11 VSOL 122/2013-149
32 ICm 2323/2013 11 VSOL 122/2013-149 (KSBR 32 INS 6608/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobce JUDr. Bohumíry Kestlové, se sídlem Brno, Údolní 65, PSČ 602 00, insolvenční správkyně dlužníka Ing. Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Velkopavlovická 4068/17, PSČ 628 00, proti žalované Renatě Zatloukalové, nar. 24.7.1957, bytem Brno, Velkopavlovická 4068/17, PSČ 628 00, zastoupené Mgr. Miroslavem Filipským, advokátem se sídlem Brno, Polní 780/92, PSČ 639 00, o určení neplatnosti, event. neúčinnosti právního úkonu, o návrhu žalobkyně na nařízení předběžného opatření, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.7.2013, č.j. 32 ICm 2323/2013-13,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření s e o d m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně nařídil předběžné opatření, jímž žalované zakázal zcizit, zatížit věcným břemenem, zástavním právem, právem nájmu, darovat či směnit, jednotku č. 4068/17-byt, nacházející se v budově Židenice, č.p. 4068, 4069-bytový dům, stojící na pozemcích parc. č. 8339, 8340-zastavěná plocha a nádvoří, s přináležejícím spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy Židenice, č.p. 4068, 4069, o velikosti 84/3333 vzhledem k celku a s přináležejícím spoluvlastnickým podílem na pozemcích parc. č. 8339, 8340 o velikosti 84/3333 vzhledem k celku, vše (KSBR 32 INS 6608/2012) v katastrálním území Židenice, obec Brno, zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město, na LV č. 10148.

Proti tomuto usnesení podala žalovaná odvolání, v němž uvedla, že je na základě smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů uzavřené podle § 143a občanského zákoníku od 19.6.2009 výlučnou vlastnicí nemovitostí, jichž se týká nařízené předběžné opatření, a které žalobkyně jako insolvenční správkyně zahrnula do soupisu majetkové podstaty. Namítala, že tento majetek (bytová jednotka) byl pořízen výměnou za družstevní bytovou jednotku v Brně-Bohunicích, která jí byla přidělena před uzavřením manželství s dlužníkem z titulu členství ve stavebním a bytovém družstvu, a proto manželé od počátku pojímali bytovou jednotku nabytou výměnou jako majetek v jejím výlučném vlastnictví a k zúžení společného jmění manželů došlo pouze z toho důvodu, že dlužník se choval tak, že tento její majetek ohrožoval. Smlouva o zúžení zákonem stanoveného rozsahu SJM tedy byla jen formálním úkonem učiněným ve vztahu k třetím osobám. V době učinění tohoto právního úkonu se dlužník nenacházel v úpadku, veškeré své závazky řádně plnil, proti jeho osobě nebylo vedeno žádné řízení o výkon rozhodnutí, exekuční řízení, ani nebyl podán věřitelský návrh na zahájení insolvenčního řízení. Do platební neschopnosti se dostal až po ztrátě zaměstnání v polovině roku 2010. K protiplnění z její strany dlužníkovi z titulu zúžení SJM nedošlo z důvodu historické geneze nabytí této bytové jednotky, neboť se jednalo pouze o deklaraci faktického stavu, dlužník nebyl v úpadku, a proto není namístě ani postup dle ustanovení § 240 odst. 2 IZ. Poukázala na ustanovení § 150 odst. 2 občanského zákoníku s tím, že v opačném případě by se musely vypořádat i závazky dlužníka nespadající do SJM, které byly zaplaceny z peněžních prostředků, které měli dlužník a žalovaná v SJM. Jelikož se však zúžení SJM týkalo výlučně uvedené bytové jednotky a nikoliv dalšího majetku či v budoucnu vzniklých závazků kteréhokoliv z manželů, nemůže být dána neplatnost dohody o zúžení SJM z důvodu obcházení zákona či pro rozpor s dobrými mravy, naopak smlouva o zúžení SJM je platná a účinná a žalovaná je tudíž výlučnou vlastnicí uvedené bytové jednotky, a proto ji nelze omezovat v nakládání s tímto majetkem. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.

Žalobkyně se k odvolání nevyjádřila.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl (KSBR 32 INS 6608/2012) k závěru, že odvolání žalované lze vyhovět, byť z jiných, než v odvolání namítaných důvodů.

Z obsahu spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 28.6.2013 se žalobkyně domáhá určení, že dohoda o zúžení zákonem stanoveného rozsahu společného jmění manželů podle § 143a občanského zákoníku, uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou dne 17.6.2009 ve formě notářského zápisu sepsaného JUDr. Lubomírem Mikou, notářem se sídlem v Brně, sp.zn. NZ 416/2009, N 463/2009, je neplatným právním úkonem, a dále určení, že bytová jednotka označená výše náleží do společného jmění dlužníka a žalované a dle ustanovení § 205 odst. 3 IZ náleží do majetkové podstaty dlužníka v řízení vedeném pod sp.zn. KSBR 32 INS 6608/2012, event. určení, že dohoda o zúžení společného jmění manželů, uzavřená mezi dlužníkem a žalovanou dne 17.6.2009, je neúčinným právním úkonem, a určení, že předmětná bytová jednotka náleží do společného jmění dlužníka a žalované a dle ustanovení § 205 odst. 3 IZ náleží do majetkové podstaty dlužníka v řízení vedeném pod sp.zn. KSBR 32 INS 6608/2012. Současně navrhla, aby soud nařídil předběžné opatření, jímž zakáže žalované, aby nakládala s jednotkou č. 4068/17-bytem, nacházejícím se v budově Židenice, č.p. 4068, 4069 -bytový dům, stojící na pozemcích parc. č. 8339, 8340-zastavěná plocha a nádvoří, s přináležejícím spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy Židenice, č.p. 4068, 4069, o velikosti 84/3333 vzhledem k celku a s přináležejícím spoluvlastnickým podílem na pozemcích parc. č. 8339, 8340, o velikosti 84/3333 vzhledem k celku, v katastrálním území Židenice, obci Brno, jak je zapsáno u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálního pracoviště Brno-město, na LV 10148, s tím, že žalované se zakazuje, aby tyto nemovitosti převedla na třetí osobu, či je jakkoliv zatížila zástavními právy či věcnými břemeny. Návrh na nařízení předběžného opatření odůvodnila tím, že se žalovaná pokouší ohrozit řádné uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení tím, že se snaží o účelové zcizení předmětné bytové jednotky na třetí osobu, neboť v den konání přezkumného jednání podala ke Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrálnímu pracovišti Brno -město (tj. dne 29.5.2013), návrh na povolení vkladu vlastnického práva k předmětné bytové jednotce ve prospěch dcery žalované a dlužníka Petry Zatloukalové. Návrh na vklad byl toliko z formálních důvodů odmítnut. Proto má důvodnou obavu, že žalovaná se opětovně pokusí převést vlastnické právo na třetí osobu, čímž by došlo ke zmaření účelu tohoto řízení a ke zkrácení věřitelů dlužníka, když předmětná bytová jednotka náleží do majetkové podstaty dlužníka z důvodu neplatnosti či neúčinnosti dohody o zúžení SJM ze dne 17.6.2009, na základě níž se žalovaná stala výlučnou vlastnicí předmětného nemovitého majetku. Dále upozornila na skutečnost, že v insolvenčním řízení je dáno podezření na nepoctivý záměr dlužníka, což by mohlo vyústit v zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a v prohlášení konkursu na majetek dlužníka s tím, že i v případě, že by nebyl shledán nepoctivý záměr dlužníka, přicházelo by v úvahu schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, přičemž jak v případě prohlášení konkursu, tak v případě oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, by v případě zpeněžení předmětného bytu toto představovalo výraznou část celkového výtěžku zpeněžení (dle odhadu (KSBR 32 INS 6608/2012) žalobkyně až 90 %). Vyjádřila názor, že jako insolvenční správkyně je osvobozena od placení soudního poplatku, a proto je dle ustanovení § 75b odst. 3, písm. e) o.s.ř. osvobozena i od povinnosti složit spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření příslušnou jistotu.

Podle § 159 odst. 1, písm. d) IZ, incidenčními spory jsou spory na základě odpůrčí žaloby.

Podle § 160 odst. 1, odst. 3, věty první IZ, incidenční spor se projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby, podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu; tento návrh má povahu žaloby. V řízení o žalobě podle odstavce 1 se z ustanovení části první hlavy třetí tohoto zákona použijí pouze ustanovení o doručování; nejde-li o případ podle § 80 odst. 1, účastníkům řízení se písemnosti doručují zvlášť a rozhodnutí ve věci samé do vlastních rukou.

Podle ustanovení § 75 b) odst. 1, věty první o.s.ř., k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000 Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000 Kč.

Podle ustanovení § 75 b) odst. 2 o.s.ř., nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na nařízení předběžného opatření odmítne.

Podle ustanovení § 75 b) odst. 3 o.s.ř., odstavce 1 a 2 neplatí, a) jde-li o předběžné opatření podle § 76a a 76b; b) jde-li o předběžné opatření pro řízení, které může soud zahájit i bez návrhu; c) jde-li o předběžné opatření ve věci výživného; d) jde-li o předběžné opatření ve věci pracovní; e) jde-li o předběžné opatření ve věci náhrady škody na zdraví; f) osvědčí-li navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření, že jsou u něj splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (§ 138); g) je-li tu nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mohla navrhovateli vzniknout újma, a navrhovatel spolu s návrhem na nařízení předběžného opatření osvědčí, že jistotu bez své viny nemohl složit.

Odvolací soud především konstatuje, že nebyly splněny procesní podmínky k tomu, aby se soud prvního stupně mohl věcně zabývat důvodností návrhu na předběžné opatření, a to z následujících důvodů.

V posuzované věci žalobkyně podala návrh na nařízení předběžného opatření v probíhajícím řízení (§ 102 odst. 1 o.s.ř.), které je incidenčním sporem dle § 159 odst. 1, písm. d) IZ, pro nějž platí úprava předběžného opatření v ustanovení § 102 o.s.ř. (§ 160 odst. 3 IZ), včetně ustanovení § 75b o.s.ř. (§ 102 odst. 3 o.s.ř.) o povinnosti složit nejpozději ve stejný den, kdy byl soudu podán návrh na předběžné opatření, jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by předběžným opatřením vznikla. (KSBR 32 INS 6608/2012) Žalobkyně však jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy nezaplatila a ani netvrdila, že jsou u ní splněny podmínky pro osvobození od soudních poplatků (ustanovení § 75 b) odst. 3, písm. f) o.s.ř.). Odvolací soud v této souvislosti pro úplnost zdůrazňuje, že z hlediska ustanovení § 75 b) odst. 3, písm. f) o.s.ř. není rozhodné, že žalobkyně jako insolvenčního správkyně je ze zákona osvobozena od soudních poplatků, ale rozhodující jsou kritéria pro osvobození od soudních poplatků stanovená v ustanovení § 138 o.s.ř., které je soud povinen posoudit i v řízeních, která jsou věcně osvobozena od soudních poplatků (§ 11 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění) nebo ve kterých je účastník ze zákona osvobozen od soudních poplatků (§ 11 odst. 2 citovaného zákona). Žalobkyně rovněž ani netvrdila, že jsou u ní podmínky pro osvobození od jistoty dle ustanovení § 75b odst. 3, písm. g) o.s.ř., totiž že je tu nebezpečí z prodlení, v důsledku čehož by jí mohla vzniknout újma a neosvědčila, že jistotu bez své viny nemohla složit.

S ohledem na shora uvedené odvolací soud uzavírá, že žalobkyně byla povinna dle ustanovení § 75b) odst. 1 o.s.ř. složit jistotu k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla navrhovaným předběžným opatřením, což však neučinila, soud prvního stupně proto postupoval nesprávně, pokud se návrhem na nařízení předběžného opatření zabýval věcně, ačkoliv měl správně návrh žalobkyně dle ustanovení § 75b) odst. 2 o.s.ř. odmítnout.

Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné (§ 238 písm. g) o.s.ř.).

V Olomouci dne 26. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu