11 VSOL 1/2013-104
37(39) ICm 145/2011 11 VSOL 1/2013-104 (KSBR 37 INS 398/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobkyně JUDr. Miloslavy Horské, se sídlem Brno-Vinohrady, Velkopavlovická 25, PSČ 628 00, insolvenční správkyně dlužníka Oděvní podnik, a.s., se sídlem Prostějov, Za Drahou 4239/2, PSČ 797 04, IČ: 25532774, proti žalovanému Česká spořitelna, a.s., se sídlem Praha 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, IČ: 45244782, zastoupenému JUDr. Tomášem Richterem, LL.M., Ph.D., se sídlem Praha 1, Jungmannova 24, PSČ 110 00, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobkyně Bourke Trust a.s., se sídlem Praha 1, Opletalova 1337, PSČ 110 00, IČ: 27404501, zastoupeného Mgr. Tomášem Troupem, LL.M., advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 316/12, PSČ 120 00 a za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem Brno, Mozartova 3, PSČ 601 52, o určení neúčinnosti právního úkonu a o vydání původního dlužníkova plnění do majetkové podstaty, o odvolání vedlejšího účastníka na straně žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.11.2012, č.j. 37(39) ICm 145/2011-35,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně dle ustanovení § 93 o.s.ř. nepřipustil vstup společnosti PYRGHOS LEFKOS, a.s., (KSBR 37 INS 398/2010) IČ 27404501, nyní Bourke Trust a.s.-výrok I. a společnosti Lignolet, s.r.o.-výrok II. jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně .

Soud prvního stupně výrok I. usnesení odůvodnil tím, že rozhodnutím v tomto řízení se právní postavení společnosti PYRGHOS LEFKOS, a.s., IČ 27404501, nyní Bourke Trust a.s. nezmění, neboť míra uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení je vždy odvislá od rozsahu majetkové podstaty dlužníka, zatímco právo přihlášeného věřitele na uspokojení pohledávky v insolvenčním řízení se zakládá zjištěním přihlášené pohledávky v rámci přezkumného jednání. Soud prvního stupně vyslovil názor, že pouhý morální, majetkový nebo jiný neprávní zájem na výsledku řízení nepostačuje. Soud prvního stupně konstatoval, že vedlejší účastník prohlášeními ze dne 10.7.2012 postoupil třetímu subjektu pohledávku evidovanou pod číslem přihlášky č. 28 ve výši 108.139.639,50 Kč a pohledávku evidovanou pod číslem přihlášky č. 123 ve výši 9.988,46 Kč a v současné době uplatňuje za dlužníkem toliko zjištěné pohledávky č. 28 ve výši 1.000 Kč a č. 123 ve výši 1.000 Kč a podmíněnou pohledávku č. 212 ve výši 289.442.365,03 Kč a uzavřel, že lze důvodně pochybovat i o majetkovém zájmu tohoto věřitele na výsledku sporu.

Proti výroku I. usnesení podal vedlejší účastník PYRGHOS LEFKOS, a.s., IČ 27404501, nyní Bourke Trust a.s. odvolání, jímž se domáhal jeho zrušení, případně jeho změny tak, že se jeho vedlejší účastenství připouští. Odvolatel namítal, že výrok I. usnesení je procesně nemožný, neboť dle ustanovení § 93 odst. 2 o.s.ř. může soud rozhodovat jen o přípustnosti vedlejšího účastenství, a nikoliv o vstupu vedlejšího účastníka do řízení. Dále uvedl, že se soud nevypořádal s jeho argumentací a toliko převzal argumentaci žalovaného a nadto je napadené rozhodnutí v rozporu s rozhodovací praxí soudů (v tomto směru poukázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29.10.2012, sp.zn. 11 VSOL 22/2012). Odvolatel nesouhlasil se závěrem insolvenčního soudu, že majetkový zájem nemůže být zároveň zájmem právním a argumentoval tím, že právní zájem vedlejšího účastníka je dán samotnou věřitelskou pozicí s tím, že při posuzování otázky právního zájmu na výsledku řízení nelze akcentovat pouze hledisko hmotněprávní, nýbrž je třeba posuzovat rovněž hledisko přirozenoprávního (respektive hodnotové), dále poukazoval na to, že věřitel nemůže vést řízení o vlastní odpůrčí žalobě dle § 42a občanského zákoníku a nemůže ani podat zvláštní odpůrčí žalobu v rámci insolvenčního řízení, ani odvolat členy věřitelského výboru, kteří dle jeho přesvědčení nedůvodně blokují přijetí rozhodnutí věřitelského výboru o podání odpůrčí žaloby insolvenčním správcem dle ustanovení § 239 odst. 2 IZ. Odvolatel uvedl, že věřitelé mohou mít ze vztahů s dlužníkem informace, které mohou být pro úspěch insolvenčního správce ve sporu klíčové a zdůraznil, že nelze upřednostnit rychlost řízení. Namítal, že jeho právní zájem je dán i pozicí náhradníka ve věřitelském výboru, neboť věřitelský výbor je určen k ochraně všeho, co je věřitelům společné a pokud by do sporů zahájených k odpůrčím žalobám nevstoupil a insolvenční správkyně by v těchto sporech podlehla, riskoval by odpovědnost za škodu z důvodu porušení povinnosti hájit společný zájem věřitelů. (KSBR 37 INS 398/2010) Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, tj. ve výroku I., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval odvolací jednání a dospěl k závěru, že odvolání vedlejšího účastníka není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že žalobou doručenou soudu prvního stupně 24.1.2011 se žalobkyně domáhá určení, že všechny smlouvy, jež byly uzavřeny v období od 1.1.2008 do 3.5.2010 mezi Oděvním podnikem, a.s. a žalovaným na základě rámcové smlouvy o provádění obchodů na finančních trzích, uzavřené dne 20.5.2003 mezi Oděvním podnikem, a.s. a žalovaným, nebo na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu, uzavřené dne 2.1.2007 mezi týmiž účastníky, nebo na základě jiné rámcové smlouvy obdobné povahy uzavřené mezi stejnými účastníky, jejichž obsahem bylo uzavření nového obchodu ve smyslu rámcové smlouvy o provádění obchodů na finančních trzích ze dne 20.5.2003 nebo nové transakce ve smyslu rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu uzavřené mezi Oděvním podnikem, a.s. a žalovaným ze dne 2.1.2007 nebo nového obchodu ve smyslu jiné rámcové smlouvy obdobné povahy, jsou neúčinné a dále určení, že všechny smlouvy, jež byly uzavřeny v období před 1.1.2008 mezi Oděvním podnikem, a.s. a žalovaným na základě rámcové smlouvy o provádění obchodů na finančních trzích, uzavřené dne 20.5.2003 mezi Oděvním podnikem, a.s. a žalovaným nebo na základě rámcové smlouvy o obchodování na finančním trhu, uzavřené dne 2.1.2007 mezi stejnými účastníky nebo na základě jiné rámcové smlouvy obdobné povahy uzavřené mezi týmiž účastníky, jejichž obsahem bylo uzavření nových obchodů ve smyslu rámcové smlouvy o provádění obchodů na finančních trzích ze dne 20.5.2003 nebo nových transakcí ve smyslu rámcové smlouvy o obchodování na finančních trzích ze dne 2.1.2007 nebo nových obchodů ve smyslu jiné rámcové smlouvy obdobné povahy, které byly vypořádány v době svého původně určeného data vypořádání nebo později a toto vypořádání časově náleželo do období od 1.1.2008 do 30.5.2012, jsou neúčinné. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení všech částek, které na základě smluv, jež byly prohlášeny za neúčinné (nebo neplatné) tímto rozsudkem, uhradil Oděvní podnik, a.s. žalovanému.

Podáním doručeným soudu prvního stupně 6.4.2011 oznámila společnost PYRGHOS LEFKOS, a.s., IČ 27404501, nyní Bourke Trust a.s. svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobkyně. Podáním doručeným soudu prvního stupně 4.6.2012 namítl žalovaný, že vstup vedlejšího účastníka do řízení na stranu žalobkyně je nepřípustný, neboť vedlejší účastník nemá právní zájem na výsledku (KSBR 37 INS 398/2010) řízení, nýbrž pouze zájem majetkový. Poté soud prvního stupně ve věci rozhodl napadeným usnesením.

K výzvě odvolacího soudu sdělila žalobkyně podáním doručeným odvolacímu soudu 30.1.2013, že nesouhlasí se vstupem společnosti Bourke Trust a.s. do řízení jako vedlejšího účastníka na její straně.

Podle § 93 odst. 1 o.s.ř., jako vedlejší účastník může se vedle žalobce nebo žalovaného zúčastnit řízení ten, kdo má právní zájem na jeho výsledku, pokud nejde o řízení o rozvod, neplatnost manželství nebo určení, zda tu manželství je či není.

Podle § 93 odst. 2 o.s.ř., do řízení vstoupí z vlastního podnětu nebo na výzvu některého z účastníků učiněnou prostřednictvím soudu. O přípustnosti vedlejšího účastenství soud rozhodne jen na návrh.

Smyslem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu některému z účastníků (jedné ze stran). Do řízení může třetí osoba vstoupit z vlastní iniciativy, což je případ v dané právní věci; vedlejší účastník se stává účastníkem v okamžiku, ve kterém dojde soudu sdělení, že vstupuje na straně některého z účastníků do řízení, v daném případě se tak stalo dnem 6.4.2011. Samozřejmým předpokladem vedlejšího účastenství je, že účastník souhlasí s tím, aby někdo (určitá třetí osoba) na jeho straně vystupovala jako vedlejší účastník. V daném případě tento předpoklad splněn nebyl, neboť žalobkyně podáním doručeným odvolacímu soudu dne 30.1.2013 sdělila, že se vstupem vedlejšího účastníka (společnosti Bourke Trust a.s.) do řízení na svou stranu nesouhlasí. Za této situace vedlejší účastenství společnosti Bourke Trust a.s. v řízení na straně žalobkyně nelze připustit, a proto by bylo nadbytečné přezkoumávat závěr soudu prvního stupně o nedostatku právního zájmu vedlejšího účastníka na výsledku sporu.

Rozhodnutí soudu prvního stupně je tedy věcně správné, byť z jiných důvodů, než argumentoval soud prvního stupně.

Na věcné správnosti rozhodnutí soudu prvního stupně nic nemění ani vedlejším účastníkem namítaná formulační nepřesnost výroku I. napadeného usnesení.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je (KSBR 37 INS 398/2010) dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Olomouci dne 31. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu