11 VSOL 222/2016-88
34 ICm 3280/2014 11 VSOL 222/2016-88 (KSOS 34 INS 6537/2014)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci žalobce OHL ŽS, a.s., identifikační číslo osoby: 463 42 796, se sídlem v Brně, Veveří, Burešova 938/17, PSČ 602 00, proti žalovaným: 1) Insolvenční agentura v.o.s., identifikační číslo osoby: 291 15 540, se sídlem v Karlových Varech, Západní 1448/16, PSČ 360 01, jako insolvenčnímu správci dlužníka VOKD, a.s., zastoupenému JUDr. Hanou Skotnicovou, advokátkou, se sídlem Ostrava- Moravská Ostrava, Na Hradbách 3, PSČ 702 00, 2) VOKD, a.s., identifikační číslo osoby: 476 758 53, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Nákladní 3179/1, PSČ 702 00, o určení popřených pohledávek, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka VOKD, a.s., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014, o odvolání žalobce ze dne 12.8.2016 a žalovaného 1) ze dne 10.8.2016 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30.6.2016, č.j. 34 ICm 3280/2014- 37,

t a k t o:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. isir.justi ce.cz (KSOS 34 INS 6537/2014)

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, s poukazem na ustanovení § 198, § 336 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ), dále s poukazem na ustanovení § 163 a § 164 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z. ) a označenou judikaturu Nejvyššího soudu, zamítl pro předčasnost žalobu žalobce, aby soud určil, že dílčí pohledávka č. 2 v celkové výši 6.232.186,06 Kč, dílčí pohledávka č. 3 v celkové výši 1.471.216,20 Kč, dílčí pohledávka č. 4 v celkové výši 168.388,64 Kč, dílčí pohledávka č. 5 v celkové výši 1.182.095,25 Kč, dílčí pohledávka č. 6 v celkové výši 2.009.634,43 Kč a dílčí pohledávka č. 7 v celkové výši 670.244,06 Kč, všechny z titulu regresu náhrady škody vzniklé ze smlouvy o sdružení žalobce OHL ŽS, a.s., které má žalobce za žalovaným č. 2 VOKD, a.s., jako dlužníkem a které byly přihlášeny do insolvenčního řízení dlužníka vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 34 INS 6537/2014 pod číslem přihlášky P311, číslo věřitele V307, jsou po právu, a to jako pohledávky peněžité, nezajištěné, nevykonatelné, nepodřízené a podmíněné a jsou zjištěny co do pravosti, výše i pořadí (výrok I.-VI.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně poté, co zrekapituloval obsah žaloby a vyjádření žalovaného 1), uvedl, jaká zjištění učinil z provedeného dokazování, tj. z listin založených ve spise Krajského soudu v Ostravě sp. zn. KSOS 34 INS 6537/2014, zejména z přihlášky pohledávky č. P311, protokolu o přezkumném jednání, jež se konalo dne 5.9.2014, seznamu přihlášek pohledávek-přezkumného listu, týkajícího se žalobce, jako věřitele, vyrozumění žalovaného 1) adresované žalobci o popření jeho pohledávek, a dále z výpisu z obchodního rejstříku týkajícího se dlužníka, a na základě těchto zjištění uzavřel, že žaloba žalobce je sice včasná a byla podána jak proti popírajícímu insolvenčnímu správci, tak proti popírajícímu dlužníkovi, nicméně se jedná o žalobu předčasnou, neboť především popěrné úkony žalovaných 1) a 2) jsou vadné, neboť nemají náležitosti, které má mít každý popěrný úkon jako úkon procesní podle ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. a dle judikatury Nejvyššího soudu České republiky (v odůvodnění citované). Podle zjištění soudu prvního stupně žalovaný 1) přezkoumal žalobcem přihlášené dílčí pohledávky č. 2-7 jako pohledávky vzniklé z titulu smlouvy o dílo, nicméně je popřel s odůvodněním, že nebyly odsouhlaseny v rámci sdružení a dlužník je neeviduje. Popěrný úkon žalovaného 1) tak nekoresponduje s jeho přezkoumáním pohledávek . Žalovaný 1) tedy popřel pohledávky žalobce bez toho, aby zkoumal, z jakého titulu byly přihlášeny a zda jsou po právu, měl správně přezkoumat každou dílčí pohledávku zvlášť a u každé měl uvést důvod popření a skutkové okolnosti. Jedná se proto o popěrný úkon nepřezkoumatelný, který neumožňuje soudu, aby zjistil skutkový stav natolik, aby byl způsobilým podkladem pro aplikaci konkrétních (KSOS 34 INS 6537/2014) norem hmotného práva. Žalovaný 2) zaujal k popření pohledávek žalobce shodné stanovisko jako žalovaný 1), proto i jeho popěrný úkon je neurčitý. Kromě toho soud prvního stupně zjistil, že za žalovaného 2) na přezkumném jednání jednal pouze jeden člen představenstva-Ivan Rychecký, který však nebyl oprávněn za dlužníka samostatně jednat a z protokolu o přezkumném jednání nevyplývá, že by byl k tomuto jednání zmocněn v souladu s ustanovením § 164 odst. 2 o.z. V neposlední řadě soud prvního stupně zdůraznil, že má rovněž pochybnosti o tom, zda na přezkumném jednání dne 5.9.2014 skutečně došlo k přezkumu pohledávek žalobce, když ve zveřejněném protokolu není přihláška žalobce v seznamu přezkoumaných přihlášek uvedena, a v insolvenčním rejstříku není zveřejněna žádná oprava, proto protokol zveřejněný v insolvenčním rejstříku je v rozporu s protokolem v insolvenčním spise.

Proti tomuto rozsudku, v celém rozsahu, podali odvolání žalovaný 1) a žalobce.

Žalovaný 1) v odvolání s podrobnou argumentací namítal, že závěry soudu prvního stupně, že jeho popěrný úkon nemá potřebné náležitosti, nejsou správné, neboť z přezkumného listu je zřejmé, že z dílčích pohledávek žalobce č. 1-11, byly zcela popřeny dílčí pohledávky č. 1-7 co do pravosti; tím je popěrný úkon určitý a přezkoumatelný. Co se týká odůvodnění popěrného úkonu, pak je z něho zřejmé, že je sporováno odsouhlasení pohledávek v rámci sdružení a že z tohoto důvodu dlužník není pasivně legitimován. Navíc důvod popření nevykonatelné pohledávky může správce měnit až do okamžiku koncentrace řízení v případném incidenčním sporu. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 5/2012, ze kterého vyplývá, že je přípustný i popěrný úkon zcela neodůvodněný a tato skutečnost opravňuje soud postupovat v incidenčním sporu dle § 114b o.s.ř. Navíc v posuzovaném případě popěrný úkon odůvodněn je. Skutkový stav je tedy předmětem dokazování v incidenčním sporu, na to však soud prvního stupně zcela rezignoval, přičemž měl žalovaného 1/ (případně i jiné účastníky) vyzvat dle § 118a o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a důkazů. Rovněž je mylný závěr soudu prvního stupně, že popěrný úkon dlužníka učinil pouze jeden člen představenstva Ivan Rychecký, neboť popěrný úkon za dlužníka je podepsán dvěma členy představenstva, a to shora jmenovaným a dalším členem představenstva Ing. Janem Březinou. Z uvedených důvodů žalovaný 1/ navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce v odvolání namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy, resp. se jimi vůbec nezabýval. Se zamítnutím žaloby pro předčasnost nesouhlasí, neboť žalobce po obdržení výzvy neměl jinou možnost, než žalobu ve stanovené lhůtě podat. Pokud by žalobu nepodal, riskoval by, že přihlášené pohledávky zůstanou popřené. Přestože žalobu podložil jednotlivými tvrzeními a důkazním materiálem, k jejich provedení nebylo soudem vůbec přikročeno a žalobce se tak nemohl aktivně bránit popěrnému úkonu žalovaných. Dále žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 5/2012, 29 Cdo 716/2012 a Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1549/11 a rovněž (KSOS 34 INS 6537/2014) namítal, že prvostupňový soud měl využít ustanovení § 114b odst. 1 o.s.ř. a od žalovaných zjistit potřebné skutečnosti a důvody k popěrnému úkonu. Soud prvního stupně proto postupoval zcela v rozporu se základními zásadami, na nichž spočívá insolvenční řízení. Kromě toho nesouhlasí se závěrem soudu, že popěrné úkony správce byly neurčité a nesrozumitelné. Rovněž navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odvolací soud předesílá, že s účinností od 1.7.2017 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Podle ustanovení Čl. II bodu 1. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Vzhledem k tomu, že v přezkoumávané věci, kdy se jedná o incidenční spor o pravost přihlášených pohledávek (§ 159 odst. 2, písm. a/ IZ), jež byly přezkoumány a popřeny na přezkumném jednání, jež se konalo dne 5.9.2014, tedy před účinností novely insolvenčního zákona, odvolací soud při projednání a rozhodování o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně aplikoval příslušná ustanovení insolvenčního zákona ve znění účinném do 30.6.2017.

Podle ustanovení § 7 IZ v rozhodném znění platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017 (viz čl. II, bod 1. přechodného ustanovení k zákonu č. 296/2017 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, že obsahují způsobilé odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.) a po té, kdy u odvolacího jednání částečně zopakoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání odvolatelů jsou důvodná.

V dané věci bylo předmětné incidenční řízení zahájeno žalobou, došlou soudu 1.10.2014, jíž se žalobce s podrobným skutkovým tvrzením domáhá proti žalovaným 1/ a 2/ požadovaného určení s tím, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil (kromě jiných) pohledávky označené v přihlášce jako pohledávky č. 2 až 7 (ve výši (KSOS 34 INS 6537/2014) celkem 11.733.764,64 Kč) z titulu smlouvy o dílo ze dne 29.8.2007 (včetně dodatků) uzavřené mezi objednatelem statutárním městem Karviná a zhotovitelem-účastníky sdružení ,,TCHAS-OHL ŽS-VOKD , dále z titulu související smlouvy o sdružení ,,TCHAS-OHL ZŠ-VOKD ze dne 1.2.2007 (včetně dodatků, dle které byla sjednána solidární odpovědnost), jehož členy byli mj. žalobce i dlužník, včetně souvisejících smluv o dílo, uzavřených se subdodavateli. Všechny tyto pohledávky žalobce přihlásil jako nezajištěné, nevykonatelné, avšak podmíněné pro případ, že objednatel vůči žalobci, který jediný jako člen sdružení není v insolvenčním řízení, uplatní v záruční době právo na odstranění vad díla, které nebude kryto zádržným, případně subdodavatelé budou požadovat vydání zádržného. Žalovaní však na přezkumném jednání popřeli uvedené podmíněné pohledávky žalobce z důvodu, že nebyly odsouhlaseny v rámci sdružení, že dlužník pohledávky č. 1-7 neeviduje a že pohledávka se týká sdružení, kde byl TCHAS vedoucím účastníkem a vedl účetnictví. Neuvedení pohledávek v účetnictví však dle žalobce nezbavuje člena sdružení povinnosti k úhradě závazku v poměru svého podílu ve sdružení. Ke své žalobě žalobce předložil listinné důkazy, jichž se v žalobě dovolával. U jednání dne 27.6.2016 žalobce k výzvě soudu, aby dotvrdil právní titul jednotlivých pohledávek uvedl, že ve všech případech (u pohledávek č. 2-7) se jedná o pohledávky regresu náhrady škody, vzniklé ze smlouvy o sdružení.

Žalovaný 1/ ve vyjádření k žalobě setrval na svém popěrném úkonu a stanovisku, že žalobcem tvrzené podmíněné pohledávky neexistují a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný 2/ se k žalobě nevyjádřil.

Je třeba především uvést, že věc byla přidělena do senátu 34 ICm pod sp. zn. 34 ICm 3280/2014. Dne 27.1.2015, dříve, než byl ve věci proveden soudem jakýkoli úkon, JUDr. Iva Hrdinová, předsedkyně Krajského soudu v Ostravě, opatřením podle ustanovení § 160 odst. 2 IZ přikázala tento incidenční spor k vyřízení soudkyni JUDr. Simoně Pittermannové. Opatření odůvodnila vysokým počtem insolvenčních věcí vyřizovaných v jednotlivých insolvenčních odděleních a vysokým počtem nově napadajících věcí s tím, že kapacita insolvenčních soudců je plně využita k vyřizování věcí insolvenčních a schopnost vyřizovat incidenční spory je minimální-vyřízení incidenčních sporů napadlých v roce 2014 by bylo lze očekávat v horizontu 3 až 7 let, což by při zohlednění možnosti uplatnit opravné prostředky nepochybně vedlo k extrémním průtahům v dotčených insolvenčních řízeních, přičemž je předpoklad vyřízení těchto věcí jinými soudci již v letech 2015 až 2016. Soudkyně JUDr. Simona Pittermannová také v této věci rozhodla odvoláním napadeným rozsudkem.

Vzhledem k tomu, že odvolacímu soudu bylo známo, že v incidenčních sporech probíhajících v rámci insolvenčního řízení dlužníka VOKD, a.s., insolvenční správce navrhl odvolacímu soudu, aby řízení přerušil do rozhodnutí Ústavního soudu ve věci návrhu na zrušení ustanovení § 160 odst. 2 IZ, které bylo vedeno u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 22/16, odvolací soud usnesením ze dne 2.5.2017, č.j. 34 ICm 3280/2014,-67 (KSOS 34 INS 6537/2014) (KSOS 34 INS 6537/2014) odvolací řízení do rozhodnutí Ústavního soudu v uvedené věci návrhu Nejvyššího správního soudu na zrušení ustanovení § 160 odst. 2 IZ podle ustanovení § 109 odst. 2, písm. c) o.s.ř. přerušil. Poté, co Ústavní soud svým nálezem ze dne 27.6.2017, sp. zn. Pl. ÚS 22/16 návrh Nejvyššího správního soudu na zrušení § 160 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 30.6.2017, zamítl, odvolací soud usnesením ze dne 4.10.2017, č.j. 34 ICm 3280/2014,-75 (KSOS 34 INS 6537/2014) rozhodl o pokračování v odvolacím řízení.

Z důvodů shora citovaného nálezu Ústavního soudu vyplývá, že zákonné pravidlo § 160 odst. 2 insolvenčního zákona není v rozporu se zákazem odnětí věci zákonnému soudci podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a to jak pro případy prvotního rozdělení, tak i přerozdělení již přidělených věcí, za předpokladu, bude-li v rozvrhu práce toto přidělení věci podle ustanovení § 160 odst. 2 insolvenčního zákona upraveno předem stanoveným a předvídatelným pravidlem. Odvolací soud z rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na rok 2015 zjistil, že v jeho oddílu obchodní úsek v bodě 5. pod písm. h) je uvedeno, že insolvenční incidenční spory se přidělují do oddělení soudce, který vyřizuje danou insolvenční věc. Opatřením předsedy soudu dle ustanovení § 160 odst. 2 IZ mohou být přikázány jinému soudci, obvykle do oddělení 1 Cm, 4 Cm, 9 Cm, 11 Cm, 12 Cm, 18 Cm, 19 Cm, 21 Cm, 32 Cm a 44 Cm. . Pod soudním oddělením 32 Cm je v rozvrhu práce uvedena soudkyně JUDr. Simona Pittermannová, do jejíhož oboru působnosti patří rozhodování věcí směnečných, insolvenčních, incidenčních sporů a incidenčních sporů vyplývajících z řízení sp. zn. 33 K 28/2002 a 33 K 10/2003. Byla-li tedy projednávaná věc přidělena na základě opatření předsedkyně Krajského soudu v Ostravě dle § 160 odst. 2 IZ k vyřízení JUDr. Simoně Pittermannové, stalo se tak na základě rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě, a tudíž nelze dovodit, že by bylo porušeno právo na zákonného soudce.

Odvolací soud tak uzavírá, že řízení v této věci není zatíženo zmatečnostní vadou dle ustanovení § 229 odst. 1, písm. f) o.s.ř., k níž je odvolací soud povinen přihlédnout vždy, to je i tehdy, není-li uplatněna v podaném odvolání.

V přezkoumávané věci je právním důvodem podané žaloby uplatnění práva žalobce, jako věřitele, na určení svých nevykonatelných, nezajištěných a podmíněných pohledávek, popřených v insolvenčním řízení insolvenčním správcem a dlužníkem, postupem podle ustanovení § 198 IZ.

Odvolací soud předně odkazuje na zjištění soudu prvního z přihlášky pohledávek žalobce, v níž žalobce rovněž podrobně uvedl (shodě jako v žalobě) právní důvod svých podmíněných pohledávek, tj. skutečnosti, ze kterých žalobce své tvrzené pohledávky dovozuje.

U odvolacího jednání odvolací soud zopakoval dokazování a zjistil: (KSOS 34 INS 6537/2014) -z upraveného přezkumného listu seznamu přihlášených pohledávek, týkajícího se věřitele č. 307-OHL ŽS, a.s., přihlášky č. P311, že mj. pohledávky věřitele pod pořadovým číslem 2-7 byly přezkoumány na přezkumném jednání dne 5.9.2014, přičemž u všech je uveden jako právní důvod vzniku smlouva o dílo ze dne 29.8.2007 , že byly přihlášeny jako nezajištěné, nevykonatelné a podmíněné, u všech správce popřel jejich pravost a jako důvod popření uvedl, že pohledávky nebyly odsouhlaseny v rámci sdružení, dlužník je neeviduje, týkají se sdružení Tchas-VOKD-OHL ŽS, kde byl Tchas vedoucím účastníkem sdružení a vedl účetnictví . Pokud se týká stanoviska dlužníka, je uvedeno shodné s IS . Jako výsledek přezkumného jednání je uvedeno: 1-7 popřena pravost, 7-11 zjištěna . Tento list seznamu přihlášených pohledávek je opatřen podpisy dvou osob jednajících za dlužníka, podpisem insolvenčního správce a podpisem soudce, podpisy jsou opatřeny otiskem razítek (soudu, dlužníka, správce);

-z protokolu o přezkumném jednání ze dne 5.9.2014 (č.d. B-25), že podle zde uvedených údajů není přihláška pohledávky č. P311 vypočtena mezi přihláškami, u nichž byly učiněny výzvy k odstranění vad přihlášek pohledávek, ani ve výčtu přihlášek pohledávek, jež se nepřezkoumávají, avšak ani mezi přihláškami, k jejichž přezkoumání bylo následně přistoupeno, a podle dalších údajů zde uvedených, soud prohlásil za nedílnou součást tohoto protokolu upravený seznam přihlášek pohledávek, mimo jiné přihlášek pohledávek evidovaných pod č. P269 až P382;

-z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka, že členy představenstva dlužníka jsou mimo jiné Ing. Jan Březina (ve funkci místopředsedy od 29.6.2012) a Ivan Rychecký (člen od 29.6.2012) a že za společnost jedná předseda představenstva samostatně nebo společně místopředseda představenstva a člen představenstva.

Podle ustanovení § 190 odst. 1 IZ, přezkoumání přihlášených pohledávek se děje na přezkumném jednání nařízeném insolvenčním soudem.

Podle ustanovení § 191 odst. 1, věta první IZ, přezkoumání pohledávek při přezkumném jednání se děje podle seznamu přihlášených pohledávek.

Podle ustanovení § 192 odst. 1 IZ, pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle ustanovení § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle ustanovení § 11 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění účinném do 30.6.2017, pokud insolvenční správce pohledávku popírá, uvede ve svém stanovisku, v jaké části a z jakého důvodu. (KSOS 34 INS 6537/2014)

Se závěrem soudu prvního stupně, že popěrný úkon insolvenčního správce (a dlužníka) byl neurčitý, odvolací soud nesouhlasí.

Nejvyšší soud České republiky již ve svém rozsudku ze dne 24.5.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2002) vysvětlil, že popřením pravosti pohledávky se rozumí popření jejího základu (má-li popírající za to, že pohledávka vůbec nevznikla, nebo že sice vznikla, ale již zcela zanikla, anebo je zcela promlčená). Popření výše pohledávky představuje námitka, že přezkoumávaná pohledávka tu sice je, avšak nikoliv v takové výši, jakou uvádí přihlašovatel; typické v tomto případě je, že popírající uznává pohledávku co do základu, ale nesouhlasí s tvrzenou výší-tedy má za to, že pohledávka v přihlašované výši vůbec nevznikla, že již zčásti zanikla (např. započtením, splněním), nebo že se zčásti promlčela. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše pohledávky, je určující obsah popření v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. V tomtéž rozhodnutí Nejvyšší soud také uzavřel, že popření pohledávky je procesním úkonem, pro nějž přiměřeně platí ustanovení § 41 odst. 2 o.s.ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř. K těmto závěrům se Nejvyšší soud dále přihlásil v usnesení ze dne 9.7.2013, sen zn. 29 Cdo 3829/2010, v němž vyslovil závěr, že Popření pohledávky přihlášené do konkursu je procesním úkonem, pro nějž (při absenci výslovné úpravy v zákoně o konkursu a vyrovnání) přiměřeně platí ustanovení § 41 odst. 2 o. s. ř. a co do obsahových náležitostí úkonu ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. Z hlediska určitosti popěrného úkonu přitom není významné, zda v něm popírající konkursní věřitel (popř. správce konkursní podstaty) také skutkově blíže vymezí důvody svého popření . I když se uvedené závěry Nejvyššího soudu, vztahují k předchozí právní úpravě zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, dle názoru odvolacího soudu se plně uplatní i pro poměry insolvenčního řízení.

Dále v rozsudku ze dne 30.9.2014, sen. zn. 29 Cdo 716/2012 Nejvyšší soud ČR vyslovil mimo jiné závěr, že pro posouzení, zda a v jakém rozsahu popřel insolvenční správce pravost, výši nebo pořadí pohledávky, je určující obsah popěrného úkonu insolvenčního správce při přezkumném jednání (do skončení přezkumného jednání); v mezích určitého popěrného úkonu je insolvenční správce vázán důvody svého popření jen při popření vykonatelné pohledávky, tedy podává-li následně sám žalobu. Důvody popření pravosti nebo výše nevykonatelné pohledávky, stejně jako důvody popření pořadí pohledávky (lhostejno, zda vykonatelné) může insolvenční správce (jako žalovaný v mezích obrany proti incidenční žalobě věřitele popřené pohledávky) doplňovat nebo měnit po dobu, po kterou tomu v incidenčním sporu nebrání účinky koncentrace řízení.

Po posouzení údajů uvedených v přezkumném listě přihlášky P311, dospěl odvolací soud se zřetelem na shora uvedených výklad k závěru, že popěrný úkon (KSOS 34 INS 6537/2014) žalovaného 1) a potažmo i žalovaného 2), kterými popřeli mimo jiné pohledávky žalobce pod č. 2-7, splňují náležitosti jednak ustanovení § 42 odst. 4 o.s.ř., a také i požadavky kladené na tento procesní úkon ustanovením § 193 IZ a § 11 odst. 2 vyhl. č. 311/2007 Sb. Z uvedeného úkonu insolvenčního správce (a tedy i úkonu dlužníka) jednoznačně vyplývá, že pohledávky č. 2-7 jsou popírány co do pravosti proto, že tyto tvrzené pohledávky vůči dlužníku vůbec nevznikly (neexistují). Skutečnost, že ve vztahu k těmto přezkoumaným pohledávkám, je oběma popírajícími uveden týž důvod popření, je přitom bez významu. Požadavek soudu prvního stupně, aby obsahem popěrného úkonu bylo i uvedení skutkových okolností přesahuje meze, kladené na náležitosti popěrného úkonu v ustanovení § 193 IZ, z nějž vyplývá, že o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla.

Odvolací soud proto uzavírá, že popěrný úkon insolvenčního správce (a dlužníka), jak je uveden v tomto seznamu, je úkonem, který je způsobilý vyvolat zamýšlené účinky popření a tudíž nebyl důvod k zamítnutí této žaloby pro její předčasnost.

Dále odvolací soud nemá pochybnosti, že řádná přihláška pohledávek žalobce, evidovaná pod č. P311, byla na přezkumném jednání dne 5.9.2014 přezkoumána, neboť-což soud prvního stupně rovněž pominul-v insolvenčním rejstříku je jako událost na č.d. B-38 zveřejněn opravený protokol o tomto přezkumném jednání, včetně jeho řádné opravy s datem 16.10.2014, z něhož vyplývá, že byly přezkoumány také přihlášky pohledávek uvedené v seznamu přihlášených pohledávek pod č. P285-P311 .

Stejně tak závěr soudu prvního stupně, že přezkumné jednání ze dne 5.9.2014 je třeba považovat za zmatečné také proto, že za žalovaného 2) jednal na přezkumném jednání pouze člen představenstva Ivan Rychecký, je rovněž nesprávný, neboť skutečnost, že tohoto přezkumného jednání se za dlužníka zúčastnil člen představenstva Ivan Rychecký, je bez významu, neboť jak bylo v odvolání správně namítáno, podstatné je to, že příslušný list seznamu přihlášených pohledávek, v němž je zachycen obsah popření, je podepsán za dlužníka Ivanem Rycheckým (členem představenstva) a Ing. Janem Březinou (místopředsedou představenstva), což v řízení nebylo zpochybněno.

Ze všech výše uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř., rozsudek soudu prvního stupně zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení, v němž se soud prvního stupně bude žalobou věcně zabývat. V dalším řízení bude třeba se rovněž vypořádat se skutečností, že v případě dlužníka (žalovaného 2/) došlo v mezidobí k přeměně reorganizace v konkurs. (KSOS 34 INS 6537/2014) P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. k/ o.s.ř. ve znění účinném od 30.9.2017).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje také zvláštním způsobem (§ 71, § 74 odst. 1, § 75 odst. 2 IZ).

V Olomouci dne 18. října 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu