11 Tvo 9/2009
Datum rozhodnutí: 26.06.2009
Dotčené předpisy:




11 Tvo 9/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2009 stížnost obviněného I. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 2 To 45/2009, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného I. M. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 2. 2009, sp. zn. 2 T 15/2008, byl obviněný I. M. uznán vinným trestným činem zbavení osobní svobody podle § 232 odst. 1, odst. 2 tr. zákona a odsouzen za použití § 40 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání tří a půl let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu dalšího obviněného.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný I. M. a další obviněný a státní zástupce odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Praze jako soudu odvolacímu.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 2 To 45/2009, podle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítl žádost obviněného I. M. o propuštění z vazby a podle § 71 odst. 4, odst. 7 tr. řádu ponechal obviněného I. M. z důvodu § 67 písm. c) tr. řádu i nadále ve vazbě.

Proti tomuto usnesení podal obviněný I. M. ihned po jeho vyhlášení stížnost s tím, že z provedených důkazů nevyplývají žádné obavy, že by opakoval trestnou činnost, pro niž je stíhán. Poškozený je v přímé péči jiných osob a možný kontakt s obviněným i při jeho případném pobytu na svobodě, je fakticky vyloučen. Názor vrchního soudu, že obviněný jednal v zištném motivu postrádá jakoukoliv oporu v důkazech, stejně jako to, že byl v minulosti pro obdobnou trestnou činnost odsouzen. Obviněný I. M. nebyl považován v obžalobě za iniciátora trestné činnosti a další rozhodnou skutečností, která snižuje nebezpečí, že by se v budoucnu dopouštěl protiprávních jednání je skutečnost, že se stal otcem a o dítě se chce se svojí družkou řádně starat a má eminentní zájem zajistit pro rodinu základní potřeby. Ze všech těchto důvodů navrhl obviněný I. M., aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o jeho propuštění z vazby.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

O důvodnosti vazby obviněného I. M. bylo v průběhu dosavadního řízení několikrát rozhodováno, naposledy napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze, kterým byl ponechán ve vazbě s tím, že u něj i nadále trvá důvod vazby předstižné. Rozsudkem soudu prvního stupně byl obviněný uznán vinným zvlášť závažným trestným činem, za který mu byl uložen přísný nepodmíněný trest odnětí svobody. Skutečnost, že se obviněný žalovaného jednání měl dopustit vůči starému člověku, který vzhledem ke svému fyzickému i psychickému stavu nebyl schopen se účinně bránit, přičemž motivem jeho jednání mělo být získání majetkového prospěchu, stejně jako to, že pro obdobnou trestnou činnost měl být obviněný I. M. v minulosti pravomocně odsouzen a v době, kdy se měl žalované trestné činnosti dopustit, neměl stálý zdroj finančních příjmů, činí obavu, že by žalovanou činnost, pro níž je stíhán, opakoval, zcela reálnou. V tomto směru je možno odkázat na předchozí vazební rozhodnutí i na odůvodnění napadeného usnesení, se kterými se Nejvyšší soud plně ztotožňuje.

Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. června 2009

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera