11 Tz 32/2011
Datum rozhodnutí: 03.05.2011
Dotčené předpisy: § 268 odst. 2 tr. ř., § 269 odst. 2 tr. ř., § 270 odst. 1 tr. ř.



11 Tz 32/2011-42
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 3. 5. 2011 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Stanislava Rizmana a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Aleše Flídra stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 309/2010, ve prospěch obviněného R. K. v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 4 T 147/2010 a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2, § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o :

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 309/2010, jakož i v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. K.

Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušuje se i rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 4 T 147/2010.

Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Bruntále s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 3. 2010, č. j. 4 T 147/2009-49, byl tehdy obžalovaný R. K. uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 odst. 1 tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Trestné činnosti se dle zjištění soudu dopustil tím, že dne 7. 12. 2009 v době kolem 16.00 hod. v H. B., okres B., po předchozím požití psychotropních látek v době, kdy se v jeho krvi nacházelo nejméně 115 mg metamfetaminu a 36 mg amfetaminu, řídil přinejmenším po ulici N. osobní automobil zn. Citroen. Za tuto trestnou činnost mu byl podle § 201 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 49 odst 1, § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 roků.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 309/2010, bylo odvolání tehdy obžalovaného R. K. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.

Dne 11. 3. 2011 podal ministr spravedlnosti u Nejvyššího soudu ČR stížnost pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1, 2 tr. ř., a to ve prospěch obviněného R. K. V odůvodnění své stížnosti pak uvádí, že pro stav vylučující způsobilost ve smyslu § 201 odst. 1 tr. zák. neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují i se zřetelem k provozované činnosti. Proto je v každém jednotlivém případě nutno zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. Z formulace je však zřejmé, že k naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu ohrožení po vlivem návykové látky nepostačuje stav, kdy se pachatel z důvodu předchozího požití návykových látek nachází ve stavu, kdy je jeho způsobilost k vykonávání příslušné činnosti pouze nepodstatně snížena. Takové jednání pachatele by mohlo naplnit pouze skutkovou podstatu přestupku. Důkazem o míře ovlivnění obviněného návykovou látkou a snížení jeho řidičských schopností mohou být např. svědecké výpovědi policistů, lékařů, spolujezdců apod. V předmětném spisovém materiálu nejsou zachyceny žádné poznatky o chování obviněného bezprostředně poté, co byl kontrolován policejní hlídkou. Ani v průběhu hlavního líčení nebyli zasahující policisté v postavení svědků dotázáni, jaké byly pohyby, řeč, nálada, soustředění, postoj a chůze obviněného. O stylu jízdy obviněného, z níž je obvykle patrná konkrétní míra ovlivnění řidiče návykovou látkou a která upoutá pozornost svědků, nebylo nic zjištěno. Z lékařského vyšetření ze dne 7. 12. 2009 se podává, že vědomí obviněného bylo otupělé, chování zdvořilé, vybavování představ pomalejší, nálada depresivní, řeč normální, reakce zornic zpomalená, chůze jistá a to i po čáře, pokus prst-nos negativní, test Romberg III negativní, abstinenční příznaky nebyly. Dále byla zjištěna přítomnost metamfetaminu a amfetaminu ve shora uvedeném množství. Ze znaleckého posudku z odvětví toxikologie se podává, že konkrétní míru ovlivnění R. K. prokázanými látkami v předmětné době nelze jednoznačně určit. Přitom je zjevné, že obviněný je na konzumaci psychotropních látek zvyklý. Právě u osoby obviněného měl soud důvodně předpokládat, že má vůči požitým návykovým látkám větší toleranci než průměrný jednotlivec a účinek na vlastní organismus dokáže také lépe předvídat. Dále podavatel stížnosti namítá, že otázka, zda-li se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím bezpečné řízení motorového vozidla neměla být kladena znalci, nýbrž je to otázka právní, kterou je povinen vyhodnotit nalézací soud. Z uvedených skutečností je zřejmé, že obviněný řídil motorové vozidlo po předchozím požití návykových látek, ohledně míry jeho ovlivnění však soud neučinil dostatečná skutková zjištění pro své rozhodnutí. Je možné uzavřít, že ze závěrů lékařského vyšetření obviněného ani ze záznamů Policie ČR nevyplývají žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že by se obviněný nacházel ve stavu vylučujícím způsobilost k bezpečnému řízení motorového vozidla. Danou problematikou se Nejvyšší soud ČR v průběhu své rozhodovací činnosti již zabýval a dospěl k závěru, že pouhé zjištění, že obviněný byl v kritické době pod vlivem návykových látek, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k řízení motorového vozidla. Zde odkazuje ministr spravedlnosti na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 6 Tdo 252/2010, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 4 Tz 62/2010. Okresní soud v Bruntále tedy nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, jaký je nezbytný pro řádné rozhodnutí. Odvolací soud pak popsanou právní vadu nezhojil. Na základě shora uvedených skutečností ministr spravedlnosti navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 275 odst. 4 tr. ř. přerušil výkon trestu uloženého obviněnému R. K. citovaným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ve spojení s citovaným usnesením Krajského soudu v Ostravě, dále pak podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, č. j. 6 To 309/2010-68, byl v neprospěch obviněného R. K. porušen zákon v ustanovení § 256 tr. ř., v předcházejícím řízení též v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, odst. 6 tr. ř. k § 201 odst. 1 tr. zák., podle § 269 odst. 2 tr. ř. nechť Nejvyšší soud České republiky napadené usnesení zruší a zruší i předcházející rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 3. 2010, č. j. 4 T 147/2009-45, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále nechť Nejvyšší soud České republiky postupuje podle § 270 odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

Podle ustanovení § 201 odst. 1 tr. zák., za současné právní úpravy pak podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, se trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky dopustí ten, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Pro stav vylučující způsobilost neexistuje žádná konkrétní definice, neboť různé návykové látky působí na člověka odlišně a rozdílně ho ovlivňují i se zřetelem k provozované činnosti, proto je v každém jednotlivém případě nutno zkoumat, jakou měrou byla požitou návykovou látkou ovlivněna schopnost vykonávat pachatelem provozovanou činnost. Z formulace je však zřejmé, že k naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky nepostačuje pokud se pachatel z důvodu předchozího požití návykových látek nachází ve stavu, kdy je jeho způsobilost k vykonávání příslušné činnosti pouze nepodstatně snížena. Takové jednání pachatele by mohlo naplnit pouze skutkovou podstatu přestupku.

Zaměstnáním nebo jinou činností ve smyslu § 274 odst. 1 tr. zákoníku se rozumí takové zaměstnání nebo činnost, jejíž bezpečný výkon vyžaduje soustředěnou pozornost a schopnost správně vnímat a pohotově reagovat na vznikající situaci, přičemž i menší oslabení těchto schopností vlivem návykové látky vyvolává možnost ohrožení chráněných zájmů určitého rozsahu a intenzity (ohrožení života nebo zdraví lidí, tj. více osob, nebo možnost vzniku značné škody na majetku). Za typickou činnost v tomto smyslu se považuje řízení motorového vozidla, které vyžaduje schopnost soustředění, správných a včasných vjemů a pohotových reakcí na situaci vznikající v dopravním provozu. Řízení motorového vozidla řidičem, který požil určité množství návykové látky, je nutno považovat za činnost ve smyslu ustanovení § 274 tr. zákoníku, poněvadž možnost ohrožení chráněných zájmů vyplývá již z povahy vozidla, které svou hmotností a motorickou silou může způsobit závažné destrukční účinky. Právě tato povaha motorových vozidel způsobuje, že následky dopravních nehod v silničním provozu jsou zpravidla závažné, přičemž je jim úměrná i zákonem předpokládaná intenzita ohrožení (srov. rozhodnutí č. 1/1966 Sb. rozh. tr.). Ohrožení nastává již při zahájení jízdy a podobně je tomu i při ostatních činnostech.

Podle ustanovení § 130 tr. zákoníku se návykovou látkou rozumí alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.

Znalec ve svém posudku dospívá k závěru, že obviněný za dané situace nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo. Zde nepochybně vychází z ustáleného stanoviska výboru České společnosti soudního lékařství a soudní toxikologie, dle kterého již pouhá přítomnost některých drog nebo jejich aktivních metabolitů v těle řidiče způsobuje jeho neschopnost bezpečně ovládat motorové vozidlo. To je ovšem dikce, převzatá z bývalé právní úpravy u trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. (viz komentář k zvláštní části tohoto zákona, č. l. 651). Skutková podstata tehdy trestného činu opilství podle § 201 tr. zák. spočívala v tom, že pachatel poté, co požil alkoholické nápoje, vykonával zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku.

Jestliže pachatel (řidič) není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, jedná se o nezpůsobilost sice významnou, avšak stále r e l a t i v n í . Jestliže se tentýž pachatel nachází ve stavu vylučujícím způsobilost vykonávat zaměstnání či jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, jedná se dle názoru Nejvyššího soudu o nezpůsobilost v podstatě a b s o l u t n í . Proto se nelze spokojit s pouhým závěrem, že obviněný nebyl schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, tak jak uvádí soudní znalec a tak jak se s jeho závěrem ztotožnil soud I. i soud II. stupně. Ze shora naznačených důvodů však tento závěr neodpovídá dikci právní věty úpravy trestného činu podle § 201 tr. zák., platné po roce 2001.

Jak se ve stížnosti pro porušení zákona uvádí, Nejvyšší soud se naznačenou problematikou v nedávné minulosti opakovaně zabýval, a to nejen v citovaném usnesení 6 Tdo 652/2010 či rozsudku ze dne 4. 11. 2010, sp. zn. 4 Tz 62/2010. Dne 14. dubna tohoto roku pak kolegium trestního úseku Nejvyššího soudu ČR schválilo k publikaci ve Sbírce usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2010, sp. zn. 8 Tdo 449/2010, jehož právní věta zní: Jestliže pachatel řídil motorové vozidlo pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, musí být nejen zjištěno, o jakou návykovou látku a jaké její množství se jedná, ale též míra ovlivnění řidiče touto látkou. Pouhé zjištění, že řidič motorového vozidla byl v době řízení pod vlivem jiné návykové látky než alkoholu, samo o sobě nepostačuje pro závěr, že v důsledku toho byl ve stavu vylučujícím způsobilost k výkonu této činnosti ve smyslu § 201 tr. zák. o trestném činu ohrožení pod vlivem návykové látky.
Nelze-li stanovit druh, množství a míru ovlivnění takovou návykovou látkou v době řízení motorového vozidla jinak (k tomu např. rozhodnutí č. 26/2008 Sb. rozh. tr.), zpravidla se nebude možno obejít bez odborného vyjádření či přibrání znalce z oboru toxikologie, přičemž jejich zpracovatelé podle výsledků odběrů krve, popř. moči, stanoví druh a množství návykové látky v době řízení motorového vozidla. Na základě poznatků o množství a druhu návykové látky, eventuálně její koncentraci, v době, po kterou ji pachatel měl v těle, zjištěných reakcích a jednání pachatele znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, určí, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení.

V řízení ve věci obviněného R. K. před Okresním soudem v Bruntále bylo prokázáno, že obviněný řídil pod vlivem metamfetaminu a amfetaminu, když soud I. stupně vzal za věrohodné výpovědi svědků policistů, kteří ve věci vypovídali. Neuvěřil tedy obhajobě obviněného, že dvě kapsle metamfetaminu pozřel až po svém zadržení. Stejně tak ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie bylo zjištěno, jaké množství metamfetaminu a amfetaminu se nacházelo v krvi obviněného. Lze tedy konstatovat, že obviněný se dopustil protiprávního jednání, nevyřešenou otázkou však zůstává, zda-li se jednalo toliko o přestupek či již o trestný čin. Lze souhlasit s námitkou ministra spravedlnosti, že jako svědci slyšení policisté, kteří vůči obviněnému zasahovali, nebyli dotázáni, jaké byly jeho pohyby, řeč, chování či chůze. Stejně tak se nevyjadřovali ke stylu jízdy obviněného. Na omluvu nalézacího soudu snad lze uvést, že stěžejním problémem bylo zjištění, zda-li obviněný mohl či nemohl za přítomnosti policistů požít ony dvě tablety metamfetaminu, navíc jej zastavovali v blízkosti jeho bydliště, tedy způsob jeho jízdy nemohli sledovat příliš dlouho. Nicméně v dokazovacím řízení stran trestné činnosti s touto problematikou by takovéto otázky svědkům položeny být měly. Nejvyšší soud si je vědom časového odstupu, přesto by se soud I. stupně měl pokusit dokazování v tomto směru doplnit. Především pak bude nezbytné, aby ve věci byl přibrán znalec z odvětví psychiatrie, který by se na základě zajištěného důkazního materiálu vyjádřil k tomu, zda a jak byl pachatel ovlivněn návykovou látkou v době řízení. Míra ovlivnění návykovou látkou by pak měla být minimálně srovnatelná se stavem, kdy pachatel řídí motorové vozidlo v době, kdy má v krvi 1 alkoholu.

Nejvyšší soud České republiky proto podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 6. 2010, sp. zn. 6 To 309/2010, jakož i v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních § 254 odst. 1 a § 256 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného R. K. Podle § 269 odst. 2 tr. ř. proto napadené usnesení, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 4 T 147/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zrušil.

Podle § 270 odst. 1 tr. ř. pak Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud České republiky v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného R. K., když vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§ 273 tr. ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. května 2011 Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr