízení před odvolacím soudem náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Olomouc 29. září 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu