11 VSOL 146/2015-186
36 ICm 3038/2013 11 VSOL 146/2015-186 (KSOS 36 INS 4247/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci žalobce Milana anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem Valašské Meziříčí, Soudní 121, PSČ 757 01, zastoupeného Mgr. Ing. Pavlem Lvem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Poláškova 2, PSČ 757 01, proti žalovaným 1) Ing. Miroslavou anonymizovano , anonymizovano , bytem Vsetín, Semetín 1494, PSČ 755 01, zastoupenému Mgr. Martinem Ludvíkem, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Palackého 2205, PSČ 756 61, 2) Ing. Oldřichu anonymizovano , anonymizovano , bytem Vsetín, Rokytnice, Pod Bečevnou 129, PSČ 755 01, zastoupenému Mgr. et Mgr. Radimem Dostalem, advokátem se sídlem Valašské Meziříčí, Náměstí 71/11, PSČ 757 01, o náhradu škody na majetkové podstatě dlužníka Milana anonymizovano , jako incidenční spor v insolvenčním řízení vedeném původně u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 4247/2009, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23.4.2015, č.j. 36 ICm 3038/2013-120 (KSOS 36 INS 4247/2009) isir.justi ce.cz (KSOS 36 INS 4247/2009) takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 17.874 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 18.116 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 9.869 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 9.717 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaným 1) a 2) byla uložena povinnost společně a nerozdílně uhradit žalobci částku 5.600.000 Kč (výrok I.), žalobci uložil povinnost zaplatit náklady řízení před soudem prvního stupně žalovanému 1) ve výši 151.458 Kč a žalovanému 2) ve výši 151.700 Kč (výrok II. a III.).

Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že: 1) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 26.8.2009, č.j. KSOS 36 INS 4247/2009-B-1, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 26.8.2009 v 11:46 hodin, byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka Milana anonymizovano , (KSOS 36 INS 4247/2009) anonymizovano , na jeho majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem ustanovena JUDr. Ladislava Stradějová. 2) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.9.20109, č.j. KSOS 36 INS 4247/2009-B-7, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 8.9.2009 v 10:34 hodin a nabylo právní moci 2.10.2009, byla insolvenční správkyně dlužníka JUDr. Ladislava Stradějová odvolána z funkce a novým insolvenčním správcem ustanoven Ing. Oldřich Fabián. 3) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.10.2009, č.j. KSOS 36 INS 4247/2009-B-29, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 29.10.2009 v 14:41 hodin a nabylo právní moci 29.10.2009, bylo rozhodnuto, že konkurz na majetek dlužníka bude veden jako nepatrný. 4) Insolvenční správce podáním ze dne 8.10.2009 soudu oznámil, že do soupisu majetkové podstaty dlužníka zapsal mimo jiné i nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Valašské Meziříčí na LV č. 3963, které jsou ve společném jmění dlužníka a jeho manželky Marie Štverákové, a to pozemkovou parcelu 2480/34 o výměře 1984 m-orná půda, pozemkovou parcelu 2480/46 o výměře 322 m -zastavěná plocha a nádvoří a rodinný dům č.p. 1284 na parcele 2480/46. V soupise majetkové podstaty byla hodnota nemovitostí správcem odhadnuta ve výši 9.000.000 Kč. 5) Zástupcem věřitelů byl na první schůzi věřitelů dne 23.10.2009 zvolen věřitel č. 1 Komerční banka, a.s. 6) Na prvním přezkumném jednání bylo přezkoumáno celkem 17 přihlášek, kterými byly přihlášeny pohledávky v celkové výši 17.495.973,10 Kč, a z toho zjištěny pohledávky těchto zajištěných věřitelů: Komerční banka, a.s., IČO: 45317054, Arnošt anonymizovano , anonymizovano , bytem Valašské Meziříčí, Poličná č.p. 402, PSČ 755 01, Česká správa sociálního zabezpečení, IČO: 00006963 a Finanční úřad ve Valašském Meziříčí. 7) Na základě pokynu zajištěného věřitele (Komerční banky, a.s. jako prvního v pořadí) byl znalcem Ing. Miroslavem Poláchem zpracován znalecký posudek č. 2190/100/09 ze dne 20.11.2009, kterým byla stanovena obvyklá cena nemovitostí sepsaných v konkursní podstatě dlužníka ve výši 8.700.000 Kč. 8) Zástupce věřitelů Komerční banka, a.s. udělila dne 3.12.2009 insolvenčnímu správci souhlas k prodeji nemovitostí zapsaných v soupisu majetkové podstaty dlužníka mimo dražbu a insolvenční soud usnesením ze dne 16.12.2009, č.j. KSOS 36 INS 4247/2009-B-26, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 16.12.2009 v 9:28 hodin a nabylo právní moci 16.12.2009, udělil insolvenčnímu správci podle ustanovení § 289 odst. 1 IZ souhlas k prodeji nemovitostí zapsaných v soupise majetkové podstaty mimo dražbu. Na základě dalšího posudku byla obvyklá cena snížena na částku 7.800.000 Kč. Nabídku na odkoupení nemovitostí nepředložil žádný zájemce. 9) Zástupce věřitelů Komerční banka, a.s. udělila dne 23.6.2010 insolvenčnímu správci souhlas s prodejem nemovitostí ve veřejné dobrovolné dražbě. (KSOS 36 INS 4247/2009) 10) První dražba nemovitostí se uskutečnila dne 8.7.2010 s tím, že podle dražební vyhlášky bylo nejnižší podání stanoveno ve výši 5.800.000 Kč. Podle protokolu se k této dražbě se nedostavil žádný účastník. 11) Druhá dražba nemovitostí se uskutečnila dne 23.9.2010 s tím, že podle dražební vyhlášky bylo nejnižší podání stanoveno ve výši 4.900.000 Kč. Podle protokolu se do dražby zapsali dva účastníci, kteří složili dražební jistotu, ale ani jeden z nich neučinil nejnižší podání, a proto byla dražba ukončena s tím, že předmět dražby nebyl vydražen. 12) Opakovaná dražba se uskutečnila 28.4.2011 s tím, že podle oznámení o konání dražby bylo nejnižší podání stanoveno ve výši 4.600.000Kč. Smlouvu o provedení opakované veřejné dražby dobrovolné zástupce věřitelů a současně zajištěný věřitel v prvním pořadí Komerční banka, a.s., jakož i zajištěný věřitel Arnošt anonymizovano schválili dne 11.10.2010. Podle protokolu se do této dražby nezapsal žádný účastník, takže předmět dražby nebyl vydražen. 13) Společným pokynem zajištěných věřitelů Komerční banky, a.s., ČR-České správy sociálního zabezpečení (podepsaným dne 13.10.2011) a dále věřitelů Arnošta anonymizovano a Finančního úřadu ve Valašském Meziříčí (podepsaným dne 20.10.2011) byl insolvenčnímu správci podle ustanovení § 293 IZ udělen pokyn odprodat nemovitosti dlužníka minimálně za cenu 3.800.000 Kč s tím, že k uvedenému prodeji je možno přizvat v rámci spolupráce společnost AMEX Brno, s.r.o. Odměna za realitní činnost podléhá schválení zajištěného věřitele č.1 Komerční banky, a.s. Následně tito věřitelé dne 30.3.2012 udělili insolvenčnímu správci pokyn ke zpeněžení předmětných nemovitostí za cenu minimálně 3.400.000 Kč s tím, že k uvedenému prodeji je možno přizvat v rámci spolupráce společnost AMEX Brno, s.r.o. a odměna za realitní činnost podléhá schválení zajištěného věřitele č. 1 Komerční banky, a.s. 14) Nemovitosti zapsané v majetkové podstatě dlužníka byly prodány v přímém prodeji dne 15.8.2012 za cenu 3.400.000 Kč. 15) Usnesením ze dne 23.5.2013, č.j. KSOS 36 INS 4247/2009-B-57, které nabylo právní moci 23.5.2013, byla schválena konečná zpráva se závěrem, že celkový výnos zpeněžení činí 3.527.877,98 Kč, zajištěnému věřitel v prvním pořadí Komerční bance, a.s. bylo vyplaceno 3.135.106,15 Kč a nezajištěným věřitelům bude vyplaceno 100.284,80 Kč. 16) Rozvrhovým usnesením ze dne 9.8.2013, č.j. KSOS 36 INS 4247/2009-B-60, které nabylo právní moci 16.10.2013, bylo rozhodnuto o uspokojení nezajištěných věřitelů ve výši 0,69 % ze zjištěných pohledávek v celkové výši 14.336.090,95 Kč. 17) Usnesením ze dne 12.12.2013, č.j. KSOS 36 INS 4247/2009-B-62, které nabylo právní moci 1.2.2014, bylo rozhodnuto o zrušení konkursu dlužníka Milana anonymizovano po splnění rozvrhového usnesení a následně rozhodnuto o zproštění Ing. Oldřicha Fabiána funkce insolvenčního správce. 18) Žalobce k odůvodnění uplatněného nároku na náhradu škody v rámci vylíčení rozhodujících skutečností přes poučení soudem prvního stupně podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. pouze uvedl, že: 1) škoda mu vznikla tím, (KSOS 36 INS 4247/2009) že nemovitosti byly prodány za nízkou cenu, takže v insolvenčním řízení nebyl uspokojen věřitel Arnošt anonymizovano , který svoji pohledávku nyní po skončení konkurzu po dlužníkovi uplatňuje. Pokud by insolvenční správce samostatně prodal plot a pozemek jako stavební, mohl by utržit částku 5.989.400 Kč. K tomu stačilo prodat dům za 3.100.000 Kč, na uspokojení věřitelů by byla částka 9 mil. Kč. Tím, že nemovitosti byly prodány pouze za 3.400.000 Kč, vznikla dlužníkovi škoda v žalované výši 5.600.000 Kč; 2) škodu zavinili žalovaný 1) jako zpracovatel posudku a žalovaný 2) jako insolvenční správce; 3) žalovaný 1), který ve znaleckém posudku č. 2190/100/09 ze dne 20.11.2009 stanovil obvyklou cenu 8.700.000 Kč a v dalším znaleckém posudku č. 2232/35/10 ze dne 12.5.2010 stanovil obvyklou cenu 7.800.000 Kč, způsobil dlužníkovi škodu tím, že ohodnotil nemovitosti dlužníka v rozporu s jejich skutečnou hmotou, neboť pro srovnání použil zcela odlišné domy, nesprávně ohodnotil pozemek, na kterém stojí dům, spolu s přilehlými pozemky a neohodnotil příslušenství k domu, a to zejména oplocení, venkovní osvětlení apod.; 4) žalovaný 2) způsobil dlužníkovi škodu tím, že při zpeněžování nemovitostí nepostupoval s odbornou péčí, a tím zavinil nízký výtěžek zpeněžení, a to zejména proto, že vycházel z ceny nemovitostí stanovené ve znaleckém posudku vypracovaném žalovaným 1), vůči němuž má dlužník shora uvedené výhrady, pozemek neprodal jako stavební za částku 3.228.400 Kč a neprodal samostatně plot za částku 1.340.000 Kč, který bylo možno demontovat, čímž mohl navíc získat částku 5.898.400 Kč, nespolupracoval s místními realitními kancelářemi, ale prodej zadal realitní kanceláři AMEX Brno, s.r.o. která neměla s prodejem nemovitostí v daném regionu žádnou zkušenost, a která navíc chybně inzerovala prodej domu o velikosti 5 + 1, zatímco se ve skutečnosti jednalo o dům o velikosti 8 + 1, o nemovitosti se dlouhodobě nestaral, neboť jak znalec uvádí, je zanedbána údržba celého objektu, přičemž to byl insolvenční správce, který měl povinnost pečovat o nemovitosti dlužníka s péčí řádného hospodáře a zajistit, aby nemovitost pro zájemce vypadala zdravě . 18) Žalovaný 1) se ve vyjádření k žalobě uvedl, že zpracoval dva řádné znalecké posudky-nejprve na objednávku žalovaného 2) znalecký posudek č. 2190/100/09 ze dne 13.11.2009, ve kterém stanovil obvyklou cenu nemovitostí dlužníka ve výši 8.700.000 a následně na objednávku společnosti AMEX Brno, s.r.o. další znalecký posudek 2232/35/10 ze dne 12.5.2010, ve kterém stanovil obvyklou cenu nemovitostí dlužníka ve výši 7.800.000Kč, ovšem ani za tuto cenu se nemovitosti nepodařilo prodat, přičemž cenu, za kterou byly nemovitosti zpeněženy, nemohl nijak ovlivnit. Dále namítal, že ve věci není pasivně legitimován, neboť dlužník nebyl objednatelem znaleckých posudků a že dlužníkovi žádná škoda nevznikla, neboť zpeněžování probíhalo v souladu se zákonem. 19) Žalovaný 2) ve vyjádření k žalobě uvedl, že při zpeněžování nemovitostí dlužníka postupoval v souladu s ustanovením § 293 IZ dle pokynů zajištěných věřitelů, a to včetně věřitele Arnošta anonymizovano , který nebyl na svých právech krácen, kterému byly nemovitosti nabízeny ke koupi, nabízený soubor (KSOS 36 INS 4247/2009) nemovitostí nemohl rozparcelovat dle přání dlužníka, neboť by došlo k poklesu kupní ceny, a že pokud spolupracoval s realitní kanceláří AMEX Brno, s.r.o. bylo to dáno tím, že tato kancelář měla celorepublikovou působnost a měla provedeno několik desítek úspěšných dražeb v celé ČR. Dále namítal, že dlužníkovi žádná škoda nevznikla, neboť i kdyby byly nemovitosti zpeněženy za cenu tvrzenou žalobcem ve výši 15.000.000Kč, připadl by vyšší výtěžek přihlášeným věřitelům a nikoliv žalobci. 20) Věcná příslušnost insolvenčního soudu byla založena usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.4.2013, č.j. Ncp 733/2013-35, kterým bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí této věci je příslušný Krajský soud podle ust. § 9 odst. 4 o.s.ř.

Na tomto základě dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobci škoda nevznikla. Žalobci by mohla vzniknout škoda v případě plného uspokojení věřitelů v rámci insolvenčního řízení či po zrušení konkurzu. Žalobce však po zrušení konkursu neuspokojil žádného ze svých věřitelů, a proto i v případě prodeje nemovitostí za vyšší cenu by byli uspokojeni věřitelé žalobce a nikoliv žalobce. Z důvodu nesplnění tohoto předpokladu pro vznik odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 občanského zákoníku žalobu ve vztahu k oběma žalovaným zamítl a navíc ve vztahu k žalovanému 2) konstatoval, že žádnou povinnost uloženou mu insolvenčním zákonem při zpeněžování nemovitostí neporušil. U žalovaného 1) se otázkou porušení povinností s ohledem na zaujatý právní názor o absenci vzniku škody nezabýval.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání, ve kterém nezpochybňoval závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný 2) při zpeněžování nemovitostí postupoval podle ustanovení insolvenčního zákona citovaných v odvoláním napadeném rozhodnutí. Pouze vyslovil domněnku, že postup při zpeněžování nebyl projednáván s největším věřitelem Arnoštem anonymizovano , ale pouze se zástavním věřitelem Komerční bankou, a.s. Dále v odvolání žalovanému 2) opakovaně vytýkal, že při zpeněžování nemovitostí neplnil řádně povinnosti správce, neboť po celou dobu tvrdil, že dům je neprodejný a zájemce upozorňoval na jeho vady a též proto, že použil realitní kancelář AMEX Brno, s.r.o., která je od místa nemovitostí vzdálena 150 km a navíc tato realitní kancelář nabízela tento dům na internetu jako 5 + 1, přitom se jedná o 8 + 1. Dále v odvolání zcela nově žalovanému 2) vytýkal, že mu odmítl předat kontakt na osobu, která se sice k dražbě nedostavila, ale před dražbou nabízela za dům minimálně 6.000.000Kč. Ve vztahu k žalobci 1) namítal, že nezpracoval řádný znalecký posudek, ale posudek na objednávku , a že postupoval nestandardně, když zpracoval dva znalecké posudky, ve kterých určil cenu nemovitostí vždy v jiné hodnotě.

Žalovaný 1) ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Ve vyjádření pro úplnost uvedl, že nový znalecký posudek č. 2232/35/10, ve kterém byla obvyklá cena nemovitostí snížena na 7.800.000 Kč, byl vypracován na objednávku společnosti (KSOS 36 INS 4247/2009) AMEX Brno, s.r.o., která byla pověřena prodejem nemovitostí a nemohla využít původní posudek, neboť byl starší než 6 měsíců od data vyhotovení.

Žalovaný 2) ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ustanovení § 420 občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen OZ ), každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti (odstavec 1). Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena (odstavec 2). Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil (odstavec 3).

Škoda je v právní teorii i soudní praxi chápána jako újma způsobená poškozenému, vyjádřitelná penězi. Skutečná škoda spočívá ve zmenšení majetku poškozeného a představuje majetkové hodnoty, které by bylo nutné vynaložit, aby došlo k uvedení věci v předešlý stav. Mezi protiprávním úkonem a škodou pak musí existovat vztah příčiny a následku. O vztah příčinné souvislosti (tzv. kauzální nexus) jde, vznikla-li škoda následkem porušení povinnosti, tedy je-li doloženo, že nebýt takového porušení povinnosti, ke škodě by nedošlo. Byla-li příčinou vzniku škody jiná skutečnost, odpovědnost za škodu nenastává; příčinou vzniku škody může být jen ta okolnost, která škodu způsobila a bez níž by škodlivý následek nenastal. Při zjišťování příčinné souvislosti je třeba zkoumat, zda v komplexu skutečností přicházejících v úvahu jako příčiny škody existuje skutečnost, se kterou zákon odpovědnost v daném případě spojuje. Příčina musí mít nepochybnou věcnou vazbu na vznik škody (srov. obdobně opět R 33/2008).

Předmětem tohoto řízení je nárok na náhradu škody a nikoliv nárok z odpovědnosti za vady ze závazkového vztahu, a proto nelze přisvědčit argumentaci žalovaného 1) že není věcně pasivně legitimován, když žalobce nebyl objednatelem prvního ani druhého znaleckého posudku. V této souvislosti odvolací soud pro stručnost odkazuje na závěry formulované v nálezu Ústavního soudu ze dne 1.11.2007, sp. zn. I ÚS 312/05, uveřejněném pod číslem 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, k otázce posuzováním odpovědnosti znalce za škodu vzniklou nadhodnoceným znaleckým posudkem (což je aplikovatelné rovněž na podhodnocený znalecký posudek) a dále též k otázce příčinné souvislosti. Jinak (KSOS 36 INS 4247/2009) řečeno, vypracováním vadného znaleckého posudku může být způsobena škoda i osobě odlišné od jeho objednatele.

Nejvyšší soud ustálil rozhodovací praxi soudů při posuzování odpovědnosti správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce již v rozhodnutí ze dne 12.3.2003, sp. zn. 25 Cdo 2123/2001, uveřejněném pod číslem 88/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž uzavřel, že za takto vzniklou škodu odpovídá správce konkursní podstaty podle § 420 odst. 1 OZ. Jak se dále podává i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2008, sp. zn. 29 Cdo 2225/2008, uveřejněného pod číslem 63/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odpovědnost správce konkursní podstaty za škodu vzniklou účastníkům konkursního řízení nebo třetím osobám v důsledku porušení povinnosti uložené správci konkursní podstaty zákonem nebo soudem v souvislosti s výkonem této funkce je osobní majetkovou odpovědností správce konkursní podstaty. Tyto závěry, které byly formulovány v režimu zákona o konkursu a vyrovnání, jsou plně aplikovatelné i v režimu insolvenčního zákona.

V takto ustaveném právním rámci patří k předpokladům vzniku obecné občanskoprávní odpovědnosti správce konkursní podstaty za způsobenou škodu: 1/ porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), 2/ vznik škody, 3/ příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody (kausální nexus) a 4/ zavinění. První tři předpoklady jsou objektivního charakteru a důkazní břemeno ohledně nich leží na poškozeném, který musí existenci těchto předpokladů především tvrdit. Zavinění je subjektivní povahy a jeho existence ve formě nedbalosti nevědomé se předpokládá (§ 420 odst. 3 OZ); naopak škůdce prokazuje, že škodu nezavinil (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2003, sp. zn. 29 Odo 379/2001, uveřejněný pod číslem 56/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1220/2005, uveřejněný pod číslem 33/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Podle ustanovení § 36 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře. Společnému zájmu věřitelů je povinen dát při výkonu funkce přednost před zájmy vlastními i před zájmy jiných osob (odstavec 1). Insolvenční správce poskytuje věřitelským orgánům součinnost nezbytnou k řádnému výkonu jejich funkce; zejména se na žádost věřitelského orgánu účastní jeho jednání. Neurčí-li insolvenční soud jinak, předkládá insolvenční správce věřitelskému orgánu a insolvenčnímu soudu nejméně jednou za 3 měsíce písemnou zprávu o stavu insolvenčního řízení (odstavec 2).

Podle ustanovení § 37 IZ insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své (KSOS 36 INS 4247/2009) funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí. Této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že škodě nebo jiné újmě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které po něm bylo možné spravedlivě požadovat se zřetelem k průběhu insolvenčního řízení (odstavec 1). Podle odstavce 1 insolvenční správce odpovídá i za škodu nebo jinou újmu způsobenou osobami, kterých použil k plnění svých úkolů. To platí i pro zaměstnance dlužníka, působící v rozsahu své dosavadní činnosti, nebo pro jiné osoby ve smluvním vztahu s dlužníkem (odstavec 2). Insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, která věřiteli s pohledávkou za majetkovou podstatou vznikla tím, že nemohla být uspokojena jeho pohledávka vzniklá na základě právního úkonu insolvenčního správce; této odpovědnosti se insolvenční správce zprostí, jen když prokáže, že v době, kdy tento právní úkon činil, nemohl poznat, že majetková podstata nebude stačit k úhradě jím vzniklé pohledávky za majetkovou podstatou (odstavec 3). Právo na náhradu škody nebo jiné újmy proti insolvenčnímu správci se promlčí do 2 let poté, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a odpovědnosti insolvenčního správce, nejpozději však do 3 let, a jde-li o škodu způsobenou úmyslným trestným činem, za který byl insolvenční správce pravomocně odsouzen, nejpozději do 10 let od skončení insolvenčního řízení (odstavec 4).

Insolvenční správce je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího majetku, konkrétně správcem dlužníkova majetku. Podle ustanovení § 36 IZ insolvenční správce je povinen při výkonu funkce postupovat svědomitě a s odbornou péčí; je povinen vyvinout veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře.

Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 4. září 2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný pod číslem 98/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) v občanském soudním řízení (v tzv. sporném řízení), pro které platí zásada dispoziční a projednací (a takovým je i řízení v této věci), je zásadně povinností účastníků řízení tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí o věci samé a označit důkazy k prokázání svých tvrzení o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 20. června 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněném pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vysvětlil, že rozsah důkazní povinnosti je ve sporném řízení zásadně určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, neboť aby mohl účastník nějakou skutečnost prokázat, musí ji nejdříve tvrdit. V tomto smyslu právní teorie hovoří o břemenu tvrzení, jímž rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení netvrdil všechny rozhodné skutečnosti významné pro rozhodnutí a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem břemene tvrzení je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí věci, pro nečinnost účastníků (v důsledku nesplnění povinnosti uložené účastníkům (KSOS 36 INS 4247/2009) ustanovením § 101 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) nemohla být prokázána, neboť vůbec nebyla účastníky tvrzena. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že neunesl břemeno tvrzení (srov. shodně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2008, sp. zn. 21 Cdo 2725/2007).

Odvolací soud proto ve světle shora citované judikatury přezkoumal procesní postup soudu prvního stupně vedoucí k splnění povinnosti žalobce tvrdit všechny pro rozhodnutí věci rozhodné skutečnosti a k jejich prokázání navrhnout potřebné důkazy, a dospěl k závěru, že soud prvního stupně sice žalobce poučil u jednání dne 23.4.2015 podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., ovšem nejednalo se o řádné poučení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2006, uveřejněný pod číslem 177/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.9.2011, sp.zn. 30 Cdo 4240/2009, dostupné na www.nsoud.cz), a proto odvolací soud poučil žalobce podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 občanského soudního řádu, aby ve vztahu k žalovanému 1) doplnil svá skutková tvrzení k existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti podat řádný znalecký posudek a vznikem škody, a aby k prokázání těchto tvrzení označil důkazy, a to zejména s ohledem na nesporná zjištění, že žalovaný 1) ve znaleckém posudku č. 2190/100/09 ze dne 20.11.2009 stanovil obvyklou cenu 8.700.000 Kč a v dalším znaleckém posudku č. 2232/35/10 ze dne 12.5.2010 stanovil obvyklou cenu 7.800.000 Kč, ovšem nemovitosti nebyly ani za tuto cenu prodány, resp. byly prodány pouze za 3.400.000 Kč. Ve vztahu k žalovanému 2) aby především doplnil skutková tvrzení, na základě nichž (budou-li prokázána) možno učinit závěr, že žalovaný 2) jako insolvenční správce nepostupoval při zpeněžování nemovitostí dlužníka svědomitě a s dostatečnou odbornou péčí, a aby k prokázání těchto tvrzení označil důkazy, neboť na základě dosud uvedených skutkových tvrzení a k tomu provedených důkazů, takový závěr učinit nelze. Dále bude třeba, aby doplnil svá skutková tvrzení k existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti postupovat při zpeněžování svědomitě a s dostatečnou péčí (bude-li dotvrzena a prokázána) a vznikem škody. Současně odvolací soud poučuje žalobce o následcích neunesení břemene tvrzení, tedy o tom, že pokud žalobce ani přes dnes poskytnuté poučení neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, vystavuje se nebezpečí zamítnutí žaloby.

Po poučení odvolacím soudem žalobce ve vztahu k žalovanému 1) pouze uvedl (resp. zopakoval), že jeho znalecký posudek trpí vadami, neboť zvolil špatnou metodu pro jeho zpracování, a proto navrhuje, aby bylo doplněno dokazování revizním znaleckým posudkem. Tvrdil, že podkladem pro zpeněžování v rámci insolvenčního řízení byl vadný znalecký posudek a byť to nebyl znalec, který v rámci insolvenčního řízení zpeněžoval, vidí právě ve vadnosti posudku příčinnou souvislost mezi porušením povinnosti znalce podat řádný posudek a vznikem škody. Zdůraznil, že dlužník ještě před insolvenčním řízením jednal se dvěma místními realitními (KSOS 36 INS 4247/2009) kancelářemi, které předmětné nemovitosti nabízely za cenu 15.000.000Kč, i když je pravda, že se za tuto částku nemovitosti prodat nepodařilo. Ve vztahu k žalovanému 2) tvrdil, že insolvenční správce dům prodal v rozporu s pokynem zajištěného věřitele Arnošta anonymizovano , který insolvenčnímu správci ústně sdělil, že nesouhlasí s prodejem nemovitosti za částku 3.400.000 Kč. K tomuto tvrzení navrhuje jeho svědeckou výpověď. Dále setrval na tvrzeních uvedených v odvolání, a sice že insolvenční správce nepečoval o nemovitosti s péčí řádného hospodáře a navíc zájemcům při prohlídkách nemovitostí zdůrazňoval vady prodávané nemovitosti, k této skutečnosti navrhujeme důkaz účastnickou výpovědí žalobce a jeho manželky Marie Štverákové. Dále trval na tom, že insolvenční správce byl opakovaně žádán dlužníkem, aby prodal samostatný plot, a k tomuto tvrzení, že plot byl samostatně prodejný, navrhuje výslech jeho zpracovatele, který jsme navrhovali již v řízení před soudem prvního stupně. K tvrzení, že insolvenční správce fakticky neměl zájem prodat nemovitost dlužníka za vyšší cenu, navrhuje učinit dotaz na společnost AMEX Brno, s.r.o., zda byli nějací zájemci o prodej nemovitosti a v kladném případě, aby sdělila kontakty na tyto zájemce, zda těmto zájemcům byl poskytnut kontakt na insolvenčního správce. K příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody uvedl, že nemá nic, co by dále dotvrdil.

Odvolací soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem, účastnickou výpovědí žalobce a jeho manželky, svědeckou výpovědí Arnošta anonymizovano , svědeckou výpovědí Josefa Kováře a dotazem na společnost AMEX Brno s.r.o., neboť účastník je povinen především tvrdit pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a pouze k jejich prokázání navrhovat důkazy.

Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně konstatuje, že dlužníkovi vznikla škoda (nezodpovězenou a současně irelevantní otázkou pro toto řízení zůstává pouze její výše), a to tím, že v konkursním řízení byl zpeněžen jeho majetek, který měl nepochybně vyšší hodnotu, než za jakou se ho podařilo reálně zpeněžit, když původně byla pro účely zpeněžování stanovena cena nemovitostí znaleckým posudkem žalovaného 1) ve výši 8.700.000 Kč, později 7.800.000 Kč a nakonec byly prodány pouze za 3.400.000 Kč. Jedná se o skutečnou škodu vyjádřitelnou v penězích, spočívající ve zmenšení majetku dlužníka (výtěžku), který mohl použít insolvenční správce k vyšší míře uspokojení věřitelů, takže pohledávky věřitelů, kteří nebyli uspokojeni v konkursu a jejichž pohledávky po skončení konkursu trvají, by byly nižší, případně by nebyly žádné. S ohledem na nízký výtěžek zpeněžení a s tím související nízkou míru uspokojení věřitelů, došlo fakticky k újmě v majetkové sféře žalobce (dlužníka). Bylo ovšem na žalobci, aby tvrdil a prokázal, že tuto škodu zavinili žalovaní porušením konkrétní povinnosti, a že toto porušení má příčinnou souvislost se vznikem škody, což se mu v tomto řízení nepodařilo dotvrdit, natož prokázat. V této souvislosti odvolací soud opakovaně odkazuje na závěry formulované v nálezu Ústavního soudu ze dne 1.11.2007, sp. zn. I ÚS 312/05, uveřejněném pod číslem 177/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu. (KSOS 36 INS 4247/2009) Žalobce totiž ani přes poučení odvolacím soudem netvrdil žádné relevantní skutečnosti, na základě nichž by bylo možno učinit závěr (byly-li by prokázány), že žalovaný 2) jako insolvenční správce nepostupoval při zpeněžování nemovitostí dlužníka svědomitě a s dostatečnou odbornou péčí, a ani nedoplnil svá skutková tvrzení k existenci příčinné souvislosti mezi vytýkaným porušením právní povinnosti insolvenčního správce postupovat při zpeněžování svědomitě a s dostatečnou péčí a vznikem škody, natož skutková tvrzení k existenci příčinné souvislosti mezi porušením právní povinnosti žalovaného 1) jako znalce podat řádný znalecký posudek a vznikem škody.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. jako věcně správný podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Odvolací soud na rozdíl do soudu prvního stupně dospěl k závěru, že výši odměny za zastupování advokátem v tomto řízení je nutno určit podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), ve znění účinném od 1.1.2014, a to ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby.

Podle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřeneckých fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení.

Podle ustanovení § 7 bod 5. advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 200.000 Kč částku 1.500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1.000 Kč, o které hodnota převyšuje 10.000 Kč.

S ohledem na shora uvedené proto výroky II. a III. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil.

Žalovanému 1), který byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný, přiznal podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení ve výši celkem 17.874 Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony právní služby a 3.100 čK (příprava a převzetí zastoupení 13.10.2014, sepis vyjádření ze dne 22.10.2014, 23.12.2014 a účast u jednání 23.4.2015), paušální náhrady výdajů za tyto 4 úkony právní služby a 300 Kč , cestovních výdajů ve výši 772 Kč za cestu z Rožnova pod Radhoštěm do Ostravy a zpět dne 23.4.2015 osobním autem tovární značky Škoda Octavia RZ 5Z34231, celkem ujeto 130 km při průměrné spotřebě 6,2 litrů motorové nafty na 100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty 36,10 Kč na jeden litr a základní sazbě náhrady za používání silničních motorových vozidel na jeden kilometr jízdy 3,70 Kč, náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou 4 započaté půlhodinya 100 Kč a náhrady 21 % DPH ve výši 772 Kč. Výše (KSOS 36 INS 4247/2009) nákladů byla přiznána podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 13 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 328/2014 Sb., a § 137 odst. 3 o.s.ř.

Žalovanému 2), který byl v řízení před soudem prvního stupně úspěšný, odvolací soud přiznal podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši celkem 18.116 Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za 4 úkony právní služby a 3.100 Kč (příprava a převzetí zastoupení 6.8.2014, vyjádření ze dne 8.8.2014, 8.12.2014 a účast u jednání dne 23.4.2015) paušální náhrady výdajů a 300 Kč za tyto 4 úkony právní služby a 300 Kč za jeden úkon, cestovních výdajů ve výši 772 Kč za cestu z Valašského Meziříčí do Ostravy a zpět dne 23.4.2015 osobním autem tovární značky BMW 560X, RZ4Z56875, celkem ujeto 115 km, při průměrné spotřebě 8,4 litrů benzinu automobilového 95 oktanů na 100 kilometrů, při vyhláškové ceně 35, 90 Kč na jeden litr a základní sazbě náhrady za používání silničních motorových vozidel na jeden kilometr jízdy 3, 70 Kč a náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou za 6 započatých půlhodin a 100 Kč a náhrady za 21 % DPH ve výši 3.144 Kč. Výše nákladů byla přiznána podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 13 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 328/2014 Sb., a § 137 odst. 3 o.s.ř.

Žalovanému 1), který byl v odvolacím řízení úspěšný, bylo přiznáno podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši celkem 9.869 Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za dva úkony právní služby a 3.100č K( vyjádření k odvolání ze dne 18.7.2015 a účast u jednání odvolacího soudu dne 5.10.2016), paušální náhrady výdajů za tyto dva úkony právní služby a 300 Kč za jeden úkon, cestovních výdajů ve výši 957 Kč za cestu z Rožnova pod Radhoštěm do Olomouce a zpět dne 5.10.2016, celkem ujeto 170 km osobním autem značky Škoda Octavia RZ5Z34231 při průměrné spotřebě 6, 2 litru motorové nafty na 100 km, při vyhláškové ceně motorové nafty 29, 50 Kč na jeden litr a základní sazbě náhrady za používání silničních motorových vozidel na jeden km jízdy 3, 80 Kč, náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou za 4 započaté půlhodiny a 100 Kč a náhrady za 21 % DPH ve výši 957 Kč. Výše nákladů byla přiznána podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 13 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 385/2015 Sb., a § 137 odst. 3 o.s.ř.

Žalovanému 2), který byl v odvolacím řízení úspěšný, bylo podle ustanovení § 142 odst. 1, 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši celkem 9.717 Kč, které sestávají z odměny za zastupování advokátem za dva úkony právní služby a 3.100č K(vyjádření k odvolání ze dne 20.7.2015 a účast u odvolacího soudu dne 5.10.2016), paušální náhrady výdajů za tyto dva úkony právní služby a 300 Kč za jeden úkon, cestovních výdajů ve výši 831 Kč za cestu z Valašského Meziříčí do Olomouce k jednání odvolacího soudu dne 5.10.2016 a zpět, osobním automobilem tovární značky BMW 560X, reg. značky 4Z56875, celkem ujeto 132 km, při průměrné spotřebě 8, 4 benzinu automobilového 95 oktanů na 100 km, při vyhláškové ceně 29, 70 Kč a základní sazbě náhrady za používání (KSOS 36 INS 4247/2009) silničních motorových vozidel na jeden kilometr jízdy 3, 80 Kč, náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou za 4 započaté půlhodinya 100 Kč, a náhrady za 21 % DPH ve výši 831 Kč. Výše nákladů byla přiznána podle § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bod 5., § 13 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 advokátního tarifu, vyhlášky č. 385/2015 Sb., a § 137 odst. 3 o.s.ř.

O povinnosti České republiky zaplatit ustanovenému zástupci žalobce odměnu a hotové výdaje rozhodne soud prvního stupně.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 5. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu