11 Tvo 7/2011
Datum rozhodnutí: 31.03.2011
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.



11 Tvo 7/2011-12

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2011 stížnost obviněného J. M., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. února 2011, sp. zn. 4 To 43/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněného J. M. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V průběhu odvolacího řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 43 T 3/2009, vedeného u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 4 To 43/2010, uplatnil obviněný J. M. námitku podjatosti vůči odvolacímu senátu Vrchního soudu v Praze. V odůvodnění této námitky obviněný uvádí, že v minulosti byl opakovaně vydírán panem JUDr. J. M., a to i za pomoci příslušníků Policie ČR. JUDr. M. jej mimo jiné upozorňoval, že má velmi dobré známosti na Vrchním soudě v Praze. Také mu řekl, že zařídí, že půjde na dlouho sedět . Jednání JUDr. M. obviněný policii nehlásil. Koncem prosince roku 2010 byl obviněný kontaktován orgány Inspekce Policie ČR, která příslušníky Policie ČR a rovněž JUDr. M. sledovala v souvislosti s jejich trestnou činností. Vzhledem k zdravotnímu stavu obviněného s ním byl proveden výslech svědka jako neopakovatelný úkon za přítomnosti soudce Obvodního soudu pro Prahu 1. V této souvislosti se obviněný dozvěděl, že JUDr. J. M. byl orgány Inspekce Policie ČR dlouhodobě sledován a odposloucháván. V rámci těchto odposlechů je zaznamenán i telefonát se soudcem Vrchního soudu v Praze, jehož obsahem je poskytnutí nepravdivých informací o zdravotním stavu obviněného. JUDr. M. uvedl nepravdivé informace, že obviněný není fakticky nemocen, ale lékařské zprávy a znalecké posudky jsou nepravdivé. Na základě těchto nově zjištěných skutečností se obviněnému jeví postup odvolacího soudu jako ovlivněný informacemi, které nemají oporu v důkazech obsažených v soudním spisu, ale shora popsaném zdroji. Obviněný je přesvědčen, že znalecký posudek Prof. MUDr. Antoše byl pro rozhodování soudu ohledně jeho zdravotního stavu zcela dostatečný. Citovaná odpověď ZS GŘ VS ČR na dotaz soudu nemůže být za současné existence znaleckých posudků s opačným závěrem jediným podkladem pro rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Nicméně z dikce výzvy soudu, na kterou obviněný tímto podáním reaguje, je patrno, že citované stanovisko ZS GŘ VS ČR je předpokládaným posledním neprovedeným důkazem a dále je v této výzvě i nepřímo vyslovena pochybnost o objektivnosti důvodu hospitalizace obviněného. Obviněný je přesvědčen, že na základě výše zmíněného sdělení nepravdivých informací JUDr. M. je předsedkyně senátu JUDr. Hana Kárová vyloučena z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho trestní věci, neboť její rozhodování je ovlivněno těmito nepravdivými informacemi a nemůže tedy pro tento poměr k věci již nestranně rozhodovat. Obviněný je dále přesvědčen, že tyto nepravdivé informace mohly stejnou měrou ovlivnit i oba přísedící v senátu a i vůči nim tuto námitku vznáší. Závěrem pak žádá o připojení uvedených odposlechů, které jsou součástí spisu Ministerstva vnitra ČR, Inspekce Policie ČR, 12. oddělení, č. j.: IN-TC-279/2010. Nechť si je soud pro posouzení námitky vyloučení soudce u příslušného orgánu vyžádá.

Usnesením ze dne 3. 2. 2011 rozhodl Vrchní soud v Praze v neveřejném zasedání tak, že předsedkyně senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Kárová a členky senátu JUDr. Lenka Konopová a JUDr. Kateřina Korečková, Ph. D. nejsou vyloučeny z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného J. M. Z vyjádření předsedkyně senátu a soudců vyplývá, že důvody pro jejich vyloučení nejsou dány, takové důvody nevyplývají ani ze spisu či námitky podjatosti. V trestní věci obviněného bylo postupováno stejně jako v jiných obdobných případech. Aby mohl odvolací soud rozhodnout o námitkách odvolání státního zástupce, bylo nezbytné zaměřit pozornost na objasnění současného zdravotního stavu obviněného. Znalecké posudky, ze kterých Městský soud v Praze při svém rozhodování vycházel, byly vypracovány v roce 2009. Proto byl proveden důkaz doplňkem znaleckého posudku Prof. Antoše, který předložil obviněný. Odvolací soud si rovněž vyžádal stanovisko Ústřední lékařské komise Vězeňské služby ČR. Tento postup odvolacího soudu rozhodně nebyl ovlivněn nějakými nepravdivými informacemi pana JUDr. M., jehož předsedkyně senátu vůbec nezná, na telefonní hovor s ním si nepamatuje, stejně jako si nepamatuje na to, že by jí byly poskytnuty informace o tom, že obžalovaný fakticky není nemocen, ale byl vyvolán opakovaným zhoršením zdravotního stavu obviněného den před konáním veřejného zasedání, nutností jeho odročování na jiné termíny a obavou z toho, že k marnému nařizování veřejného zasedání může docházet i v budoucnosti. Aby odvolací soud umožnil obviněnému účast u veřejného zasedání, stanovil více termínů veřejného zasedání tak, aby v případě zhoršení jeho zdravotního stavu spojeného s případnou hospitalizací se mohl dostavit k soudu nebo byl k němu přivezen bezprostředně po jeho zlepšení, v nezbytném případě, pokud by to jeho zdravotní stav dovoloval, dát obviněnému možnost účastnit se veřejného zasedání, které by se konalo přímo v nemocnici. K žádosti obhajoby si odvolací soud vyžádal uváděné odposlechy, ale nebyly mu poskytnuty z důvodu nebezpečí zmaření účelu trestního řízení, stejně jako nebyly poskytnuty požadované informace o okolnostech výslechu obviněného, zejména, kdy a kde konkrétně byl proveden, jak dlouho trval a zda mu byl přítomen lékař. Předsedkyně senátu a soudci, jak vyplývá z jejich vyjádření, přistupují k obviněnému J. M. jako ke každému jinému obviněnému. Nikdo z nich nebyl a není v jeho trestní věci nezákonně ovlivňován.

Včas podanou stížností napadl prostřednictvím svého obhájce toto rozhodnutí obviněný. Uvádí, že k podání námitky vyloučení soudce jej vedla zejména informace o existenci zaznamenaného odposlechu telefonátu JUDr. J. M., který měl učinit v neprospěch obviněného ve snaze jemu uškodit a ovlivnit tak rozhodování Vrchního soudu v Praze. Odvolací senát při svém rozhodování důkaz neprovedl, neboť mu odposlechy nebyly poskytnuty z důvodu nebezpečí zmaření účelu trestního stíhání. Dále bylo v usnesení konstatováno, že předsedkyně senátu JUDr. M. nezná, na telefonický hovor s ním si nepamatuje, stejně jako si nepamatuje na to, že by jí byly poskytnuty informace o tom, že obviněný fakticky není nemocen. Obviněný je přesvědčen, že pro posouzení, zda ve věci rozhoduje vyloučený soudce, je rozhodný obsah zaznamenaného telefonního hovoru. Pokud je orgány činnými v trestním řízení zajištěn důkaz, který může mít podstatný význam pro posouzení otázky, zda ve věci obviněného rozhoduje vyloučený soudce, pak dle názoru obviněného mu nemůže být odepřeno provedení takového důkazu. Zájem represivních složek státu na nezmaření účelu trestního řízení nemůže být nadřazen právu obviněného na spravedlivý proces. Obviněný nechápe, jak by poskytnutí jím navrženého důkazu mohlo zmařit účel trestního řízení, když by jím označený spis byl poskytnut k provedení důkazu Vrchnímu soudu v Praze, tedy dalšímu orgánu činnému v trestním řízení. Obviněný se cítí postupem orgánů činných v trestním řízení poškozen na svých ústavou zaručených právech na spravedlivý proces. Obviněný žádá odvolací soud, aby si označený spis od příslušného orgánu činného v trestním řízení opětovně vyžádal a provedl jím navržený důkaz odposlech telefonního hovoru JUDr. J. M., a poté posoudil vznesenou námitku na vyloučení soudce.

Nejvyšší soud jako soud stížnostní z podnětu podané stížnosti přezkoumal v intencích ustanovení § 147 odst. 1 tr. řádu napadené usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a přitom shledal, že podaná stížnost není důvodná. Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2010, sp. zn. 6 Tdo 1492/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).

Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů (srov. přiměř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001).

Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce nebo přísedící, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském (viz rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.).

Dále lze připomenout, že me­zi důvody, pro něž může podle § 30 tr. ř. dojít k vyloučení soudce, nepatří ani otázka případné úrovně odborné způsobilosti členů senátu rozhodujícího ve věci (rozhodnutí č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Pokud jsou obviněným v této věci dovozovány důvody podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu ze způsobu jeho postupu v řízení, včetně způsobu hodnocení provedených důkazů a rozhodnutí ve věci samé, pak takovéto skutečnosti nejsou způsobilé vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v § 30 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti jmenovaného soudce.

Nejvyšší soud, i s ohledem na výše uvedené obecné závěry, se plně ztotožňuje s argumentací napadeného usnesení a rovněž neshledává sebemenší důvod k pochybnostem o nepodjatosti členů uvedeného senátu Vrchního soudu v Praze.

Předně je třeba uvést, že jmenovaní soudci nemají žádný vztah k osobám či projednávané věci. Dle názoru Nejvyššího soudu probíhalo odvolací řízení korektně, když k věci byl slyšen znalec Prof. Antoš k aktuálnímu zdravotnímu stavu obviněného. Je nepochybně běžnou justiční praxí, že v podobných případech se vyžaduje i stanovisko Zdravotní služby Generálního ředitelství Vězeňské služby České republiky. Stejně tak nařízení veřejného zasedání ve věci obviněného na 20 termínů od 18. 2. do 2. 5. vždy od 13:00 hod. je postupem, ze kterého lze dovodit, že se odvolací soud s maximální měrou snažil umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání. Stejně tak odvolací senát vyjádřil i ochotu provést veřejné zasedání přímo v nemocnici, aby se jej obviněný mohl účastnit.

Pokud by odvolací senát měl pochybnosti o závěrech znaleckého posudku, který byl vypracován stran zdravotního stavu obviněného, mohl ve věci nechat vypracovat revizní posudek. Stejně tak, pokud by měl obavu, že se obviněný trestnímu stíhání vyhýbá, mohl jej vzít do vazby, když toto rozhodnutí, na rozdíl od rozhodnutí o výkonu trestu odnětí svobody, zdravotním stavem obviněného ovlivněno není. Vzhledem k tomu, že odvolací soud žádný z naznačených možných postupů nerealizoval, že zjevné, že závěry znaleckého posudku Prof. Antoše respektoval.

Stejně tak je zřejmé, že se odvolací soud snažil získat i uváděné odposlechy od Inspekce Policie ČR. Z odpovědi tohoto orgánu se podává, že v současné době (k 31. 1. 2011) nebudou poskytovány žádné informace k probíhajícímu prověřování podle § 158 odst. 3 tr. řádu v trestní věci vedené na Inspekci Policie ČR pod č. j.: IN-TC-279/2010 z důvodu nebezpečí zmaření účelu trestního řízení s tím, že věc byla konzultována s dozorujícím státním zástupcem. Jestliže tedy odvolací soud rozhodoval o uplatněné námitce bez provedení tohoto požadovaného důkazu, nelze mu dle názoru Nejvyššího soudu vytknout vadný postup v dokazovacím řízení. Navíc považuje Nejvyšší soud za absurdní, aby pracovníci Inspekce Policie ČR sdělovali obviněnému coby svědkovi nějaké informace z probíhajícího šetření, tedy obsah odposlechů, a to za přítomnosti soudce.

Na základě všech shora uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že podaná stížnost obviněného není důvodná, a proto ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není další žádný opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. března 2011


Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch

Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr