11 VSOL 109/2016-58
14 ICm 2109/2014 11 VSOL 109/2016-58 (KSOS 14 INS 23976/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Anny Hradilové ve věci žalobkyně JUDr. Kateřiny Martínkové, identifikační číslo osoby: 66220521, se sídlem Svornosti 23, 7104 00 Ostrava-Zábřeh, insolvenční správkyně dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , identifikační číslo osoby: 25053892, se sídlem Velká 2984/23, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, zastoupené Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Sokolská třída 22, proti žalovanému JUDr. Petru anonymizovano , anonymizovano , zemřelému 25.5.2015, posledně bytem Jurečkova 1935/12, 702 00 Ostrava-Moravská Ostrava, o odpůrčí žalobě jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka UNIBON-spořitelní a úvěrní družstvo v likvidaci , vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 14 INS 23976/2012, o odvolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29.4.2016, č.j. 14 ICm 2109/2014- 49, takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e zr u š u j e a věc se vr a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Soud prvního stupně zastavil řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř. (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 1, písm. b) o.s.ř. (výrok II.). isir.justi ce.cz (KSOS 14 INS 23976/2012) Rozhodnutí odůvodnil tím, že se žalobkyně domáhala určení, že postoupení pohledávky insolvenčního dlužníka ve výši jistiny 8.060.000 Kč včetně příslušenství a všech práv z titulu smlouvy o úvěru č. 0085600224 ze dne 8.6.2010 smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.10.2012 je vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedeném Krajským soudem v Ostravě pod sp.zn. 14 INS 23976/2012 neúčinné, dále aby žalovanému byla uložena povinnost vydat žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka pohledávku z titulu smlouvy o úvěru č. 0085600224 ze dne 8.6.2010, rovněž dokumenty předané k této pohledávce žalovanému dle protokolu o předání dokumentu z úvěrové smlouvy, a pro případ, že by nebylo možné pohledávku do majetkové podstaty vydat, zaplatit žalobkyni do majetkové podstaty dlužníka částku 12.127.533,26 Kč. Žalovaný po podání žaloby dne 25.5.2015 zemřel a Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 19.4.2016 zastavil dědické řízení o pozůstalosti zůstavitele-žalovaného a majetek nepatrné hodnoty vydal manželce žalovaného, která se postarala o pohřeb. Protože po zahájení řízení žalovaný ztratil způsobilost být účastníkem řízení a povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení, neboť dědické řízení bylo zastaveno z důvodu zanechání majetku jen nepatrné hodnoty, a tedy neexistují dědicové, se kterými by soud mohl pokračovat v řízení, soud řízení podle § 107 odst. 5 o.s.ř. zastavil.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že řízení o odpůrčí žalobě nemělo být zastaveno, neboť se nejedná o řízení, ve kterém není možné pokračovat s právním nástupcem žalovaného. Protože se v řízení jedná o určení neúčinnosti právního jednání dlužníka a žalovaného, jsou práva a povinnosti plynoucí z tohoto majetkového právního vztahu předmětem dědictví, respektive přecházejí na právní nástupce žalovaného. Skutečnost, že v řízení o pozůstalosti nebylo u žádného z dědiců potvrzeno nabytí dědictví a zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, nemění nic na tom, že zůstavitel zanechal dědice, kterým je minimálně manželka, ačkoliv nenabyla majetek. Na právní nástupce žalovaného nelze pohlížet jen jako na dědice majetku zůstavitele, kterým by byl soudem potvrzen jejich podíl na pozůstalosti, ale právními nástupci zůstavitele jsou všichni, kteří náleží do okruhu zákonných dědiců zůstavitele, bez ohledu na skutečnost, zda tito na konci řízení o pozůstalosti něčeho skutečně nabydou, či nikoliv. Okolnost, že zůstavitel zanechal pouze majetek nepatrné hodnoty, znamená pouze to, že v souladu s ustanovením § 237 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ) je v tomto případě vyloučeno po těchto dědicích vydání dlužníkova plnění do majetkové podstaty, neboť s ohledem na zastavení řízení o pozůstalosti pro nedostatek majetku je patrné, že na tyto nepřešlo žádné dlužníkovo plnění po zůstaviteli. V řízení lze nadále pokračovat se zákonnými dědici zůstavitele, jejichž okruh není žalobkyni znám. Žalobkyně odkázala na usnesení Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 32 Cdo 4839/2007, dle něhož není vyloučeno, aby v případě, že je dědické řízení zastaveno pro nedostatek majetku, bylo v jiném řízení, ve kterém vystupoval zůstavitel jako účastník řízení, rozhodnuto o procesním nástupnictví. V rozhodnutí o procesním nástupnictví soud nerozhoduje o tom, kdo z dědiců nabyl jakou část majetku zůstavitele, ale pouze vyřeší otázku, s kým má být v řízení pokračováno jako s účastníkem řízení. Řízení by nemělo být dle žalobkyně (KSOS 14 INS 23976/2012) zastaveno již z toho důvodu, že v případě, že by soud dospěl k závěru, že postoupení pohledávek bylo neúčinné, vzniklo by tak v souladu s § 237 odst. 4 IZ právním nástupcům žalovaného majetkové právo spočívající v nároku na vrácení plnění žalovaného, případně by jim vznikla pohledávka, která by byla v insolvenčním řízení dlužníka považována za pohledávku přihlášenou. Dále poukázala na rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 857/2004, dle něhož z pravomocného usnesení o zastavení řízení pro nedostatek majetku soud vychází jen tehdy, nebude-li zjištěno, že zůstavitel ve skutečnosti zanechal majetek vyšší než nepatrné hodnoty. S ohledem na skutečnost, že v případě, že by s ohledem na výše uvedené vznikla právním nástupcům žalovaného pohledávka, která by se považovala za přihlášenou v tomto insolvenčním řízení dlužníka a tato pohledávka by byla ve výši plnění, které bylo žalovaným poskytnuto dlužníkovi, lze jen stěží dospět k závěru, že pohledávka ve výši 3,5 mil. Kč je majetkem nepatrné hodnoty. Z uvedených důvodů se žalobkyně domáhala zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně změny napadeného rozhodnutí tak, že v řízení je pokračováno s dědici žalovaného.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že odvolání splňuje veškeré náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, odvolací soud přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že -řízení bylo zahájeno odpůrčí žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 23.6.2014, jíž se žalobkyně domáhá určení neúčinnosti postoupení pohledávky insolvenčního dlužníka ve výši jistiny 8.060.000 Kč včetně příslušenství žalovanému smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18.10.2012. Žalobkyně tvrdí, že insolvenční dlužník dne 8.6.2010 uzavřel jako věřitel s obchodní společností ALFA HORIZONT s.r.o., identifikační číslo osoby: 25356445, která je nyní v obchodním rejstříku zapsána po změně obchodní firmy a sídla jako KABLUM INVEST s.r.o., jakožto dlužníkem, smlouvu o úvěru, na základě které byl ALFA HORIZONT s.r.o. poskytnut úvěr v celkové výši 8.060.000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky měly být dle smlouvy o úvěru splaceny dlužníkem dne 31.7.2011. Insolvenčnímu dlužníku vznikla ze smlouvy o úvěru pohledávka, jejíž výše ke dni 16.11.2012 činila 12.127.533,26 Kč. Insolvenčním návrhem věřitele doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 2.10.2012 bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. V rámci výkonu (KSOS 14 INS 23976/2012) funkce insolvenční správkyně žalobkyně zjistila, že dne 18.10.2012 uzavřel insolvenční dlužník, jakožto postupitel, s žalovaným, jakožto postupníkem, smlouvu o postoupení pohledávek. Za postupitele jednal likvidátor Ing. Petr Knap, a to v době, kdy již bylo zahájeno insolvenční řízení dlužníka. Předmětem postoupení byla výše uvedená pohledávka za společností ALFA HORIZONT s.r.o. ze smlouvy o úvěru č. 0085600224 včetně příslušenství. Dle smlouvy mělo k postoupení pohledávky dojít v okamžiku připsání úplaty na účet postupitele, která byla sjednána ve výši 3.500.000 Kč a byla splatná 15.11.2012. V případě, že postupník nezaplatí úplatu za pohledávku v termínu nejpozději 15.11.2012, bylo sjednáno, že k postoupení pohledávek nedojde. K připsání úplaty na účet postupitele došlo až 16.11.2012, o jeden den později a k postoupení pohledávky tak dle smlouvy nemělo dojít. Obě smluvní strany se však dále chovaly tak, jako by k postoupení pohledávky platně došlo. Postoupení pohledávky ze dne 18.10.2012 je dle žalobkyně neúčinným právním úkonem dle § 111 IZ naplňující znaky právního úkonu bez přiměřeného protiplnění dle § 240 IZ. -Na výzvu soudu se žalovaný podáním doručeným krajskému soudu dne 27.4.2015 k žalobě vyjádřil tak, že žalobu považuje za nedůvodnou, nárok neuznává ani v části. Mimo jiné uvedl, že po nabytí pohledávky zjistil, že byla v mnohem horším stavu, než mu bylo prezentováno, a nakonec byl rád, že na ni našel kupce a neutrpěl velkou finanční ztrátu. Pohledávku převedl na firmu STEELCUT servis s.r.o., identifikační číslo osoby: 29454999. -Poté, co soud nařídil na den 10.3.2016 ve věci jednání, zjistil, že žalovaný dne 25.5.2015 zemřel. -Řízení o pozůstalosti po zůstaviteli Petru anonymizovano , zemřelém dne 25.5.2016 bez zanechání pořízení pro případ smrti, za účasti vypravovatelky pohřbu, pozůstalé manželky Mgr. Dagmar anonymizovano , bylo usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2016, č.j. 99D 1816/2015-172 zastaveno a majetek nepatrné hodnoty zanechaný zemřelým, tj. motocykl značky Suzuki GSX-R1000 WVBZ, registrační značky 2Z2227, osobní automobil značky Škoda Octavia, reg. zn. OVZ 3337, osobní automobil značky VAZ 2103, reg. zn. OVZ 3337, mobilní telefon značky Samsung, modem značky Huawei, mobilní telefon značky Samsung SGH-X830, vše dle prohlášení pozůstalé manželky bez hodnoty, hotovost ve výši 6.084 Kč deponovaná na účtu Okresního soudu v Ostravě, hotovost ve výši 14 EUR, 140 cenných papírů Harvard Capital and Consulting Invest spol. s r.o., neobchodovatelné v nulové hodnotě, práva a povinnosti vyplývající z běžného účtu na jméno zůstavitele včetně zůstatku a úroku ke dni úmrtí zůstavitele ve výši 24.236,42 Kč, vydal pozůstalé manželce Mgr. Dagmar anonymizovano , která se postarala o pohřeb.

Na tomto skutkovém základě soud vydal napadené rozhodnutí.

Z protokolu o předběžném šetření sepsaném dne 17.2.2016 v notářské kanceláři notářky v Ostravě JUDr. Ivety Sladčíkové, sp.zn. 99D 1816/2015, Nd 229/2015, odvolací soud zjistil, že pozůstalá manželka Mgr. Dagmar anonymizovano po poučení dle § 708 a násl. občanského zákoníku prohlásila, že společné jmění (KSOS 14 INS 23976/2012) manželů zůstavitele a pozůstalé manželky k datu úmrtí netrvalo. Za trvání manželství dne 16.12.2009 bylo notářskými zápisy zúženo společné jmění manželů dle § 143a občanského zákoníku. Potomkem zemřelého v první třídě dědiců je dcera Mgr. Dagmar anonymizovano , anonymizovano . Pozůstalý žil sám od roku 2009, s manželkou žili odděleně. Zemřelý nezanechal listinu o právním jednání pro případ smrti. Náklady pohřbu hradila pozůstalá manželka částkou 20.750 Kč. Byl zjištěn dluh zůstavitele ve výši 664 Kč za komunální odpad. Pozůstalá manželka souhlasila, aby v případě, že řízení o pozůstalosti bude zastaveno podle § 154 z.ř.s., jí byl vydán majetek bez hodnoty.

Podle § 237 odst. 1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů mají osoby, v jejichž prospěch byl neúčinný právní úkon učiněn nebo které z něho měly prospěch.

Podle odst. 2 dědici nebo právní nástupci osob uvedených v odstavci 1, na které přešlo dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů, mají povinnost vydat je do majetkové podstaty, a) jestliže jim v době, kdy toto plnění nabyli, musely být známy okolnosti, které odůvodňují právo dovolávat se neúčinnosti vůči osobám uvedeným v odstavci 1, nebo b) jde-li o osoby, které tvoří s dlužníkem koncern, anebo o osoby dlužníku blízké.

Podle § 1475 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.

Podle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních (dále z.ř.s.) zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby.

Odvolací soud konstatuje, že závěr soudu prvního stupně, že žalovaný nemá v daném řízení procesního nástupce, je vzhledem ke shora uvedenému skutkovému stavu předčasný. Soud prvního stupně se nezabýval tvrzením žalovaného uvedeném ve vyjádření ze dne 27.4.2015, že pohledávku, která na něj byla tvrzeným neúčinným právním úkonem převedena, převedl na firmu STEELCUT servis s.r.o., identifikační číslo osoby: 294 54 999. Je-li tomu tak, pak je tato společnost právním nástupcem žalovaného podle ustanovení § 237 odst. 2 IZ. Různé procesní důsledky pro pasivní věcnou legitimaci žalovaného však bude mít, zda k případnému postoupení pohledávky na tohoto právního nástupce žalovaného došlo před podáním žaloby, či po podání žaloby. Soud prvního stupně proto poučí žalobkyni, že v průběhu řízení vyšlo najevo, že žalovaný postoupil předmětnou pohledávku na společnost (KSOS 14 INS 23976/2012) STEELCUT servis s.r.o., identifikační číslo osoby: 29454999 a bude na žalobkyni, zda po vlastním šetření učiní návrh v souladu s ustanovením § 107a o.s.ř.

Pokud tvrzení o postoupení pohledávky nebude prokázáno, přesto je předčasný závěr, že žalovaný zemřel bez procesních nástupců. K otázce procesního nástupnictví v případě úmrtí žalovaného se Nejvyšší soud ČR opakovaně vyjádřil v rozhodnutích, která jsou částečně použitelná i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a jeho úpravy řízení o pozůstalosti., jakož i úpravy dědického řízení dle zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízení soudních (dále z.ř.s.)

Nejvyšší soudu ČR v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 220/2009, formuloval a odůvodnil závěr, že usnesení o tom, s kým bude v řízení pokračováno na místě zemřelé fyzické osoby jako s dědicem (§ 107 odst. 1 o.s.ř.), soud přijímá s výhradou změny poměrů. Soud proto znovu rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračováno (a změní v tomto směru své předchozí usnesení), vždy, jakmile se po vydání usnesení změní okolnosti rozhodné pro závěr o dědickém právu, popř. o tom, komu jako dědici svědčí právo nebo povinnost, o něž v řízení jde. Neodpovídá-li dědic za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem vůbec, protože zůstavitel nezanechal majetek nebo protože zůstavitel zanechal majetek nepatrné hodnoty, který byl v řízení o dědictví vydán tomu, kdo se postaral o pohřeb (a jsou-li tedy splněny předpoklady pro zastavení řízení o dědictví podle ustanovení § 175h odst. 1 a 2 o.s.ř.), nemá zůstavitel procesního nástupce, s nímž by bylo možné v řízení pokračovat. I když předmětem řízení je dluh, který-obecně vzato-přechází na dědice, povaha věci v takovém případě neumožňuje pokračovat v takovém řízení; soud proto řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaví. V případě, že dědic odpovídá za dluhy zůstavitele a za přiměřené náklady spojené s pohřbem jen omezeně, neboť zůstavitel sice zanechal majetek, avšak pasiva dědictví přesahují cenu nabytého dědictví, je nepochybné, že některé pohledávky zůstavitelových věřitelů, popř. část těchto pohledávek, zůstanou neuhrazeny. V rozsahu neuspokojované části pohledávky nemá zůstavitel procesního nástupce, povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení o celé pohledávce a soud proto podle ustanovení § 107 odst. 5 věty první o.s.ř. zastaví řízení v takovém rozsahu, v jakém dědic za dluh neodpovídá. Dále Nejvyšší soud učinil závěr, že věřitelé zůstavitele nejsou (s výjimkou případu, kdy by byla v dohodě o vypořádání dědictví také vypořádávána pohledávka věřitele a kdy by byl vyžadován souhlas věřitele s touto dohodou) vázáni výroky usnesení o dědictví (a jiných usnesení vydaných v řízení o dědictví) o tom, jaký majetek patří do dědictví, jaká je cena tohoto majetku nebo jaké dluhy zůstavitel zanechal. Z výsledků dědického řízení vychází soud v jiném řízení při posuzování odpovědnosti dědiců za zůstavitelovy dluhy jen tehdy, nebude-li jeho účastníky tvrzeno a prokázáno něco jiného.

Z uvedeného rozhodnutí je pro účely daného řízení významný závěr, že žalobkyně není vázána rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2016, č.j. 99D 1816/2015-172, jímž bylo zastaveno dědické řízení po žalovaném a majetek nepatrné hodnoty zanechaný zemřelým byl vydán vypravitelce pohřbu. Žalobkyně (KSOS 14 INS 23976/2012) proto může požádat, aby bylo zahájeno řízení o dodatečném projednání dědictví, jehož hodnota byla při rozhodnutí podle § 154 z.ř.s. podhodnocena, případně z toho důvodu, že předmětem dědictví nebyla postoupená pohledávka na žalovaného, která je předmětem tohoto sporu (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 20 Cdo 1464/2010, dle něhož zastaví-li soud pravomocným usnesením řízení o dědictví podle ustanovení § 175h o. s. ř., není tím pro účely jiného řízení ještě závazně stanoveno, že povinný nezanechal majetek nebo že zanechal majetek jen nepatrné hodnoty. Oprávněný totiž není účastníkem řízení o dědictví a usnesení o zastavení dědického řízení podle ustanovení § 175h o. s. ř. není pro něj závazné), pokud tato pohledávka nebyla postoupena na společnost STEELCUT servis s.r.o. a to z důvodů výše uvedených.

V rámci takového návrhu se bude řešit hodnota majetku, který byl prohlášen za nepatrný (ustálená rozhodovací praxe se shodla na hodnotě majetku cca do 30.000 Kč) a přesahuje-li hodnota majetku vydaná vypravitelce pohřbu hranici pro nepatrný majetek, pak soud přistoupí k meritornímu projednání pozůstalosti, v rámci níž je povinen vyrozumět osoby, jimž svědčí dědické právo a tyto osoby se vyjádří, zda dědictví odmítají či nikoliv. Teprve v tomto řízení bude postaveno najisto, zda má žalovaný dědice a v případě zamítnutí návrhu na dodatečné projednání dědictví bude postaveno najisto, že žalovaný zemřel bez dědiců a pro dané řízení bude postaveno najisto, že žalovaný zemřel bez procesních nástupců (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013, dle něhož dědickým právem se soud nezabývá ani tehdy, zamítá-li návrh na dodatečné provedení řízení o dědictví, popřípadě zastaví-li řízení o dodatečném projednání zůstavitelova majetku, jestliže bylo zastaveno již původní řízení o dědictví podle ustanovení § 175h odst. 1 nebo odst. 2 o.s.ř., popřípadě zastavuje-li řízení o dědictví podle ustanovení § 175h odst. 2 o.s.ř. proto, že zůstavitel zanechal majetek (zjištěný v původním řízení a dodatečně objevený ) celkově jen nepatrné hodnoty).

Shora uvedené závěry mají oporu v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3326/2013, v němž formuloval a odůvodnil závěr, že dědicem zůstavitele se rozumí ten, komu soud v usnesení o potvrdil nabytí dědictví jako jedinému dědici nebo nabytí dědictví podle dědických podílů, popřípadě kdo byl (jako dědic) účastníkem soudem schválené dohody o vypořádání dědictví. V případě, že řízení o dědictví dosud nebylo skončeno, pokládá se za zůstavitelova dědice ten, komu svědčí některý z důvodů dědění, kdo byl soudem v řízení o dědictví vyrozuměn o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl. Výroky usnesení soudu vydané v řízení o dědictví, které se týkají dědického práva (stanoví, kdo je zůstavitelovým dědicem), jsou závazné pro každého (srov. například právní názor uvedený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.1.2006 sp. zn. 30 Cdo 2953/2004 nebo v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26.8.2008 sp. zn. 21 Cdo 1240/2007, který byl uveřejněn pod č. 7 v časopise Soudní judikatura, roč. 2009) a otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném než dědickém řízení, a to ani jako otázka předběžná. (KSOS 14 INS 23976/2012) Neoprávněná je proto odvolací námitka žalobkyně, že minimálně manželka žalovaného je dědicem po žalovaném, neboť podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4311/2014 jedním z předpokladů vydání usnesení, jímž soud zastavuje řízení o dědictví proto, že zůstavitel nezanechal vůbec žádný majetek, nebo proto, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, který se vydává tomu, kdo se postaral o pohřeb, je skutečnost, že v řízení o dědictví nevyšel najevo žádný majetek, o němž by bylo sporné, zda ke dni smrti zůstavitele patřil zůstaviteli. Zastaví-li soud řízení o dědictví proto, že zůstavitel nezanechal žádný majetek, nebo proto, že zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, který se vydává tomu, kdo se postaral o pohřeb, nezkoumá (respektive nemusí zpravidla zkoumat) při svém rozhodování, komu svědčí dědické právo po zůstaviteli. Účastníkem řízení o dědictví je proto pouze ten, kdo se postaral o zůstavitelův pohřeb. Vypravitel pohřbu nabývá zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty nikoli z titulu dědění, ale na základě rozhodnutí soudu jako státního orgánu (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.10.2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 4, ročník 2005).

Protože se soud prvního stupně nedostatečně zabýval okolností, zda žalovaný zemřel bez procesních nástupců, zatížil tím řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Proto odvolací soud zrušil napadené rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.)

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 27. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu