11 VSOL 192/2016-26
22 ICm 2283/2015 11 VSOL 192/2016-26 (KSOS 22 INS 2645/2015)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v právní věci žalobce JUDr. Jaroslava Brože, MJur, se sídlem Brno, Žabovřesky, Marie Steyskalové 767/62, PSČ 616 00, jako insolvenčního správce dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Opava-Předměstí, Olomoucká 567/41, PSČ 746 01, zastoupeného JUDr. Patrikem Graňákem, advokátem se sídlem Karviná- Fryštát, Svatováclavská 97/6, PSČ 733 01, proti žalovanému Statutární město Ostrava, Městský obvod Ostrava-Jih, se sídlem Ostrava-Hrabůvka, Horní 3/791, PSČ 700 30, o určení neexistence vykonatelné pohledávky jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice Evy anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Ostravě ve věci pod sp.zn. KSOS 22 INS 2645/2015, k odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.8.2016, č.j. 22 ICm 2283/2015-15 (KSOS 22 INS 2645/2015)

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e .

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 2.323,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. isir.justi ce.cz (KSOS 22 INS 2645/2015) Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně řízení zastavil (výrok I.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.342 Kč (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že řízení zastavil podle ustanovení § 96 odst. 1, 2 o.s.ř., neboť žalobce vzal žalobu v celém rozsahu zpět, a to z důvodu, že žalovaný vzal částečně zpět přihlášku pohledávky v té části, o jejíž pravosti mělo být v tomto řízení rozhodováno. Žalovanému bylo dle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, které sestávají z odměny za právní zastoupení za tři úkony právní služby a 3.100 Kč, paušální náhrady výdajů za tyto tři úkony právní službya 300 Kč za jeden úkon a 21 % DPH, když důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který vzal zpět přihlášku pohledávky až po podání žaloby.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včas odvolání, a to výslovně proti výroku II., o náhradě nákladů řízení, ve kterém namítal, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je v rozporu s příslušenými ustanoveními občanského soudního řádu, vyhláškou č. 177/1996 Sb., advokátním tarifem a judikaturou v této oblasti. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně o odvoláním napadeném rozsahu jako věcně správné potvrdil a žalobci přiznal náklady odvolacího řízení ve výši 2.238,50 Kč, představující 1/2 úkon ve výši 1.550 Kč, paušální náhradu nákladů 300 Kč + 21 % DPH.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014. (KSOS 22 INS 2645/2015)

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalovaný přihláškou č. P3 doručenou soudu 26.2.2015 přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice Evy anonymizovano vykonatelnou pohledávku ve výši 87.435 Kč, kterou insolvenční správce dlužnice u přezkumného jednání dne 12.5.2015 popřel co do pravosti a výše v rozsahu 1.110Kč s odůvodněním, že věřitel nesprávně sečetl jistinu a příslušenství a tuto písařskou chybu i přes telefonické urgence neopravil. Teprve po přezkumném jednání dne 13.5.2015 byla soudu doručena přihláška, ve které byla uvedena pohledávka ve správné výši 86.325Kč, což žalobce správně nepovažoval za zpětvzetí přihlášky v popřené části, a proto se žalobou ze dne 10.6.2015, doručenou soudu 11.6.2015, domáhal určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 2645/2015 jako věřitel č. 1 přihlášky č. P3, v rámci pohledávky č. 1 vykonatelnou pohledávku ve výši 1.110 Kč. Následně-až po uplynutí více než jednoho roku-insolvenční soud usnesením ze dne 13.6.2016, č.j. KSOS 22 INS 2645/2015-P3-3, které nabylo právní moci 29.6.2016 vzal na vědomí zpětvzetí přihlášky P3 ve výši 1.110Kč s odůvodněním, že podáním doručeným soudu dne 13.05.2016 (správně 13.5.2015) označeným jako oprava přihlášky vzal věřitel svou přihlášku pohledávky částečně zpět. Na to reagoval žalobce podáním ze dne 23.6.2016, doručeným soudu téhož dne, kterým vzal žalobu v celém rozsahu zpět a vyčíslil náklady řízení ve výši 12.342 Kč sestávající z odměny za tři úkony právní služby a 3.100 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, zpětvzetí žaloby) a paušální náhrady výdajů za tyto úkony právní služby a 300 Kč plus 21 % DPH. Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění toho, že řízení muselo být zastaveno, může například spočívat v tom, že vzal návrh na zahájení řízení zpět. Zavinění je zde třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska (tj. podle procesního výsledku). Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatňování nebo bránění svého práva. Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného; tak je tomu zejména v případě, že žalovaný po zahájení řízení žalobce uspokojil (zaplatil vymáhanou pohledávku, uzavřel se žalobcem navrhovanou dohodu apod.). Důvodnost podání návrhu je zde třeba uvažovat procesně (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce); návrh je tedy podán z tohoto hlediska důvodně i tehdy, jestliže žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl (KSOS 22 INS 2645/2015) právní povinnost. V tomto případě má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, který sice po přezkumném jednání doručil soudu opravenou přihlášku, v níž uvedl správnou výši pohledávky, ale nebylo jisté, zda soud bude považovat toto podání za částečné zpětvzetí přihlášky v rozsahu, ve kterém byla žalobcem popřena, když do skončení lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 199 odst.1 IZ nebylo soudem vzato na vědomí zpětvzetí přihlášky podle ustanovení § 184 odst.1, věta druhá IZ, a proto se žalobce důvodně domáhal určení, že neexistuje.

Žalobce tedy vzal důvodně podanou žalobu zpět pro chování žalovaného, a proto má podle ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva, představují náklady právního zastoupení ve výši 12.342 Kč, sestávající z odměny za tři úkony právní služby a 3.100 Kč podle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ), paušální náhrady výdajů za tyto tři úkony právní služby a 300 Kč za jeden úkon podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu plus 21 % DPH ve výši 2.142 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný, bylo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 2.323,20 Kč, představující náklady právního zastoupení, tj. odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 1/2 , tj. 1.620 Kč (z tarifní hodnoty 12.342 Kč) za sepis vyjádření k odvolání, paušální náhradu za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč a náhradu za 21 % DPH ve výši 403,20 Kč. Výše nákladů byla přiznána podle ustanovení § 7 bod 5., § 11 odst. 2, písm. c), § 13 odst. 3 advokátního tarifu (k použití § 7 bod 5. advokátního tarifu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2013, sp.zn. 29 ICdo 34/2013).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 31. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu