11 VSOL 163/2013-88
10 ICm 3010/2012 11 VSOL 163/2013-88 (KSOL 10 INS 5839/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobce UNIDEBT Czech, SE, se sídlem Praha 7, Holešovice, Dělnická 1324/9, PSČ 170 00, IČ: 24797880, zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Ing. Petru Konečnému, se sídlem Olomouc, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, insolvenčnímu správci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Lazce, Dobrovského 354/24a, PSČ 772 00, o určení pravosti pohledávek, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Olomouc-Lazce, Dobrovského 354/24a, PSČ 772 00, vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp. zn. KSOL 10 INS 5839/2012, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 5.9.2013, č.j. 10 ICm 3010/2012-59,

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že žalobcovy dílčí pohledávky-pohledávka č. 1 ve výši 344.994 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 10.850 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 67.500 Kč, pohledávka č. 4 ve výši 67.500 Kč, pohledávka č. 5 ve výši 22.500 Kč, pohledávka č. 6 ve výši 9.400 Kč, (KSOL 10 INS 5839/2012) pohledávka č. 7 ve výši 16.714 Kč, za dlužníkem Miroslavem Coufalem popřené v rámci insolvenčního řízení sp.zn. KSOL 10 INS 5839/2012 jsou po právu, a to co do nároku, výše i zajištění (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 28.6.2012, č.j. KSOL 10 INS 5839/2012-A-7, byl zjištěn úpadek dlužníka, dlužníku bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Žaloba byla u soudu podána včas v souladu s ust. § 198 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť jednání, na němž byla popřena pohledávka žalobce, se konalo dne 14.9.2012 a žaloba byla doručena soudu dne 11.10.2012. Žaloba správně směřuje toliko proti insolvenčnímu správci, neboť dlužník pohledávku žalobce nepopřel (§ 198 odst. 1, věta druhá IZ). Žalobce jako věřitel přihlásil pohledávky v celkové výši 539.458 Kč sestávající z dílčích pohledávek č. 1 a č. 7, které žalovaný jako insolvenční správce u přezkumného jednání dne 14.9.2012 popřel. Dlužník je v celé výši uznal. Dále vyšel ze zjištění, že dne 12.7.2007 byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a dlužníkem úvěrová smlouva č. 1081, ve znění dodatku č. 1 ze dne 12.7.2007, v rámci níž bylo sjednáno, že věřitel poskytne dlužníkovi úvěr do výše 450.000 Kč na dobu 10 let při sjednání úroku z dlužné částky ve výši 2,24 % měsíčně. Dodatkem č. 1 byla ujednána možnost čerpání bonusu ve zvýhodněné úrokové sazbě, která by za sjednaných podmínek činila 1,33 % měsíčně. Součástí smlouvy účastníci učinili všeobecné podmínky pro poskytnutí úvěru. V mezidobí byly vydány všeobecné obchodní podmínky platné od 1.1.2011, které byly dlužníku oznámeny a doručeny dne 20.12.2010. Jelikož se dlužník dostal do prodlení s více jak dvěma po sobě jdoucími splátkami, ztratil výhodu splátek dluhu s důvodu porušení čl. 6.2 všeobecných obchodních podmínek. Uzavřel, že dílčí pohledávka č. 1 v celkové výši 344.994 Kč sestávala z nezaplacené jistiny a poplatků a byla uplatněna po právu. Dílčí pohledávka č. 2 ve výši 10.850 Kč představující úrok z prodlení za dobu po zesplatnění dluhu do dne prohlášení úpadku odpovídá sazbě 0,25 % denně, která není nepřiměřeně vysoká či neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Dílčí pohledávky č. 3 až č. 6 představující smluvní pokuty byly řádně a platně sjednány v rámci všeobecných obchodních podmínek, jejich výše nepřesahuje míru přiměřenou a nelze proto uzavřít, že se jedná o smluvní pokuty sjednané v rozporu s dobrými mravy. Skutečnost, že došlo k porušení několika povinností a k souběhu nároku žalobce na úhradu několika smluvních pokut, nemůže jíž k tíži žalobce. Dílčí pohledávka č. 7 představující smluvní úrok byla mezi účastníky platně ujednána, výše sjednaného úroku v sazbě 2,24 % měsíčně není vzhledem k obvyklým úrokovým sazbám poskytovaným nebankovními institucemi nepřiměřená. Nadto dlužník měl možnost využít bonusového zvýhodnění vyplývajícího z dodatku č. 1 ke smlouvě o úvěru, podle něhož činila úroková sazba toliko 1,33 % měsíčně. Nároky žalobce tedy vyplývají ze smlouvy o úvěru v návaznosti na všeobecné obchodní podmínky účinné od 1.1.2011 a jejich popření je nedůvodné. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 202 odst. 1, věty první IZ. (KSOL 10 INS 5839/2012)

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, nepřihlédl k tvrzeným skutečnostem a k označeným důkazům a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvedl, že ačkoliv jsou insolvenční správci na různých školeních opakovaně poučováni školícími soudci, že typ pohledávek uplatněných žalobcem je třeba důsledně popírat, soud prvního stupně shledal nároky žalobce důvodnými. Z opatrnosti proto podává odvolání, a pokud odvolací soud shledá rovněž nároky po právu, nebude již jako insolvenční správce v budoucnu takové nároky popírat. Uvedl, že veškeré námitky proti pohledávkám vyjádřil v rámci popěrného úkonu, a nemůže je nijak měnit, nemůže nad rámec popěrného úkonu činit další rozšíření, a proto mu nelze vyčítat pasivitu, pokud se řízení před soudem prvního stupně aktivně neúčastnil. Jeho námitky přitom soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba bude zamítnuta.

Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že smlouva o úvěru včetně dodatku a Všeobecných obchodních podmínek je platným úkonem a z těchto dokumentů vyplývají platně přihlášené nároky žalobce. Popěrný úkon žalovaného je nedůvodný, žalovaný řádně nekonkretizoval důvody popření.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014. (KSOL 10 INS 5839/2012) Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. b), e), g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 11.10.2012 žalobou, jíž se žalobce domáhal určení, že jeho dílčí pohledávky-pohledávka č. 1 ve výši 344.994 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 10.850 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 67.500 Kč, pohledávka č. 4 ve výši 67.500 Kč, pohledávka č. 5 ve výši 22.500 Kč, pohledávka č. 6 ve výši 9.400 Kč, pohledávka č. 7 ve výši 16.714 Kč, za dlužníkem Miroslavem Coufalem, popřené v rámci insolvenčního řízení sp. zn. KSOL 10 INS 5839/2012, jsou po právu co do nároku, výši a zajištění. V návrhu uvedl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 28.6.2012, č.j. KSOL 10 INS 5839/2012-A-7, byl zjištěn úpadek dlužníka Miroslava anonymizovano , dlužníku bylo povoleno řešení úpadku oddlužením a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Žalobce přihlásil do insolvenční řízení shora uvedené dílčí pohledávky v celkové výši 539.458 Kč sestávající z jistiny úvěru ve výši 344.991 Kč, z úroku z prodlení ve výši 10.850 Kč, ze smluvních pokut ve výši 67.500 Kč, 67.500 Kč, 22.500 Kč a 9.400 Kč a ze smluvního úroku ve výši 16.714 Kč. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako zajištěné majetkem dlužníka dle zástavní smlouvy č. 1081 ze dne 12.7.2007. Žalovaný pohledávky u přezkumného jednání dne 14.9.2012 popřel co do pravosti a výše. Nároky mají základ ve smlouvě o úvěru ze dne 12.7.2007, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností ACEMA Credit Czech, a.s., se sídlem Praha 8, Čimická 780/61, IČ: 26158761 a dlužníkem. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 450.000 Kč na dobu 10 let. Ke smlouvě byl uzavřen dodatek č. 1, v němž se smluvní strany dohodly na bonusovém systému. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly všeobecné podmínky pro poskytování úvěru společnosti ACM Money Česká republika ze dne 1.6.2007, které dlužník přijal, přijetí stvrdil svým podpisem a byl s nimi od počátku seznámen. V průběhu vztahu došlo ke změně všeobecných podmínek a dlužníkovi byly zaslány aktualizované všeobecné obchodní podmínky ze dne 1.1.2011 pro poskytnutí úvěru společnosti ACM Money Česká republika, a.s., které se nyní na danou smlouvu vztahují. K zajištění povinností ze smlouvy o úvěru byla uzavřena dne 12.7.2007 zástavní smlouva č. 1081, na základě níž bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem dlužníka ve prospěch původního věřitele. Původní věřitel smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 25.5.2012 postoupil své nároky ze smlouvy žalobci. Jelikož dlužník neplnil smluvní povinnost splácet dluh dle smlouvy o úvěru, žalobce dne 6.6.2012 od smlouvy o úvěru odstoupil a požadoval okamžité splacení jistiny úvěru a příslušenství v souladu s čl. 6.2 všeobecných podmínek (tzv. zesplatnil úvěr). Žalobci v souladu se smluvními ujednáními vznikl po zesplatnění nárok na uhrazení nesplacené jistiny ve výši 344.098 Kč, poplatků ve výši 896 Kč, smluvního úroku z úvěru ve výši 16.714 Kč, úroku z prodlení ve výši 10.850 Kč a na jednotlivé smluvní pokuty. Úrok z úvěru byl smluven v sazbě 2,24 % měsíčně (tj. 26,88 % ročně). Za předpokladu (KSOL 10 INS 5839/2012) splácení jednotlivých splátek dlužníkem v předčasném termínu a řádným plněním dalších povinností byla sjednána možnost snížení úroku na sazbu 1,33 % měsíčně. Dále byl sjednán úrok z prodlení v sazbě 0,25 % denně, který žalobce požaduje do prohlášení úpadku ve výši 10.850 Kč. Sjednané úroky nejsou nepřiměřené, neodporují závěrům vyjádřeným v rozhodnutích Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.2.2007, č.j. 33 Odo 236/2005 a ze dne 12.2.2009, č.j. 33 Odo 872/2006. Nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 67.500 Kč se opírá o čl. 6 odst. 2, písm. a) všeobecných podmínek a byl sjednán za porušení povinnosti splácet dílčí splátky úvěru. Nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 67.500 Kč byl sjednán za porušení povinností stanovených v čl. 6 odst. 9 všeobecných podmínek, tj. ukončení pojistné smlouvy. Nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 22.500 Kč byl sjednán za porušení povinnosti dlužníka dle čl. 12 odst. 4 všeobecných podmínek-za neudělení trvalého příkazu k úhradě pravidelného závazku vůči věřiteli. Nárok žalobce na smluvní pokutu ve výši 9.400 Kč byl sjednán dle čl. 6 odst. 10 všeobecných podmínek za každý den prodlení dlužníka za období od 11.4.2012 do 25.4.2012. Sjednané pokuty jsou přiměřené a platné a jsou důsledkem chování dlužníka, který porušoval smluvní povinnosti (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2776/2008). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud prvního stupně věc projednal u jednání dne 5.9.2013 a po provedení dokazování listinami ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením podstatného obsahu následujících listin: -přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení sp.zn. KSOL 10 INS 5839/2012 ze dne 25.7.2012, evidované pod č. P5, z níž zjistil, že žalobce dne 25.7.2012 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava anonymizovano 7 pohledávek v celkové výši 539.458 Kč. Pohledávku č. 1 ve výši 344.944 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. 1081 ze dne 12.7.2007, dodatku č. 1 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 25.5.2012, představující jistinu ve výši 344.098 Kč, poplatek za správu úvěru za období od 14.9.2007 do 6.6.2012 ve výši 597 Kč, poplatek za správu úvěru za období od 17.6.2012 do 28.6.2012 ve výši 199 Kč měsíčně, poplatek za písemnou upomínku ve výši 100 Kč. Pohledávku č. 2 ve výši 10.850 Kč z téhož titulu, představující smluvní úrok z prodlení v sazbě 0,18 % denně z nesplaceného závazku 502.295 Kč (z jistiny ve výši 344.098 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 67.500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 67.500 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 22.500 Kč, z poplatku za správu úvěru ve výši 597 Kč a z poplatku za písemnou upomínku ve výši 100 Kč). Pohledávku č. 3 ve výši 67.500 Kč z téhož titulu, představující smluvní pokutu za hrubé porušení všeobecných podmínek podle čl. 6 odst. 2, písm. a) spočívající v nesplácení úvěru. Pohledávku č. 4 ve výši 67.500 Kč z téhož titulu, představující smluvní pokutu podle čl. 6 odst. 9 všeobecných podmínek za závažné porušení čl. 6 odst. 2, písm. h) všeobecných podmínek spočívající v ukončení pojistné smlouvy vinkulované ve prospěch žalobce. Pohledávku č. 5 ve výši 22.500 Kč z téhož titulu, představující smluvní pokutu za závažné porušení všeobecných podmínek podle čl. 12 odst. 4 spočívající v porušení povinnosti zřídit trvalý platební příkaz k úhradě svých závazků vůči žalobci a tuto okolnost potvrdit. Pohledávku č. 6 (KSOL 10 INS 5839/2012) ve výši 9.400 Kč z téhož titulu, představující smluvní pokutu za prodlení dle čl. 6 odst. 10 všeobecných podmínek. Pohledávku č. 7 ve výši 16.714 Kč z téhož titulu, představujícím smluvní úrok v sazbě 2,24 % měsíčně za období od 14.9.2007 do 6.6.2012 ve výši 13.328 Kč, smluvní úrok v sazbě 0,082 % denně z neuhrazené jistiny i 344.098 Kč za období od 17.6.2012 do 28.6.2012 ve výši 3.386 Kč. Všechny pohledávky byly přihlášeny jako zajištěné na základě zástavní smlouvy ze dne 12.7.2007, č. 1081 a s odkazem na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 25.5.2012; -přezkumného listu k přihlášce pohledávky žalobce evidované pod č. P5, z něhož zjistil, že výše uvedené pohledávky žalobce byly přezkoumány u přezkumného jednání dne 14.9.2012, při němž dlužník pohledávky v plné výši uznal a insolvenční správce pohledávky v plné výši popřel včetně zajištění s tím, že uznává pohledávky toliko ve výši 0 Kč. Pohledávku č. 1 popřel z důvodu, že dlužník dle přehledu věřitele zaplatil z titulu předmětné úvěrové smlouvy 410.098 Kč, přičemž tuto částku nelze použít na úhradu sjednaných úroků a poplatků za správu úvěru, neboť tyto jsou sjednány nepřiměřeně, v rozporu s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem, jakož i neurčitě, v rozporu s právem spotřebitelů, formálně nepřehledně tak, že na ujednání je třeba pohlížet jako na neplatné. Prostředky zaplacené dlužníkem do 10.2.2012 lze tudíž použít pouze k úhradě jistiny, tj. částky 367.550 Kč, která byla dne 14.9.2007 zaslána na účet dlužníka. Částka 42.548 Kč, kterou dlužník zaplatil nad rámec jistiny, kryje přiměřený úrok. Důvodem popření pohledávky č. 2 bylo neplatné ujednání smluvního úroku z prodlení založené na shodných argumentech, jak je výše uvedeno. Pohledávka č. 3 byla popřena z důvodu, že smluvní pokuta je neplatná, neboť za jedno porušení (nesplácení úvěru) bylo sjednáno více sankcí, které jsou nepřiměřené, v rozporu s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem. Pokud by ujednání bylo platné, podléhalo by moderačnímu právu soudu. Ze stejných důvodů byla popřena i pohledávka č. 4 a dále i z toho důvodu, že k ukončení pojistné smlouvy došlo až dne 10.2.2012 současně s podáním návrhu na zahájení řízení s ohledem na nedostatek finančních prostředků k úhradě. Pohledávka č. 5 byla popřena z důvodu neplatně sjednané smluvní pokuty s tím, že dle přihlášky se jedná o smluvní pokutu za porušení povinnosti zřídit trvalý příkaz k úhradě svých závazků vůči žalobci s tím, že dlužník měl trvalý příkaz zřízen a tuto povinnost neporušil. Pohledávka č. 6 byla popřena z důvodu neplatně sjednané smluvní pokuty s tím, že z přihlášky navíc není zřejmé, jakou konkrétní povinnost měl dlužník porušit s tím, že odkaz na smluvní podmínky je nepřezkoumatelný, smluvní podmínky jsou nečitelné a navíc smluvní podmínky připojené k přihlášce neobsahují odstavec 10, čl. 6 a není zřejmé, zda všeobecné obchodní podmínky ze dne 1.1.2011 je možné vztáhnout na předmětnou úvěrovou smlouvu a zda jsou platné. Pohledávka č. 7 byla popřena z důvodu neplatně sjednané smluvní pokuty s tím, že za jedno porušení-nesplácení úvěru-je sjednáno více sankcí. K důvodům popření zajištění pohledávek se insolvenční správce blíže nevyjádřil; -smlouvy o úvěru ze dne 12.7.2007 č. 1081, z níž přejímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně s tím doplněním, že úvěr měl být vyplacen převedením finančních prostředků na blíže specifikovaný účet dlužníka u Komerční banky, a.s. přičemž půjčenou částku se dlužník zavázal vrátit formou pravidelných (KSOL 10 INS 5839/2012) měsíčních splátek dle přiloženého splátkového kalendáře. Dlužník prohlásil, že se seznámil a souhlasí se všeobecnými podmínkami pro poskytování úvěru věřitele ze dne 1.1.2007, které jsou přílohou smlouvy, nemá k nim žádné výhrady a zavazuje se je dodržovat. Současně potvrdil převzetí smlouvy včetně všeobecných podmínek. Smlouva neobsahuje žádné ujednání o smluvní pokutě ani o poplatcích v souvislosti s poskytnutým úvěrem; -standardního splátkového kalendáře č. 071081, z něhož zjistil, že je přílohou výše uvedené úvěrové smlouvy a je v něm rozepsáno 120 splátek ve výši 11.744 Kč, přičemž každá splátka je rozložena na úhradu úroku, jistiny a poplatku za správu, který je u všech splátek uveden ve výši 199 Kč; -všeobecných podmínek pro poskytnutí úvěru společnosti ACM Money Česká republika a.s., ze dne 1.6.2007, z nichž zjistil, že v čl. 6 bylo sjednáno právo věřitele odstoupit od smlouvy, případně požadovat okamžité splacení jistiny úvěru a příslušenství (zesplatnit úvěr) včetně vymezení podmínek, za nichž lze tyto nároky uplatnit. V čl. 11 podmínek je uvedeno, že podmínky i Sazebník poplatků platný v den čerpání úvěru jsou nedílnou součástí smlouvy o úvěru mezi dlužníkem a věřitelem s tím, že dlužník potvrzuje, že před podepsáním smlouvy o úvěru si přečetl všechny její podmínky, porozuměl všem ustanovením smlouvy, že tato smlouva představuje jeho svobodnou vůli a nebyla uzavřena pod hrozbou nebo nátlakem nebo v tísni za nápadně nevýhodných podmínek. Věřitel si vyhrazuje právo měnit nebo doplňovat Všeobecné podmínky a Sazebník poplatků a jiné podmínky související se smlouvou v závislosti na změně příslušných právních norem nebo změně své obchodní politiky s tím, že změny a termín účinnosti budou vhodným způsobem v dostatečném časovém předstihu před účinností zveřejněny nebo oznámeny. Věřitel je povinen zpřístupnit nové, změněné nebo doplněné znění podmínek ve veřejných prostorách svých provozoven a na domovské stránce věřitele (www.acm.cz) a jiných internetových stránkách věřitele. Pokud dlužník smlouvu nevypoví ve lhůtě 20 dnů po nabytí účinnosti změněných, doplněných nebo nových podmínek, příp. Sazebníku poplatků, má se za to, že se změnami souhlasí. V opačném případě může dlužník do 20 dnů od účinnosti změněných (nových) podmínek uhradit věřiteli všechny své splatné závazky vyplývající ze smlouvy o úvěru. V takovém případě věřiteli náleží poplatek ve výši 15 % z takto nesplaceného úvěru, minimálně 79.000 Kč. Součástí Všeobecných podmínek je Sazebník poplatků a odměn ze dne 1.6.2007 společnosti ACM Money Česká republika, a.s., v němž jsou uvedeny jednotlivé poplatky za poskytované služby včetně poplatku za správu úvěru a smluvní pokuty, úroky a úroky z prodlení. Všeobecné podmínky pro poskytování úvěru ze dne 1.6.2007 včetně Sazebníku poplatků a odměn ze dne 1.6.2007 nejsou dlužníkem podepsány; -jednostranného zápočtu věřitele ACM Money Česká republika a.s., ze dne 14.9.2007, z něhož zjistil, že je adresován dlužníku, váže se ke smlouvě o úvěru č. 1081-V07-0718 ze dne 12.7.2007 a je v něm konstatován závazek právního předchůdce žalobce vůči dlužníkovi ve výši 450.000 Kč a závazky dlužníka vůči právnímu předchůdci žalobce v následujících částkách: 1) 40.500 Kč-závazková provize dle aktuálních všeobecných úvěrových podmínek počítaná z hodnoty úvěrového rámce, 2) 18.450 Kč-poplatek za posouzení žádosti o úvěr, (KSOL 10 INS 5839/2012) 3) 22.500 Kč-smluvní pokuta za porušení VUP-čl. 5, bod 4-životní pojištění, 4) 1.000 Kč-kolky. V zápočtu je konstatováno, že rozdíl ve výši 367.550 Kč byl zaslán na účet dle smlouvy o úvěru dne 14.9.2007, -výpisu z účtu vedeného Komerční bankou a.s. pro společnost AMC Money Česká republika, a.s., ze dne 14.9.2007, z něhož zjistil, že právní předchůdce žalobce dne 14.9.2007 vyplatil dlužníku úvěr ve výši 367.550 Kč; -tabulky-údaje o úvěru ke smlouvě č. 1081 ze dne 12.7.2007, z níž zjistil, že žalobce eviduje z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy ke dni 28.5.2012 úhrady v celkové výši 410.098 Kč, z čehož byla započítána na úhradu jistiny částka 105.902 Kč, na úhradu úroků částka 294.047 Kč, na úhradu poplatků za vedení účtu částka 10.149 Kč. Žalobce eviduje dluh na jistině ve výši 344.098 Kč, na běžném úroku ve výši 13.328 Kč, na poplatcích za vedení účtu ve výši 597 Kč a na poplatcích za upomínky ve výši 100 Kč; -oznámení Allianz pojišťovny, a.s., ze dne 31.3.2011, z něhož zjistil, že tato pojišťovna oznamovala právnímu předchůdci žalobce, že pojistná smlouva dlužníka č. 220313984, ze které bylo pojistné vinkulováno ve prospěch právního předchůdce žalobce, zanikla ke dni 19.10.2010. Sdělení se týkalo úvěrové smlouvy č. 1081.

Odvolací soud především uzavírá, že u přezkumného jednání dne 14.9.2012 byla popřena toliko pravost žalobcem přihlášených pohledávek a nikoliv i jejich výše. Pro závěr o tom, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše pohledávky, je určující obsah popření (jeho důvody) v podobě zachycené v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří součást tohoto protokolu. Popřením pravosti pohledávky se přitom rozumí popření jejího základu, má-li popírající za to, že pohledávka je zcela založena na neplatném právním úkonu a je neexistentní. Popírá-li správce výši pohledávky, nemůže svůj úkon omezit jen na závěr, že s tvrzenou výší pohledávky nesouhlasí. Nedílnou součástí tohoto procesního úkonu je i tvrzení popírajícího, jak je vysoká pohledávka (alespoň v minimální výši). Neobsahuje-li popření výše pohledávky i uvedenou druhou složku (tvrzení o skutečné výši pohledávky), není tento procesní úkon perfektní a nemůže vyvolat zamyšlené procesní účinky. Popření pohledávky lze učinit i jako eventuální procesní úkon. Jestliže popírající hodlá popřít pravost i výši pohledávky, zákonu odpovídá postup, že popírající do seznamu přihlášených pohledávek nebo do protokolu o přezkumném jednání uvede, že popírá pravost a pro případ, že toto popření nebude shledáno důvodným, popírá i výši pohledávky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2001, sp. zn. 32 Cdo 1726/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 76/2002). Účinné popření (jen) pravosti pohledávky umožňuje soudu ve sporu o určení pravosti pohledávky zkoumat pouze základ nároku. Dospěje-li soud k závěru, že základ nároku je dán, nemůže zkoumat též jeho výši. V posuzované věci z přezkumného listu pohledávky evidované pod č. P5 vyplývá, že insolvenční správce popřel žalobcem uplatněné pohledávky v celé přihlášené výši 539.458 Kč-jistinu z důvodu, že byla v celém rozsahu zaplacena, úroky, úroky z prodlení, smluvní pokuty a poplatky z důvodu jejich neplatnosti pro jejich nepřiměřenost, rozpor s dobrými mravy, poctivým obchodním stykem a z důvodu jejich rozporu s právem spotřebitelů a z důvodu jejich (KSOL 10 INS 5839/2012) neurčitého sjednání. Odvolací soud zkoumal obsah popření z hlediska shora formulovaného závěru Nejvyššího soudu ČR a dospěl k závěru, že řádně byla popřena jen pravost přihlášených pohledávek, a proto předmětem incidenčního sporu je pouze určení pravosti přihlášených pohledávek, a nikoliv jejich výše.

Odvolací soud podotýká, že pokud se důvod popření týká toliko části základu nároku (např. došlo k zániku pohledávky pouze částečně z důvodu částečného plnění či započtení) lze pohledávku zjistit pouze částečně a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítnout (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2010, sp.zn. 29 Cdo 1206/2009, ze dne 23.1.2014, sp. zn. 29 Cdo 147/2011, jež jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu ČR, jakož i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2011, sp. zn. 29 Cdo 4704/2010, který byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod zn. R 81/2012).

Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o tom, že součástí smluvního vztahu mezi účastníky byly Všeobecné obchodní podmínky platné od 1.1.2011. Žalobce předložil k důkazu dvě různá znění smluvních podmínek, jednak Všeobecné podmínky pro poskytování úvěru ze dne 1.6.2007 (jež byly platné ke dni uzavření smlouvy, byly předtištěny na druhé straně smlouvy a dlužník je měl k dispozici ke dni podpisu smlouvy) a jednak Všeobecné obchodní podmínky platné od 1.1.2011. Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 27.2.2013, sp. zn. 23 Cdo 1098/2012 (který je zveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod R 63/2013) dovodil, že obchodní zákoník ani občanský zákoník nestanoví pro obchodní podmínky, které jsou součástí smlouvy, jiný režim jejich změny než pro smlouvu samotnou. Nevyhradí-li si proto účastníci ve smlouvě nebo v obchodních podmínkách, které jsou jejich součástí, zvláštní způsob změny obchodních podmínek, řídí se předpoklady pro jejich změnu zákonnou úpravou pro změnu obsahu smlouvy samotné. Nejvyšší soud sice připustil možnost jiného procesu změny obchodních podmínek, pouze však za situace, že byl ve smlouvě výslovně sjednán. V samotné smlouvě o úvěru ze dne 12.7.2007 však způsob změny obchodních podmínek ujednán nebyl. V čl. 11 Všeobecných podmínek pro poskytování úvěru ze dne 1.6.2007 je sice sjednáno právo věřitele měnit nebo doplňovat Všeobecné podmínky a Sazebník poplatků v závislosti na změně příslušných právních předpisů nebo změně své obchodní politiky tak, že podmínky vhodným způsobem v dostatečném časovém předstihu před jejich účinností zveřejní nebo oznámí a zpřístupní ve veřejných prostorách svých provozoven a na domovské internetové stránce. Odvolací soud však dospěl k závěru, že tento jednostranný způsob změny obchodních podmínek, který představuje jednostrannou změnu smlouvy, tj. dvoustranného právního vztahu, nelze platně sjednat. Změna obchodních podmínek není v posuzované věci vázána na doručení druhé smluvní straně (dlužníkovi), navíc dle textu původních podmínek má dlužník v případě nesouhlasu toliko právo odstoupit od smlouvy pod sankcí poplatků ve výši 15 % z nesplaceného úvěru. Takové jednostranné ujednání o změně obchodních podmínek je tudíž neplatné. (KSOL 10 INS 5839/2012)

Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku č. 1 představující neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 344.098 Kč, nezaplacené poplatky za správu úvěru ve výši 597 a ve výši 199 Kč a poplatek za písemnou upomínku ve výši 100 Kč. Tuto pohledávku žalovaný popřel jednak z důvodu, že jistina úvěru činila toliko 367.550 Kč, která byla dlužníku dne 14.9.2007 skutečně vyplacena a dále popřel úroky a poplatky za správu úvěru s tím, že byly sjednány nepřiměřeně, v rozporu s dobrými mravy a poctivým obchodním stykem a v rozporu s právem spotřebitelů, nepřehledně a neurčitě, a proto lze za jistinu považovat toliko částku 367.550 Kč. Z jednostranného zápočtu právního předchůdce žalobce ze dne 14.9.2007 přitom vyplývá, že dlužníku byly na sjednaný úvěr ve výši 450.000 Kč započteny tyto částky: 40.500 Kč představující závazkovou provizi, 18.450 Kč představující poplatek za posouzení žádosti o úvěr, 22.500 Kč představující smluvní pokutu a 1.000 Kč představující kolky. Důvodností těchto jednotlivých nároků se však soud prvního stupně vůbec nezabýval a ve vztahu k nim ani nečinil žádná skutková zjištění. Na závěru soudu prvního stupně o tom, v jaké výši je po právu jistina úvěru, přitom závisí další žalobcem uplatňované nároky vycházející z jistiny, a to nároky na smluvní úroky a úroky z prodlení.

Soud prvního stupně nedostatečně právně posoudil rovněž žalobcem uplatňované nároky na jednotlivé smluvní pokuty, aniž by se zabýval jednotlivými uplatňovanými smluvními pokutami a jejich právním posouzením. Je proto třeba, aby se soud prvního stupně opakovaně zabývat jednotlivými pohledávkami z titulu smluvních pokut a vzal přitom v úvahu výše uvedený závěr odvolacího soudu ohledně obchodních podmínek. Rovněž vezme v úvahu skutečnost, že ve smlouvě o úvěru není ujednáno nic o možnosti věřitele požadovat v případě porušení smluvních povinností smluvní pokutu a takové ujednání je ponecháno toliko všeobecným obchodním podmínkách, které dlužník nepodepsal (viz nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11, v němž Ústavní soud shledal, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné-listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Soud prvního stupně přitom zváží, zda závěry prezentované Ústavním soudem v tomto rozhodnutí jsou aplikovatelné i na poplatky, jež byly dlužníku před vyplacením úvěru věřitelem započteny. Při posouzení platnosti ujednání o poplatku za vedení úvěrového účtu přitom vezme v úvahu, že poplatek byl uveden ve splátkovém kalendáři, na nějž smlouva o úvěru výslovně odkazuje a zohlední rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 10.4.2014, sp. zn. III. ÚS 3725/13 a stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2014 k některým otázkám ujednání o poplatku za správu úvěru ve smlouvách o úvěru Cpjn 203/2013.

Při opakovaném posouzení nároku žalobce na sjednanou sazbu úroku z prodlení soud prvního stupně vyjde ze závěrů vyjádřených v nálezu Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp.zn. I. ÚS 3512/11, jakož i v rozhodnutí Nejvyššího (KSOL 10 INS 5839/2012) soudu ČR ze dne 30.10.2008, sp. zn. 32 Odo 873/2006, které je uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 87/2009.

Soudu prvního stupně je třeba dále vytknout, že ačkoliv učinil závěr, že žalobcem přihlášené pohledávky jsou po právu i co do zajištění, ke skutečnostem týkajícím se zajištění žalobcem přihlášených pohledávek neprováděl žádné dokazování, v tomto směru neučinil žádná skutková zjištění, ani žádný právní závěr a rozsudek soudu prvního stupně je v této části nepřezkoumatelný.

Jelikož rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nedostatečně zjištěném skutkovém stavu a je nedostatečně právně odůvodněno, odvolací soud je dle ust. § 219a odst. 1, písm. b), odst. 2 o.s.ř. zrušil a věc vrátil dle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení soud prvního stupně doplní dokazování ke všem žalobcem uplatněným nárokům, tyto jednotlivé nároky právně posoudí a své závěry přezkoumatelným způsobem zdůvodní, a to v souladu s ustanovením § 157 odst. 2 o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 27.srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu