11 Tvo 8/2007
Datum rozhodnutí: 26.04.2007
Dotčené předpisy:




11 Tvo 8/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. dubna 2007 v trestní věci obviněného R. R., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 7 To 33/2007, a rozhodl t a k t o :



Podle § 149 odst. 1 písm. a) tr. řádu s e usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 7 To 33/2007, z r u š u j e .

Podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů § 30 odst. 1 tr. řádu j e předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. M. v y l o u č e n a z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného R. R. vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 80/2006.

O d ů v o d n ě n í :



U Krajského soudu v Praze je pod sp. zn. 2 T 80/2006 vedeno trestní řízení proti obviněnému R. R. pro trestný čin vraždy podle § 219 tr. zák. a další. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 19. 12. 2006, sp. zn. 2 T 25/84, byl obviněný R. R. z důvodu § 67 písm. a) tr. řádu vzat do vazby.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 7. 3. 2007, sp. zn. 2 T 80/2006, byla podle § 72 odst. 3 tr. řádu zamítnuta žádost obviněného R. R. o propuštění z vazby na svobodu a podle § 73 odst. 1 písm. a), b) tr. řádu nebyla přijata nabídka záruky za další chování obviněného učiněná Spolkem Š. a V. P. ani nabízený písemný slib obviněného.

Proti tomuto usnesení podal stížnost jak obviněný R. R., tak Š. a V. P., přičemž spolek Š. současně vznesl námitku podjatosti soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. J. M. s tím, že tato byla členkou senátu Nejvyššího soudu ČSR, jež v roce 1985 odsoudil obviněného R. R. k výjimečnému trestu.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 7 To 33/2007, bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 30 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodnuto, že předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. M. není vyloučena z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného R. R. vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 80/2006.

Proti tomuto usnesení podal Š. stížnost, v níž opět namítá, že existuje důvodné podezření, že R. odsouzení je výsledkem intrik tajných služeb komunistického Československa a protože tajné služby a orgány činné v trestním řízení protiprávního režimu těsně spolupracovaly, je třeba vyloučit z řízení každého soudce, jenž by mohl mít vazby, které by mohly být důvodem jeho případného zájmu o utajení pozadí procesu , kdy tento důvod nepochybně platí dvojnásobně v případě soudkyně, která nese spoluodpovědnost za rozsudek, jenž byl možná vyhlášen nezákonně . Proto i nadále na vyloučení předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. J. M. z důvodů § 30 odst. 1 tr. řádu trvá.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.



Krajský soud v Praze postupem podle § 388 odst. 3 písm. b) tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 16. 4. 1985, sp. zn. 2 T 25/84, ve spojení s rozsudkem Nejvyššího soudu ČSR ze dne 7. 8. 1985, sp. zn. 1 To 15/85, jímž byl obviněný R. R. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 tr. zák. a trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti let. Členkou senátu Nejvyššího soudu ČSR jako soudu odvolacího byla i JUDr. J. M. Za tohoto stavu je nutno námitku spolku Š. o podjatosti této soudkyně v současně vedeném trestním řízení považovat za důvodnou. Bez ohledu na profesionalitu JUDr. J. M., která se subjektivně cítí schopna v trestní věci obviněného i nadále nestranně rozhodovat je nutno vzít v úvahu i kriteria objektivní a mezi ně patří, jak může být vnímána její předchozí účast na projednání věci zvenku, a to jak u stran zainteresovaných, tak u veřejnosti. To, že o nestrannosti JUDr. J. M. pochybuje Spolek Š., negativní vnímání už signalizuje. V každém případě lze mít jednoznačně za to, že u toho, kdo v minulosti rozhodoval o vině a ukládal výjimečný trest odnětí svobody, nelze přes jeho subjektivní přesvědčení o objektivitě očekávat, že by byl vnímám jako nepodjatý obecně. O jeho schopnosti nestranně rozhodovat tak mohou mít nejen strany řízení, ale i veřejnost, přinejmenším pochybnosti. Tuto skutečnost si měla JUDr. J. M. uvědomit a hledat řešení tím, že se sama z projednání věci vyloučí. Protože tak neučinila, nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera