11 VSOL 221/2014-101
33 ICm 3023/2013 11 VSOL 221/2014-101 (KSOS 33 INS 4373/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce Ing. Mojmíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Prostřední Bludovice 43, PSČ 739 37, zastoupeného JUDr. Tomášem Mikulíkem Hamele, Ph.D., advokátem se sídlem Frýdek-Místek, Pod Štandlem 2218, PSČ 738 01, proti žalovanému JUDr. Martinu Frischovi, se sídlem Havířov, Svornosti 2, PSČ 736 01, jako insolvenčnímu správci dlužnice Mgr. Ley anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Bludovice 380, PSČ 739 37, zastoupené Mgr. Radimem Struminským, advokátem se sídlem Havířov-Město, Svornosti 2, PSČ 736 01, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice Mgr. Ley anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Bludovice 380, PSČ 739 37 vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 33 INS 4373/2013, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.6.2014, č.j. 33 ICm 3023/2013-23 (KSOS 33 INS 4373/2013), o zpětvzetí žaloby

tak to :

I. Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17.342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. (KSOS 33 INS 4373/2013) III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 13.342 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odův odně ní:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby z majetkové podstaty dlužnice byly vyloučeny nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Ostravě, na LV č. 477, pro kat. území Horní Bludovice, obec Horní Bludovice, a to pozemek parcelní číslo 165/8-orná půda a pozemek parcelní číslo St. 214-zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova č.p. 380-rodinný dům (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 12.877 Kč.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání. Ještě dříve, než o něm bylo rozhodnuto, vzal žalobce žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaný insolvenční správce dlužnice na pokyn insolvenčního soudu předmětné nemovitosti ze soupisu majetkové podstaty dlužnice vyřadil.

Žalovaný insolvenční správce dlužnice se zpětvzetím žaloby souhlasil.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 222a o.s.ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, a nebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné (odstavec 1). Jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, odvolací soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné; v takovém případě po právní moci usnesení pokračuje v odvolacím řízení (odstavec 2). (KSOS 33 INS 4373/2013)

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 9.9.2013, doručenou soudu dne 10.9.2013, se žalobce zastoupený na základě plné moci ze dne 27.8.2013 advokátkou JUDr. Lenkou Mecovou, domáhal proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužnice vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, neboť žalobci bylo 17.8.2013 doručeno vyrozumění insolvenčního správce o tom, že tyto nemovitosti byly zahrnuty do majetkové podstaty dlužnice Mgr. Ley anonymizovano a výzva k podání případné excindační žaloby. Za podání této žaloby zaplatil žalobce soudní poplatek 5.000 Kč. K projednání žaloby nařídil soud prvního stupně jednání, u kterého byla advokátka žalobce osobně přítomna a byl při něm též vyhlášen rozsudek. Proti tomuto rozsudku podala advokátka žalobce blanketní odvolání ze dne 6.8.2014, doručené soudu 7.8.2014. Následně podáním ze dne 23.9.2014, doručeným soudu 30.9.2014, toto odvolání odůvodnila. Odvolatel na výzvu soudu zaplatil soudní poplatek ve výši 2.000 Kč. Po předložení věci odvolacímu soudu došlo ke změně právního zastoupení žalobce a nový advokát JUDr. Tomáš Mikulík Hamele, Ph.D. zpracoval doplněk odvolání, který soudu dne 19.2.2015 doručil, a to společně s právním rozborem problematiky souběhu exekuce a insolvence, který zpracoval Mgr. Jaroslav Kocinec, LL.M., soudní exekutor ve Frýdku-Místku dne 17.2.2015. V průběhu odvolacího řízení žalovaný insolvenční správce dlužnice soudu sdělil, že na základě pokynu insolvenčního soudu daného usnesením ze dne 24.6.2015, č.j. KSOS 33 INS 4373/2013-B-20 předmětné nemovitosti dlužnice ze soupisu majetkové podstaty dlužnice dne 26.6.2015 vyřadil. Současně soudu předložil aktualizovaný soupis majetkové podstaty ze dne 26.6.2015. Na tomto základě vzal žalobce podáním ze dne 26.6.2015 žalobu zpět a navrhoval, aby soud žalobci přiznal náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 53.722 Kč, sestávající z 3 úkonů právní služby 13.380 Kč (z tarifní hodnoty a 1.263.333 Kč, což je cena, kterou žalobce uhradil exekutorovi za vydražené nemovitosti), 3 x paušální náhrady výdajů a 300 K náhrady za DPH ve výši 8.618 č, Kč a nákladů za zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 5.000 Kč. Dále požadoval náklady odvolacího řízení ve výši 66.211 Kč, sestávající ze 4 úkonů právní služby a 13.380 č K(převzetí věci novým advokátem, podání odvolání původní advokátkou, doplnění odvolání novým advokátem a zpětvzetí žaloby), 4 x paušální náhrady výdajů 300 č, náhrady a K za DPH ve výši 11.491 Kč a náhrady za nevrácenou část zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 1.000 Kč. Žalovaný se zpětvzetím návrhu souhlasil a rovněž on vyúčtoval náklady řízení před soudy obou stupňů.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 33 INS 4373/2013 vyplývá, že insolvenční soud usnesením ze dne 24.6.2015, č.j. KSOS 33 INS 4373/2013-B-20 v rámci dohlédací činnosti uložil insolvenčnímu správci, aby v souladu s ust. § 217 odst. 2 IZ vyřadil ze soupisu majetkové podstaty nemovitosti dlužnice dražené v rámci exekučního řízení exekutorem Dr. Vránou, a to z důvodů popsaných v podání č.d. B-16. (KSOS 33 INS 4373/2013) S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud dle ust. § 222a odst. 1 o.s.ř. rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Podle ustanovení § 224 o.s.ř., ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací (odstavec 1).

Obecně platí, že pokud je důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného; tak je tomu zejména v případě, že žalovaný po zahájení řízení žalobce uspokojil. Důvodnost podání návrhu je zde rovněž třeba uvažovat procesně, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce; návrh je podán z tohoto hlediska důvodně, i kdyby žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že žalovaný je povinen ve smyslu shora citovaného ust. § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. uhradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů, neboť žalobce vzal zpět incidenční žalobu (z procesního hlediska je nutné ji považovat za podanou důvodně) pro chování žalovaného, který v průběhu odvolacího řízení vyřadil ze soupisu majetkové podstaty nemovitosti, které byly předmětem tohoto řízení, čímž odpadl předmět incidenčního sporu. Důvod, který žalovaného vedl k postupu dle ust. § 217 odst. 2 IZ, je pro rozhodnutí o nákladech incidenčního sporu nevýznamný.

Podle § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ), ve znění účinném od 1.1.2013 platí, že částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení (sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí dle § 7 bod 5. 3.100 Kč).

Žalovanému, který zavinil zastavení řízení, uložil odvolací soud povinnost podle ust. § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17.342 Kč, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí advokátkou JUDr. Lenkou Mecovou, podání žaloby, účast u jednání), 3 paušální náhrady výdajů za tyto úkony č, náhrady právní služby a 300 K za 21 % DPH ve výši 2.142 Kč a náhrady za zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 5.000 Kč, který se nevrací. Výše nákladů byla přiznána podle výše citovaného ust. § 9 odst. 4, písm. c), § 7, bod 5., § 13 odst. 3 advokátního tarifu a podle § 137 o.s.ř. Není pochyb o tom, že spor (KSOS 33 INS 4373/2013) o vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty je sporem incidenčním, který je vyvolán insolvenčním řízením, a proto se soudní praxe sjednotila v názoru, že je třeba aplikovat § 9 odst. 4, písm. c) IZ.

Ze shora uvedených důvodů byla žalovanému podle ust. § 146 odst. 2, věta druhá, § 224 odst. 1 o.s.ř. uložena povinnost zaplatit žalobci též náklady odvolacího řízení ve výši 13.342 Kč, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za 3 úkony právní služby a 3.100 č ( podání blanketního odvolání včetně odůvodnění = 1 K úkon, podání doplněného odvolání novým zástupcem ze dne 19.2.2015, zpětvzetí žaloby ze dne 26.6.2015), 3 x paušální náhrady výdajů a 300 K za 1 úkon právní č služby, náhrady za 21 % DPH ve výši 2.142 Kč a náhrady za nevrácený soudní poplatek z odvolání ve výši 1.000 Kč. Pokud žalobce v průběhu odvolacího řízení vyměnil zástupce, nejedná se o účelně vynaložený náklad řízení, a proto mu nebyla přiznána náhrada za přípravu a převzetí novým advokátem. Výše nákladů byla přiznána podle výše citovaného ust. § 9 odst. 4, písm. c), § 7, bod 5., § 13 odst. 3 advokátního tarifu a podle 137 o.s.ř.).

O vrácení zaplaceného soudního poplatku z odvolání ve výši 1.000 Kč rozhodne soud prvního stupně (§ 3, § 10 odst. 4 zákona č. 549/1991Sb, o soudních poplatcích).

Pro úplnost odvolací soud-vycházeje z níže citované judikatury-konstatuje, že v posuzované věci nejsou dány podmínky ani pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř.

Nejvyšší soud se výkladem a použitím ustanovení § 150 o.s.ř. v incidenčním sporu zabýval např. v rozhodnutí ze dne 29.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, ve kterém nejprve uvedl, že ve shodě se závěry obsaženými např. v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07 a sp. zn. I. ÚS 1030/08 platí, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o.s.ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 2862/07). Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 1030/08). K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimkou z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v § 142 odst. 1 o. s. ř., formulovanou v § 150 o. s. ř.) vykládat restriktivně. (KSOS 33 INS 4373/2013) Poučen í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 16.července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu