11 VSOL 113/2012-121
26 ICm 2196/2010 11 VSOL 113/2012-121 (KSBR 26 INS 7484/2009)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce Mgr. Ing. Josefa Cardy, se sídlem Brno, Jakubské nám. 109/1, PSČ 602 00, jako insolvenčního správce dlužníka VALTECH TORS, a.s., se sídlem Hodonín, Na Dole 3973/1, PSČ 695 01, IČ: 00568198, zastoupeného Mgr. Markem Lošanem, advokátem se sídlem Praha 1, Týn 1049/3,PSČ 110 00, k doručení: Brno, Hilleho 6, PSČ 602 00, proti žalovanému Ing. Radku Guckému, s místem podnikání Kunčičky u Bašky 69, PSČ 739 01, IČ: 68300492, zastoupenému Mgr. Michalem Přibilem, advokátem se sídlem Kopřivnice, Kadláčkova 894, PSČ 742 21, o určení neplatnosti eventuálně neúčinnosti právního úkonu jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka VALTECH TORS, a.s., vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 26 INS 7484/2009, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26.9.2012, č.j. 26 ICm 2196/2010-64 (KSBR 26 INS 7484/2009)

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že započtení pohledávek učiněné jednostranným právním úkonem dlužníka VALTECH TORS, a.s. vůči žalovanému ze dne 16.9.2009 listinou označenou jako (KSBR 26 INS 7484/2009) zápočet č. Z0909032, kterým dlužník započetl svou pohledávku za žalovaným ve výši 214.200 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 214.200 Kč, je neplatné (výrok I.), žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 12.240 Kč (výrok II.) a soudní poplatek ve výši 1.000 Kč (výrok III.). Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému a právnímu závěru, že zápočet č. Z0909032 ze dne 16.9.2009 je jednostranným právním úkonem a vzhledem k tomu, že dlužník započítával svou dosud nesplatnou pohledávku vůči splatným či nesplatným pohledávkám žalovaného, jedná se o neplatný právní úkon, neboť dle ustanovení § 359 ObchZ proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky. Dále uvedl, že článek VII., bod 6. Rámcové smlouvy ze dne 2.10.2008 pouze deklaruje obsah ustanovení § 364 ObchZ, podle něhož na základě dohody stran lze započítat jakékoliv vzájemné pohledávky. S odkazem na ustanovení § 234IZ a 233 IZ uzavřel, že neúčinnost právního úkonu může nastat pouze u úkonu platného, a proto se eventuálním petitem na vyslovení neúčinnosti právního úkonu již nezabýval.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný odvolání z důvodů, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V této souvislosti tvrdil, že zápočet č. Z0909032 datovaný dne 16.9.2009 nebyl žalovanému předán v tentýž den, ale byl mu doručen poštou až po datu 26.9.2009, takže tento kompenzační projev došel adresátovi v době, kdy pohledávka započítávajícího věřitele byla již splatná. Soudu vytýkal, že neprovedl důkazy, které k prokázání tohoto svého tvrzení navrhoval. Dále tvrdil, že žalovaný s dlužníkem obchodoval na základě Rámcové smlouvy o uzavírání kupních smluv ze dne 2.10.2008 a v čl. VII., bod 6. se účastníci dohodli, že lze provést zápočet všech vzájemných pohledávek a jejich příslušenství, včetně pohledávek z titulu náhrady škody, z titulu sjednaného úroku z prodlení, jakož i pohledávek nesplatných nebo nepromlčených. Účastníci se v tomto ustanovení smlouvy zcela jednoznačně dohodli na tom, že mezi nimi lze započítávat-bez omezení zda jednostranně či dohodou-vzájemné nesplatné pohledávky. Soud prvního stupně sice provedl touto rámcovou smlouvou důkaz, ale jeho na základě dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a nesprávnému právnímu závěru o tom, že tento článek smlouvy pouze deklaruje obsah ustanovení § 364 ObchZ. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ust. § 205 odst. 2, písm. d), e) a g) přezkoumal odvolací soud podle ust. § 212, 212a o.s.ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházel, a po jednání, při kterém odvolací soud doplnil (KSBR 26 INS 7484/2009) dokazování a splnil poučovací povinnosti vůči žalobci, dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu předloženého spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční správce dlužníka se žalobou ze dne 27.12.2010, doručenou soudu dne 28.12.2010 ve znění podání ze dne 10.8.2012), domáhal proti žalovanému určení, že započtení pohledávek učiněné jednostranným právním úkonem dlužníka VALTECH TORS, a.s., IČ: 00568198 se sídlem Hodonín, Na Dole 3973, PSČ 695 01 vůči žalovanému ze dne 16.9.2009, listinou označenou jako zápočet č. Z0909032, kterým dlužník započetl svoji pohledávku za žalovaným ve výši 214.200 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 214.200 Kč, je neplatné, eventuálně určení , že započtení pohledávek učiněné jednostranným právním úkonem dlužníka VALTECH TORS, a.s., IČ: 00568198 se sídlem Hodonín, Na Dole 3973, PSČ 695 01 vůči žalovanému ze dne 16.9.2009, listinou označenou jako zápočet č. Z0909032, kterým dlužník započetl svoji pohledávku za žalovaným ve výši 214.200 Kč oproti pohledávce žalovaného za dlužníkem ve výši 214.200 Kč, je neúčinné. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15.8.2012, č.j. 26 ICm 2196/2010-45 tuto změnu žaloby připustil a dále rozhodl, že nepřipouští změnu žalobního návrhu tak, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 214.200 Kč. Žalobce založil žalobu na určení neplatnosti zápočtu na tvrzení, že tímto jednostranným zápočtem ze dne 16.9.2009 dlužník započetl (dne 16.9.2009) svoji dosud nesplatnou pohledávku vůči již splatné pohledávce žalovaného, což je v rozporu s ust. § 581 odst. 2 věta druhá občanského zákoníku. Toto jednostranné započtení pohledávek provedené dlužníkem je proto neplatné pro rozpor se zákonem. Žalovaný založil svoji obranu proti žalobě na určení neplatnosti zápočtu na tvrzení, že zápočet mu byl doručen poštou (bez uvedení data doručení), a že žalovaným podepsaný a potvrzený zápočet byl následně vrácen zpět žalobci. K článku VII. bod. 6. Rámcové smlouvy uvedl, že z tohoto ustanovení nevyplývá odchýlení od § 359 obchodního zákoníku, tedy umožnění započíst pohledávku nesplatnou. Soud prvního stupně provedl důkaz zápočtem č. Z0909032 datovaným dne 16.9.2009, fakturou žalobce č. 0109090023 na částku 214.230 Kč splatnou 23.9.2009, Rámcovou smlouvou o uzavírání kupních smluv z 2.10.2008, a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

Podle ustanovení § 580 ObčZ mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Podle ustanovení § 581 ObčZ proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která ještě není splatná (odstavec 1). Dohodou účastníků lze započtením vyrovnat i pohledávky uvedené v odstavcích 1 a 2 (odstavec 3). (KSBR 26 INS 7484/2009) Podle ustanovení § 359 ObchZ proti pohledávce splatné nelze započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

Ze shora uvedeného vyplývá, že v občanskoprávních závazkových vztazích i v obchodních závazkových vztazích lze jednostranně započíst splatnou pohledávku proti pohledávce, která ještě není splatná. Zánik pohledávek v takovém případě nastane okamžikem, kdy projev vůle směřující k započtení dojde věřiteli pohledávky, která ještě není splatná (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006, sp.zn. 32 Odo 1143/2004). Naopak kompenzační projev učiněný věřitelem s pohledávkou, která v době, kdy kompenzační projev dojde adresátu, ještě není splatná, nemá co do započtení žádné účinky a těchto účinků nenabývá ani k okamžiku, kdy se taková pohledávky (v budoucnu) splatnou stane (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 5.11.2002, sp.zn. 29 Odo 723/2001).

Odvolací soud doplnil dokazování sdělením podstatného obsahu daňové evidence žalovaného, z níž zjistil, že k 30.9.2009 byly zápočtem označeným jako Z/3 uhrazeny dvě faktury žalovaného, tj. faktura 29010209 a 29010239, a je též zaevidováno uhrazení faktury společnost VALTECH TORS, a.s. vystavené dne 16.9.2009 č. 0109090023.

Dále odvolací soud doplnil dokazování výslechem žalovaného, z něhož zjistil, že předmětný zápočet iniciovala firma VALTECH TORS, a.s., zápočet odsouhlasovali a domlouvali jeho zaměstnanci a žalovaný ho poprvé viděl až mu přišel v písemné formě na adresu jeho bydliště. Den doručení, tj. 30.9.2009 si poznamenal a tuto listinu s pokynem zaúčtovat k tomuto datu přinesl účetní. Připustil, že účetní mohla zápočet zavést do účetnictví až po datu 30.9.2009, neboť do firmy pravidelně docházela jen v pátek. Ovšem k zaúčtování došlo k datu jeho doručení. Zápočet byl doručen obyčejnou poštou nikoliv doporučeně, knihu doručené ani odeslané pošty žalovaný nevede. Na datum doručení zápočtu se ho ptal už i jeho advokát, žalovaný připustil, že mu původně mohl říci jiné datum než 30.9.2009, např. den předtím 29.9.2009, ale poté, kdy do zápočtu opatřeného datem zaúčtování nahlédl, tak mu upřesnil, že byl žalovanému skutečně doručen dne 30.9.2009.

Dále odvolací soud doplnil dokazování výslechem svědkyně Lucie Hrdličkové, bývalé zaměstnankyně pozdějšího úpadce VALTECH TORS, a.s., z níž zjistil, že u dlužníka pracovala ve funkci všeobecné účetní a vystavovat zápočty bylo pouze v její pravomoci. Předmětný zápočet byl vystaven z iniciativy dlužníka, před jeho vystavením svědkyně žalovaného vůbec nekontaktovala, možnost vystavení zápočtu byla zřejmá ze systému . Tento zápočet tedy vystavila svědkyně a následně předala k podpisu hlavní účetní. Zda hlavní účetní zápočet podepsala tentýž den, nebo třeba i za týden, si již nepamatuje, záviselo to na přítomnosti hlavní účetní. Jakmile zápočet byl podepsán hlavní účetní, dala svědkyně zápočet do tzv. okénkové obálky, na které byla přesná adresa žalovaného, tuto obálku (KSBR 26 INS 7484/2009) svědkyně opatřila razítkem pozdějšího úpadce a takto ji odevzdala na sekretariát. Zásilky na poštu se nosily každý den, ale když měla asistentka dovolenou, tak to bylo třeba i za týden. Pokud se svědkyni vystavený zápočet vrátil zpět podepsaný druhou stranou, žádnou další listinu již nevyhotovovala, neboť tento zápočet po podpisu druhou stranou považovala za dohodu o zápočtu. Svědkyně nebyla schopna upřesnit, zda předmětný zápočet mohl být odeslán z firmy dlužníka v den vystavení nebo následující den, nebo za týden, a v této souvislosti zopakovala, že to záviselo na tom, kdy asistentka ze sekretariátu dala tento zápočet na poštu. Zápočet se nikdy neposílal doporučenou poštou, ale vždy obyčejnou poštou, k zápočtu svědkyně nedávala žádný průvodní dopis, knihu odeslané a doručené běžné pošty firma neevidovala.

Odvolací soud po doplnění dokazování uzavírá, že zápočet datovaný dne 16.9.2009 se do dispozice žalovaného v tento den objektivně nedostal. Za situace, že dlužník použil k započtení na splatné pohledávky žalovaného svoji fakturu č. 0109090023, vystavenou dne 16.9.2009 na částku 214.230 Kč a splatnou 23.9.2009, bylo pro posouzení platnosti tohoto zápočtu klíčové vyřešit otázku, zda se zápočet dostal do dispozice žalovaného před datem 23.9.2009 nebo po tomto datu. Vzhledem k tomu, že žalobce založil svoji žalobu na určení neplatnosti zápočtu na tvrzení, že jednostranný právní úkon započtení byl učiněn dne 16.9.2009 mezi přítomnými, takže dlužník v tento den započítával svoji nesplatnou pohledávku vůči splatné pohledávce žalovaného, byl odvolacím soudem podle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. poučen o povinnosti označit důkazy k prokázání tvrzení, že zápočet č. Z0909032 vystavený 16.9.2009 se dostal do dispozice žalovaného před datem 23.9.2009. Současně byl poučen, že neoznačí-li důkazy k prokázání tohoto svého sporného tvrzení, může to mít pro něj za následek negativní rozhodnutí ve věci určení neplatnosti tohoto právního úkonu, a to z důvodu neunesení důkazního břemene dle ust. § 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Na toto poučení žalobce reagoval podáním ze dne 7.8.2013, ve kterém sdělil, že další důkazy k prokázání svého tvrzení o neplatnosti zápočtu již označovat nebude. Setrval na svém tvrzení a přesvědčení, že jednostranný právní úkon započtení byl učiněn mezi přítomnými dne 16.9.2009 a že v tentýž den byl též předán žalovanému, tedy před datem splatnosti faktury č. 010090023.

Obecně platí, že důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí. Důkazní břemenem se rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že za řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Smyslem důkazního břemene je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla pro nečinnosti účastníka (v důsledku nesplnění důkazní povinnosti) nebo vůbec (objektivně vzato) nemohla být prokázána a tedy výsledky zhodnocení důkazů neumožňují soudu přijmout závěr ani o pravdivosti této skutečnosti, ani o tom, že by tato skutečnost byla nepravdivá (KSBR 26 INS 7484/2009) (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.1.2008, sp.zn. 26 Odo 841/2006, nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2012, sp.zn. 33 Cdo 1074/2011, které jsou veřejnosti přístupné na internetových stránkách www.nsoud.cz).

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že žalobce neunesl důkazní břemeno ve vztahu ke svému tvrzení, že zápočet č. Z0909032 datovaný dne 16.9.2009 se dostal do dispozice žalovaného před splatností faktury č. 010090023, tj. před datem 23.9.2009, neboť vyhodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.), které byly v řízení před soudy obou stupňů provedeny, neumožňuje odvolacímu soudu přijmout jednoznačný závěr o pravdivosti tvrzení žalobce, že zápočet se dostal do dispozice žalovaného před splatností shora uvedené faktury, a ani o tom, že by bylo nepravdivé. Z tohoto důvodu musí být rozhodnuto o jeho žalobě na určení neplatnosti zápočtu (tj. neplatnosti pro rozpor s ustanovením § 369 ObchZ ) v jeho neprospěch.

Za situace, že žalobce neprokázal neplatnost zápočtu č. Z0909032 datovaného 16.9.2009, bude se soud prvního stupně zabývat eventuálním petitem na určení neúčinnosti právních úkonů dle ustanovení § 235 a následujících insolvenčního zákona. Touto otázkou se soud prvního stupně s ohledem na zaujatý právní názor o neplatnosti zápočtu nezabýval, takže dokazování k této rozhodné skutečnosti před odvolacím soudem by bylo v rozporu s ust. § 213 odst. 4 o.s.ř.

S ohledem na shora uvedené proti odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ust. § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 26. září 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu