11 VSOL 22/2012-71
37 ICm 137/2011 11 VSOL 22/2012-71 (KSBR 39 INS 398/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobkyně JUDr. Miloslavy Horské, Brno, Velkopavlovická 25, insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a.s., se sídlem Prostějov, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, IČ 255 32 774, proti žalovaným: 1) Bc. Janě Volkové, bytem Prostějov, Domažlická 3, PSČ 796 01, 2) Ing. René Volkovi, bytem Prostějov, Domažlická 3, PSČ 796 01, oba zastoupeni JUDr. Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem Olomouc, Wellnerova 1322/3C, PSČ 779 00, o určení neúčinnosti právního úkonu a vydání plnění do majetkové podstaty, o odvolání PYRGHOS LEFKOS a.s., se sídlem Praha 1, Opletalova 1337, PSČ 110 00, IČ: 274 04 501, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 12/316, PSČ 120 00 a o odvolání LA TORTURA s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, IČ: 289 65 183, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2012 č.j. 37 ICm 137/2010-47

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2012 č.j. 37 ICm 137/2010-47 se ve výroku I. m ě n í takto:

Vstup PYRGHOS LEFKOS a.s., se sídlem Praha 1, Opletalova 1337, PSČ 110 00, IČ: 274 04 501 do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce se p ř i p o u š t í . (KSBR 39 INS 398/2010)

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2012 č.j. 37 ICm 137/2010-47 se ve výroku II. m ě n í takto:

Vstup LA TORTURA s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, IČ: 289 65 183 do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobce se p ř i p o u š t í .

III. Řízení o odvolání PYRGHOS LEFKOS a.s. proti výroku II. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.3.2012 č. j. 37 ICm 137/2010-47 se zastavuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně nepřipustil vstup společnosti PYTGHOS LEFKOS a.s.( IČ: 27404501) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (výrok I.), a nepřipustil ani vstup společnosti Lignolet, s.r.o. ( IČ:24739871) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že společnosti PYRGHOS LEFKOS a.s. a Lignolet, s.r.o. mají v insolvenčním řízení proti dlužníku zjištěné pohledávky. Předpokladem přípustnosti vedlejšího účastenství v řízení je, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu, tj. právní zájem na určitém výsledku řízení, který se projeví vítězstvím ve sporu účastníka, k němuž přistoupil. O právní zájem jde zpravidla tehdy, jestliže rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka. Pouhý morální, majetkový nebo jiný neprávní zájem na výsledku řízení nepostačuje. V dané věci společnosti odůvodňovaly svůj právní zájem tím, že výsledek řízení bude mít bezprostřední vliv na míru uspokojení věřitelů dlužníka, kteří své pohledávky přihlásili do insolvenčního řízení. Jejich právní postavení se tak v důsledku rozhodnutí soudu v tomto řízení nijak nezmění. Míra uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení je vždy odvislá od rozsahu majetkové podstaty dlužníka a právo přihlášeného věřitele na uspokojení pohledávky se zakládá zjištěním přihlášené pohledávky v rámci přezkumného jednání.

Proti tomuto usnesení podali věřitelé PYRGHOS LEFKOS a.s., jakož i Lignolet, s.r.o. odvolání.

Věřitel PYRGHOS LEFKOS a.s. v odvolání namítal, že ust. § 16 odst. 2 insolvenčního zákona, které bez dalšího připouští vedlejší účastenství v incidenčních (KSBR 39 INS 398/2010) sporech, je speciální k ust. § 93 občanského soudního řádu, což znamená, že insolvenční soud nemůže vydat rozhodnutí o tom, že vedlejší účastenství přípustné není. Dále uvedl, že jeho právní zájem je dán jeho věřitelskou pozicí. Poukázal na nález Ústavního soudu ze dne 5.8.2009, sp. zn. I. ÚS 2036/08 publikovaného ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 179/2011, ve kterém Ústavní soud uvedl, že právní zájem vedlejších účastníků je nutno posuzovat nejen z hmotněprávního hlediska, ale i z širšího hlediska přirozeněprávního, resp. hodnotového a ve všech souvislostech daného případu. Namítal, že vedlejší účastenství přihlášeného věřitele na straně insolvenčního správce v řízení o odpůrčí žalobě je poslední možností, jak se může přičinit o to, aby zvýšil míru uspokojení svých pohledávek. Bude-li mu i tato možnost odebrána, insolvenční řízení začne nevyhnutelně degenerovat. Tvrdil, že věřitelé mohou mít z předinsolvenčních vztahů s dlužníkem informace, které insolvenční správce při vedení dotčeného sporu mít nemusí, ovšem její význam se ukáže až v dotčeném sporu. Poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.6.2003, sp. zn. 22 Cdo 1196/2002, ve kterém Nejvyšší soud uvedl, že si nelze dobře představit finanční nárok, který by nebyl současně nárokem právním, a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.11.2002, sp. zn. 29 Odo 535/2001, ve kterém byla řešena otázka naléhavého právního zájmu akcionáře v žalobě na určení neplatnosti smlouvy o prodeji podniku. Uvedl, že úspěšně vedené řízení o odpůrčí žalobě může mít významný vliv na právní poměry majetkové podstaty, přitom celá insolvence je o maximalizaci toho, kolik věřitelé dostanou za své pohledávky. Svůj právní zájem věřitel dále dovozoval ze své pozice jako náhradníka věřitelského výboru. Věřitelský výbor má chránit společný zájem věřitelů a ve jménu ochrany tohoto zájmu poskytovat insolvenčnímu správci podporu při jeho činnosti. Pokud by právní zájem na výsledku řízení neměl mít ani věřitelský výbor, bylo by ust. § 16 odst. 2 insolvenčního zákona v rozsahu vedlejšího účastenství na straně správce u odpůrčích žalob zcela prázdným ustanovením. Věřitelský výbor nemá procesní subjektivitu, tudíž v žádném sporu insolvenčního správce podporovat nemůže. V řízení může správci poskytovat podporu jen cestou svého personálního substrátu, který tvoří členové a náhradníci. Proto tvrdil, že se cítí povinen poskytnout správkyni podporu ve všech incidenčních sporech zahájených k její žalobě, když právě z těchto sporů mohou vyplynout dodatečné finanční zdroje pro vyšší míru uspokojení všech věřitelů úpadce. Sama insolvenční správkyně s jeho účastenstvím vyslovila souhlas. Pokud by vedlejší účastník do sporů nevstoupil a insolvenční správkyně by v těchto sporech podlehla, riskoval by odpovědnost za škodu z důvodu poručení povinnosti hájit společný zájem věřitelů. Pokud insolvenční zákon ukládá účastníkovi povinnost do insolvenčního řízení vstoupit, pak insolvenční soud nemůže za pomocí subsidiární aplikace občanského soudního řádu dovozovat, že účastníkem incidenčních sporů být nemůže. Dále namítal, že výroky napadeného usnesení jsou procesně nemožné, protože dle ust. § 93 odst. 2 občanského soudního řádu může soud rozhodovat jen o přípustnosti vedlejšího účastenství, ale nikoli o tom, zda se vstup vedlejšího účastníka do řízení připouští. Též namítal, že soud prvního stupně se nevypořádal s argumentací navrhovatele a jen materiálně převzal argumentaci žalovaných. Dále poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26.6.2007, sp. zn. 29 Odo 387/2006, dle kterého má věřitel (KSBR 39 INS 398/2010) právní zájem na určení neplatnosti určitého právního úkonu, pokud dotčený úkon může mít vliv na dobytnost pohledávky věřitele. Poukázal i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3.9.2012, č.j. 101 VSPH 252/2012-111, ve kterém soud rozhodl, že věřitelé mají právní zájem na výsledku sporu o neúčinnost právního úkonu žalovaného a dlužníka. Protože podal odvolání proti oběma výrokům, navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že vedlejší účastenství obou vedlejších účastníků se připouští. Podáním ze dne 11.9.2012 vzal své odvolání proti výroku II. zpět se zdůvodněním, že společnost Lignolet, s.r.o. již není účastníkem insolvenčního řízení a odvolání do výroku II. se tak jeví nadbytečným. Jelikož odvolání bylo vzato zpět dříve, než o něm odvolací soud rozhodl, podle ust. § 207 odst. 2 o.s.ř. rozhodl odvolací soud o zastavení odvolacího řízení v rozsahu zpětvzetí.

Věřitel Lignolet, s.r.o. v odvolání, kterým napadl výrok II. usnesení, uvedl, že je věřitelem úpadce a jako takový má zájem na tom, aby jím podporovaná insolvenční správkyně ve své odpůrčí žalobě zvítězila, protože její vítězství znamená více peněz do podstaty rozvrhované mezi přihlášené věřitele. Nesouhlasil, že by tyto skutečnosti nebylo možno kvalifikovat jako právní zájem ve smyslu ust. § 93 občanského soudního řádu. Dále tvrdil, že námitka vedlejšího účastenství nepřísluší tomu, na jehož stranu vedlejší účastník nevstoupil, ale pouze podporovanému účastníkovi. Navrhl, aby odvolací soud výrok II. usnesení změnil tak, že vedlejší účastenství odvolatele se připouští.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dne 10.7.2012 učinily společnosti prohlášení dle ust. § 18 odst. 3 insolvenčního zákona, která se vztahovala ke všem pohledávkám věřitele Lignolet, s.r.o. přihlášených do insolvenčního řízení. Z prohlášení vyplývá, že na základě smluv o postoupení pohledávek došlo k jejich postoupení na věřitele LA TORTURA s.r.o. Věřitel Lignolet, s.r.o. navrhl vstup společnosti LA TORTURA s.r.o. do řízení na jeho místo, s čímž tato společnost souhlasila. Insolvenční soud nevydal rozhodnutí o vstupu nabyvatele pohledávek do insolvenčního řízení dle ust. § 18 odst. 1 IZ následující pracovní den, dle ust. § 18 odst. 2 IZ se tedy má za to, že vydal rozhodnutí, jímž návrhu vyhověl. Nabyvatel pohledávek tak vstoupil do insolvenčního řízení, jakož i do incidenčních sporů, přičemž pro něj platí stav řízení v době, kdy se stal jeho účastníkem (§ 19 IZ). Odvolací soud proto v odvolacím řízení nadále jednal se společností LA TORTURA s.r.o., IČ 289 65 183 jako procesním nástupcem původního odvolatele .

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a odst. 1 a 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání jsou důvodná.

Z obsahu spisu vyplývá, že PYRGHOS LEFKOS a.s.podáním doručeným soudu dne 6.4.2011 a Lignolet, s.r.o. (jako právní předchůdce LA TORTURA s.r.o.) podáním doručeným soudu 25.10.2012 sdělili, že vstupují do řízení jako vedlejší (KSBR 39 INS 398/2010) účastníci na straně žalobce-insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a.s., IČ: 25532774. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že se vstupem společnosti PYRGHOS LEFKOS a.s. souhlasí, k účasti druhého vedlejšího účastníka se nevyjádřila. Žalovaní vyjádřili nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků do řízení. Namítali, že výsledek řízení nemůže mít dopad na právní postavení vedlejších účastníků v insolvenčním řízení. O právní zájem na výsledku řízení ve smyslu § 93 o.s.ř se jedná tehdy, když rozhodnutím ve věci bude dotčeno právní postavení vedlejšího účastníka, tedy jeho právo vyplývající z práva hmotného, nepostačuje pouhý morální, majetkový nebo jiný neprávní zájem na výsledku řízení (s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29.9.2011, č.j. 2 Cmo 232/2011). Poukázali na usnesení Ústavního soudu I. ÚS 2036/08 a zdůraznili, že Ústavní soud zastává názor, že je třeba zkoumat každý konkrétní případ zvlášť, přičemž musí být zkoumán právní zájem vedlejšího interventa na výsledku sporu, aby účast subjektu, u kterého tento právní zájem prokazatelně neexistuje, zbytečně občanské soudní řízení nezatěžovala. Poukázali na to, že pokud by do řízení vstoupili všichni věřitelé, kterých je v řízení přihlášeno 628, v případě neúspěchu řízení by žalovaní na nákladech řízení zaplatili více, než kolik by bylo v případě žalobního úspěchu vyzískáno pro navýšení majetkové podstaty dlužníka. Odkázali na usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1751/07, ve kterém je uvedeno, že pomoc vedlejšího účastníka musí být odůvodněna právním zájmem v užším smyslu, tzn. nemůže jít o pouhý zájem morální či majetkový, ale musí se jednat o důvody, jež jsou samy s to změnit právní postavení samotného vedlejšího účastníka, jehož osud bude rozsudkem příznivě či nepříznivě ovlivněn.

Podle ustanovení § 93 odst. 1 o.s.ř. se jako vedlejší účastník může vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství, nebo určení, zda tu manželství je či není.

Podle ustanovení § 16 odst.3 IZ vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustné.

Nelze však přisvědčit názoru odvolatele PYRGHOS LEFKOS, a.s., že z ust. § 16 odst. 2 IZ vyplývá přípustnost bez dalšího, tedy bez ohledu na právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu. Jedná se o výjimku z ust. § 14 odst. 2 IZ, které obecně vedlejší účastenství v insolvenčním řízení vylučuje, naopak jeho účelem není (jak se domnívá odvolatel) rozšířit oproti ust. § 93 odst. 1 o.s.ř. okruh možných vedlejších účastníků a umožnit v incidenčním řízení účast osobám, které nemají na jeho výsledku právní zájem.

Nelze ani přisvědčit názoru odvolatele Lignolet, s.r.o., že o nepřípustnosti vedlejšího účastenství lze rozhodnout toliko na návrh účastníka, kterého vedlejší účastník míní podporovat. Je nepochybné, že proti vůli podporovaného účastníka nelze vedlejší účastenství připustit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2004, sp. zn. 29 Odo 806/2002, publikované v časopise Soudní judikatura, č. 7, (KSBR 39 INS 398/2010) ročník 2004), a to i v případě, že má osoba, která se vedlejšího účastenství domáhá, na výsledku sporu právní zájem. Vstupem vedlejšího účastníka je však dotčena i protistrana (podporuje-li vedlejší účastník jednu stranu, postavení strany, proti které vedlejší účastník vystupuje, bude ztíženo), která má proto legitimní zájem domáhat se, aby vedlejším účastníkem byl jen ten, komu toto právo zákon přiznává. Soud proto musí k námitce této protistrany zkoumat právní zájem vedlejšího účastníka na výsledku sporu.

Oba odvolatelé svůj právní zájem shledávají zejména v tom, že jsou věřiteli dlužníka, kteří by dosáhli lepšího poměrného uspokojení v případě, že by insolvenční správkyně byla se svou žalobou úspěšná a žalovaní vydali do majetkové podstaty plnění, které je žalobou požadováno. S ohledem na povahu insolvenčního řízení, ve kterém jsou věřitelé zásadně uspokojováni poměrně z čistého výtěžku zpeněžení majetkové podstaty je zřejmé, že čím je tento výtěžek vyšší, tím vyšší bude i míra uspokojení věřitelů, kteří své pohledávky uplatnili přihláškou. Insolvenční věřitelé tedy nepochybně mají zájem na úspěchu insolvenční správkyně ve sporu. Lze přiznat důvodnost argumentace žalovaných, že k připuštění účasti vedlejších účastníků nepostačuje jakýkoliv morální či majetkový záměr (jak ostatně uvedl Ústavní soud v usnesení sp. zn. IV. ÚS 1751/07, na které odkazovali), ale o takový případ nyní nejde. S ohledem na jejich postavení věřitelů v insolvenčním řízení, v jehož rámci tento incidenční spor probíhá, je zde totiž úzký vztah mezi výsledkem sporu a mírou uspokojení jejich pohledávek. Jakkoliv je pravda, že probíhajícím sporem nemůže být přímo dotčeno jejich postavení věřitelů v insolvenčním řízení (které vyplývá z toho, že přihlásili své pohledávky), nelze přisvědčit názoru soudu prvního stupně, že práva a povinnosti vyplývající z hmotného práva nebudou rozhodnutím soudu v tomto sporu vůbec dotčeny, a jejich případný zájem na výsledku sporu tedy nelze považovat za zájem právní. Výsledek sporu bude mít bezprostřední vliv na to, do jaké míry budou jejich pohledávky v insolvenčním řízení uspokojeny, přičemž právě co nejvyšší poměrné uspokojení věřitelů je hlavním cílem insolvenčního řízení (srov. ust. § 1 písm. a/ a § 5 písm. a/ IZ) a tedy rozhodujícím důvodem účasti insolvenčních věřitelů v insolvenčním řízení. Případný úspěch či neúspěch žalobkyně ve sporu bude mít značný dopad do právního postavení vedlejších účastníků z hlediska hmotněprávních oprávnění a povinností (zvýšení či naopak nezvýšení částky, kterou bude možné použít k úhradě jejich pohledávek). Z těchto důvodů pak nelze nepřiznat odvolatelům právo účastnit se tohoto řízení jako vedlejší účastníci.

Odvolací soud na rozdíl o soudu prvního stupně konstatuje, že oba věřitelé, kteří vstoupili do tohoto řízení jako vedlejší účastníci, májí právní zájem na výsledku tohoto incidenčního sporu.

K námitce žalovaných, že pokud by byla připuštěna účast věřitelů jako vedlejších účastníků bez dalšího, mohlo by to vést ke vstupu extrémně vysokého počtu věřitelů do incidenčního řízení, odvolací soud pro úplnost dodává, že nepřiměřeně vysokému počtu vedlejších účastníků lze v případě potřeby předejít nesouhlasem toho účastníka, kterého míní vedlejší účastník podporovat. Je tak (KSBR 39 INS 398/2010) zejména na insolvenčním správci, aby posoudil, nakolik je účast vstupujícího účastníka do řízení pro něj účelná a případně s ní vyslovit nesouhlas. V daném případě však správce vyslovil s účastí věřitele PYRGHOS LEFKOS a.s. souhlas a k účasti tehdejšího věřitele Lignolet, s.r.o. se výslovně nevyjádřil (tedy ani nesouhlasně, ač nepochybně mohl), a proto se lze domnívat, že s jeho účastí konkludentně souhlasí.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I. a II. podle ust. § 202 odst.1 o.s.ř. změnil tak, že vstup obou vedlejších účastníků do řízení připustil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29.října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu