11 VSOL 129/2014-169
26 ICm 2176/2010 11 VSOL 129/2014-169 (KSBR 26 INS 7484/2009)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce JUDr. Ing. Ivana Rotta, advokáta se sídlem Brno, Křížová 96/18, PSČ 603 00, jako insolvenčního správce dlužníka VALTECH TORS, a.s., se sídlem Hodonín, Na Dole 3973/1, PSČ 695 01, IČ: 00568198, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Praha 1, Týn 1049/3, PSČ 110 00, k doručení: Brno, Hilleho 6, PSČ 602 00 proti žalovanému Primo group s.r.o., se sídlem Svatý Mikuláš, Sulovice 24, PSČ 284 01, IČ: 25113593, zastoupenému Mgr. Ing. Pavlem Bezouškou, advokátem se sídlem Čáslav, Žižkovo nám. 2, PSČ 286 01, o neúčinnost právních úkonů jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka VALTECH TORS, a.s., se sídlem se sídlem Hodonín, Na Dole 3973/1, PSČ 695 01, IČ: 00568198, vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 26 INS 7484/2009, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7.5.2014, č.j. 26 ICm 2176/2010-155 (KSBR 26 INS 7484/2009)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. m ě n í tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 24.966 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 1.270 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. (KSBR 26 INS 7484/2009)

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil řízení o žalobě na určení, že započtení pohledávek učiněné jednostranným právním úkonem dlužníka VALTECH TORS, a.s. vůči žalovanému ze dne 23.10.2009 listinou označenou jako Zápočet č. Z0910004, kterým dlužník započetl svoji pohledávku za žalovaným ve výši 227.250,38 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 227.250,38 Kč je neúčinné (výrok I.), zamítl žalobu na určení, že započtení pohledávek učiněné jednostranným právním úkonem dlužníka VALTECH TORS, a.s. vůči žalovanému ze dne 15.9.2009 listinou označenou jako zápočet č. Z0909015, kterým dlužník započet svoji pohledávku za žalovaným ve výši 725.917 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 725.917 Kč je neplatné eventuálně neúčinné (výrok II.), dále zamítl žalobu na určení, že započtení pohledávek učiněné jednostranným právním úkonem dlužníka VALTECH TORS, a.s. vůči žalovanému ze dne 16.9.2009 listinou označenou jako Zápočet č. Z0909030, kterým dlužník započet svoji pohledávku za žalovaným ve výši 2.372.768,62 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 2.372.768,62 Kč je neplatné eventuálně neúčinné (výrok III.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 18.673,93 Kč (výrok IV.) V odůvodnění k tomuto nákladovému výroku uvedl, že žalovanému, který měl úspěch ve sporu, přiznal soud náhradu nákladů řízení spočívajících v odměně za právní zastoupení ve výši 8.000 Kč, která zahrnuje odměnu za 2 úkony právní pomoci a 1.000 č (převzetí zastoupení, K vyjádření k žalobě) dle § 9 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31.12.2012, 4 úkony právní moci a 1.500 K (2 x písemné podání, 2 x účast č na jednání) dle § 9 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.1.2013, dále paušální náhradu výdajů za 6 úkonů a 300 K dle §13 o č dst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 1.800 Kč, náhradu za ztrátu času za 16 půlhodin a 100 Kč, tj. 1.600 Kč dle § 14 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud dále přiznal žalovanému náhradu cestovného na cestu na dvě soudní jednání Čáslav-Brno a zpět, celkem ujeto 568 km a 7,10 K tj. 4.033 Kč. Právní zástupce žalovaného č, doložil kopii velkého technického průkazu vozidla Chrysler, NC9L a osvědčení o registraci k DPH. Náklady včetně DPH činí 18.673,93 Kč.

Proti tomuto rozsudku, a to výslovně proti výroku IV., o náhradě nákladů řízení podal žalobce včas odvolání, ve kterém zdůrazňoval hlavní účel insolvenčního řízení a namítal, že výrok o náhradě nákladů řízení je v rozporu s fundamentálními principy institutu insolvenčního řízení, když žalobce podáním žaloby pouze využil své zákonné oprávnění za účelem navýšení objemu majetkové podstaty dlužníka. Odvoláním napadený výrok však dále ztenčuje majetkovou podstatu dlužníka, kdy dle názoru žalobce lze v této věci aplikovat ust. § 150 o.s.ř. Soud měl při zkoumání důvodů hodných zvláštního zřetele přihlížet nejenom k majetkovým, sociálním a dalším poměrům všech účastníků, ale i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku. Soudu prvního stupně vytýkal, že neúplně zvážil dopad takového (KSBR 26 INS 7484/2009) rozhodnutí do jednotlivých majetkových sfér procesních stran, když v konečném důsledku napadený výrok prolamuje i jednu z nejvýznamnějších zásad insolvenčního řízení a dále negativně zasahuje do sféry všech věřitelů dlužníků. Nad rámec výše uvedeného žalobce dále namítal, že žalovanému byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (3 písemná vyjádření), ovšem ze spisu a údajů uvedených v insolvenčním rejstříků vyplývá, že byl žalobce vyzván pouze k jednomu písemnému vyjádření. Navrhoval, aby odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že žádná ze stran nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, byť mu byly náklady řízení přiznány v nesprávné výši, když soud vyčíslil náklady podle ustanovení § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., zatímco měl aplikovat § 9 odst. 4, písm. c) této vyhlášky. Přesto se sám do nákladového výroku neodvolává. S požadovanou aplikací ustanovení § 150 o.s.ř. nesouhlasil, a mimo jiné namítal, že to byl žalobce, který vynakládal na účet majetkové podstaty mnohem vyšší náklady, když se nechal právně zastoupit, byť je sám právně vzdělán.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 7 IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že insolvenční správce dlužníka VALTECH TORS, a.s. se žalobou ze dne 27.12.2010, doručenou soudu téhož dne, domáhal proti žalovanému Primo group s.r.o. určení neúčinnosti v žalobě uvedených jednostranných právních úkonů dlužníka. Soud prvního stupně usnesením ze dne 18.5.2011, č.j. KSBR 26 ICm 2176/2010-22 žalovaného v souladu s ustanovením § 114a odst. 2, písm. a) o.s.ř. vyzval, aby se ve lhůtě do 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení vyjádřil k žalobě. Na tuto výzvu žalovaný reagoval předložením plné moci ze dne 31.5.2011 udělené advokátovi Mgr. Ing. Pavlu Bezouškovi, který současně předložil požadované vyjádření k žalobě ze dne 6.6.2011. Usnesením ze dne 9.5.2013, č.j. KSBR 26 ICm 2176/2010-62 byla připuštěna změna žaloby a (KSBR 26 INS 7484/2009) u jednání dne 14.8.2013, které ho se advokát žalovaného zúčastnil, požádal soud o poskytnutí lhůty k doložení skutečnosti o tom, kdy mu byl doručen Zápočet č. Z0909015. Podáním ze dne 11.9.2013, doručeným soudu 16.9.2013, advokát žalovaného upřesnil, že zápočet mu byl doručen 18.9.2009 a k prokázání těchto tvrzení navrhl provést důkaz výslechem označených svědků. Následně se pak advokát žalovaného zúčastnil jednání dne 3.4.2014, které bylo odročeno za účelem vyhlášení odvoláním napadeného rozsudku.

Podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

Podle ustanovení § 224 o.s.ř., ustanovení o nákladech řízení před soudem prvního stupně platí přiměřeně i pro řízení odvolací (odstavec 1).

Podle § 9 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif ) ve znění účinném do 31.12.2012 platilo, že částka 25.000 Kč (tj. sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 5. ve výši 2.100 Kč) se považuje za tarifní hodnotu ve věcech: a) určení, že tu je právní vztah nebo právo, určení neplatnosti právního úkonu, jde-li o určení práva k věci penězi neocenitelné nebo jde-li o určení neplatnosti právního úkonu, jehož předmětem je věc nebo plnění penězi neocenitelné.

Podle § 9 odst. 4, písm. c) advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2013 platí, že částka 50.000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech rozhodovaných v řízení v otázkách svěřenských fondů, obchodních společností, družstev a jiných právnických osob, a dále ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení (sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí dle § 7 bod 5 3.100 Kč).

Podle ustanovení § 150 o.s.ř., jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

Shora citované ustanovení § 150 o.s.ř. soudu umožňuje, aby ve výjimečných případech z důvodů hodných zvláštního zřetele účastníkům, kteří by jinak měli právo na náhradu nákladů řízení, tuto náhradu zcela nebo zčásti nepřiznal, jeví-li se v konkrétním případě přiznání náhrady nákladů řízení jako nepřiměřeně tvrdé. Soud však musí vždy velmi pečlivě zkoumat, zda podmínky pro užití tohoto ustanovení jsou dány, přičemž důvody zvláštního zřetele hodné musí být dány na straně žalobce i na straně žalovaného a současně se musí jednat o okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě (KSBR 26 INS 7484/2009) požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Soud přitom přihlíží nejen k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení, ale i k okolnostem, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postupu účastníků v průběhu řízení apod.; je tedy třeba zkoumat nejen dopad uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení do majetkové sféry neúspěšného účastníka, ale i dopad nepřiznání náhrady nákladů řízení do majetkové sféry účastníka úspěšného. Přitom aplikace ustanovení § 150 o.s.ř. musí být řádně odůvodněna, jinak je porušeno právo účastníka na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny práv a svobod (viz nález Ústavního soudu české republiky sp. zn. II ÚS 3015/09 ze dne 7.4.2010, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publikačním č. 74/2010).

Nejvyšší soud se výkladem a použitím ustanovení § 150 o.s.ř. v incidenčním sporu zabýval např. v rozhodnutí ze dne 29.8.2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, ve kterém nejprve uvedl, že ve shodě se závěry obsaženými např. v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2862/07 a sp. zn. I. ÚS 1030/08 platí, že základní zásadou, která ovládá rozhodování o náhradě nákladů civilního sporného procesu je zásada úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). V této zásadě se promítá myšlenka, že ten, kdo důvodně bránil své subjektivní právo nebo právem chráněný zájem, by měl mít právo na náhradu nákladů, jež při této procesní činnosti účelně vynaložil, proti účastníku, jenž do jeho právní sféry bezdůvodně zasahoval. S vědomím faktu, že zásada úspěchu ve věci má hlubší souvislost se strukturou a funkcí civilního sporného procesu, by měl soud vždy přistupovat k interpretaci a aplikaci § 150 o. s. ř., jež tuto zásadu umožňuje v konkrétním výjimečném případě prolomit (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 2862/07). Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil (srov. opět nález sp. zn. I. ÚS 1030/08). K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimkou z obecného pravidla (zde výjimku z pravidla obsaženého v § 142 odst. 1 o. s. ř., formulovanou v § 150 o. s. ř.) vykládat restriktivně.

Odvolací soud vycházeje z výše citované judikatury konstatuje, že v posuzované věci nejsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř.

Na základě shora uvedeného proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku IV. podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalovanému, který byl v řízení před soudem prvního stupně zcela úspěšný, bylo podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši celkem 24.966 Kč, představující náklady právního zastoupení, tj. odměnu za 2 úkony právní služby a 2.100 Kč (příprava a převzetí zastoupení dne 31.5.2011 a vyjádření k žalobě ze dne 6.6.2011) podle ustanovení § 7 bod 5., § 9 odst. 3, písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2012, odměnu za 3 úkony právní služby a 3.100 Kč (účast u jednání dne 14.8.2013, 30.4.2014 a označení důkazních návrhů v podání ze dne 11.9.2013) podle ustanovení § 7 bod 5., (KSBR 26 INS 7484/2009) § 9 odst. 4, písm. c) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2013, paušální náhradu za tyto úkony právní služby a 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.9.2006, cestovní výdaje za cestu z Čáslavi do Brna a zpět k jednání soudu dne 14.8.2013 a 30.4.2014, celkem ujeto 568 km osobním autem tovární značky Chrysler, typ ZH SPZ 4S27958 ve výši 4.033 Kč, náhradu za ztrátu času v souvislosti s těmito cestami za 16 započatých půlhodin a 100 Kč podle § 14 odst. 1, písm. a) advokátního tarifu a náhrady za 21 % DPH ve výši 4.333 Kč podle § 137 o.s.ř.

Žalovanému, který byl též v odvolacím řízení úspěšný bylo podle ustanovení § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1.270,50 Kč, představující náklady právního zastoupení, tj. odměnu za 1 úkon právní služby ve výši 1/2 , tj. 1050 Kč (z tarifní hodnoty 24.966 Kč) za sepis vyjádření k odvolání, paušální náhradu za tento úkon právní služby ve výši 300 Kč a náhradu za 21 % DPH ve výši 220,50 Kč. Výše nákladů byla přiznána podle ustanovení § 7 bod 5., § 11 odst. 2, písm. c), § 13 odst. 3 advokátního tarifu (k použití § 7 bod 5., srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.9.2013, sp.zn. 29 Cdo 34/2013).

K námitce žalovaného ohledně zastoupení insolvenčního správce, který je sám advokátem, odvolací soud pro úplnost uvádí, že insolvenčního správce plní v rámci insolvenčního řízení celou řadu povinností, které musí vykonávat osobně a tudíž nelze vyloučit, že především z časového hlediska není schopen zúčastnit se osobně všech incidenčních sporů, které s daným insolvenčním řízením souvisí. Navíc je běžné, že insolvenční správce je ustanoven souběžně ve více souběžně probíhajících insolvenčních řízeních. Má tedy právo, jako každý jiný účastník občanského soudního řízení, aby byl právně zastoupen. V tomto směru odvolací soud odkazuje na Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek v čísle vydání 7, ročník 1998 na straně 345, jež bylo uveřejněno pod publikačním číslem 52/98 V tomto stanovisku Nejvyšší soud formuloval závěr, že správce konkursní podstaty je oprávněn dát se zastoupit advokátem v řízení, v němž vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce, jakož i ve sporech vyvolaných konkursním řízením a v řízeních, jejichž účastníkem se stal místo úpadce. V občanském soudním řízení, v němž vymáhá ve prospěch podstaty pohledávky úpadce (a shodně pak též ve sporech vyvolaných konkursním řízením a v řízeních, jejichž účastníkem se stal místo úpadce-srov. § 14 odst. 1 písm. c/ zákona), přísluší správci stejná práva a povinnosti, jaká mají jiní účastníci občanského soudního řízení, tedy i právo dát se v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí (§ 24 a násl. o.s.ř.). Takovým zástupcem může být i advokát; okolnost, že správce konkursní podstaty je sám advokátem (jež ostatně vždy neplatí), nemá na tento závěr žádného vlivu. I když se jedná o stanovisko vztahující se k již zrušenému zákonu č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, dle názoru odvolacího soudu jej lze plně aplikovat i pro incidenční spory vyvolané insolvenčním řízením dle zákona č. 182/2006 Sb. Jestliže má insolvenční správce právo dát se v řízení zastoupit a pokud (KSBR 26 INS 7484/2009) mu s tímto zastoupením vznikly náklady, pak v případě jeho procesního úspěchu nelze takto uplatněné náklady hodnotit, jako náklady uplatněné v rozporu se zákonem, či dobrými mravy a jejich přiznání soudem není ani v rozporu s požadavky na spravedlivý proces.

Rovněž Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 11.3.2008, IV.US 1989/07 konstatoval, že čl. 37 odst. 2 Listiny zakotvuje právo každého, nevyjímaje osoby s právnickým vzděláním vykonávající advokátní činnost, na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení, kdy toto právo je na úrovni zákona realizováno mimo jiné v ustanoveních § 24, § 25, § 142 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), resp. že čl. 37 odst. 3 Listiny garantuje rovnost všech účastníků před zákonem. Ústavně zaručené právo na právní pomoc zahrnuje, s výjimkou řízení, pro něž je předepsáno obligatorní zastoupení, právo účastníka zvolit si, zda se nechá v řízení zastoupit, případně též kým. Právní zastoupení je tak zásadně ponecháno zcela na vůli účastníka, a to bez ohledu na to, zda by toho byl jinak schopen sám. Příslušné procesní předpisy, jmenovitě § 142 občanského soudního řádu, pak rovněž stanoví, že náklady řízení budou úspěšnému účastníku řízení nahrazeny. Stěžovatel svou argumentaci odvíjí od sousloví "účelně vynaložené" náklady, které je ovšem nutno chápat jako určitou pojistku před hrazením nákladů nesouvisejících s řízením, před hrazením nákladů nadbytečných či nadměrných. S ohledem na ústavně zaručené právo na právní pomoc nelze prostřednictvím sousloví "účelně vynaložené" vymezovat kategorii subjektů, které by tak z hlediska právního zastoupení měly odlišné postavení, a tak jim fakticky upírat jejich právo a vůči ostatním je diskriminovat. Účastníka nelze sankcionovat nepřiznáním části nákladů odpovídající výši odměny advokáta s tím, že se mohl bránit sám.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 237 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 27.srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu