11 VSOL 10/2015-57
22 ICm 3391/2012 11 VSOL 10/2015-57 (KSOS 22 INS 9615/2012)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobce MIDESTA, s.r.o., se sídlem Brno, Čechyňská 419/14a, PSČ 602 00, IČ: 27685098, proti žalovanému BP Integralis Limited, se sídlem Kypr, Nikósia, Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, PC 1097, reg. č. 255048, zastoupenému Mgr. Ivo Siegelem, advokátem se sídlem Praha 1, Školská 38, PSČ 110 00, o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Bělá pod Pradědem-Domašov 237, PSČ 790 85, IČ 70026882, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 22 INS 9615/2012, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8.9.2014, č.j. 22 ICm 3391/2012-35,

tak to:

Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a III. zrušuje a věc se v tomto rozsahu v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem Nakládalem dle smlouvy o půjčce č. 1F 100832/2009 ze dne 14.7.2009: a) z pohledávky č. 1 část pohledávky ve výši 41.904,01 Kč jistina a část pohledávky ve výši 3.452,55 Kč úrok z prodlení, b) z pohledávky č. 2 část pohledávky ve výši 209.274,83 Kč jistina a část pohledávky (KSOS 22 INS 9615/2012) ve výši 19.806,02 Kč úrok z prodlení, c) pohledávku č. 3 ve výši 141.412,50 Kč z titulu smluvní pokuty, d) pohledávku č. 4 ve výši 10.000 Kč z titulu smluvní pokuty, e) pohledávku č. 5 ve výši 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty (výrok I.), žalobu, aby soud určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Petrem Nakládalem dle smlouvy o půjčce č. 1F 100832/2009 ze dne 14.7.2009 z pohledávky č. 1 část pohledávky ve výši 577,50 Kč jistina a část pohledávky ve výši 4.849,41 Kč úrok z prodlení, zamítl (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 5.000 Kč (výrok III.).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 9615/2012 nezajištěnou, nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 544.821,03 Kč sestávající z pěti pohledávek. Pohledávka č. 1 sestává z jistiny ve výši 100.000 Kč a z úroku z prodlení ve výši 9.278,77 Kč z titulu smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009. Pohledávka č. 2 sestává z jistiny ve výši 214.250 Kč a ze zákonného úroku z prodlení ve výši 19.879,76 Kč a představuje smluvní úroky v kapitalizované výši dle článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčce. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši 141.412,50 Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s vrácením celé zesplatněné půjčky. Pohledávka č. 4 byla přihlášena ve výši 10.000 Kč z titulu smluvní pokuty za neoznámení podání insolvenčního návrhu ve sjednaném termínu. Pohledávka č. 5 byla přihlášena ve výši 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty za nutnost domáhat se svého práva v rozhodčím řízení dle článku VII. odst. 6 smlouvy o půjčce. Dne 18.9.2012 se konalo přezkumné jednání a pohledávka žalovaného byla zjištěna ve výši 63.544,21 Kč, insolvenčním správcem byla popřena částka 481.276,82 Kč. Dlužník pohledávku v celé výši uznal. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění, že dne 14.7.2009 byla uzavřena mezi dlužníky Marií Nakládalovou a Petrem Nakládalem a právním předchůdcem žalovaného jako věřitelem smlouva o půjčce č. 1F100832/2009, na základě níž se věřitel zavázal poskytnout dlužníkům půjčku ve výši 100.000 Kč a dlužníci se zavázali půjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1.490 Kč od 28.8.2009 do 28.7.2009. Ve smlouvě byla sjednána možnost požadovat zaplacení celé nesplacené částky půjčky najednou včetně dosud nesplacených úroků a dalšího nezaplaceného příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele včetně úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele vzniklých v souvislosti s půjčkou. Úrok byl sjednán ve výši 1,41 % měsíčně a ve smlouvě byly sjednány smluvní pokuty pro případ porušení povinností dlužníkem. Podáním ze dne 5.9.2012 dlužník sdělil právnímu předchůdci žalovaného, že smlouva o půjčce neobsahuje všechny náležitosti předpokládané zákonem č. 321/2001 Sb., a proto dochází k úročení půjčky ve výši diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy uveřejněné pro příslušné období ČNB. Dlužník na úhradu půjčky zaplatil 43.350 Kč. Soud prvního stupně uvedl, že právní předchůdce žalovaného uzavřel s dlužníkem smlouvu jako podnikatel při své podnikatelské činnosti, a proto se jedná o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 321/2001 Sb. Smlouva o půjčce nesplňuje náležitosti stanovené v ust. § 4 odst. 1, písm. b), písm. e), písm. g) a písm. h) shora citovaného zákona, a proto se spotřebitelský úvěr pokládá za úročený ve výši (KSOS 22 INS 9615/2012) diskontní sazby platné v době uzavření smlouvy, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, uveřejněné pro příslušné období ČNB a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr se stávají neplatnými, to vše s účinností ode dne, kdy spotřebitel tuto skutečnost uplatnil u věřitele. K takovému uplatnění ze strany dlužníků došlo podáním ze dne 5.9.2012. Proto je půjčka úročena úrokem ve výši 0,5 % ročně (§ 6 zákona č. 321/2001 Sb.). Úrok z půjčky ve výši 0,5 % ročně z částky 100.000 Kč od 14.7.2009 do 9.4.2011 činí 1.445,99 Kč. Z uhrazené částky 43.350 Kč tedy byla na jistinu použita částka 41.904,01 Kč a tato částka na jistině byla správně popřena. Proto byla žaloba co do částky 577,50 Kč zamítnuta. Věřiteli náleží úrok z prodlení celkem ve výši 5.826,22 Kč, a proto byla žaloba zamítnuta i co do částky 4.849,41 Kč. Pokud se týká pohledávky č. 2-úroku z půjčky, věřitel má v případě zesplatnění půjčky nárok dle článku III. odst. 8 smlouvy o půjčce na úhradu veškerých dosud nesplacených nároků, tedy i v budoucnu vzniklých úroků. Dlužník uhradil část úroků z půjčky za období od 14.7.2009 do 9.4.2011 a žalovaný má dále nárok na úhradu úroků z půjčky ve výši 0,5 % ročně z částky 57.518,49 Kč od 10.4.2011 do 28.7.2029, což činí 4.975,17 Kč. Dle ustanovení § 170a zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze v insolvenčním řízení uspokojit žádným způsobem úroky z pohledávek přihlášených věřitelů vzniklých před rozhodnutím o úpadku, pokud přirostly až v době po tomto rozhodnutí. Příslušenství pohledávky uplatněné pod bodem 2.1 přihlášky je tudíž po právu pouze co do zákonného úroku z prodlení z částky 4.975,17 Kč (úrok z půjčky) od 10.4.2011 do 18.6.2012, což činí 73,74 Kč a pohledávka byla správně popřena co do výše 19.806,02 Kč. Pohledávky č. 3 až č. 5 uplatněné z titulu smluvních pokut soud prvního stupně shledal nedůvodné z důvodu jejich neplatnosti.

Proti výrokům I. a III. rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaný namítal, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně toliko konstatoval, že smlouva o půjčce neobsahuje stanovené náležitosti dle příslušných zákonných ustanovení, aniž by však příslušná ustanovení popsal a jejich obsah a smysl konkrétně a přímo konfrontoval s ustanoveními smlouvy o půjčce, která navíc požadavkům ustanovení § 4 zákona č. 321/1991 Sb. vyhovuje. Žalovaný soudu prvního stupně předložil dostatečnou argumentaci týkající se uplatněných nároků na smluvní pokuty, soud prvního stupně se však zcela opominul touto argumentací zabývat a nijak se s ní nevypořádal. Žalovaný se v odvolání dále podrobně vyjádřil k jednotlivým posuzovaným nárokům ze smlouvy o půjčce a vyjádřil názor, že sdělení dlužníka Petra anonymizovano nesplňuje požadavky kladené na určitost obsahu úkonu, neboť neuvádí, které konkrétní náležitosti ve smlouvě o půjčce chybějí a odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.2.2004, sp.zn. 30 Cdo 437/2003. Žalovaný nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, že dílčí pohledávka č. 2 je v rozporu s ustanovením § 170, písm. a) IZ a poukázal na ustanovení článku III. odst. 8 smlouvy o půjčce, v němž byla sjednána možnost požadovat okamžité splacení celé půjčky, na ujednání (KSOS 22 INS 9615/2012) o kapitalizaci úroků z půjčky do jistiny půjčky dle článku IV. odst. 2 smlouvy o půjčce a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.3.2004, sp.zn. 35 Odo 101/2002 a ze dne 22.7.2010, sp.zn. 33 Odo 2041/2008. Žalovaný vyslovil názor, že insolvenční řízení či úpadek představují nepříznivý jev na straně dlužníka, a proto by měl mít tento jev co nejméně poškozující dopad do práv věřitele, a proto by veškerá zákonná ustanovení měla být vykládána z hlediska redukce práv věřitele spíše restriktivně než extensivně. Uvedené platí i pro ustanovení § 170 IZ a poukázal na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11.3.2014, č.j. 104 VSPH 29/2014-87. Dílčí pohledávka č. 2 nemá povahu úroku, nýbrž má povahu části jistiny půjčky, do které byly úroky z půjčky podle příslušného smluvního ujednání a v souladu s výše citovanou judikaturou kapitalizovány. Žalovaný nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že jednotlivé smluvní pokuty jsou neplatné a podrobně se k jednotlivým nárokům uplatněným z titulu smluvních pokut vyjádřil. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, případně aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se k odvolání nevyjádřil.

Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle čl. II.-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, to je ve výroku I. a v závislém výroku III. o nákladech řízení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 13.9.2012 doručením žalobcova popření pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení sp.zn. KSOS 22 INS 9615/2012 soudu. Žalobce popřel pohledávku č. 1) co do výše tak, že skutečná výše jistiny činí 57.481,51 Kč (KSOS 22 INS 9615/2012) a skutečná výše úroku z prodlení činí 976,81 Kč, pohledávku č. 2 co do výše tak, že skutečná výše jistiny činí 4.975,17 Kč a skutečná výše úroku z prodlení činí 73,74 Kč, pohledávku č. 3 co do pravosti i výše, s tím, že v případě pravosti pohledávky její výše činí 5.173,33 Kč, pohledávku č. 4 co do pravosti, pohledávku č. 5 co do pravosti a své popření podrobně zdůvodnil. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním doručeným soudu dne 19.6.2014, jímž navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a vyjádřil se k jednotlivým popíraným nárokům. Podáním doručeným soudu dne 11.7.2014 žalobce sdělil, že souhlasí se závěry rozsudku soudu prvního stupně ze dne 9.9.2013, č.j. 22 ICm 3064/2012-53, jímž soud zamítl žalobu žalovaného o určení pravosti a výše totožné pohledávky, podanou proti insolvenční správkyni a dlužníkovi. Na tomto základě soud prvního stupně ve věci rozhodl bez jednání postupem dle ust. § 115a o.s.ř. napadeným rozsudkem.

Ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 22 INS 9615/2012 se podává, že v této insolvenční věci dlužníka Petra anonymizovano se konalo u soudu prvního stupně dne 18.9.2012 přezkumné jednání, u něhož byla pohledávka přihlášeného věřitele BP Integralis Limited-žalovaného-popřena žalobcem a insolvenční správkyní. Insolvenční správkyně uznala pohledávku tohoto věřitele takto: pohledávku a) v rozsahu částky 58.095,99 Kč jako jistinu z půjčky ze smlouvy o půjčce ze dne 14.7.2009, č. 1F 100832/2009 a v rozsahu částky 5.826,22 Kč představující zákonný úrok z prodlení a částečně uznala pohledávku b) v rozsahu částky 4.975,17 Kč a v rozsahu částky 73,74 Kč představující zákonné úroky z prodlení. Přihlášený věřitel BP Integralis Limited podal proti insolvenční správkyni jako žalované 1) a proti dlužníku Petru Nakládalovi jako žalovanému 2) žalobu o určení pravosti a výše pohledávky. Věc je vedena u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp.zn. 22 ICm 3064/2012. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, ve věci rozhodl rozsudkem ze dne 9.9.2013, č.j. 22 ICm 3064/2012-53, tak, že žalobu, aby soud určil, že žalobce má za dlužníkem Petrem Nakládalem pohledávku ve výši 100.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.278,77 Kč z titulu nároku na vrácení jistiny půjčky dle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, b) pohledávku ve výši 214.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19.879,76 Kč z titulu kapitalizovaných úroků podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, c) pohledávku v celkové výši 141.412,50 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, d) pohledávku v celkové výši 10.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, e) pohledávku v celkové výši 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky (výroky II. a III.). K odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal Vrchní soud v Olomouci a rozsudkem ze dne 15.7.2014, č.j. 13 VSOL 34/2014-90, rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu k žalovanému 2) ve výroku I. a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně potvrdil (výrok I.), ve vztahu k žalované 1) rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Petrem Nakládalem e) pohledávku ve výši 50.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 (KSOS 22 INS 9615/2012) ze dne 14.7.2009, potvrdil (výrok II.), ve vztahu k žalované 1) rozsudek soudu prvního stupně v té části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Petrem Nakládalem d) pohledávku v celkové výši 10.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, změnil tak, že určil, že žalobce má za dlužníkem Petrem Nakládalem d) pohledávku v celkové výši 10.000 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009 (výrok III.), ve vztahu k žalované 1) rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I., v níž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce má za dlužníkem Petrem Nakládalem a) pohledávku ve výši 100.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9.278,77 Kč z titulu nároku na vrácení jistiny půjčky podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, b) pohledávku ve výši 214.250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 19.879,76 Kč z titulu kapitalizovaných úroků podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009 a c) pohledávku v celkové výši 141.412,50 Kč z titulu smluvní pokuty podle smlouvy o půjčce č. 1F100832/2009 ze dne 14.7.2009, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok IV.).

Podle ustanovení § 192 odst. 1 IZ, pravost, výše a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé; popření pohledávky lze vzít zpět.

Podle ustanovení § 198 IZ, věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření (odstavec 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odstavec 2).

Podle ustanovení § 200 IZ, věřitel je oprávněn písemně popřít pohledávku jiného věřitele. Popření pohledávky musí mít stejné náležitosti jako žaloba podle občanského soudního řádu a musí z něj být patrno, zda se popírá pravost, výše nebo pořadí pohledávky. Popření pohledávky lze učinit pouze na formuláři, jehož náležitosti stanoví prováděcí právní předpis. Podobu formuláře zveřejní ministerstvo způsobem umožňujícím dálkový přístup; tato služba nesmí být zpoplatněna (odstavec 1). Jestliže insolvenční soud popření pohledávky neodmítne, považuje se podání, jímž přihlášený věřitel popřel pohledávku, od rozhodnutí o způsobu řešení úpadku, nejdříve však po uplynutí 10 dnů od skončení přezkumného jednání, (KSOS 22 INS 9615/2012) za žalobu, kterou tento věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (odstavec 5).

Podle ustanovení § 201 IZ, pohledávka je zjištěna a) jestliže ji nepopřel insolvenční správce ani žádný z přihlášených věřitelů, b) jestliže ji nepopřel insolvenční správce a insolvenční soud odmítl její popření přihlášeným věřitelem, c) jestliže insolvenční správce nebo přihlášený věřitel, který ji popřel, vezme své popření zpět, nebo d) rozhodnutím insolvenčního soudu ve sporu o její pravost, výši nebo pořadí (odstavec 1). Rozhodnutí insolvenčního soudu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávek jsou účinná vůči všem procesním subjektům (odstavec 4).

Odvolací soud především uzavírá, že považuje za nedůvodnou námitku žalobce, že rozsudek soudu prvního stupně je přezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Dle názoru odvolacího soudu napadený rozsudek odpovídá kritériím stanoveným na odůvodnění rozsudku v ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. a je přezkoumatelný.

Soud prvního stupně však při posuzování dané právní věci nepřihlédl ke zcela zásadní skutečnosti podstatné pro posouzení dané právní věci, tj. ke skutečnosti, že pohledávku žalovaného přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 22 INS 9615/2012 popřel nejen žalobce jako přihlášený věřitel, nýbrž i insolvenční správkyně. Ačkoliv soud prvního stupně toto skutkové zjištění ze seznamu přihlášených pohledávek v rozsudku učinil, žádným způsobem tuto skutečnost nehodnotil, blíže se jí nezabýval a v tomto směru neprovedl žádné další dokazování.

Z insolvenčního spisu Krajského soudu v Ostravě sp.zn. KSOS 22 INS 9615/2012 přitom vyplývá, že přihlášený věřitel BP Integralis Limited vedl u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, spor o určení pravosti a výše totožné pohledávky, jež je předmětem posuzované věci a o této žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 9.9.2013, č.j. 22 ICm 3064/2012-53, který byl na základě odvolání žalobce přezkoumán Vrchním soudem v Olomouci, jež o odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 15.7.2014, č.j. 13 VSOL 34/2014-90. Výsledek výše uvedeného řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp.zn. 22 ICm 3064/2012, má přitom zásadní význam pro posouzení dané právní věci, neboť dle ust. § 201 odst. 4 IZ rozhodnutí insolvenčního soudu ve sporu o pravosti, výši nebo pořadí pohledávky jsou účinná vůči všem procesním subjektům. Jinak řečeno, je-li rozhodnuto o žalobě přihlášeného věřitele o určení pravosti a výše jeho nevykonatelné pohledávky a věřitel je v tomto řízení neúspěšný, jeho pohledávka není zjištěna a pro druhé řízení ztratí legitimaci, tj. pohledávka pro insolvenční řízení již neexistuje. Naopak, bude-li přihlášený věřitel v řízení o své žalobě o určení pravosti a výše pohledávky úspěšný (pohledávku si ubrání), nepredikuje tento výsledek automaticky výsledek druhého sporu o její pravost a výši k žalobě popírajícího věřitele a v druhém incidenčním sporu může dojít k jejímu popření. Ještě jinak řečeno, je-li přihlášený věřitel, jehož pohledávka byla popřena, v řízení o určení pravosti a její výše úspěšný, neztrácí aktivní legitimaci pro druhé řízení o určení (KSOS 22 INS 9615/2012) pravosti a výše téže pohledávky. Naopak, pokud je jednou popření úspěšné, ve druhém sporu už nemůže ke zjištění pohledávky dojít.

Soud prvního stupně tudíž pochybil jednak tím, že obě řízení vedená u něj o téže pohledávce nespojil a neprojednal v jediném řízení a následně pochybil tím, že v posuzované věci nepřihlédl k výsledku již dříve skončeného řízení o téže pohledávce, vedeného u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp.zn. 22 ICm 3064/2012 a nehodnotil jeho důsledky pro posuzované řízení. Tím soud prvního stupně zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava.

Odvolací soud proto rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. v napadených výrocích I. a III. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Olomouc 30. června 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu

v.z. Mgr. Diana Vebrová v.r. pověřený člen senátu

z důvodu nepřítomnosti předsedkyně senátu podepsáno zastupujícím členem senátu dle § 158 odst. 1 o.s.ř.