11 VSOL 131/2013-237
/

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY 34 ICm 2445/2011 11 VSOL 131/2013-237 (KSBR 37 INS 398/2010)

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce LA TORTURA s.r.o., se sídlem Praha 1, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, IČ: 28965183, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 12, PSČ 120 00, proti žalované JUDr. Miloslavě Horské, advokátce se sídlem Brno-Vinohrady, Velkopavlovická 25, PSČ 628 00, jako insolvenční správkyni dlužníka Oděvní podnik, a.s., se sídlem Prostějov, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, IČ: 255 32 774, o určení pravosti popřených pohledávek jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Oděvní podnik, a.s., IČ: 255 32 774, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 37 INS 398/2010, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29.5.2013, č.j. 34 ICm 2445/2011-194 (KSBR 37 INS 398/2010)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části výroku III., v níž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení pravosti a výše pohledávek za dlužníkem, přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka pod poř. číslem 165, a to pod čísly 62, 63 a 87 v celkové výši 700.626,20 Kč se p o t v r z u j e .

II. Ve zbývající části výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že se určuje pravost pohledávek za dlužníkem, přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka pod poř. číslem 165, a to pod čísly 51 až 60, 65 až 75 a 76 až 86 v celkové výši 7.473.346,60 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně řízení zastavil ohledně určení pravosti a výše pohledávek žalobce za dlužníkem Oděvní podnik, a.s., IČ: 255 32 774, přihlášených do insolvenčního řízení vedeného pod sp. zn. KSBR 37 INS 398/2010 pod poř. číslem 165, a to konkrétně pod čísly pohledávek 35 až 40 v celkové výši 100.338,03 Kč (výrok I.), určil pravost a výši pohledávek žalobce za dlužníkem přihlášených do insolvenčního řízení přihláškou pohledávky č. 165, a to konkrétně pod čísly pohledávek 50, 61 a 64 v celkové výši 700.626,24 Kč (výrok II.), v části, ve které se žalobce domáhal určení a pravosti výše pohledávek za dlužníkem přihlášených pod poř. číslem 165, a to konkrétně pod čísly 51 až 60, 62 až 63, 65 až 87 v celkové výši 8.173.972,80 Kč žalobu zamítl (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému a právnímu závěru, že společnost EUROPA SC, a.s., IČ: 366 23 571, se sídlem Banská Bystrica, Malachitová 13, PSČ 974 01 jako pronajímatel uzavřel s pozdějším úpadcem dne 27.10.2006 platnou smlouvu o nájmu nebytových prostor ve znění nedatovaného dodatku č. 1, jejímž předmětem je nájem nebytových prostor specifikovaných v čl. I. smlouvy. Pro případ porušení povinností specifikovaných v čl. X., bod 14. (1/ hradit provozní náklady, 2/ umožnit pronajímateli nebo jím pověřené osobě kontrolu spotřeby médií a poskytnout jim všechnu potřebnou součinnost, 3/ platit pronajímateli (KSBR 37 INS 398/2010) zálohu na úhradu společných provozních nákladů, 4/ zaplatit případný nedoplatek za úhradu společných provozních nákladů) je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši rovnající se 1/10 ročního základního nájemného určeného v čl. VIII., bod 2., 3. této smlouvy (tj. 233.242,08 Kč), a to za každou zajišťovanou povinnost samostatně. Právní nástupce původního pronajímatele Lignolet, s.r.o., IČ: 24739871 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pod poř. číslem 165 celkem 87 dílčích pohledávek z titulu shora citované nájemní smlouvy ve výši celkem 11.816.606,38 Kč, přičemž dílčí pohledávky č. 50 až 87 představují smluvní pokutu ve výši celkem 8.974.937,07 Kč sjednanou za porušení povinností v čl. X., bod 14. smlouvy. Na zvláštním přezkumném jednání dne 19.8.2011 insolvenční správkyně dlužníka pohledávky z titulu smluvní pokuty v celkové výši 8.974.937,07 Kč popřela pro pravost a v rozsahu části 1.314.893,61 Kč i co do jejich pořadí. Na základě včas podané incidenční žaloby, kterou se žalobce domáhal určení pravosti popřených dílčích pohledávek ve výši 8.974.937,07 Kč (nikoliv již výše ani pořadí), soud určil pravost dílčí pohledávky č. 50, která představuje smluvní pokutu za porušení platit společné provozní náklady dle čl. X., bod 9, 10. smlouvy za únor 2009, dále dílčí pohledávky č. 61, která představuje smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit nedoplatek za úhradu společných provozních nákladů dle čl. X., bod 11. smlouvy za rok 2008 a dílčí pohledávky č. 64, která představuje smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit vlastní provozní náklady, tj. cenu za dodávku elektrické energie, vody a plynu dle čl. X., bod 2., písm. a) ve spojení s bodem 3. první odstavec smlouvy za prosinec 2008. K námitce žalované, že sjednaná smluvní pokuta je neplatná pro rozpor s dobrými mravy uvedl, že ujednání o smluvní pokutě není možno v obchodně právních vztazích považovat za neplatné podle ustanovení § 39 ObčZ pouze z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty a i kdyby byla shledána nepřiměřenou, je to důvod pouze pro použití moderačního oprávnění soudu ve smyslu ustanovení § 301 ObchZ. Jelikož však žalovaná účinně popřela pouze pravost pohledávek, nelze moderační právo uplatnit. Ve zbývající části žalobu zamítl s odůvodněním, že z textu čl. I. (správně čl. X.) bod 14. smlouvy ve znění dodatku nelze dovodit právo věřitele účtovat smluvní pokutu ve sjednané sazbě za neplacení jednotlivých měsíčních záloh společných provozních nákladů tak, že by tato smluvní pokuta měla být po právu účtována za prodlení s každou měsíčně vystavenou fakturou na zálohu, tedy opakovaně a tedy případně za rok 12x, a stejně tak nelze dovodit úmysl stran sjednat smluvní pokutu v této sazbě za prodlení s každou měsíčně vystavenou fakturou na zálohu za vlastní provozní náklady. Zajišťovanou povinností je povinnost hradit společné a vlastní provozní náklady jako celek, a proto soud přiznal žalobci právo na smluvní pokutu za porušení této povinnosti pouze jednou (za porušení povinnosti zaplatit smluvní pokutu za prodlení s úhradou faktury za první měsíc), takže určil pouze pravost pohledávky dílčí pohledávky č. 50, 61 a 64. Výší těchto jednotlivých dílčích pohledávek se nezabýval, neboť uzavřel, že byla účinně popřena pouze pravost.

Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti zamítavému výroku III. a souvisejícímu výroku IV., o náhradě nákladů řízení, podal žalobce včas odvolání, ve kterém soudu prvního stupně vytýkal, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, což spatřoval v absenci poučení dle (KSBR 37 INS 398/2010) ustanovení § 118a o.s.ř., neboť výklad ustanovení čl. X., bod 14. smlouvy je pro žalobce překvapivý a dále soudu vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, což spatřuje v chybném posouzení povinnost, jaká měla být zajištěna smluvní pokutou. V této souvislosti namítal, že úmyslem smluvních stran bylo zajistit smluvní pokutou porušení každé jednotlivé měsíční povinnosti platit vlastní provozní náklady, jakož i měsíční zálohy na společné provozní náklady, tedy smluvní pokutou je zajištěna každá jednotlivá měsíční povinnost a dále též povinnost zaplatit nedoplatek na společné provozní náklady a vlastní provozní náklady vyúčtovaný za předchozí kalendářní rok. Závěr soudu prvního stupně, že smluvní pokutou jsou zajištěny pouze 4 druhy povinností, a tedy sjednány pouze 4 smluvní pokuty, je v rozporu s vůlí racionálně uvažujícího pronajímatele, přičemž takové nastavení smluvní pokuty by bylo i v rozporu s vlastním smyslem tohoto zajištění, když by nijak nemotivovalo nájemce k hrazení nákladů. Soud prvního stupně ve své konstrukci vychází z implicitního předpokladu, že nárok na smluvní pokutu vzniká jen při prvním porušení opakující se povinnosti, což nemá oporu ve smlouvě, v normotvorbě a ani v běžné obchodní praxi. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že určí pravost dílčích přihlášek č. 51 až 60, 62 až 63, 65 až 87 v celkové výši 8.173.972,80 Kč.

Žalovaná insolvenční správkyně dlužníka navrhovala, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil s tím, že u zvláštního přezkumného jednání nebyla popřena toliko pravost pohledávky, ale i její výše.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobu k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. c), e), g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212 a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a po jednání a doplnění dokazování dospěl k závěru, že odvolání je v podstatné části důvodné.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že právní vztahy stran se řídí slovenským právem, ovšem nikoliv podle kolizních ustanovení zákona o mezinárodním právu soukromém a procesním, ale podle čl.4,odst.1,3 Nařízení Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (tzv. Řím I). Slovenské právo se v otázkách nájmu nebytových prostor a sjednávání smluvních pokut příliš neliší od práva českého, a proto je použitelná i judikatura českých soudu.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 13.9.2011, doručenou soudu dne 14.9.2011 (ve znění doplňku ze dne 25.102011), se žalobce (Lignolet, s.r.o., IČ 24739871) domáhal proti žalované insolvenční správkyni dlužníka Oděvní podnik, a.s., IČ: 25532774 určení pravosti pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka pod poř. číslem 165, a to v rozsahu 8.974.937,07 Kč. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že se jedná o dílčí pohledávky č. 50 až 87, které přihlásil z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o nájmu nebytových prostor ze (KSBR 37 INS 398/2010) dne 27.10.2006 ve znění jejího dodatku č. 1 s tím, že původní pronajímatel společnost EUROPA SC, a.s., se sídlem Banská Bystrica, PSČ 974 01, IČ: 36712167, tyto pohledávky postoupila na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18.10.2010. Tyto dílčí pohledávky byly insolvenční správkyní popřeny z důvodu, že smluvní pokuty byly sjednány v dodatku č. 1, který není datován, a tudíž je neplatný a dále z důvodu neplatnosti ujednání o smluvních pokutách pro rozpor s dobrými mravy, když smluvní pokuty dosahují pro jednotlivé porušení až 120 % ročního nájmu. Pokud se týká účtovaných smluvních pokut insolvenční správkyně namítala též jejich duplicitní vyúčtování. Žalobce v odůvodnění žaloby argumentoval ve prospěch platnosti dodatku č. 1 ke smlouvě o nájmu nebytových prostor, jakož i ve prospěch svého tvrzení, že ujednání o smluvní pokutě není v rozporu s dobrými mravy a že nebyly účtovány a do předmětného insolvenčního řízení přihlášených duplicitně. Žalovaná insolvenční správkyně založila svoji obranu proti žalobě na stejných důvodech, které jí vedly k popření těchto dílčích pohledávek, tj. neplatnost dodatku č. 1, neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy a duplicitní uplatnění smluvních pokut v přihlášce. Soud prvního stupně provedl důkaz listinami, zejména smlouvou o nájmu nebytových prostor z 27.10.2006, dodatkem č. 1 k této smlouvě-v této souvislosti provedl důkazy k datu jeho uzavření a dospěl k závěru, že byl oběma stranami podepsán před 31.12.2007, tedy ještě před zánikem původního pronajímatele. K aktivní legitimaci žalobce provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.8.2011, uzavřenou mezi postupitelem EUROPA SC, a.s., IČ: 36712167 a postupníkem Lignolet, s.r.o., IČ: 24739871, prohlášením o převodu nebo přechodu přihlášené pohledávky ze dne 10.7.2012, ve kterém společnost Lignolet, s.r.o., IČ: 24739871 a společnost LA TORTURA s.r.o., IČ: 28965183 prohlásili, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.7.2012 se stal nabyvatelem předmětných pohledávek současný žalobce LA TORTURA s.r.o., protokolem o dalším přezkumném jednání ze dne 19.8.2011, seznamem přihlášených pohledávek, a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu následujících listin: -ze smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 27.10.2006 (včetně dodatku č. 1) uzavřené mezi pronajímatelem EUROPA SC, a.s., se sídlem Banská Bystrica, Na Troskách 25/14180, PSČ 974 01, IČ: 36623571 a nájemcem Oděvní podnik, a.s., se sídlem Prostějov, Za drahou 4239/2, PSČ 797 04, IČ: 25532774, zjistil, že dodatkem č. 1 došlo ke změně čl. X. původní smlouvy, a to tak, že podle bodu 2. čl. X. smlouvy vlastní provozní náklady nájemce představují: a) cenu za dodávku elektrické energie, vody a plynu, b) cenu za dodávku dodatečného vlastního tepla a ochlazování, přičemž pod cenou za dodávku dodatečného vlastního tepla a ochlazování, se rozumí náklady na výrobu dodatečného vlastního tepla a ochlazování, které sestávají z nákladů na spotřebu elektrické energie, plynu, případně jiných médií, které jsou při výrobě dodatečného vlastního tepla a ochlazování spotřebované a jsou potřebné, přičemž jejich spotřeba je zjistitelná samostatným měřidlem, c) cenu za dodávku základního tepla a chlazení, ventilaci, přičemž pod cenou za dodávku základního tepla a chlazení, ventilaci se rozumí (KSBR 37 INS 398/2010) náklady na výrobu základního tepla a chlazení a náklady spojené se zabezpečením ventilace, které sestávají z nákladů na spotřebu elektrické energie, plynu, případně jiných médií, které jsou při výrobě základního tepla a chlazení, jakož i při zabezpečování ventilace spotřebované a jsou potřebné, přičemž jejich spotřeba je zjistitelná samostatným měřidlem. V bodě 3. čl. X. si smluvní strany sjednaly, že provozní náklady uvedené v bodě 2., písm. a) (tj. vlastní provozní náklady-cena za dodávku elektrické energie, vody a plynu) tohoto článku je nájemce povinen hradit pronajímateli měsíčně vždy na základě faktury vystavené pronajímatelem na základě skutečného odběru podle zjištění samostatným měřidlem. Provozní náklady uvedené v bodě 2., písm. b) a c) čl. X. (tj. náklady na výrobu dodatečného vlastního tepla a ochlazování, náklady na výrobu základního tepla a ochlazování a náklady spojené se zabezpečením ventilace) je nájemce povinen hradit pronajímateli měsíčně vždy na základě faktury vystavené pronajímatelem v souladu s pravidly pro fakturaci jednotlivých médií uvedenými v tomto bodě smlouvy. V bodě 5. čl. X. si účastníci definovali společné provozní náklady, v bodě 9. čl. X. si sjednali, že nájemce je povinen platit pronajímateli na úhradu společných provozních nákladů měsíčně zálohu ve výši 122,50 SK za jeden metr čtvereční pronajatého nebytového prostoru měsíčně, vždy do 8. dne kalendářního měsíce. V bodě 10. čl. X. si dohodli, že pronajímatel je povinen provést vyúčtování měsíčních záloh nájemci poskytnutých podle bodě 9. tohoto článku smlouvy jednou ročně, a to nejpozději do 15. března kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který byly měsíční zálohy placené, v bodě 11. čl. X. si sjednali, že nájemce je povinen případný nedoplatek za úhradu společných provozních nákladů zaplatit pronajímateli nejpozději do 15. dubna kalendářního roku, ve kterém bylo vyúčtování provedeno. V bodě 14 čl. X. si sjednali, že pro případ porušení povinností nájemce hradit provozní náklady podle bodu 3. tohoto článku, umožnit pronajímateli nebo jím pověřené osobě kontrolu spotřeby médií a poskytnout jim všechnu potřebnou součinnost podle bodu 4. tohoto článku, platit pronajímateli zálohu podle 9. tohoto článku a zaplatit případný nedoplatek podle bodu 11. tohoto článku, je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši rovnající se 1/10 ročního základního nájemného určené v čl. VIII., bod 2., 3. této smlouvy, a to za každou zabezpečovanou povinnost samostatně. Dále se smluvní strany v dodatku č. 1 dohodly na změně čl. XIV. původní smlouvy, a to tak, že pronajímatel je povinen vystavit nájemci pro každou finanční povinnost, ke které se nájemce podpisem této smlouvy zavázal, fakturu s náležitostmi řádného daňového dokladu. Nájemce je povinen plnit si všechny svoje finanční povinnosti podle této smlouvy řádně a včas, tj. ve výši stanovených touto smlouvou a vždy nejpozději k jednotlivým dnům splatnosti uvedeným v této smlouvě pro jednotlivé finanční povinnosti nájemce, a to bez ohledu na doručení příslušné faktury od pronajímatele, která pro splnění finanční povinnosti nájemce není rozhodující, protože podkladem pro placení jednotlivých finančních povinností nájemce je tato smlouva. Nájemce se tedy nesplněním jakékoliv svojí finanční povinnost podle této smlouvy řádně a včas, bez ohledu na doručení příslušné faktury od pronajímatele, dostává do prodlení s plněním svých splatných peněžitých závazků. Prodlení nájemce zakládá nárok pronajímatele na zaplacení zákonného úroku z prodlení po dobu, po kterou je nájemce v prodlení, nárok na zaplacení smluvních pokut podle této smlouvy, jakož i nárok na odstoupení od této smlouvy; (KSBR 37 INS 398/2010)

-z přihlášky pohledávky P 165 věřitele č. 150 EUROPA SC, a.s., IČ: 36712167 zjistil, že bylo přihlášeno celkem 87 dílčích pohledávek a pokud se týká pohledávek, které jsou předmětem tohoto sporu, tak dílčí pohledávky č. 50 až 60 představují smluvní pokutu za porušení povinnosti platit společné provozní náklady dle čl. X., bod 9. smlouvy za období únor až prosinec 2009, dílčí pohledávka 61 představuje smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit nedoplatek za úhradu společných provozních nákladů dle čl. X., bod 11. smlouvy za rok 2008, dílčí pohledávka č. 62 představuje smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit zvýšené zálohy na společné provozní náklady za první čtvrtletí roku 2009 (přičemž toto porušení povinnosti není dle smlouvy zajištěno smluvní pokutou), dílčí pohledávka č. 63 představuje smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit zvýšené zálohy na společné provozní náklady za 2. čtvrtletí 2009 (přičemž toto porušení povinnosti není zajištěno smluvní pokutou), dílčí pohledávky č. 64 až 75 představují smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit vlastní provozní náklady za dodávku elektrické energie, vody a plynu za prosinec 2008 až listopad 2009 dle čl. X., bod 2., písm. a), bod 3. první odstavec smlouvy, dílčí pohledávky č. 76 až 86 představují smluvní pokutu za nezaplacení vlastních provozních nákladů za leden až listopad 2009 dle čl. X., bod 2, písm. b), c) a bod 3, druhý odstavec smlouvy a dílčí pohledávka č. 87 představuje smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit vlastní provozní náklady za rok 2008, což podle smluvních ujednání není zajištěno smluvní pokutou.

Podle ustanovení § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle ustanovení § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Otázkou, zda správce konkursní podstaty účinně popřel výši přihlášené pohledávky, se Nejvyšší soud již zabýval ve stanovisku svého občanskoprávního a obchodního kolegia k výkladu některých ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 52/98 (což je použitelné i v poměrech insolvenčního zákona). V něm pod bodem XXXI. dovodil, že výše pohledávky je popřena tehdy, tvrdí-li se, že tu pohledávka sice je, avšak úpadce dluží méně, než kolik bylo v přihlášce uvedeno (tvrzení, že úpadce nedluží nic, představuje popření pravosti pohledávky). Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně tvrdit, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Ke stejnému závěru se Nejvyšší soud přihlásil i v rozhodnutí uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 76/2002, v němž uvedl, že popírá-li konkursní věřitel nebo správce konkursní podstaty výši pohledávky, musí uvést, jak vysoká je podle něj přihlášená pohledávka; jinak popření pohledávky nemůže vyvolat zamýšlené procesní účinky. Z hlediska závěru, zda byla popřena nejen pravost, nýbrž i výše, případně pořadí pohledávky, je určující obsah popření (důvody popření) v podobě zachycené právě v protokolu o přezkumném jednání nebo v seznamu přihlášených pohledávek tvořícím jeho součást. (KSBR 37 INS 398/2010)

Závěr soudu prvního stupně, který konstatoval, že u dalšího přezkumného jednání dne 19.8.2011 byly dílčí pohledávky č. 50 až 87 popřeny pouze co do pravosti a nikoliv co do výše, je v souladu se shora uvedeným stanoviskem a rozhodnutím. Podle obsahu seznamu přihlášených pohledávek totiž insolvenční správce tyto pohledávky popřel z důvodu, že se věřitel domáhá nároku z neplatného právního úkonu-dodatek č. 1 není podepsán, a proto je neplatný, ujednání o smluvních pokutách je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a některé smluvní pokuty jsou uplatněny duplicitně. Jako výsledek přezkumného jednání je v seznamu přihlášených pohledávek uvedeno, že pohledávka přihlášená ve výši celkem 11.816.606,38 Kč představující: nájemné ve výši 1.293.064,15 Kč, úrok z prodlení ve výši 21.829,46 Kč, cenu za služby s pronájmem související 1.467.824,69 Kč, úrok z prodlení 58.951,01 Kč a smluvní pokutu ve výši 8.974.937,07 Kč, byla zjištěna ve výši 2.841.669,31 Kč, zůstala sporná ve výši 8.974.937,07 Kč a pořadí (které bylo uplatněno co do výše 1.314.893,61 Kč u nájemného a úroků z prodlení).

Promítnuto na poměry projednávané věci lze uzavřít, že žalovaná popřela dílčí pohledávky č. 50 až 87 pouze co do pravosti.

Odvolací soud přejímá správné skutkové a právní závěry soudu prvního stupně o tom, že smluvní strany uzavřely platnou smlouvu o nájmu nebytových prostor, v níž si platně sjednaly smluvní pokutu, a ve stručnosti na ně odkazuje.

Dále odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že ze smlouvy o nájmu včetně jejího dodatku č. 1 nevyplývá povinnost dlužníka platit smluvní pokutu za nezaplacení zvýšené zálohy na provozní náklady (za první a druhé čtvrtletí roku 2008) uplatněné dílčí pohledávkou č. 62 a 63, jakož ani povinnost platit smluvní pokutu za nezaplacení vlastních provozních nákladů za rok 2008 uplatněnou dílčí pohledávkou č. 87. Žalobce ani po poučení dle ustanovení § 118a odst.1,3 o.s.ř. neoznačil konkrétní ustanovení smlouvy, z něhož by bylo možno zjistit či výkladem dovodit, že dílčí pohledávky č. 62,63 a 87 jsou po právu.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v části výroku III., v níž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal určení pravosti a výše pohledávek za dlužníkem přihlášených do insolvenčního řízení dlužníka pod poř. číslem 165, a to pod čísly 62, 63 a 87, v celkové výši 700.626,20 Kč, jako věcně správný dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Ve zbývající části výroku III. byl rozsudek soudu prvního stupně odvolacím soudem podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změněn tak, že se určuje pravost pohledávek za dlužníkem přihlášených do insolvenčního řízení pod poř. číslem 165, a to pod čísly 51 až 60, 65 až 75 a 76 až 86, v celkové výši 7.473.346,60 Kč.

Odvolací soud totiž na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že z čl. XIV., bod 2. smlouvy vyplývá, že pronajímatel je povinen vystavit nájemci pro každou finanční povinnost, k níž se podpisem této smlouvy zavázal fakturu s náležitostmi řádného daňového dokladu a nájemce se s nesplněním jakékoliv svojí (KSBR 37 INS 398/2010) finanční povinnosti podle této smlouvy řádně a včas dostává do prodlení s plněním svých splatných peněžitých závazků a toto prodlení nájemce zakládá mimo jiné též nárok pronajímatele na zaplacení smluvních pokut podle této smlouvy. Ze smlouvy vyplývá, že nájemce je povinen platit pronajímateli na úhradu společných provozních prostředků měsíčně zálohu a pronajímatel vystaví nájemci fakturu v souladu s čl. XIV. této smlouvy, přičemž nezaplacení každé jednotlivé měsíční faktury je porušení jednotlivé finanční povinnosti zakládající nárok na smluvní pokutu.

Dílčí pohledávky č. 50 až 60-představující smluvní pokutu za porušení povinnosti platit měsíčně zálohu na úhradu společných provozních nákladů-jsou po právu (dílčí pohledávka č.50 již byla určena soudem prvního stupně). Smluvní strany si totiž v čl. X. bod 5. smlouvy definovali společné provozní náklady, v bodě 9. čl.X. si sjednaly, že nájemce je povinen platit pronajímateli na úhradu společných provozních nákladů měsíčně zálohu ve výši 122,50 SK za jeden metr čtvereční pronajatého nebytového prostoru měsíčně, vždy do 8. dne kalendářního měsíce. V bodě 10. čl. X. si dohodli, že pronajímatel je povinen provést vyúčtování měsíčních záloh nájemci poskytnutých podle bodě 9. tohoto článku smlouvy jednou ročně, a to nejpozději do 15. března kalendářního roku následujícího po kalendářním roce, za který byly měsíční zálohy placené.

Dílčí pohledávka č. 61-představující smluvní pokutu za porušení povinnosti zaplatit nedoplatek na úhradu společných provozních nákladů za rok 2008-je po právu. Smluvní strany si totiž v čl. X. bod.11. smlouvy sjednaly, že nájemce je povinen případný nedoplatek za úhradu společných provozních nákladů zaplatit pronajímateli nejpozději do 15.dubna kalendářního roku, ve kterém bylo vyúčtování provedeno.

Dílčí pohledávky č. 64 až 75-představující smluvní pokutu za porušení povinnosti platit měsíčně vlastní provozní náklady za období prosinec 2008 až listopad 2009-jsou po právu (dílčí pohledávka č. 64 již byla určena soudem prvního stupně). Smluvní strany si totiž v čl. X. bod. 3. smlouvy sjednaly, že provozní náklady uvedené v bodu 2., písm. a) (tj. vlastní provozní náklady-cena za dodávku elektrické energie, vody a plynu) tohoto článku je nájemce povinen hradit pronajímateli měsíčně vždy na základě faktury vystavené pronajímatelem na základě skutečného odběru podle zjištění samostatným měřidlem.

Dílčí pohledávky č. 76 až 86-představující smluvní pokutu za porušení povinnosti platit měsíčně vlastní provozní náklady za období leden 2009 až listopad 2009-jsou po právu. Smluvní strany si totiž v čl. X. bod. 3, druhý odstavec smlouvy sjednaly, že provozní náklady uvedené v bodě 2., písm. b) a c) čl. X. (tj. náklady na výrobu dodatečného vlastního tepla a ochlazování, náklady na výrobu základního tepla a ochlazování a náklady spojené se zabezpečením ventilace) je nájemce povinen hradit pronajímateli měsíčně vždy na základě faktury vystavené pronajímatelem v souladu s pravidly pro fakturaci jednotlivých médií uvedenými v tomto bodě smlouvy. (KSBR 37 INS 398/2010)

O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle ustanovení § 202 odst. 1 IZ (ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 30.září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu