11 Tz 23/2014
Datum rozhodnutí: 19.06.2014
Dotčené předpisy: § 452 odst. 2 tr. ř.



11 Tz 23/2014-45 ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. června 2014 v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Hasche a soudců JUDr. Antonína Draštíka a JUDr. Stanislava Rizmana stížnost pro porušení zákona podanou ministryní spravedlnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 14 To 7/2013, ve prospěch obviněného Z. O., a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. a § 270 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. per analogiam
t a k t o :
I. Pravomocným usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 14 To 7/2013, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. b) a § 452 odst. 3 tr. ř., čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob publikované pod č. 553/1992 Sb. tr. ř. v neprospěch obviněného Z. O.
II. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4 T 6/2012 se doplňuje A. ve výroku pod bodem I. takto: na území České republiky se uznává rozsudek Zemského soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 2 Ns 25 Js 1066/10, kterým byl obviněnému v trestní věci Obvodního soudu Weiden v Horním Falcku, sp. zn. 3 Ls 25 Js 1066/10 (2) trest odnětí svobody zmírněn na tři roky a tři měsíce.
Trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3 Ls 25 Js 1066/10 (2), ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 2 Ns 25 Js 1066/10, se Z. O. dopustil tím, že sám, případně s dalším jedním nebo dvěma spolupachateli: Dne 6. 2. 2010 kolem 9.00 hod. odcizili z neuzamčené stodoly obytného objektu A. P. , A.-S., tři kufříky s nářadím v hodnotě minimálně 800 .
Dne 7. 2. 2010, mezi 00.10 hod. a 8.00 hod., odcizili z vedlejší budovy obytného objektu na H. , B., řetězovou motorovou pilu značky Stihl, v hodnotě minimálně 500 , poté co otevřeli zámek u přístupových dveří do budovy pomocí paklíče, a dále z neuzamčené sklepní kóje obytného objektu H. poškozeným K. mobilní telefon značky Sonny, peněženku s minimálně 100 a různé karty, zimní bundu značky S. Oliver a klíč od osobního vozu VW, registrační značky ... Ukradeným klíčem následně otevřeli osobní vozidlo poškozené M. K. a odcizili z něj další mobilní telefon. Celkem vznikla krádeží škoda ve výši minimálně 600 .
Dne 8. 2. 2010 mezi 00.15 hod. a 5.00 hod. se vloupali přes uzamčené sklepní dveře do obytného objektu na M. , W., poškozeného G., a odcizili dámskou bundu Esprit, plochý televizor Tevion, navigační systém Garmin, peněženku s minimálně 225 a několik klíčů. Při páchání činu s sebou Z. O. s vědomím M. L. vezl štípací sekeru, aby ji v případě, kdyby se objevila nějaká osoba, proti ní mohl použít. Celkem odcizili věci v hodnotě minimálně 1.000 .
Mezi 7. 2. 2010, 19.00 hod. a 8. 2. 2010, 8.00 hod. odcizili z vedlejší budovy obytného objektu F. , A.-O., poškozenému R. M. dvě motorové pily značky Stihl v celkové hodnotě minimálně 1.000 .
Mezi 7. 2. 2010, 19.00 hod. a 8. 2. 2010, 5.00 hod. odcizili z neuzamčené stodoly obytného objektu O. , A., poškozenému H. kapovací pilu a nožovou pilku v celkové hodnotě minimálně 130 a dále z neuzamčené stodoly obytného objektu O. poškozenému S. kufřík s nářadím s vrtacím kladivem značky Mannesmann v hodnotě minimálně 100 .
Mezi 7. 2. 2010, 23.00 hod. a 8. 2. 2010, 2.30 hod. vnikli přes neuzamčené sklepní dveře do obytného objektu W. , H./E., a odcizili odtud mobilní telefon poškozené L., nákupní tašku s kapkami na srdce, kufřík s vrtáky a autorádio poškozeného L. Celkem krádeží vznikla škoda ve výši minimálně 300 .
Dne 8. 2. 2010 kolem 3.55 hod. rozbili pomocí kusu železa tabuli okna nacházejícího se vedle domovních dveří obytného objektu U. R. , S., aby tudy vnikli do domu a odcizili různé předměty. Protože se však rozsvítilo venkovní osvětlení, uprchli z místa činu.
Dne 24. 12. 2009 mezi 4.00 hod. a 6.45 hod. odcizil Z. O. z osobního vozu poškozené H.-K., zaparkovaného a neuzamčeného ve W., S., peněženku s minimálně 70 v hotovosti a tři EC-karty. S EC-kartou poškozené k účtu s číslem u Komerční banky, pobočky Arzberg, Marktplatz 8, poté opakovaně ve dnech 24. 12. 2009 až 26. 12. 2009 vybral z bankomatů částky v celkové výši 1 730 .
Dne 31. 12. 2009 mezi 13.00 hod. a 13.30 hod. rozbil Z. O. na parkovišti u R.-B. levé zadní okno osobního vozu Renault, registrační značky poškozené K. a odcizil z něj tašku, v níž se nacházela zrcadlovka Cannon, minimálně 200 v hotovosti a EC a kreditní karta, čímž vznikla škoda ve výši minimálně 870 . Na osobním vozidle vznikla škoda ve výši minimálně 300 . S EC-kartou poškozené k účtu č. u Komerční banky, pobočka Wunsiedel, poté opakovaně dne 31. 12. 2009 vybíral peníze z bankomatu, v jednom případě také dobil peněžní kartu integrovanou do EC-karty, aby tento obnos následně použil pro sebe. Poškozené tímto při zohlednění poplatků vznikla celková škoda ve výši 1.018,96 .
Dne 25. 1. 2010 kolem 2.55 hod. se s dalším spolupachatelem pokusili vniknout do obytného objektu v K. , A.-S., poškozeného M., aby tam odcizili cenné předměty, nepodařilo se jim však otevřít dveře ani okno.
Dne 1. 2. 2010 kolem 3.30 hod. vnikli přes nezamčené sklepní dveře do obytného objektu v N. , P., poškozeného H. a odcizili náramkové hodinky, mobilní telefon Motorola, kapesní nůž, lovecký nůž a svazek klíčů v celkové hodnotě minimálně 145 .
Mezi 31. 1. 2010, 19.30 hod. a 1. 2. 2010, 4.30 hod. rozbil Z. O. pomocí železné tyče zadní pravé postranní okno osobního vozidla BMW 520, registrační značky , poškozeného P., které bylo zaparkováno před obytným objektem v St.-M.-S. , P., a odcizil s dalším spolupachatelem batoh s oblečením a svazek klíčů v celkové hodnotě minimálně 50 . Na vozidle vznikla škoda ve výši 330 .
Dne 1. 2. 2010 kolem 3.00 hod. vnikli přes nezamčené sklepní dveře do obytného objektu St.-M.-S. poškozeného H. a odcizili příklepovou vrtačku, dva aku-šroubováky a hluboce zmrazené maso v celkové hodnotě minimálně 200 . Přitom měl Z. O. k překonání případného odporu obyvatel připravené asi 60 cm dlouhé ploché železo a tesařské kladivo.
Mezi 31. 1. 2010, 10.20 hod. a 1. 2. 2010, 8.00 hod. rozbil Z. O. postranní okno osobního vozidla Škoda Octavia, registrační značky , poškozeného H., které bylo zaparkované před obytným objektem St.-M.-S. , P., a odcizil z něj s dalším spolupachatelem navigační přístroj, CD-box a desky s dokumenty v celkové hodnotě minimálně 15 . Na vozidle vznikla věcná škoda ve výši 250 . Dále z nezamčené garáže obytného objektu B. , resp. tam odstaveného neuzamčeného osobního vozidla VW Golf, registrační značky , poškozeného L., dvě vrtačky v celkové hodnotě minimálně 200 a svazek klíčů k osobnímu vozu.
B) Dále se rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4 T 6/2012 viz výrok pod bodem II. doplňuje takto : trestné činnosti, pro kterou byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu Chemnitz ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 6 Ds 720 Js 18266/09, ve spojení s usnesením Zemského soudu Bayreuth ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. StVK 88/11, se Z. O. dopustil tím, že sám, případně s dalším spolupachatelem: Ve večerních hodinách dne 28. 5. 2009 jeli osobním vozem na území Spolkové republiky Německo do Ch., kde Z. O. mezi 00.00 hod. a 6.00 hod. dne 29. 5. 2009 rozbil postranní okna osobních vozidel a malých transportérů, aby z nich odcizili předměty, které se tam nacházely. Konkrétně se jednalo o následující činy:
V osobním vozidle Hyundai, registrační značky , F. G., které bylo zaparkováno před domem v A. , T./K. h., odcizili navigační přístroj Medion v hodnotě 150 .
Z malého transportéru VW, registrační značky , B. V., který byl zaparkován před domem F. , T./K. h., odcizili fotoaparát Panasonic v aktuální hodnotě 200 a cestovní tašku.
Z osobního vozidla Ford Focus, registrační značky , R. B., které bylo zaparkováno před domem H. , T./K. h., odcizili peněženku s hotovostí.
Z osobního vozidla Ford Mondeo, registrační značky , firmy M. S. a syn, které bylo zaparkováno před domem F. , T./K. h., odcizili navigační přístroj a tašku s firemními podklady v celkové hodnotě minimálně 350 . Na vozidle vznikla škoda ve výši minimálně 300 .
Z osobního vozidla VW, registrační značky , Z. H., které bylo zaparkováno před domem v H. , T./K. h., odcizili měnič peněz pro jízdné v autobuse s 82,80 v hotovosti, k němu patřící modul k ukládání dat, osobní doklady a jízdenky. Na vozidle vznikla škoda ve výši minimálně 200 .
Z osobního vozidla Seat Ibiza, registrační značky , R. K., které bylo zaparkováno ve dvoře domu v D. , Z., odcizili kabelku s peněženkou a 200 v hotovosti a papíry v celkové hodnotě minimálně 250 . Rozbitím zadního postranního okna vznikla škoda ve výši minimálně 200 .
Z osobního vozu VW Polo, registrační značky , S. M., které bylo zaparkované ve dvoře domu v P. v Ch., odcizili peněženku se 130 v hotovosti, EC-kartu a různé papíry a z tamtéž zaparkovaného osobního vozidla VW Corado Y. E. peněženku s osobními doklady.

Z. O. se dále v noci ze 7. na 8. května 2009 vydal buď sám nebo s jedním spolupachatelem osobním vozem na území Spolkové republiky Německo do Z. Rozbitím oken vnikal do zaparkovaných vozidel a odcizil z nich předměty nebo je prohledal, zda se v nich nenachází něco cenného. Konkrétně se jednalo o tyto činy:
Z osobního vozu Peugeot, registrační značky , J. R., zaparkovaného před nemovitostí A. S. odcizil peněženku s EC-kartou, osobní průkaz, kreditní kartu, řidičský průkaz, zákaznické karty a 5 v hotovosti. Za použití odcizené EC-karty č. vybral z účtu J. R. ve spořitelně K. h. dne 8. 5. 2009 mezi 3.35 hod. a 3.44 hod. u bankomatu na Z. S. ve W. deset dílčích částek, celkem ve výši 1.020 . Tentýž den, mezi 5.36 hod. a 7.49 hod., pak vybral z bankomatu v K. V. šestnáct částek, celkem ve výši 851,15 .
Z osobního vozu Opel Astra, registrační značky , K. W., zaparkovaného před nemovitostí A. S. odcizil PC a navigační přístroj Tom-Tom v celkové hodnotě minimálně 300 , přičemž rozbitím levého postranního okna vznikla škoda ve výši minimálně 250 .
Z osobního vozidla VW Golf, registrační značky , Ch. S., zaparkovaného na parkovišti A. S. neodcizil nic, avšak rozbil zadní levé okno. Na vozidle vznikla škoda ve výši 250 .
Z osobního vozu B. M. zaparkovaného v A. S. , registrační značky , odcizil peněženku s občanským průkazem, EC-kartu a 15 v hotovosti.
Z osobního vozidla zaparkovaného v A. S. , používaného P. B., odcizil peněženku, občanský průkaz, řidičský průkaz a kartu pojištěnce.
V dubnu a květnu 2009 Z. O. několikrát cestoval osobním vozem na spolkové území s úmyslem vniknout do zaparkovaných osobních vozidel a vzít z nich předměty hodné odcizení. Konkrétně se jedná o následující případy:
Mezi 18. 4. 2009, 20.30 hod. a 19. 4. 2009, 9.00 hod. v S. rozbil trojúhelníkové okno u dveří spolujezdce malého nákladního vozu, registrační značky , zaparkovaného před domem J. ... Z vozidla odcizil navigační přístroj TomTom, navigační přístroj Medion, textilní cestovní tašku s prádlem a cestovní tašku s toaletními potřebami a desky s osobními doklady a technickým průkazem v celkové hodnotě minimálně 400 . Na vozidle vznikla škoda ve výši minimálně 100 .
Dále vnikl rozbitím malého zadního pravého okna do osobního vozidla VW Golf, registrační značky , zaparkovaného před domem K. , S. Odcizil z něj batoh s kosmetickou taškou, oblečení, sluneční brýle, klíč, a láhev s nápojem. Na vozidle vznikla škoda ve výši 161 .
V noci z 15. 5. 2009 na 16. 5. 2009 v N. prohledal osobní vůz Škoda Fabia U. S., který byl zaparkován neuzamčený ve dvoře domu N. S. .... Protože kolem 2.20 hod. U. S. zpozorovala pohyb na dvoře, vydala se ke svému osobnímu vozu, kde zastihla Z. O., který si již vzal dvě tašky na laptop a jednu látkovou tašku. Když se svědkyně přiblížila, uprchl.
Dále rozbil okno pravých zadních dveří u osobního vozidla registrační značky , M. B., zaparkovaného před domem B. S. v N. Odcizil kufřík na spisy s obchodními podklady v celkové hodnotě 200 . Na vozidle vznikla škoda ve výši 200 .
Dále rozbil přední pravé okno u osobního vozidla Renault Traffic, registrační značky , St. T., zaparkovaného před domem ve F. v N. Odcizil mobil značky LC technický průkaz a klíče v celkové hodnotě minimálně 50 . Na vozidle vznikla věcná škoda ve výši minimálně 200 .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Plzni, ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4 T 6/2012, bylo ve výroku I podle § 452 odst. 2 tr. ř. a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob publikované pod č. 553/1992 Sb. a čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob publikovaného pod č. 26/2003 Sb. m. s. rozhodnuto o tom, že se uznává na území České republiky rozsudek Obvodního soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3 Ls 25 Js 1066/10 (2), kterým byl Z. O. uznán vinným trestnými činy krádeže v patnácti případech, pokusem o krádež vloupáním do bytu a počítačovým podvodem v sedmi případech a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání tří let a osmi měsíců.

Ve výroku II bylo dále rozhodnuto, že se podle § 452 odst. 2 tr. ř. a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob publikované pod č. 553/1992 Sb. a čl. 3 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob publikovaného pod č. 26/2003 Sb. m. s. uznává na území České republiky rozsudek Obvodního soudu Chemnitz ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 6 Ds 720 Js 18266/09, ve spojení s usnesením Zemského soudu Bayreuth ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. StVK 88/11, jímž byl Z. O. uznán vinným trestnými činy obzvláště těžké krádeže v sedmi případech v reálném souběhu s pěti případy krádeže, přičemž v jednom případě se jednalo o pokus v souběhu s počítačovým podvodem a dále v souběhu se čtyřmi případy krádeže a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a devíti měsíců.

Dále bylo rozhodnuto, že se ve výkonu trestu odnětí svobody uloženého citovanými rozsudky bude pokračovat bez jeho přeměny.

Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 14 To 7/2013, zamítl.

Poté rozhodl Okresní soud v Sokolově rozsudkem ze dne 2. 9. 2013, sp. zn. 6 T 12/2013 o výkonu trestu v této věci tak, že podle § 455 odst. 2 tr. ř. se vykonají nepodmíněné tresty odnětí svobody, které mu byly uloženy rozsudkem Obvodního soudu Weiden Horní Falcko, ze dne 9. 12. 2010, sp. zn. 3Ls 25 Js 1066/10 a rozsudkem Obvodního soudu Chemnitz ze dne 7. 10. 2009, sp. zn. 6 Ds 720 Js 18266/09 ve spojení s usnesením Zemského soudu Bayreuth ze dne 1. 6. 2011, sp. zn. StVK 88/11, které byly uznány na území České republiky rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4T 6/2012, jenž nabyl právní moci dne 24. 1. 2013, přičemž zařadil odsouzeného do věznice s ostrahou.

Na základě odvolání odsouzeného Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 8 To 395/2013, zrušil uvedené usnesení Okresního soudu v Sokolově a znovu rozhodl o výkonu nepodmíněného trestu odnětí svobody v této trestní věci stejně jako soud prvního stupně, avšak navíc uvedl, že trest z rozsudku Obvodního soudu Weiden Horní Falcko, ze dne 9. 12. 2010, č. j. 3Ls 25 Js 1066/10 byl uložen ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 2 Ns 25 Js 1066/10.

Ministryně spravedlnosti podala dne 24. 4. 2014 pod č. j. MSP-845/2013 OD SPZ/3 podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. proti shora uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze stížnost pro porušení zákona, a to ve prospěch obviněného Z. O..

Uvedla, že Ministerstvo spravedlnosti podalo dne 3. srpna 2012 Krajskému soudu v Plzni návrh, aby rozhodl podle § 452 odst. 2 tr. ř. ve spojení s § 541 odst. 1 tr. ř. (správně měl být uveden § 451 odst. 3 tr. ř.) o uznání rozsudku Obvodního soudu - lidového soudu - Weiden v Horním Falcku ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. 3 Ls 25 Js 1066/10 (2), a rozsudku Obvodního soudu Chemnitz ze dne 7. října 2009, sp. zn. 6 Ds 720 Js 18266/09, ve spojení s usnesením Zemského soudu Bayreuth ze dne 1. června 2011, sp. zn. StVK 88/11, a aby zároveň rozhodl o pokračování výkonu trestu odnětí svobody. Ministerstvo spravedlnosti opomnělo v návrhu uvést, že trest odnětí svobody na tři léta a osm měsíců uložený odsouzenému rozsudkem Obvodního soudu - lidového soudu - Weiden v Horním Falcku ze dne 9. prosince 2010, sp. zn. 3 Ls 25 Js 1066/10 (2), byl obviněnému zmírněn rozsudkem Zemského soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. 2 Ns 25 Js 1066/10, jenž trest zkrátil na tři léta a tři měsíce, byť uvedený rozsudek byl Krajskému soudu v Plzni rovněž zaslán. Krajský soud v Plzni převzal návrh Ministerstva spravedlnosti do svého rozsudku ze dne 5. října 2012, č. j. 4 T 6/2012-123.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. ledna 2013, č. j. 14 To 7/2013-144, zamítl. K jediné námitce obviněného, že odvolal souhlas s předáním, a proto nebyla splněna základní podmínka pro uznání cizozemských rozhodnutí , odvolací soud mj. uvedl, že: Tato výhrada nemá opodstatnění, když podle protokolu sepsaného Obvodním soudem Amberg dne 29. února 2012, po vysvětlení institutu předání odsouzeného (obviněného) k dalšímu výkonu trestu do státu, jehož je odsouzený (obviněný) občanem a významu souhlasu odsouzeného (obviněného) s takovým předáním a jeho právními důsledky, uvedl obviněný po poradě se svým obhájcem, že se svým předáním k výkonu trestů z rozsudku Obvodních soudů ve Weidenu a v Chemnitzu souhlasí. Navíc prohlásil, že souhlas učinil dobrovolně, za plného vědomí si právních následků a se znalostí, že souhlas je neodvolatelný. Odvolací soud dále zdůraznil, že pokud přesto obviněný později svůj souhlas odvolal a uvedl i důvody, které ho k tomu vedou, činil tak s vědomím, že takové odvolání souhlasu je irelevantní. K uvedenému vadnému postupu krajského soudu, který pouze převzal návrh ministerstva spravedlnosti, aniž by zohlednil (uznal na území České republiky) zmírňující rozsudek Zemského soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. 2 Ns 25 Js 1066/10, tedy neuplatnili připomínky ani příslušný státní zástupce ani obhájce a ani obviněný.

V dané věci je tedy podle stěžovatelky možné dojít k závěru, že trest, který by měl obviněný ve výsledku vykonat v České republice, je ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu. Navíc odporuje v zásadních směrech Úmluvě, neboť rozsudek, který má být vykonán, není konečný, a postupem vykonávající strany došlo k zásadnímu zhoršení postavení obviněného (čl. 10 odst. 1 Úmluvy).

Pro úplnost ministryně dodala, že krajský soud pochybil, když postupoval podle čl. 3 Dodatkového protokolu, vycházeje z vadného závěru o významu skutečnosti, že odsouzená osoba (obviněný) odvolala souhlas podle čl. 3 odst. 1 písm. d) a čl. 7 odst. 1. s předáním k výkonu trestu z území odsuzujícího státu (Spolkové republiky Německa) na území vykonávajícího státu (České republiky). Podle čl. 7 odst. 1 Úmluvy, věty druhé, která stanoví, že způsob vyjádření tohoto souhlasu se bude řídit právním řádem odsuzujícího státu, a podle právního řádu odsuzujícího státu, tj. Spolkové republiky Německa, konkrétně podle § 3 zákona o předávání a provádění (ZPP) [nach § 3 des Überstellungsausführungsgesetz (UAG)], tento souhlas nemůže být odvolán (viz též protokol sepsaný Obvodním soudem Amberg dne 29. února 2012).

Důsledkem tohoto vadného postupu krajského soudu, je pak podle stěžovatelky skutečnost, že vykonávající stát, tj. Česká republika, je za této situace povinen dodržovat podmínky čl. 3 odst. 4 Dodatkového protokolu, ačkoli pro to nebyl důvod. Tuto vadu však odvolací soud k odvolání obviněného již nemohl napravit.

Vzhledem k uvedenému navrhla ministryně spravedlnosti, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 24. ledna 2013, č. j. 14 To 7/2013-144, v části, jíž zamítl odvolání proti výroku I. rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. října 2012, č. j. 4 T 6/2012-123, a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného Z. O. v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. b) a § 452 odst. 3 tr. ř. a čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob publikované pod č. 553/1992 Sb., aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení ve vadné části a zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část napadeného rozhodnutí obsahové navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby dále postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud , jako soud příslušný rozhodovat o stížnostech pro porušení zákona (§ 266 odst. 1 tr. ř.), z podnětu stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků, proti nimž byla podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i předcházející řízení, a dospěl k následujícím závěrům:
Plně je možno souhlasit se stížností pro porušení zákona. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni došlo nedopatřením k uznání rozsudku, který nebyl konečný, neboť v trestní věci Obvodního soudu Weiden v Horním Falcku sp. zn. 3 Ls 25 Js 1066/10 (2) rozhodl dále Zemský soud Weiden v Horním Falcku rozsudkem ze dne 12. 4. 2011, sp. zn. 2 Ns 25 Js 1066/10, kterým byl obviněnému trest odnětí svobody původně uložený ve výši tří roků a osm měsíců zmírněn na tři roky a tři měsíce. Toto rozhodnutí dosud nebylo na území České republiky uznáno.

Vadu nenapravil ani Vrchní soud v Praze, který odvolání obviněného proti rozsudku krajského soudu zamítl usnesením ze dne 24. 1. 2013, sp. zn. 14 To 7/2013. Tak popsanými rozhodnutími došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného Z. O. v ustanoveních § 254 odst. 1, § 258 odst. 1 písm. b) a § 452 odst. 3 tr. ř. a čl. 3 odst. 1 písm. b) a čl. 10 odst. 1 Úmluvy o předávání odsouzených osob publikované pod č. 553/1992 Sb.

Dále lze souhlasit s ministryní spravedlnosti i v tom, že nesprávným postupem Krajského soudu v Plzni bylo bezdůvodně v této trestní věci formálně založeno omezení vyplývající ze zásady speciality podle čl. 3 odst. 4 Dodatkového protokolu, a to z důvodů, které jsou ve stížnosti pro porušení zákona podrobně rozvedeny a byly shora popsány i v rozhodnutí Nejvyššího soudu při její citaci. Nejvyšší soud k tomu dodává, že výrok rozhodnutí Krajského soudu v Plzni o uznání cizozemského rozsudku v této věci je jednoznačně formulován tak, že se ve věci postupuje nejen podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy, ale i podle čl. 3 Dodatkového protokolu (stejný výrok by musel být použit i v případě, kdy by skutečně souhlas předávané osoby chyběl). Takovým výrokem jsou ovšem vytvořena omezení vyplývající ze zásady speciality podle čl. 3 odst. 4 tohoto mezinárodního dokumentu zavazujícího Českou republiku. Z odůvodnění rozhodnutí je sice patrno, že krajský soud vycházel zřejmě ze skutečnosti, že souhlas obviněného je relevantní, ale argumentoval i splněním podmínek Dodatkového protokolu. Podle názoru Nejvyššího soudu lze ustanovení čl. 3 Dodatkového protokolu použít jen v těch případech, kdy souhlas obviněného chybí. To vyplývá jak ze samotného textu tohoto dokumentu, tak z právních důsledků, které postupem podle něho vyplývají navíc pro vykonávající stát.

S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu, konkrétně rozhodnutí č. 39/2009, podle kterého jestliže odsouzený nesouhlasí se svým předáním k výkonu trestu odnětí svobody do České republiky a soud přesto rozhodne o uznání cizozemského rozsudku s ohledem na ustanovení čl. 3 odst. 1, odst. 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob, pak musí ve výroku svého rozsudku též popsat skutek, jehož se uznání týká, a to s ohledem na uplatnění zásady speciality ve smyslu čl. 3 odst. 4 tohoto Dodatkového protokolu. Zde je třeba jen připomenout, že postup krajského soudu byl vyvolán jeho nesprávným vyložením významu skutečnosti, že obviněný svůj souhlas s předáním k výkonu trestu do České republiky odvolal právně neúčinně a že tedy nepřipadá v úvahu i postup podle dodatkového protokolu.

Nejvyšší soud pak zvažoval způsob, jakým uvedené vady napravit tak, aby co nejméně zasáhl do dosud vykonávaného odsouzení cizozemským soudem a nezhoršoval postavení obviněného. S ohledem na to, že Krajský soud v Plzni v odvolacím řízení o výkonu trestu sice bez právního základu ale v souladu s faktickým stavem uvedl ve výroku svého rozhodnutí i zmírňující rozsudek Zemského soudu Weiden v Horním Falcku ze dne 12. dubna 2011, sp. zn. 2 Ns 25 Js 1066/10 nebylo nutno vadnou část rozsudku krajského soudu o uznání rozhodnutí ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4 T 6/2012, rušit, neboť není nezbytné po nápravě uznávacího řízení rozhodnout o výkonu trestu znovu. Postačilo tedy, aby byl rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 4 T 6/2012, ve výrocích pod bodem I a II doplněn v tom smyslu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku Nejvyššího soudu.

Vzhledem k tomu, že pochybení krajského soudu, pokud jde o aplikaci čl. 3 Dodatkového protokolu, je spíše formální a ve skutečnosti byly splněny podmínky předání bez použití dodatkového protokolu, pokládá Nejvyšší soud za vhodné dodat, že případné odsouzení Z. O. v jiné jeho trestní věci před tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu, ke kterému by došlo v rozporu s právním stavem, který svým výrokem o uznání cizozemského soudu vytvořil Krajský soud v Plzni, je sice v rozporu se zásadou speciality, ale materiálně jím zásadním způsobem nebyla porušena práva tohoto obviněného vyplývající z mezinárodních smluv a není je podle názoru Nejvyššího soudu nutné cestou mimořádných opravných prostředků rušit.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. června 2014

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch