11 VSOL 15/2012-197
27 ICm 156/2010 11 VSOL 15/2012-197 (KSBR 27 INS 979/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobce Mgr. Václava Rožce, advokáta se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o., se sídlem Brno, Botanická 606/24, PSČ 602 00, IČ: 25292471, zastoupeného JUDr. et Mgr. Lubomírem Procházkou, advokátem se sídlem Brno, Kobližná 19, PSČ 602 00, proti žalovaným: 1) ECOLEDER CZ, s.r.o. v likvidaci , naposled se sídlem Ostrava-Slezská Ostrava, Hradní 27/37, PSČ 710 00, IČ: 25320947 (vymazán z obchodního rejstříku dne 28.6.2012), 2) SPORTHOUSE CZ s.r.o., se sídlem Brno-Černé pole, Tř. Kpt. Jaroše 1844/28, PSČ 602 00, IČ: 27852075, 3) SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., se sídlem Praha 10-Hostivař, U Továren 770/1b, PSČ 102 00, IČ: 28251351, zastoupenému Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem se sídlem Přerov, Dr. Skaláka 10, PSČ 750 00, o určení (KSBR 27 INS 979/2009) neplatnosti eventuelně neúčinnosti právních úkonů, k odvolání žalovaného 3) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19.8.2011, č.j. 27 ICm 156/2010-152

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III. a v části výroku V. ve vztahu k žalovanému 3) p o t v r z u j e .

II. V části výroku IV. ve vztahu k žalovanému 3) se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že se žaloba ve vztahu k žalovanému 3) zamítá.

III. Odvolání žalovaného 3) směřující proti výrokům I., II. a ve vztahu k žalovaným 1) a 2) části výroků IV. a V. rozsudku soudu prvního stupně se o d m í t á .

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve 12.364,80 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně ve výroku I. určil, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem SENZANO SKI, spol. s r.o., IČ: 25292471 a žalovaným 1), jejímž předmětem je prodej majetku dlužníka, jehož kupní cena byla vyúčtována fakturou č. 291004 ze dne 15.1.2009, a které mělo být žalovanému 1) předáno předávacím protokolem ze dne 15.1.2009, je neplatná. Ve výroku II. určil, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovaným 1) a žalovaným 2), jejímž předmětem je prodej majetku dlužníka, jehož kupní cena byla vyúčtována fakturou č. 200901251 ze dne 25.1.2009, fakturou č. 200901252 ze dne 25.1.2009, fakturou č. 200901253 ze dne 6.4.2009, a které mělo být žalovanému 2) předáno předávacím protokolem ze dne 25.1.2009 a předávacím protokolem ze dne 6.4.2009, je neplatná. Ve výroku III. určil, že kupní smlouva uzavřená mezi žalovaným 2) a žalovaným 3), jejímž předmětem je prodej části majetku dlužníka, jehož kupní cena byla fakturou č. 290100026 ze dne 29.9.2009, fakturou č. (KSBR 27 INS 979/2009)

290100028 ze dne 29.9.2009, fakturou č. 290100029 ze dne 29.9.2009, a které mělo být žalovanému 3) předáno předávacími protokoly ze dne 30.9.2009, je neplatná. Dále soud prvního stupně rozhodl, že žalovaný 1), žalovaný 2) a žalovaný 3) jsou povinni společně a nerozdílně vydat majetkový prospěch, získaný na základě neplatných smluv specifikovaných ve výrocích I., II. a III. tohoto rozsudku (výrok IV.) a že žalovaní 1), 2) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení ve výši 12.600 Kč (výrok V.). Podle odůvodnění dospěl ke skutkovému a právnímu závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem SENZAMO SKI, spol. s.r.o., IČ: 25292471 jako prodávajícím a společností ECOLEDER CZ, s.r.o., IČ: 25320947jako kupujícím, na základě níž měly být převedeny věci uvedené v předávacím protokolu ze dne 15.1.2009, je neplatná podle ustanovení § 40 odst. 1 ObčZ pro rozpor s ustanovením § 46 odst. 1 ObčZ, neboť v případě převodu stavby lyžařského vleku a vrtané studny, které jsou nemovitostmi, nebyla dodržena zákonem stanovená písemná forma. Dále je tato smlouva neplatná podle ustanovení § 37 odst.1 ObčZ, neboť movité věci nejsou v předávacím protokolu řádně identifikovány, když navíc nemohlo dojít k odevzdání (předání) předmětu prodeje kupujícímu, neboť s nimi nedisponoval prodávající, ale nájemce BURÁK trade s.r.o., takže je v této části neplatná též podle § 39 ObčZ pro rozpor s ustanovením § 588 ObčZ. Pokud se týká převodu čistírny odpadních, rozvaděče a elektrocentrály, které nejsou samostatnými věcmi v právním slova smyslu, je smlouva neplatná podle ustanovení § 37 odst.2 ObčZ, neboť jejím předmětem je plnění nemožné. Proto uzavřel, že nestal-li se žalovaný 1) nikdy vlastníkem těchto věcí, nemohl převést více práv než-li sám měl na žalovaného 2) a ten následně na žalovaného 3), takže jsou neplatné i smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2), jakož i mezi žalovaným 2) a žalovaným 3). K otázce nabytí věcí od nevlastníka konstatoval, že zde absentuje dobrá víra, neboť v květnu 2009 došlo k soupisu věcí do majetkové podstaty dlužníka a jediným oprávněným disponentem věcí byl insolvenční správce.

Proti tomuto rozhodnutí, a to výslovně proti všem jeho výrokům, podal žalovaný 3) odvolání z důvodu, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným 1) a dále soudu prvního stupně vytýkal procesní pochybení s tím, že žaloba na určení neplatnosti eventuelně neúčinnosti právních úkonů měla být zamítnuta, neboť ještě před jejím podáním bylo zahájeno u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Cm 4/2009 řízení o vyloučení předmětných věcí ze soupisu majetku dlužníka, ve kterém se otázka platnosti těchto kupních smluv řešila jako otázka předběžná. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného 3) navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. (KSBR 27 INS 979/2009)

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení 205 odst. 2 písm. e), g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání je zčásti nepřípustné a z části je nedůvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 15.4.2010, doručenou soudu dne 19.4.2010, se insolvenční správce dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o., IČ: 25292471 domáhal proti žalovaným: 1) ECOLEDER CZ, s.r.o., IČ: 25320947, 2) SPORTHOUSE CZ s.r.o., IČ: 27852075 určení neplatnosti právních úkonů eventuelně neúčinnosti právních úkonů, a to kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným 1), jejímž předmětem je prodej majetku dlužníka, jehož kupní cena byla vyúčtována fakturou č. 291004 ze dne 15.1.2009, a které mělo být žalovanému 1) předáno předávacím protokolem ze dne 15.1.2009, a dále kupní smlouvy uzavřená mezi žalovaným 1) a žalovaným 2), jejímž předmětem je prodej majetku dlužníka, jehož kupní cena byla vyúčtována fakturou č. 200901251 ze dne 25.1.2009, fakturou č. 200901252 ze dne 25.1.2009, fakturou č. 200901253 ze dne 6.4.2009, a které mělo být žalovanému 2) předáno předávacím protokolem ze dne 25.1.2009 a předávacím protokolem ze dne 6.4.2009. Důvod neplatnosti spatřoval v tom, že předmětem převodu ústní kupní smlouvy byly též nemovitosti, a to vrtaná studna a stavba lyžařského vleku, a proto je v této části smlouva neplatná podle ustanovení § 40 odst.1 ObčZ pro rozpor s ustanovením § 46 odst. 1 ObčZ., neboť nebyla dodržena zákonem stanovená písemná forma. Dále namítal neplatnost kupní smlouvy podle ustanovení § 37 odst.1,2 ObčZ , neboť pokud se týká movitých věci, ty nejsou v předávacím protokolu řádně specifikovány, když navíc nebyly prodávajícímu předány, neboť s nimi kupující v té době nedisponoval, a pokud se týká čističky odpadních vod, elektrocentrály a rozvaděče, které nejsou samostatnými věcmi v právním slova smyslu se jedná o plnění nemožné. Usnesením ze dne 11.11.2010 sp. zn. 27 ICm 156/2010-45 soud připustil, aby do řízení na straně žalovaných jako další účastník přistoupila společnost SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., IČ: 28251351 (dále jen žalovaný 3/ ), a to na návrh žalobce, který zjistil, že žalovaný 2) jako prodávající uzavřel se žalovaným 3) jako kupujícím kupní smlouvu, jejímž předmětem byly věci specifikované v předávacích protokolech ze dne 30.9.2009, které jsou totožné s věcmi, které byly předmětem kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným 1) a dále kupní smlouvy mezi žalovaným 1) a žalovaným 2). Současně rozšířil žalobu tak, že se domáhal určení neplatnosti eventuelně neúčinnosti též kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 2) a žalovaným 3), jejímž předmětem měly být věci specifikované v předávacích protokolech ze dne 30.9.2009 a ohledně této kupní smlouvy se dovolával dalšího důvodu neplatnosti pro rozpor s ustanovením § 217 IZ, neboť žalovaný 2) učinil nepřípustný dispoziční úkon s majetkem, který byl již od května 2009 sepsán do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Soud prvního stupně provedl důkaz listinami, a na jejich základě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. (KSBR 27 INS 979/2009)

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění : -z vyrozumění o soupisu majetku dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o. ze dne 26.5.2009 se zjišťuje, že předmětem soupisu jsou věci, které jsou předmětem projednávané vylučovací žaloby a že toto vyrozumění insolvenčního správce dlužníka převzala společnost SPORTHOUSE CZ s.r.o. dne 5.6.2009; -z vyrozumění o soupisu majetku dlužníka SENZANO SKI, spol. s r.o. ze dne 19.6.2009 se zjišťuje, že předmětem soupisu jsou věci, které jsou předmětem projednávané vylučovací žaloby a že toto vyrozumění insolvenčního správce dlužníka převzala společnost SPORTHOUSE CZ s.r.o. dne 24.6.2009. -z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně, oddíl C, vložka 63723, zjistil, že jednatelkou původního žalobce SPORTHOUSE CZ s.r.o., IČ: 27852075 byla ke dni 5.6.2009 a 24.6.2009, (kdy tato společnost převzala vyrozumění insolvenčního správce dlužníka o soupisu předmětných věcí do majetkové podstaty) Vendula anonymizovano , anonymizovano ; -z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Brně, oddíl C, vložka 135406, zjistil, že Vendula anonymizovano , anonymizovano byla v období od 14.5.2009 do 27.11.2009 zapsána v obchodním rejstříku též jako jednatelka společnosti SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. a že jednatelem této společnosti byl v období od 17.2.2009 do 14.5.2009 zapsán Michal anonymizovano , anonymizovano ; -z připojeného spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. 27 Cm 4/2009, zejména z výpovědi svědka Michala Cepka do protokolu o jednání před soudem prvního stupně dne 5.10.2010 zjistil, že je ředitelem žalovaného 3) SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., IČ: 28251351 a že tato společnost věděla o tom, že věci, které jsou na ni převáděny, jsou sepsány do soupisu majetkové podstaty dlužníka, a že je ohledně těchto věcí podána vylučovací žaloba.

Podle ustanovení § 231 IZ insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu či jiného orgánu, kterým v průběhu insolvenčního řízení došlo ke zjištění neplatnosti právního úkonu týkající se majetku nebo závazků dlužníka, ani jiným způsobem tohoto zjištění (odstavec 1). V průběhu insolvenčního řízení posoudí neplatnost takového právního úkonu pouze insolvenční soud, a to buď jako otázku předběžnou nebo v incidenčním sporu, jehož předmětem je tato otázka. Žalobu v tomto sporu mohou podat účastníci insolvenčního řízení s výjimkou dlužníka, nejde-li o dlužníka dispozičními oprávněními, insolvenční správce a státní zastupitelství. Žalobcem nebo žalovaným musí být vždy insolvenční správce (odstavec 2). (KSBR 27 INS 979/2009)

Ze shora citovaného ustanovení vyplývá, že neplatnost právního úkonu lze hodnotit i v samostatném soudním řízení, které bude sporem incidenčním (§ 159 odst. 1 písm. f/ IZ). Nelze proto přisvědčit námitce odvolatele, že byla-li žaloba o určení neplatnosti právního úkonu podána až po podání vylučovací žaloby vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 Cm 4/2009, kde byla otázka neplatnosti předmětných kupních smluv řešena jako otázka předběžná, neměl již žalobce naléhavý právní zájem na této určovací žalobě v incidenčním sporu.

Podle ustanovení § 217 IZ soupis majetkové podstaty (dále jen soupis ) je listinou, do níž se zapisuje majetek náležející do majetkové podstaty. Jakmile dojde k zápisu do soupisu, lze se zapsanými majetkovými hodnotami nakládat jen způsobem stanoveným tímto zákonem; učinit tak může jen osoba s dispozičními oprávněními. Soupis provádí a soustavně doplňuje insolvenční správce v průběhu insolvenčního řízení, a to podle pokynů insolvenčního soudu a za součinnosti věřitelského výboru. Tato jeho povinnost nezaniká uplynutím doby.

Ze shora citovaného ustanovení § 217 IZ vyplývá, že poté, co dojde k sepsání majetku do soupisu majetkové podstaty, se insolvenční správce, stává v konkursním řízení, jako osoba s dispozičním oprávněním, jediným, kdo je oprávněn s majetkem disponovat. Případné úkony s majetkem, prováděné třetí osobou, jsou ve svém důsledku neplatné, není-li dána výjimka dle ustanovení § 229 odst. 2 IZ. Ustanovení § 229 odst. 2 IZ je nutno chápat v širším slova smyslu. Pokud insolvenční zákon hovoří o majetku náležejícím do majetkové podstaty, je možno to chápat jako majetek nikoliv do majetkové podstaty zapsaný, ale i ten, který do ní zapsaný být může, tedy majetek do majetkové podstaty náležející, ale dosud nezapsaný. K majetku již sepsanému je možno odkázat na komentář vztahujícího se k ustanovení § 229 IZ ve vztahu k ustanovení § 217 IZ. Z ustanovení § 229 odst. 2 IZ plyne, že jakmile dojde k zápisu majetku do soupisu majetkové podstaty, může s majetkovými hodnotami nakládat jen osoba s dispozičním oprávněním. Rozsah omezení vlastnictví jiné osoby než dlužníka závisí na zvoleném způsobu řešení úpadku dlužníka, na což navazuje ustanovení § 229 odst. 3, které určuje, kdo je osobou s dispozičním oprávněním v probíhajícím insolvenčním řízení.

Pro výsledek tohoto odvolacího řízení je určující, zda žalobce prokázal neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 2 ) SPORTHOUSE CZ s.r.o. jako prodávajícím a žalovaným 3) SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. , jejímž předmětem měly být věci specifikované v předávacích protokolech ze dne 30.9.2009

Odvolací soud na základě zjištění učiněných soudem prvního stupně a po doplnění dokazování v odvolacím řízení konstatuje, že dni uzavření posuzované kupní smlouvy byly věci, které byly předmětem této smlouvy, zapsány v soupisu majetkové podstaty dlužníka a jediným, kdo byl oprávněn s majetkem disponovat byl insolvenční správce dlužníka. Úkony se sepsaným majetkem, prováděné prodávajícím SPORTHOUSE CZ s.r.o. jsou ve svém důsledku neplatné, neboť není (KSBR 27 INS 979/2009) dána výjimka dle ustanovení § 229 odst. 2 IZ, naopak i nakládání s majetkem, který je ve vlastnictví jiné osoby než dlužníka může být omezeno zákonem nebo rozhodnutím insolvenčního soudu. V posuzované věci byla dispozice s tímto majetkem omezena soupisem dle ustanovení § 217 o.z. K nabytí věcí od nevlastníka je nezbytné, aby nabyvatel jednal v dobré víře, že prodávající je oprávněn s věcmi za účelem jejich prodeje nakládat, což v posuzované věci schází, neboť společnost SPORTHOUSE CZ s.r.o. jako prodávající byla se společnost SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o. jako kupujícím personálně propojena, přičemž ředitel společnosti SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., který byl v souvisejícím řízení ve věci vedené u Krajského soud v Brně sp. zn. 27 Cm 4/2012 slyšen jako svědek potvrdil, že o zahrnutí předmětných věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka a o probíhající vylučovací žalobě v době koupě předmětných věcí kupující věděl.

Z uvedeného vyplývá, že žalobce prokázal neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 2 ) SPORTHOUSE CZ s.r.o. jako prodávajícím a žalovaným 3) SPORTHOUSE CZ Corporations s.r.o., jejímž předmětem měly být věci specifikované v předávacích protokolech ze dne 30.9.2009, a to pro rozpor s ustanovením § 217 IZ, takže na žalovaného 3) vlastnické právo k věcem specifikovaným v předávacích protokolech ze dne 30.9.02009 nepřešlo.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku III. a v části výroku V. ve vztahu k žalovanému 3) podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. . Pokud žalovaný 3) podal odvolání též proti výrokům I., II. a proti části výroků IV. a V. , které se týkaly pouze žalovaného 1) a žalovaného 2), bylo jeho odvolání v této části odmítnuto podle ustanovení § 218, písm. b) o.s.ř. jako subjektivně nepřípustné podle § 201 o.s.ř., neboť rozhodnutím o neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným 1) a kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2) nebyla a ani být nemohla způsobena žádná újma v právech žalovaného 3). I kdyby se žalovaný 1) a žalovaný 2) proti rozhodnutí soudu prvního stupně neplatnosti těchto kupních smluv odvolali a odvolacím soudem byly tyto smlouvy shledány jako platné, nemělo by to vliv na závěr odvolacího soudu o neplatnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným 2 a žalovaným 3) pro rozpor s ustanovením § 217 IZ. Zcela nadbytečně by se tudíž odvolací soud zabýval neplatností těchto smluv k odvolání žalovaného 3).

V části výroku IV. ve vztahu k žalovanému 3) byl se rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 o.s.ř. změněn tak, že se žaloba ve vztahu k žalovanému 3) zamítá, neboť rozhodnutí o vydání plnění do majetkové podstaty zákon předpokládá při vyslovení neúčinnosti právního úkonu, nikoliv současně s rozhodnutím o neplatnosti právního úkonu, navíc s předmětnými věcmi zapsanými do majetkové podstaty disponuje insolvenční správce. (KSBR 27 INS 979/2009)

Žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný bylo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 12.364,80 Kč, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem v řízením v jednom stupni ve výši 9.000 Kč, paušální náhrady výdajů za dva úkony právní služby a 300 Kč ve výši 600 Kč, cestovních výdajů za cestu, kterou vykonal advokát žalovaného k jednání odvolacího soudu dne 22.11.2012 z Brna do Olomouce a zpět, celkem ujeto 160 km, osobním autem tovární značky Škoda Octavia reg. zn. 6B49327 při průměrné spotřebě 7,4 litru benzinu Natural 95 za cenu 34,90 Kč za jeden litr a sazby základní náhrady 3,70 Kč za jeden kilometr jízdy a náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou s tím, že v tomto řízení byla advokátovi žalovaného přiznána jedna polovina těchto nákladů, tj. cestovné 504 Kč a náhrada za ztrátu času 200 Kč a druhá polovina mu byla přiznána v odvolacím řízení, které v tentýž den proběhlo ve věci 11 Cmo 1/2012) a náhrady za 20 % DPH ve výši 2.060,80 Kč. Výše nákladů byla určena podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb., v platném znění, § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, vyhl. č. 429/2011 Sb., a § 137 o.s.ř.

Poučení: Proti výroku I., n e n í dovolání přípustné, ledaže dovolací soud na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce ve věci samé zásadní význam.

Proti výroku II., n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22.listopadu 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu