11 VSOL 155/2013-31
16 ICm 993/2013 11 VSOL 155/2013-31 (KSOL 16 INS 27606/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobce CP Inkaso s.r.o., se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2, PSČ 140 78, IČ: 290 27 241, zastoupeného Mgr. Vladimírem Šteklem, advokátem se sídlem Brno, Antonína Slavíka 1313/7, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Marku Třískovi, se sídlem Šumperk, Okružní 2953/20, PSČ 787 01, insolvenčnímu správci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipová-Lázně 670, PSČ 790 61, zastoupenému JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 4, PSČ 787 01, o určení pohledávky jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Lipová-Lázně 670, PSČ 790 61, vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp.zn. KSOL 16 INS 27606/2012, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 1.10.2013, č.j. 16 ICm 993/2013-22, takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady řízení ve výši 8.228 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 16 INS 27606/2012) Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 96 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. zastavil řízení (výrok I.), dle ustanovení § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř. zavázal žalobce zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 10.744,80 Kč (výrok II.) a dle ustanovení § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. rozhodl o vrácení soudního poplatku žalobci ve výši 4.000 Kč (výrok III.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce podáním doručeným soudu dne 2.8.2013 vzal bez uvedení důvodu zpět žalobu, a proto řízení zastavil. O náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř., neboť žalobce zpětvzetím žaloby zavinil zastavení řízení a je tudíž povinen hradit jeho náklady. Náklady řízení žalovaného vypočetl ve výši 10.744,80 Kč s tím, že sestávají z odměny a z náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby-přípravu a převzetí zastoupení a sepis žaloby-a z DPH ve výši 21 %. Odměnu za jeden úkon právní služby stanovil dle § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 4.140 Kč s tím, že hodnotu práva, které je předmětem sporu, lze určit v penězích a náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby stanovil ve výši 300 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, směřující výslovně toliko proti výroku II. Namítal, že soud prvního stupně špatně vypočetl výši nákladů řízení žalovaného, neboť právní zástupce žalovaného ve věci učinil pouze jeden úkon právní služby, a to přípravu a převzetí zastoupení. Žalovanému tudíž vznikly náklady pouze ve výši 5.372,40 Kč, které sestávají z odměny za jeden úkon právní služby ve výši 4.140 Kč, z režijního paušálu ve výši 300 Kč a z DPH ve výši 932,40 Kč. Navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. změnil tak, že se žalovanému přiznává náhradu nákladů řízení ve výši 5.372,40 Kč.

Žalovaný navrhl potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II. jako věcně správného. Uvedl, že právní zástupce žalovaného ve věci učinil dva úkony právní služby a soud prvního stupně pouze v důsledku písařské chyby v odůvodnění rozhodnutí mylně uvedl, že se jedná o sepis žaloby, zatímco se jednalo o vyjádření k žalobě ze dne 29.5.2013, které je úkonem právní služby dle § 11 odst. 1, písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. (KSOS 16 INS 27606/2012) Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku II. o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval odvolací jednání dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 18.3.2013 žalobou, jíž se žalobce domáhal určení pravosti příslušenství pohledávky ve výši 75.201, 75 Kč přihlášeného do insolvenčního řízení dlužníka Miroslava anonymizovano , vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp.zn. KSOL 16 INS 27606/2012. Žalovaný se k žalobě vyjádřil prostřednictvím svého advokáta podáním doručeným soudu dne 30.5.2013. K vyjádření připojil plnou moc pro advokáta JUDr. Josefa Sedláčka. Podáním doručeným soudu dne 2.8.2013 vzal žalobce žalobu bez uvedení důvodu v celém rozsahu zpět. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Podle ustanovení § 146 odst. 2 věty, první o.s.ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Podle věty druhé téhož zákonného ustanovení, byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný.

Za situace, kdy dojde k zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, musí soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle shora citovaného zákonného ustanovení § 146 odst. 2 o.s.ř. posoudit, který z účastníků zastavení řízení zavinil, a to výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku. Nárok na náhradu nákladů řízení je totiž nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, nýbrž z práva procesního. Na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu, je proto nutno usuzovat výlučně z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce. Tam, kde zastavení řízení bylo účastníkem zaviněno, soud přizná ostatním účastníkům (druhé straně) náhradu nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložili na uplatnění nebo bránění svého práva. Žalobce zastavení řízení nezavinil, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. Zavinění žalovaného na zastavení řízení je pak vždy dáno v případě, kdy žalovaný po zahájení řízení uspokojil v řízení uplatněný žalobní požadavek, a to bez ohledu na to, zda k tomu měl či neměl právní povinnost. V těchto případech pak má žalobce právo, aby mu žalovaný nahradil náklady účelně vynaložené k uplatnění jeho práva.

V posuzovaném případě vzal žalobce žalobu zpět, aniž uvedl důvod zpětvzetí, čímž zavinil zastavení řízení (§ 146 odst. 2 věty, první o.s.ř.). Ustanovení věty druhé § 146 odst. 2 o.s.ř. se neuplatní, neboť nelze uzavřít, že by důvodem zpětvzetí žaloby bylo chování žalovaného. Podle ustanovení § 146 odst. 2, věty prvé o.s.ř. má tudíž právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení před soudem prvního stupně žalovaný, jak správně dovodil soud prvního stupně. (KSOS 16 INS 27606/2012) Soud prvního stupně však nesprávně určil výši účelně vynaložených nákladů řízení žalovaného. Soud prvního stupně žalovanému správně přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí zastoupení-§ 11 odst. 1, písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění a za vyjádření k žalobě-§ 11 odst. 1, písm. d) citované vyhlášky (byť v odůvodnění rozhodnutí nesprávně uvedl, že přiznává odměnu za sepis žaloby). Nesprávně ale určil výši odměny za zastupování žalovaného advokátem, neboť podle ustanovení § 7 bodu 5, § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2013 (dále jen vyhláška ), činí odměna za jeden úkon právní služby ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení 3.100 Kč. Účelné náklady řízení žalovaného v řízení před soudem prvního stupně tedy správně činí 8.228 Kč a sestávají z odměny advokáta za dva výše uvedené úkony právní služby á 3.100 Kč dle §7 bod 5, § 9 odst. 4, písm. c) vyhlášky, z náhrady hotových výdajů za dva výše uvedené úkony právní služby á 300 Kč za jeden úkon dle § 13 odst. 3 vyhlášky, a z náhrady za 21 % DPH ve výši 1.428 Kč dle § 137 odst. 1, odst. 3 o.s.ř.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku II. dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 8.228 Kč.

Žalobce i žalovaný měli v odvolacím řízení úspěch jen částečný. Žalobce dosáhl odvoláním snížení výše přiznaných nákladů řízení z částky 10.744,80 Kč na částku 8.228 Kč, přičemž požadoval snížení na částku 5.372,40. tj. o dalších 2.855 Kč, zatímco žalovanému, který navrhoval potvrzení nákladů řízení ve výši 10.744,80 Kč, byly náklady sníženy na částku 8.228 Kč, tj. o částku 2.516,80 Kč, a proto odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o.s.ř. vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. d) o.s.ř.).

V Olomouci dne 17. prosince 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu