11 VSOL 219/2014-80
36 ICm 1216/2013 11 VSOL 219/2014-80 (KSOS 36 (13) INS 20688/2012)

/

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobkyně Milady anonymizovano , anonymizovano , bytem v Krnově-Pod Cvilínem, SPC G 460/35, PSČ 794 01, zastoupené Mgr. Milanem Kvasnicou, advokátem, se sídlem v Bohumíně-Záblatí, Na Úvoze 392, PSČ 735 52, proti žalované JUDr. Ing. Daniele Majzlíkové, LL.M., se sídlem v Krnově, Opavská 522/5, PSČ 794 01, insolvenční správkyni dlužníka Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem v Krnově-Pod Cvilínem, SPC G 460/35, PSČ 794 01, o vyloučení majetku z majetkové podstaty, o odvolání žalobkyně ze dne 25.11.2014 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9.10.2014, č.j. 36 ICm 1216/2013 -52, t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1.119 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. (KSOS 36 (13) INS 20688/2012)

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu žalobkyně, aby ze soupisu majetku dlužníka Lubomíra anonymizovano , proti němuž je vedeno insolvenční řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 36 INS 20688/2012 byla vyloučena nemovitost-bytová jednotka č. 460/5 v bytovém domě č.p. 460, LV č. 1066, na parcele č. 1101-zastavěná plocha a nádvoří o výměře 257 m2, v části obce Pod Cvilínem, se spoluvlastnickým podílem 439/10000 na společných částech domu č.p. 460 a parcele č. 1101-vše zapsáno na LV č. 3234 pro katastrální území Opavské Předměstí, obec Krnov, okres Bruntál (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Podle odůvodnění žalobkyně v žalobě (doručené soudu 7.4.2013) uvedla, že sporná bytová jednotka se spoluvlastnickým podílem na společných částech domu a parcele č. 1101 (dále jen též nemovitosti ) byly do majetkové podstaty sepsány nedůvodně, neboť dlužník není jejich vlastníkem a tyto věci netvoří společné jmění manželů (dále jen též SJM ). Nemovitosti nabyla výlučně z vlastních prostředků zčásti darem a zčásti dědictvím, jsou proto v jejím výlučném vlastnictví. Žalovaná ve vyjádření uvedla, že při prověřování majetkových poměrů dlužníka bylo zjištěno, že dlužník je vlastníkem sporných nemovitostí, dle katastru je zapsáno, že spadají do SJM. Nabývacími tituly jsou smlouva o převodu družstevního bytu uzavřená dne 14.7.2000 mezi Okresním stavebním bytovým družstvem Bruntál jako převádějícím a žalobkyní a dlužníkem jako přejímajícími do SJM a dále darovací smlouva uzavřená dne 14.1.2004 mezi dárcem Českou republikou, Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a manželi-žalobkyní a dlužníkem. Proto nemovitosti do majetkové podstaty zapsala. U ústního jednání 9.10.2014 žalobkyně doplnila, že byt nabyla výlučně z vlastních prostředků tak, že původně užívala byt v Bruntále, Pionýrská 5, přičemž členská práva a povinnosti, zejména právo užívat tento byt, nabyla na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 24.4.1980. Tento byt poté na základě dohody o výměně bytů směnila za byt, který je předmětem tohoto sporu.

Soud prvního stupně poté, kdy účastníci učinili nesporným, že nemovitosti jsou stále v majetkové podstatě dlužníka zapsány a že žaloba žalobkyně je včasná, na základě provedeného dokazování, a to především dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 24.4.1980, dohodou o výměně bytu ze dne 19.6.1980, zápisem o dohodě a odevzdání a převzetí družstevního bytu ze dne 30.6.1980, výpisem z katastru nemovitostí, smlouvy o převodu družstevního bytu ze dne 14.7.2000 a darovací smlouvy ze dne 14.1.2004, s poukazem na ust. § 205 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ) dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala skutečnost, že právo, které vylučovalo zařazení nemovitostí do soupisu majetkové podstaty svědčí jí, a tedy že spadají do jejího výlučného vlastnictví. Naopak žalovaná prokázala opodstatněnost procesní obrany, že nemovitosti spadají do SJM žalobkyně a jejího manžela (KSOS 36 (13) INS 20688/2012)

Lubomíra anonymizovano . Nabývacími tituly je smlouva o převodu družstevního bytu ze dne 14.7.2000, uzavřená dle ust. § 23, 24 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Na základě výše uvedených ustanovení došlo k převodu bytu v budově ve vlastnictví družstva, jehož nájemcem byli žalobkyně a její manžel Lubomír Lasoň do SJM. Darovací smlouvou ze dne 14.1.2004 žalobkyně a její manžel Lubomír Lasoň nabyli dle ust. § 628 a násl. obč. zák. a dle ust. § 60a zákona č. 219/2000 Sb. o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích spoluvlastnický podíl k pozemku, specifikovaný ve výroku I. rozsudku. Proto soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., přitom přihlédl k té skutečnosti, že úspěšná žalovaná se svého nároku na náhradu nákladů řízení vzdala.

Proti tomuto rozsudku, v celém jeho rozsahu, podala žalobkyně včasné odvolání. Namítla, že se stala členkou bytového družstva ještě před uzavřením manželství, nevznikl zde tzv. společný nájem bytu a na této skutečnosti nic nemění ani to, že za trvání manželství došlo výměně bytu v rámci téhož družstva. I přes skutečnost, že k převodu bytu do osobního vlastnictví došlo za trvání manželství, je předmětný byt ve výlučném vlastnictví žalobkyně a do SJM tak nenáleží. V tomto směru žalobkyně poukázala na závěry formulované v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 28 Cdo 1889/2004 a zdůraznila, že pochybení družstva, které ve smlouvě o převodu bytu a nebytového prostoru V 4 1197/2000, s právními účinky vkladu ke dni 10.10.2000, uvedlo jako nabyvatele bytu i manžela žalobkyně, nic nemění na tom, že výlučným vlastníkem bytu je toliko žalobkyně. Proto pokud soud prvního stupně vycházel z toho, že je v katastru nemovitostí evidováno SJM a že tak nutně nemovitosti tvoří součást SJM, pak dospěl k nesprávnému právnímu závěru, když tento zápis měl toliko evidenční charakter. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě vyhověl.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání setrvala na svém stanovisku. Zdůraznila, že dohodou o převodu členských práv a povinností ze dne 31.10.1979, uzavřenou mezi Josefem a Miladou Drhovými, jako společnými členy Stavebního bytového družstva v Bruntále, došlo k převodu všech členských práv a povinností, zejména práva užívat družstevní byt č. 4, o velikosti 1 kuchyň + 2 pokoje v podlaží 1. v Bruntále, Pionýrská 5 na Miladu Drhovou (žalobkyni), která se tak stala před uzavřením manželství (s dlužníkem) členkou Stavebního bytového družstva v Bruntále, s právem užívat uvedený byt. Následně bylo uzavřeno manželství a s jeho vznikem vznikl dle ust. § 704 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, společný nájem manželů, nikoliv však společné členství v bytovém družstvu. V průběhu manželství došlo na základě dohody o výměně bytů ze dne 19.6.1980 k výměně bytu č. 4 v Bruntále, Pionýrská 5, za byt, který je předmětem sporu. K tomuto novému bytu vznikl nejen společný nájem žalobkyně a dlužníka, nýbrž ve smyslu ust. § 703 odst. 2 obč. zák. vzniklo rovněž společné členství obou manželů v bytovém družstvu. V souladu s tím pak byli oba manželé, jako nabyvatelé uvedeni ve smlouvě o převodu bytu a nebytového (KSOS 36 (13) INS 20688/2012) prostoru, s právními účinky vkladu ke dni 10.10.2000 a předmětný byt se stal součástí jejich SJM. Navrhla proto potvrzení napadaného rozsudku.

S ohledem na datum zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Lubomíra anonymizovano (24.8.2012) a také předmětného řízení (7.4.2013), je třeba uvést, že s účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a jeho řešení, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. od 1.1.2014) platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, však zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl rovněž změněn zákon č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád) zákonem č. 293/2013 Sb.; s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a znění § 7 IZ, je pro dané řízení rozhodné znění občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.) a po té, kdy částečně zopakoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Jak již poukázal soud prvního stupně zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen též o.z. ), byl s účinností od 1.1.2014 (tedy nikoliv od 1.1.2013, jak je nepřesně uvedeno v napadeném rozsudku) zrušen zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, ve znění všech novel (dále jen též obč. zák .) a také zákon č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů). Podle § 3028 odst. 2 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. sice platí, že není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; (nicméně) jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů, tedy v daném případě dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku v rozhodném znění a zákona č. 72/1994 Sb. (KSOS 36 (13) INS 20688/2012)

Právním důvodem podané žaloby, je požadavek žalobkyně na vyloučení sporných nemovitostí s tím, že žalobkyně tvrdí, že jí svědčí právo, a to právo vlastnické, které vylučuje, aby tyto nemovitosti byly žalovanou v majetkové podstatě dlužníka (jejího manžela) sepsány a následně v insolvenčním řízení zpeněženy, když současně tvrdí, že se nestaly součástí společného jemnění manželů, nýbrž, že žalobkyně je jejich výlučnou vlastnicí.

Pro právní posouzení v dané věci jsou rozhodná následující skutková zjištění:

-na základě dohody o převodu členských práv a povinností, uzavřené dne 31.10.1979 mezi společnými členy Stavebního bytového družstva v Bruntále a to Josefem Drhou a Miladou Drhovou jako převodci a Miladou Drhovou nar. 28.06.1953 (žalobkyní), jako nabyvatelkou, se žalobkyně stala členkou uvedeného bytového družstva s právem užívat družstevní byt č. 4 o velikosti 1 kuchyň + 2 pokoje v podlaží 1. v Bruntále, Pionýrská 5; tuto dohodu schválilo představenstvo uvedeného družstva 24.4.1980;

-po uzavření manželství žalobkyně a dlužníka, byla mezi nimi na straně jedné a manžely Miladou a Petrem Pősslovými na straně druhé, uzavřena dne 19.6.1980 dohoda o výměně bytů (§ 188 a § 189 obč. zák. v rozhodném znění a dle článku 50 a 51 stanov družstva), dle které žalobkyně a dlužník získali byt č. 5, o velikosti 2+1 v Krnově, SPC G/35; v čl. 3 dohody bylo ujednáno, že v souvislosti s výměnou bytů se první účastník dohody (žalobkyně a dlužník) a druhý účastník dohody (manželé Pősslovi) dohodli též o převodu členských práv a povinností vztahujících se k vyměňovaným bytům. Družstvo dohodu schválilo 23.6.1980;

-Zápisem o dohodě a odevzdání a převzetí družstevního bytu, ze dne 30.6.1980 (§ 155 odst. 2 obč. zák. ve znění účinném ke dni tohoto zápisu , čl. 32 odst. 2 stanov stavebního bytového družstva) Okresní stavební bytové družstvo v Bruntále, se sídlem v Krnově, vyměněný byt 2+1, v domě čp. G/35, ul. SPC G/35 v Kronově odevzdalo člence družstva Miladě anonymizovano (žalobkyni), která jej převzala s tím, že tomuto předání a převzetí předcházelo rozhodnutí představenstva družstva ze dne 23.6.1980 o přidělení tohoto bytu a dále též dohoda o odevzdání a převzetí tohoto bytu. V čl. 3 tohoto zápisu je uvedeno, že v souladu s ust. § 172 odst. 2 a § 175 odst. 1 a 3, § 176 obč. zák. a čl. 45 stanov družstva, vzniklo k tomuto bytu právo společného užívání bytu manžely s tím, že společným uživatelem je manžel Lubomír Lasoň;

- Smlouvou o převodu družstevního bytu (nebytového prostoru) do vlastnictví člena OSBD Bruntál ze dne 14.7.2000, uzavřenou mezi Okresním stavebním bytovým družstvem Bruntál, Krnov, jako převádějícím a Miladou anonymizovano a Lubomírem anonymizovano , jako přejímajícími, na základě zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech § 24 a zákona č. 72/1994 Sb. v platném znění, kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a (KSOS 36 (13) INS 20688/2012) doplňují některé zákony, byly převedeny bytová jednotka (č. 460/5), tj. družstevní byt č. 5 o velkosti 1+2 s příslušenstvím, ve druhém podlaží obytného domu č.p. 460, na st. p.č. 1101, včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 439/10000 na společných částech domu čp. 460, manželům anonymizovano (žalobkyni a dlužníku), přičemž vklad vlastnického práva byl povolen rozhodnutím příslušného Katastrálního úřadu v Krnově ze dne 31.10.2014, pod č. j. 121 V4-1197/00 s právními účinky vkladu ke dni 10.10.2000;

-Darovací smlouvou ze dne 14.1.2004 Česká republika-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových jako dárce darovala manželům Lubomíru anonymizovano a Miladě anonymizovano jako obdarovaným spoluvlastnický podíl 439/10000 pozemku p.č. 1101, převod se uskutečnil dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů, za účelem vypořádání majetkových vztahů mezi vlastníkem pozemku a vlastníky bytu, tj. v návaznosti na převod předmětného družstevního bytu. Právní účinky vkladu tohoto práva nastaly ke dni 21.1.2004, jak je to zapsáno na LV č. 3234.

Podle ustanovení § 155 obč. zák. ve znění účinném do 31.12.1991 (to je ve znění účinném ke dni uzavření shora zmíněné dohody o výměně bytu a též zápisu o dohodě o odevzdání a převzetí družstevního bytu, dále jen v rozhodném znění) platí, že právo užívat byt vznikne dohodou o odevzdání a převzetí bytu sjednanou mezi organizací a občanem (odst. 1). O dohodě o odevzdání a převzetí bytu se sepíše zápis, který podepíše ten, kdo jednal za organizaci, a občan, který s organizací dohodu uzavřel. V zápisu musí být zejména uvedeny rozhodnutí o přidělení bytu, předmět a rozsah práva užívat byt včetně jeho příslušenství, určena výše úhrady za užívání a za služby, popřípadě uveden způsob určení úhrady, a popsán stav bytu. Organizace je povinna vydat občanovi opis zápisu (odst. 2).

Podle ust. § 175 obč. zák. v rozhodném znění, jestliže za trvání manželství manželé nebo jeden z nich nabudou práva užívat byt, vznikne právo společného užívání bytu manžely (odst. 1). Vznikne-li jenom jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu; z tohoto členství jsou oba manželé oprávněni a povinni společně a nerozdílně (odst. 2). Ustanovení odstavce 1 a 2 neplatí, jestliže manželé spolu trvale nežijí (odst. 3).

Ustanovení § 188 obč. zák. v rozhodném znění pak stanoví, že uživatelé se mohou dohodnout o výměně bytu. Dohoda musí mít písemnou formu a musí být schválena místním národním výborem nebo jiným orgánem podle předpisů o hospodaření s byty, k tomu příslušným. Dohodu o výměně bytů v domech stavebního bytového družstva schvaluje orgán družstva (odst. 1). Pro vznik práva užívat vyměněný byt platí ustanovení § 155 (odst. 2).

Podle ust. § 60a odst. 5 písm a) zákona č. 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění účinném do 27.4.2004 (to je ve znění účinném ke dni shora uvedené darovací smlouvy ze dne 14.7.2000-dále jen (KSOS 36 (13) INS 20688/2012) v rozhodném znění), příslušná organizační složka převede spoluvlastnický podíl k pozemku tvořícímu jeden funkční celek s domem s byty a nebytovými prostory ve vlastnictví podle zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění pozdějších předpisů, a to v rozsahu odpovídajícím spoluvlastnickému podílu na společných částech domu podle § 8 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, bezúplatně do vlastnictví fyzické osoby, která je vlastníkem bytu nebo garáže nebo ateliéru v takovém domě, jestliže tato osoba byla v době převodu bytu nebo garáže nebo ateliéru z vlastnictví bytového družstva, podle ustanovení § 23 zákona o vlastnictví bytů, nájemcem uvedeného bytu nebo garáže nebo ateliéru a členem tohoto bytového družstva.

Na základě shora uvedených skutkových zjištění a citovaných zákonných ustanovení není pochyb o tom, že žalobkyně se na základě dohody o převodu členských práv a povinností ze dne 31.10.1979, kterou uzavřela před sňatkem, stala uživatelkou bytu č. 4, 1+2 v Bruntále, Pionýrská 5 a též výlučnou členkou uvedeného bytového družstva. Uzavřením manželství vzniklo oběma manželům (žalobkyni a dlužníku) právo společného užívání tohoto bytu, nikoliv však též společné členství v družstvu.

Nicméně po uzavření manželství došlo k výměně tohoto družstevního bytu za jiný družstevní byt, který je předmětem sporu. Vzniku práva užívat tento vyměněný byt musela předcházet dohoda mezi družstvem a žalobkyní ve smyslu ust. § 155 odst. 1 obč. zák. (dále též čl. 32 odst. 1 Vzorových stanov stavebních bytových družstev z roku 1975), což se také stalo. Jelikož žalobkyně tuto dohodu uzavírala již za trvání manželství, proto v důsledku této skutečnosti vzniklo oběma manželům, to je žalobkyni i dlužníku, nejen právo společného užívání tohoto bytu (později tzv. právo společného nájmu-703 odst. 2 obč. zák.), ale též i společné členství v bytovém družstvu (§ 175 odst. 2 obč. zák. v rozhodném znění). K tomu závěru lze odkázat jednak na výkladové stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.6.1983, Cpjn 182/82 k osobnímu užívání družstevních bytů, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 31/1983, dále na komentář k zák. č. 40/1964 Sb., rok vydání 1984-JUDr. Jaroslav Bičovský, CSc. a JUDr. Milan Holub, CSc. (str. 299 -305), komentář k tomuto zákonu C.H.BECK rok vydání 2006, JUDr. Oldřich Jehlička, CSc., JUDr. Marek Novotný (str. 1228-1229).

Odvolací soud proto uzavírá, že předmětný byt i spoluvlastnický podíl na společných částech domu č.p. 460 se na základě Smlouvy o převodu družstevního bytu (nebytového prostoru) do vlastnictví člena OSBD Bruntál ze dne 14.7.2000, staly součástí SJM dlužnice a jejího manžela ve smyslu ust. § 143 obč. zák. v rozhodném znění, proto tyto nemovitosti a to včetně spoluvlastnického podílu dlužníka k pozemku p.č. 1101-zastavěná plocha a nádvoří, který dlužník nabyl na základě darovací smlouvy ze dne 14.1.2004, žalovaná do soupis majetkové podstaty dlužníka oprávněně sepsala (§ 205 odst. 3 IZ). (KSOS 36 (13) INS 20688/2012)

Nicméně v rovině vlastní argumentace žalované, že jen ona se stala členkou bytového družstva ještě před uzavřením manželství a jen ona členkou bytového družstva zůstala i po uzavření manželství a tudíž, že dle ní zde nevznikl tzv. společný nájem bytu a že na této skutečnosti nic nemění ani to, že za trvání manželství došlo k výměně bytu v rámci téhož družstva, je dále nutno uzavřít, že i v takovém případě by její žaloba nemohla být úspěšná.

Z ustanovení § 23 odst. 1 zákona č 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (v rozhodném znění) vyplývá, že byt, včetně podílů na společných částech domu, mohly být převedeny pouze nájemci a členu družstva. Pokud se, dle právního názoru žalobkyně, dlužník nestal nájemcem sporného bytu a současně členem uvedeného bytového družstva, těmi zůstala i přes výměnu bytů jen žalobkyně, pak bylo třeba, aby smlouva o převodu sporného bytu, včetně podílu na společných částech domu, byla uzavřena pouze s žalobkyní. Jestliže by družstvo tuto smlouvu přesto uzavřelo s žalobkyní i s jejím manželem (dlužníkem), pak by se jednalo o právní úkon uzavřený v rozporu s tímto zákonným ustanovením, a proto neplatný (§ 39 obč. zák.). Na žalobkyni a jejího manžela by tak nebylo platně převedeno vlastnické právo k bytu a podílu na domě, a v důsledku toho by vlastníkem sporného bytu (a k němu příslušejícím podílům na společných částech domu) zůstalo nadále shora zmínění bytové družstvo. Za této situace by dle názoru odvolacího soudu byla absolutně neplatná i darovací smlouva ze dne 14.1.2004, jejímž předmětem byl spoluvlastnický podíl 439/1000 k pozemku p.č. 1101, neboť by byla uzavřena v rozporu s ust. 60a zák. č. 219/2000 Sb., v rozhodném znění, když dle tohoto ustanovení mohla příslušná organizační složka státu převést tento spoluvlastnický podíl jen do vlastnictví fyzické osoby, která je vlastníkem bytu a která v době převodu bytu z vlastnictví bytového družstva, podle § 23 zákona o vlastnictví bytů, byla nájemcem uvedeného bytu a členem tohoto bytového družstva (k tomu srovnej též Nález Ústavního soudu ČR ze dne 2.11.2010, sp. zn. IV. ÚS 362/10, zveřejněno ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 217/2010).

Na základě všech shora uvedených zjištění i právní argumentace dospěl odvolací soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že jí svědčí právo, které vylučuje, aby sporné nemovitosti byly do soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsány (§ 225 odst. 1 IZ). Proto postupoval soud prvního stupně správně, když její žalobu zamítl.

Z uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. 219 o.s.ř. a napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšné žalované přiznal vůči žalobkyni právo na jejich náhradu ve výši 1.119 Kč, které představující náklady na cestovném k jednání před odvolacím soudem dne 19.8.2015 a to za cestu osobním vozidlem z Krnova do Olomouce a zpět, při průměrné spotřebě 9,16 l/100, počtu km 160, ceně (KSOS 36 (13) INS 20688/2012) pohonných hmot 35,90 Kč za jeden litr, sazbě základní náhrady za použití motorového vozidla 3,70 Kč (§ 13 odst. 1 vyhlášky, § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 328/2014 Sb.).

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 19. srpna 2015

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu