11 VSOL 141/2015-85
33 ICm 70/2013 11 VSOL 141/2015-85 KSOS 33 (13) INS 5814/2012

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobce HYPO STAR a.s., se sídlem Praha 3, Kubelíkova 1224/42, PSČ 130 00, IČ: 24810509, zastoupeného JUDr. Martinem Köhlerem, advokátem se sídlem Liberec X-Františkov, Vysoká 149/4, PSČ 460 10, proti žalovaným: 1) Mgr. Renatě Zapletálkové, nar. 26.12.1968, bytem Břidličná-Vajglov 47, PSČ 793 51, zastoupené Mgr. Renátou Jančovou, advokátkou se sídlem Bruntál, Dr. E. Beneše 1873/61, PSČ 792 01, 2) Ing. Liboru Pavlíčkovi, se sídlem Opava, Nádražní okruh 13, PSČ 746 01, insolvenčnímu správci dlužnice Mgr. Renaty Zapletálkové, nar. 26.12.1968, bytem Břidličná-Vajglov 47, PSČ 793 51, zastoupenému Mgr. Markem Urbišem, advokátem se sídlem Opava, Partyzánská 18, PSČ 747 05, o určení popřené pohledávky, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužnice Mgr. Renaty Zapletálkové, nar. 26.12.1968, bytem Břidličná-Vajglov 47, PSČ 793 51, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 (13) INS 5814/2012, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.3.2015, č.j. 33 ICm 70/2013-69 (KSOS 13 INS 5814/2012),

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. p o t v r z u j e . KSOS 33 (13) INS 5814/2012 II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 1) České republice na účet Krajského soudu v Ostravě částku 1.319 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 2) k rukám jeho advokáta na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.367 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že nezajištěná pohledávka žalobce v celkové výši 2.548.029,88 Kč za dlužnicí Mgr. Renatou Zapletálkovou ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 10.5.2011 je po právu ve výši 2.548.029,88 Kč (výrok I.), uložil žalobci zaplatit na náhradě nákladů řízení žalované 1) částku 11.893 Kč, a to České republice na účet Krajského soudu v Ostravě (výrok II.) a uložil žalobci zaplatit žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení částku 13.471 Kč (výrok III.).

Soud prvního stupně odůvodnil výroky II. a III. rozsudku ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovaní byli v řízení plně úspěšní a mají tudíž právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalované 1) tvoří náklady ustanovené zástupkyně sestávající z odměny za tři úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen vyhláška )-za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání-ve výši 3.100 Kč za úkon dle ust. § 9 odst. 4, písm. c), § 7, bodu 5 vyhlášky, snížené o 20 % dle ust. § 12a vyhlášky, což celkem činí na odměně 7.440 Kč, ze tří režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, z cestovného ve výši 889 Kč za cestu k jednání soudu z Bruntálu do Ostravy a zpět při ujeté vzdálenosti 150 km, průměrné spotřebě pohonných hmot 6,2 l na 100 km, vyhláškové ceně benzínu 35,90 Kč za litr a náhradě za jeden kilometr jízdy 3,70 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč za šest započatých půlhodin po 100 Kč a z náhrady za 21 % DPH z částky 9.829 Kč, což činí 2.064 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle ust. § 149 odst. 2 o.s.ř. zaplatit státu, který odměnu a náhradu hotových výdajů za zastupování ustanovené zástupkyně platí. Náklady žalovaného 2) sestávají z odměny za tři úkony právní služby dle ust. § 11 odst. 1 vyhlášky-za přípravu a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě a účast u jednání, ve výši 3.100 Kč za úkon dle ust. § 9 odst. 4, písm. c), § 7 bodu 5 vyhlášky, což celkem činí 9.300 Kč, ze tří režijních paušálů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky, z cestovného ve výši 533 Kč za cestu k jednání z Opavy do Ostravy a zpět při ujeté vzdálenosti 80 km, průměrné spotřebě pohonných hmot 8,2 l na 100 km, vyhláškové ceně motorové KSOS 33 (13) INS 5814/2012 nafty 36,10 Kč za litr a paušální náhradě za jeden kilometr jízdy 3,70 Kč, z náhrady za promeškaný čas ve výši 400 Kč za čtyři započaté půlhodiny po 100 Kč a z náhrady za 21 % DPH z částky 11.133 Kč, což činí 2.338 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalobce povinen dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit k rukám advokáta žalovaného 2). Lhůtu k plnění soud prvního stupně určil dle ust. § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř.

Proti výrokům II. a III. rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že předmět sporu nevyžadoval, aby žalovaná 1) byla zastoupena právním zástupcem, nadto když obrana žalované 1) byla postavena toliko na tvrzení, že o půjčce nevěděla. Navíc ve sporu vystupoval insolvenční správce, a proto nebyly splněny zákonné podmínky pro to, aby byl žalované 1) ustanoven zástupce z řad advokátů a náklady ustanovené zástupkyně jsou neúčelné a žalovaná 1) na jejich úhradu nemá právo. Náhrada nákladů řízení neměla být přiznána ani žalovanému 2). Dle ustanovení § 202 odst. 1, věty třetí zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), totiž platí, že náklady, které vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, do níž náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci. Náklady řízení by tudíž měly patřit do majetkové podstaty žalované 1). Ustanovení § 202 IZ je navíc v přímém rozporu se základním právem žalobce na spravedlivý proces, neboť zatímco žalobce nemá v případě vítězství ve sporu nárok na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci a tyto náklady nese ze svého, v případě prohry musí insolvenčnímu správci náklady řízení zaplatit, přestože k úhradě dojde prostřednictvím majetkové podstaty. Toto ustanovení zakládá nerovnost stran, neboť insolvenční správce svým rozhodnutím popřít jakoukoliv pohledávku neriskuje žádnou sankci, zatímco úspěšný věřitel musí vynaložit další finanční prostředky v řízení, kde většinou nevymůže ani svoji pohledávku ani tyto náklady ve stoprocentní výši. V případě úspěchu věřitele se náklady řízení připisují k přihlášené pohledávce, aniž by byly uspokojeny jako pohledávka za majetkovou podstatou. Práva úpadce, který si přivodil úpadkový stav, jsou podstatně silnější než práva věřitele. Žalobce navrhl, aby odvolací soud dal podnět Ústavnímu soudu ke zrušení ustanovení § 202 IZ pro jeho zjevnou protizákonnost a navrhl, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. změnil tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaná 1) navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadeném výroku II. jako věcně správného s odůvodněním, že na její straně byly splněny podmínky pro ustanovení zástupce z řad advokátů. Rozhodnutí soudu prvního stupně o ustanovení zástupce bylo řádně odůvodněno, a pokud s ním žalobce nesouhlasil, měl možnost uplatnit námitky v odvolání proti tomuto usnesení.

Žalovaný 2) navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. jako věcně správného s odůvodněním, že soud prvního stupně své závěry řádně odůvodnil a náhradu nákladů řízení spočívající v odměně advokáta přiznal v souladu s advokátním tarifem. KSOS 33 (13) INS 5814/2012

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výrocích II. a III., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 9.1.2013 žalobou, jíž se žalobce domáhal určení, že popřená pohledávka žalobce v celkové výši 2.548.029,88 Kč za dlužnicí Mgr. Renatou Zapletálkovou vzniklá z titulu neuhrazené půjčky ze dne 10.5.2011 je zjištěna co do pravosti, důvodu a výše ve výši 2.548.029,88 Kč a je nezajištěná. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15.9.2014, č.j. 33 ICm 70/2013-33, ustanovil žalované 1) k ochraně jejích zájmů dle ustanovení § 30 odst. 1, odst. 2 o.s.ř. zástupkyni pro řízení Mgr. Renátu Jančovou, advokátku, se sídlem Bruntál, Dr. E. Beneše 1873/61, PSČ 792 01. Usnesení nabylo právní moci dne 15.10.2014. Soud prvního stupně nařídil jednání k projednání věci na den 18.3.2015 a poté ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

Podle ustanovení § 30 o.s.ř., účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odst. 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je KSOS 33 (13) INS 5814/2012 povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1) zástupce z řad advokátů (odst. 2).

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 149 odst. 2 o.s.ř., zastupoval-li ustanovený advokát účastníka, jemuž byla přisouzena náhrada nákladů řízení, je ten, jemuž byla uložena náhrada těchto nákladů, povinen zaplatit státu náhradu hotových výdajů advokáta a odměnu za zastupování.

Podle ustanovení § 202 IZ, ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náhrada nákladů řízení přiznaná v tomto sporu vůči dlužníku se pokládá za přihlášenou podle tohoto zákona a uspokojí se v insolvenčním řízení ve stejném pořadí jako pohledávka, o kterou se vede spor. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty; do ní náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčnímu správci (odst. 1). Náklady řízení, které vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila, nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (odst. 2).

Odvolací soud se nejprve zabýval odvolací námitkou žalobce, že náklady řízení žalované 1) vzniklé v souvislosti s jejím zastoupením ustanovenou zástupkyní jsou neúčelné, neboť předmět sporu nevyžadoval zastoupení advokátem a dospěl k následujícímu závěru:

Otázku, zda ochrana zájmů účastníka vyžaduje zastoupení advokátem, zkoumá soud v řízení o jeho ustanovení. Jestliže soud takové žádosti účastníka vyhoví a ustanoví mu zástupce z řad advokátů, považuje se tato otázka za pravomocně vyřešenou do doby, než je případně toto rozhodnutí zrušeno. Až právní mocí usnesení o zrušení zastoupení účastníka advokátem funkce zástupce zaniká a jeho oprávnění k zastupování končí, nicméně účinky procesních úkonů, které zástupce účastníka do té doby učinil, zůstávají zachovány, a to včetně nároku na odměnu a hotové výdaje ustanoveného zástupce, které je třeba považovat do zrušení jeho ustanovení za účelné. V posuzované věci soud prvního stupně žalované 1) pravomocně ustanovil usnesením ze dne 15.9.2014, č.j. 33 ICm 70/2013-33, k ochraně jejích zájmů zástupkyni pro řízení z řad advokátů, toto usnesení nebylo zrušeno, a proto náklady řízení žalované 1) sestávající z odměny a náhrady hotových výdajů ustanovené zástupkyně je třeba považovat za účelné.

Odvolací soud se dále zabýval odvolací námitkou žalobce, že ustanovení § 202 IZ je v rozporu s právem žalobce na spravedlivý proces a je protiústavní, a ani tuto námitku žalobce neshledává důvodnou, a proto věc nepředkládal k rozhodnutí Ústavnímu soudu. Ustanovení § 202 IZ obsahuje speciální úpravu náhrady nákladů KSOS 33 (13) INS 5814/2012 řízení ve sporech o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek, přičemž toto zákonné ustanovení reflektuje skutečnost, že v těchto řízeních je účastníkem řízení vždy insolvenční správce, na kterého přechází oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti podle insolvenčního zákona a jiných právních předpisů, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do majetkové podstaty. Při výkonu funkce je správce povinen postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením svých povinností. Činnost insolvenčního správce pak směřuje k cíli insolvenčního řízení, kterým je uspořádání majetkových poměrů dlužníka zákonem stanoveným způsobem. Okolnosti, za kterých insolvenční správce ve sporu vystupuje, pak zákonodárce zohlednil právě v ustanovení § 202 odst. 1 věty první IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Je však třeba zdůraznit, že ustanovení § 202 odst. 1věty první IZ neplatí bezvýjimečně, nýbrž pamatuje na situaci, kdy náklady řízení vznikly zaviněním insolvenčního správce nebo náhodou, která se mu přihodila a v tomto případě pak tyto náklady nese on sám a ostatním účastníkům je povinen je nahradit (§ 202 odst. 2 IZ). Dále je třeba uvést, že ustanovení § 202 odst. 1 věty třetí IZ řeší problematiku placení nákladů řízení a nikoliv jejich náhradu.

Jelikož byl žalobce v řízení neúspěšný, soud prvního stupně postupoval správně, v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že jej zavázal zaplatit zcela úspěšné žalované 1) a zcela úspěšnému žalovanému 2) účelně vynaložené náklady řízení před soudem prvního stupně. Soud prvního stupně určil správně výši účelně vynaložených nákladů řízení žalované 1) i žalovaného 2) v řízení před soudem prvního stupně a rovněž správně zavázal žalobce zaplatit náhradu nákladů řízení žalované 1) vzniklých v souvislosti se zastoupením ustanovenou zástupkyní státu-České republice (§ 149 odst. 2 o.s.ř.) a náhradu nákladů žalovaného 2) jeho advokátu ( § 149 odst. 1 o.s.ř.).

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II. a III. jako věcně správné dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Žalované 1), která byla v odvolacím řízení úspěšná, bylo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.319 Kč představující náklady právního zastoupení, tj. odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 1/2 , tj. 790 Kč (z tarifní hodnoty 11.893 Kč) a paušální náhrady výdajů za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč a 21 % DPH ve výši 229 Kč. Výše nákladů byla přiznána podle § 7 bod 5., § 11 odst. 2, písm. c), § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013 (k použití § 7 bod 5. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2013, sp.zn. 29 ICdo 34/2013).

Žalovanému 2), který byl v odvolacím řízení úspěšný, bylo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.367 Kč představující náklady právního zastoupení, tj. odměnu za 1 KSOS 33 (13) INS 5814/2012 úkon právní služby ve výši 1/2 , tj. 830 Kč (z tarifní hodnoty 13.471 Kč) a paušální náhrady výdajů za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč a 21 % DPH ve výši 237 Kč. Výše nákladů byla přiznána podle § 7 bod 5., § 11 odst. 2, písm. c), § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013 (k použití § 7 bod 5. srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2013, sp.zn. 29 ICdo 34/2013).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Olomouc 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu