11 VSOL 126/2015-124
45 ICm 3263/2012 11 VSOL 126/2015-124 (KSBR 45 INS 16467/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové věci žalobkyně Kateřiny Novákové-Hrdové, bytem , proti žalovanému Mgr. Jakubovi Juřenovi, se sídlem Brno, Vídeňská 103, PSČ 619 00, insolvenčnímu správci dlužníka Ing. Igora anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Zlínská 12, PSČ 627 00, zastoupenému JUDr. Michalem Janovcem, advokátem, se sídlem v Brně, Údolní 33, PSČ 602 00, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Ing. Igora anonymizovano , vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 16467/2011, o odvolání žalobkyně ze dne 1.12.2014 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21.10.2014, č.j. 15/34/45 ICm 3263/2012-45,

t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e.

II. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního isir.justi ce.cz (KSBR 45 INS 16467/2011)

stupně ve výši 13.600 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 6.984 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalovaného.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala vyloučení nemovitostí č.p. 204 na pozemku parc. č. 358 v k.ú. a obci Olšany a pozemku parc. č. 358 o výměře 254 m2 v k.ú. a obci Olšany z majetkové podstaty dlužníka Ing. Igora anonymizovano (výrok I.) a žalobkyni zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému ve stanovené lhůtě náhradu nákladů řízení 7.200 Kč, k rukám advokáta žalovaného (výrok II.).

V důvodech uvedl, že dle tvrzení v žalobě (doručené 7.11.2012) žalobkyně dne 27.9.2007 uzavřela s dlužníkem Ing. Igorem Novákem smlouvu o uzavření budoucí kupní smlouvy, kterou se dlužník zavázal do 6 měsíců od pravomocného ukončení řízení o rozdělení společného jmění manželů (dále jen SJM ) mezi ním a jeho bývalou manželkou Ing. Taťánou Novákovou (řízení vedeno u Městského soudu v Brně pod č.j. 35 C 97/2007), převést na žalobkyni1/4id.sporných nemovitostí, zapsaných na LV č. 777, vedeném u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Vyškov, nacházejících se v obci Olšany a žalobkyně mu dle smlouvy poskytla ze svých výlučných prostředků na provedení nezbytných oprav 460.000 Kč, s tím, že tato částka se započítává oproti kupní ceně id.1/4 nemovitostí, která byla v roce 2007 stanovena na 460.000 Kč. Provedenými opravami došlo ke zhodnocení nemovitosti. Dále bylo sjednáno, pro případ, že kupní smlouva nebude ve stanoveném termínu uzavřena, že dlužník k zajištění pohledávky žalobkyně, uzavře s ní smlouvu o zřízení zástavního práva. Zmíněné řízení o rozdělení SJM bylo pravomocně skončeno 3.8.2012 a Ing. Igor Novák se stal výlučným vlastníkem sporných nemovitostí. Žalobkyně proto písemně vyzvala k uzavření kupní smlouvy o převodu id. 1/4 nemovitostí, jak dlužníka, tak insolvenčního správce (žalovaného), což se nestalo. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí, neboť od smlouvy o smlouvě budoucí kupní bylo ze zákona, a to ve smyslu ustanovení § 253 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona-dále jen též IZ ), odstoupeno, když žalovaný se do 15-ti dnů od prohlášení konkursu na majetek dlužníka nevyjádřil tak, že tuto smlouvu splní. Proto tvrzený nárok žalobkyně na převod vlastnického práva k podílu na nemovitostech dlužníka zanikl, žalobkyni (KSBR 45 INS 16467/2011) tak nesvědčí žádné právo, které by vylučovalo soupis sporných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, a proto žalobkyně není k podání této žaloby aktivně legitimována. Dále namítl, že smlouva o smlouvě budoucí kupní nebyla podepsána ke dni, ke kterému je datována, byla dle něj antidatována, vznikla účelově až po prohlášení konkursu na majetek dlužníka a tuto skutečnost žalovaný dovozoval z notářského ověření podpisu na smlouvě, k němuž došlo až k datu 24.10.2012, tedy po uplynutí více než 5 let od tvrzeného uzavření smlouvy. Pokud smlouva byla uzavřena po prohlášení konkursu, pak dle ustanovení § 111 a § 246 IZ dlužníkovi již nesvědčilo oprávnění disponovat s majetkovou podstatou a tento úkon dlužníka je neúčinný. Žalobkyně s dlužníkem k takovému jednání zřejmě přistoupili proto, aby zamezili prodeji nemovitostí, v nichž s dlužníkem žijí (jsou manželé). Dále žalovaný poukázal, že žalobkyně se domáhá vyloučení nemovitostí v celém rozsahu, přitom v budoucí kupní smlouvě se dlužník zavázal k převodu id. 1/4 a v neposlední řadě namítl relativní neplatnost smlouvy o smlouvě budoucí kupní ze dne 27.9.2007, neboť dlužník v tuto dobu nebyl výlučným vlastníkem, nemovitosti byly součástí SJM, tudíž na této smlouvě se měla podílet i tehdejší manželka dlužníka, smlouva je však podepsána jen dlužníkem a správce je k vznesení této námitky aktivně legitimován ve smyslu ustanovení § 231 odst. 3 IZ.

Dále soud prvního stupně uvedl, že věc dne 21.10.2014 projednal v nepřítomnosti žalobkyně, která se k nařízenému jednání nedostavila, a až následně soud obdržel dne 23.10.2014 její omluvu z důvodu nemoci a jelikož po stránce skutkové byly v podstatě nespornými tvrzení žalobkyně uváděná v žalobě, pouze s tou výhradou, že žalovaný namítal, že smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy nebyla uzavřena dne 27.9.2007, ale mnohem později, proto soud neprováděl žádné dokazování a zaměřil se pouze na právní posouzení věci. S poukazem na ustanovení § 225 odst. 1, odst. 2 IZ a rozhodnutí Nejvyššího soudu sen. zn. 29 Cdo 342/2000 uzavřel, že žalobkyni nesvědčí právo, které by vylučovalo sepsání sporných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka, neboť již ze samotných tvrzení žalobkyně vyplývá, že vlastnické právo k nemovitostem nenabyla, neboť předpokládaná kupní smlouva uzavřena nebyla. Navíc byla důvodná námitka žalovaného, že žalobkyně měla dle předpokládané smlouvy nabýt vlastnické právo k 1/4 předmětných nemovitostí, nemůže se tedy domáhat vyloučení nemovitostí v celém rozsahu. Jelikož žalobkyně v řízení netvrdila, ani neprokázala, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, případně že jí svědčí jiné právo, které by soupis vylučovalo, proto soud žalobu zamítl, aniž se blíže zabýval dalšími námitkami žalovaného, jež se týkaly antidatování smlouvy, případné její neúčinnosti či relativní neplatnosti. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. a neúspěšnou žalobkyni zavázal k povinnosti uhradit žalovanému náklady řízení za právní zastoupení žalovaného a to za 4 úkony právní pomoci po 1.500 Kč a 4x paušál po 300 Kč (převzetí věci, 2x písemné vyjádření a účast u soudního jednání-vyhl. č. 177/1996 Sb.). (KSBR 45 INS 16467/2011)

Proti tomuto rozsudku, v celém rozsahu, podala žalobkyně včasné odvolání, v něm namítla, že soud nepřihlédl k jejím tvrzením ani důkazům, učinil nesprávná skutková zjištění a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Dále uvedla, že po té, co byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21.11.2011 zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurs, žalovaný žalobkyni a dlužníka kontaktoval a dlužník mu předal seznam svého majetku, ve kterém uvedl i sporné nemovitosti; v tu dobu byl dlužník jejich vlastníkem v rozsahu id. 1/2. Správce provedl jejich obhlídku v prosinci 2011 a žalobkyně mu sdělila, že dlužníku zapůjčila na nezbytné opravy 460.000 Kč a že mezi nimi byla uzavřena smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy a seznámila jej s jejím obsahem. Žalovaný výslovně uvedl, že po skončení řízení u Městského soudu v Brně (o vypořádání SJM dlužníka jeho bývalé manželky), bude za dlužníka plnit, tedy v případě, že se dlužník stane výlučným vlastníkem nemovitostí, že převede na žalobkyni jejich1/4. id Žalobkyně se proto zavázala hradit vodné, stočné, spotřebu elektrické energie a plynu, tyto úhrady hodlala prokázat svým výslechem, výslechem dlužníka a doklady. Soud však tyto důkazy neprovedl. Řízení o vypořádání SJM bylo u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 35 C 97/2007 pravomocně skončeno 3.12.2012, dlužník se stal výlučným vlastníkem nemovitostí a žalobkyně správce i dlužníka písemně vyzvala k převodu jejich id.1/4. Přes výslovné prohlášení žalovaného v roce 2011, však s žalobkyní kupní smlouvu neuzavřel, naopak se snažil nemovitosti prodat, přestože žalobkyně na základě dohody se žalovaným, náklady na vodné, stočné atd. stále platí. K jednání dne 21.10.2014 se žalobkyně nemohla dostavit ze zdravotních důvodů, od 19.8.2014 je v léčení, překážka pro kterou se k jednání nedostavila, byla nepředvídatelná a závažná (náhlá zdravotní indispozice). Žalobkyni tak nebylo umožněno se k jednání dostavit, být poučena a svá tvrzení prokázat. Proto se domnívá, že jí byla odňata možnost jednat před soudem a nelze po ni spravedlivě požadovat, aby přesto nesla pro ni nepříznivé následky. Dále namítla, že soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku pouze citoval ustanovení § 225 IZ a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 342/2000, aniž své rozhodnutí náležitě zdůvodnil; proto se jedná o rozhodnutí nepřezkoumatelné. V neposlední řadě namítla, že je rovněž nespravedlivé, aby hradila náklady řízení žalovanému, který má právnické vzdělání, proto jeho zastoupení advokátem bylo nadbytečné a v důsledku toho byly jeho náklady vynaloženy neúčelně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný se k odvolání písemně nevyjádřil, u odvolacího jednání navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

Odvolací soud především konstatuje, že s ohledem na datum zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka Ing. Igora anonymizovano (14.9.2011) a předmětného řízení (7.11.2012) a dále s ohledem na skutečnost, že s účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a jeho řešení změněn zákonem č. 294/2013 Sb., kdy podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 (KSBR 45 INS 16467/2011)

Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány, je rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl rovněž změněn zákon č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád) zákonem č. 293/2013 Sb.; s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a znění § 7 IZ, je pro dané řízení rozhodné znění občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 o.s.ř., odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.) a po té kdy věc projednal u odvolacího jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné. Právní důvodem podané žaloby je požadavek žalobkyně, aby sporné nemovitosti byly vyloučeny z majetkové podstaty dlužníka Ing. Igora anonymizovano , neboť jí k tomu svědčí právo, jež dovozuje ze Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy, kterou měla uzavřít s dlužníkem dne 27.9.2007. Mezi účastníky nebylo rovněž v řízení před odvolacím soudem po stránce skutkové sporu o tom, že: -žalobkyně a dlužník dne 27.9.2007 uzavřeli smlouvu o uzavření budoucí smlouvy kupní, kterou se dlužník zavázal, že do 6 měsíců od pravomocného skončení řízení o rozdělení SJM mezi ním a jeho bývalou manželkou (které bylo vedeno před Městským soudem v Brně pod sp. zn. 35 C 97/2007), a v případě, že se stane výlučným vlastníkem sporných nemovitostí, uzavře s žalobkyní kupní smlouvu, kterou na žalobkyni převede id1/4 těchto nemovitostí za dohodnutou kupní cenu 460.000 Kč. V rámci smlouvy o uzavření budoucí smlouvy kupní je konstatováno, že žalobkyně jako budoucí kupující poskytla dne 26.9.2007 dlužníku 460.000 Kč na provedení nezbytných oprav nemovitosti a že tato částka se započítává oproti dohodnuté kupní ceně; (KSBR 45 INS 16467/2011)

-usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22.11.2011 byl zjištěn úpadek dlužníka Ing. Igora anonymizovano a na jeho majetek byl prohlášen konkurs, žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem; -řízení o vypořádání SJM mezi dlužníkem a jeho bývalou manželkou, vedené před Městským soudem v Brně pod sp. zn. pod sp. zn. 35 C 97/2007, bylo pravomocně skončeno 3.8.2012 (pozn. na základě uzavřené dohody o vypořádání SJM se stal dlužník výlučným vlastníkem sporných nemovitostí); -tyto nemovitosti jsou v majetkové podstatě dlužníka sepsány jako jeho výlučné vlastnictví; -písemnou výzvou ze dne 30.10.2012 žalobkyně vyzvala žalovaného k uzavření smlouvy o převodu id 1/4 sporných nemovitostí nejpozději do 15.11.2012; -dne 7.11.2012 žalobkyně podala předmětnou žalobu.

Podle ustanovení § 225 IZ, ve znění účinném do 31.12.2012 (které v jeho odstavci 1-3 nedoznalo změn ani na základě novel) platí, že osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst. 1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl (odst. 3).

Podle ustanovení § 253 IZ ve znění účinném do 31.12.2012 (tj. ve znění účinném ke dni výzvy žalobkyně ze dne 30.10.2012 adresované žalovanému) platí, že nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit (odst. 1). Jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak (odst. 2).

Především odvolací soud konstatuje, že z hlediska ustanovení § 225 odst. 2 IZ, posoudil žalobu žalobkyně jako včasnou, neboť v řízení nebylo tvrzeno, a nevyplývá to ani z obsahu insolvenčního spisu, že by žalobkyni bylo doručeno vyrozumění o soupisu sporných nemovitostí do majetkové podstaty dlužníka a že by jí byla stanovena lhůta k jejímu podání. (KSBR 45 INS 16467/2011)

Dále odvolací soud na základě citovaného ustanovení § 253 IZ dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně nemůže být úspěšná již proto, že dlužník měl plnit dle smlouvy o smlouvě budoucí do 6 měsíců od pravomocného skončení řízení o vypořádání SJM s bývalou manželkou, k čemuž ovšem došlo dle shodných tvrzení účastníků 3.8.2012, tedy po zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, kdy dlužník již neměl dispoziční oprávnění se svým majetkem, a jelikož žalovaný-insolvenční správce se ve lhůtě 15 dnů nevyjádřil tak, že smlouvu o smlouvě budoucí datovanou dne 27.9.2007 za dlužníka splní, o čemž svědčí výzva žalobkyně ze dne 30.10.2012, pak ze zákona nastala fikce odstoupení od této smlouvy (žalovaným).

Nutno proto shodně se soudem prvního stupně uzavřít, že žalobkyni nesvědčí žádné právo, natož právo vlastnické, které by vylučovalo soupis tohoto sporného nemovitého majetku do majetkové podstaty dlužníka, nehledě k tomu, že žalobkyně se domáhala vyloučení nemovitostí jako celku, nikoliv pouze id. 1/4, jako bylo mezi ní a dlužníkem původně sjednáno.

S ohledem na shora uvedené závěry, se rovněž odvolací soud již nezabýval otázkou, zda smlouva o smlouvě budoucí byla či nebyla antidatována (přitom do spisu byla založena jen smlouva ze dne 27.9.2007 bez úředně ověřených podpisů) a rovněž nepovažoval za nutné se zabývat námitkou relativní neplatnosti této smlouvy, kterou vznášel žalovaný (k této námitce lze však žalovaného odkázat na nález Ústavního soudu ze dne 8.10.2014, sp. zn. II. ÚS 2095/14, který v něm v tam posuzované věci dospěl k opačnému právnímu závěru, než jaký v tomto řízení zastával žalovaný).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a ve výroku I. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, přitom nepřisvědčil námitce žalobkyně, že by se jednalo o rozsudek nepřezkoumatelný, neboť z něj jednoznačně plyne, že soud prvního stupně po stránce skutkové vycházel ze shodných tvrzení účastníků a s poukazem na ustanovení § 225 IZ v něm vyslovil i svůj právní závěr.

Naproti tomu ve výroku o nákladech řízení přiznaných žalovanému soud prvního stupně pochybil. Úspěšný žalovaný byl v dané věci právně zastoupen a má proto právo na náhradu nákladů řízení v řízení před soudem prvního stupně za 4 úkony právní pomoci (jak správně určil soud prvního stupně) a to za převzetí zastoupení 18.3.2013, dvakrát písemné vyjádření (ze dne 3.4.2013, 19.6.2014) a účast u jednání dne 21.10.2014, v celkové výši 13.600 Kč. To je odměna advokáta žalovaného za 1 úkon právní služby po 3.100 Kč (nikoliv 1500 Kč) a 4x režijní paušál po 300 Kč (§ 9 odst. 4, § 7 bod 5.-při tarifní hodnotě 50.000 Kč, což je 1.500 za 10.000 Kč a 40 Kč za každých započatých 1.000 Kč, § 11 písm. a/, d/ a g/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1.1.2013). Proto odvolací soud ve výroku II. rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 o.s.ř. změnil, (KSBR 45 INS 16467/2011) přičemž nepřisvědčil námitce žalobkyně, že se jedná o neúčelně vynaložené náklady jen proto, že žalovaný, ač sám má právní vzdělání, využil právních služeb. Insolvenční správce byl v tomto řízení účastníkem, jako každý jiný účastník řízení a má proto právo dát se v řízení zastoupit; opačný názor by byl v rozporu s Listinou základních práv a svobod. V tomto směru lze odkázat na bod XX. Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17.6.1998, Cpjn 19/98, jež bylo zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod R 52/1998.

V této souvislosti odvolací soud pro úplnost dodává, že v daném případě, s ohledem na průběh tohoto řízení, postoj obou účastníků a též důvody neúspěchu žalobkyně, neshledal důvod k postupu dle ustanovení § 150 o.s.ř., dle kterého jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení vznikly úspěšnému žalovanému opět náklady na právním zastoupení ve výši celkem 6.984 Kč. Jedná o 2 úkony advokáta; jednak jeden úkon ve výši 1.550 Kč, kdy se advokát žalovaného (pozn. včetně žalovaného) dostavil dne 2.3.2016 k odvolacímu jednání, které však bylo zmařeno tím, že ač byla žalobkyně k tomuto jednání řádně předvolána 4.2.2016 (č.l. 78 spisu), den před tímto jednáním tj. 1.3.2016 v 18.25 hod. doručila odvolacímu soudu žádost o odročení jednání z důvodu, že je od 26.2.2016-4.3.2016 v léčení. Pokud tedy byla žalobkyně v léčení již od 26.2.2016, mohla a měla svou omluvu a žádost o odročení (v níž trvala na své účasti) doručit natolik včas, aby soud mohl protistranu odvolat. K tomu advokátu náleží 1x300 Kč režijní paušál, cestovné k tomuto jednání ve výši 866 Kč (při průměrné spotřebě vozidla 5,9 l/100 km, počtu 156 km, cena benzínu 29,70 Kč za 1 litr-viz vyhláška č. 385/2015 Sb.), náhrada za ztrátu času za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč (§ 147 odst. 1 o.s.ř., § 9 odst. 4, § 7 bod 5., § 14 odst. 2, odst. 3, § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Za účast u odvolacího jednání dne 27.4.2016 se jedná o jeden úkon právní služby advokáta ve výši 3.100 Kč, 1x režijní paušál 300 Kč, cestovné vlakem z Blanska do Olomouce a zpět ve výši 468 Kč.

Lhůtu k plnění a platební místo k zaplacení náhrady nákladů řízení určil odvolací soud podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo (KSBR 45 INS 16467/2011)

má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 27. dubna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu