11 Tvo 6/2011
Datum rozhodnutí: 09.03.2011
Dotčené předpisy: § 71 odst. 4 tr. ř.



11 Tvo 6/2011-28

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. března 2011 o stížnosti obviněného O. Ch. proti výroku usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 2 To 4/2011, jímž byl podle § 71 odst. 4, 7 tr. ř. ponechán ve vazbě, t a k t o :

Podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. se usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 2 To 4/2011, v napadené části z r u š u j e .

Podle § 72 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. se obviněný O. Ch. propouští z vazby na svobodu.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 12. 2010, č. j. 7 T 8/2010-457, byl obviněný O. Ch. uznán vinným zločiny pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 tr. zákoníku a znásilnění podle 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a byl mu za to uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. K odvolání obviněného O. Ch. byl usnesením Vrchního soudu v Praze, jako soudu odvolacího, ze dne 10. 2. 2011, sp. zn. 2 To 4/2011, tento rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v celém rozsahu zrušen a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Usnesením z téhož dne a stejné spisové značky současně Vrchní soud v Praze podle § 71 odst. 4, 7 tr. ř. ponechal obviněného O. Ch. ve vazbě.

Proti tomuto usnesení, a to proti výroku o ponechání ve vazbě, podal obviněný O. Ch. včas stížnost, v níž namítl, že u něj není dán vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. Poukázal na svůj slib, že na svobodě povede řádný život, dále na nabídku peněžité záruky, jakož i na záruku, kterou za něj nabídla jeho bývalá manželka. Nesouhlasí s tím, že Vrchní soud v Praze odůvodnil rozhodnutí o jeho ponechání ve vazbě tím, že má 10 záznamů v trestním rejstříku, že je stíhán pro 2 zločiny a že mu hrozí uložení vysokého trestu. V tomto směru poukázal na to, že k jeho předchozím odsouzením nelze přihlížet, neboť o nich platí, že se na něj hledí, jako by odsouzen nebyl, a rovněž tak není důvodná hrozba vysokého trestu, když Vrchní soud v Praze v odůvodnění zrušujícího usnesení mj. konstatoval, že pokud bude obviněný znovu uznán vinným, tak uložený trest 7 let je trestem neadekvátně vysokým. Proto v případě uznání na vinu lze očekávat uložení podstatně mírnějšího trestu. V tomto směru též poukázal na nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 566/03, který dovodil podmínku hrozby vysokým trestem tím, že lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně 8 let, přičemž s ohledem na skutečnost, že proti rozsudku soudu I. stupně, kterým mu byl uložen trest odnětí svobody ve výměře 7 roků nepodal odvolání státní zástupce, mu nyní takový trest již vůbec nehrozí. Není také opodstatněná obava, že by obviněný uprchl nebo se skrýval, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání. V tomto směru obviněný poukázal na to, že je citově fixován na své 2 syny, se kterými byl v každodenním kontaktu, přičemž v průběhu trestního řízení nebyl zjištěn žádný konkrétní poznatek, ze kterého by bylo možno usuzovat na obavu z toho, že uprchne nebo se bude skrývat. Za situace, když již není ohrožen vysokým trestem není u něj dán vazební důvod ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.

Obviněný O. Ch. byl vzat do vazby usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 0 Nt 812/2010, s účinností 8. 6. 2010, a to z důvodů uvedených v ustanovení § 67 písm. a), c) tr. ř. V průběhu trestního stíhání byl usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 13. 9. 2010 důvod vazby omezen jen na ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. s tím, že obviněnému hrozí vysoký trest s ohledem na to, že je trestně stíhán pro výše již uvedené zločiny, což vzbuzuje obavu z toho, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu. O důvodnosti vazby obviněného bylo posléze rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2010 s tím, že u něj nadále trvá vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. a) tr. ř., neboť mu hrozí vysoký trest, což odůvodňuje obavu z jeho útěku nebo skrývání. Stížnost obviněného proti tomuto usnesení zamítl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 11. 2010 jako nedůvodnou, přičemž vazební důvod předpokládaný ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. odůvodnil i tím, že se obviněný agresivně choval vůči své bývalé manželce a že se nedostavil k jednání o rozvod manželství. V usnesení Krajského soudu Hradec Králové ze dne 29. 12. 2010, jímž byla zamítnuta žádost obviněného o propuštění z vazby a nebyly přijaty záruka jeho bývalé manželky, nabídka kauce a písemný slib obviněného, se mimo jiné uvádí, že obviněný nerespektuje zákon, neboť nevykonal trest obecně prospěšných prací, uložený mu za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí.

V napadeném usnesení Vrchní soud v Praze odůvodnil další trvání vazby obviněného tím, že obviněný má v trestním rejstříku celkem 10 záznamů, vesměs pro úmyslné trestné činy, a v posuzovaném případě je stíhán pro 2 zločiny, přičemž zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku patří do kategorie zvlášť závažných zločinů ve smyslu § 14 odst. 3 tr. zákoníku, za nějž obviněnému stále hrozí uložení vysokého trestu odnětí svobody. Proto má Vrchní soud za to, že u obviněného nadále trvá vazební důvod ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř., který je v současném stadiu řízení nenahraditelný žádným jiným opatřením.

Podle § 71 odst. 4 tr. ř. platí, že ponechat obviněného i nadále ve vazbě po uplynutí doby 3 měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o vazbě lze jen tehdy, jestliže pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů nebylo možné trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Předpokladem tohoto postupu je ovšem zjištění, že u obviněného je i nadále dán některý ze zákonných vazebních důvodů uvedených v ustanovení § 67 tr. ř. Podle § 71 odst. 7 tr. ř. o dalším trvání vazby obviněného rozhoduje v případě řízení o opravném prostředku nadřízený soud.

Předně je třeba konstatovat, že z odůvodnění napadeného usnesení o ponechání obviněného O. Ch. ve vazbě nevyplývá sebemenší skutečnost, svědčící o tom, že jsou splněny výše citované podmínky pro ponechání obviněného ve vazbě, jestliže doba trvání vazby již přesáhla 3 měsíce. V tomto směru napadené usnesení postrádá sebemenší úvahu o naplnění těchto dalších zvláštních podmínek pro ponechání obviněného ve vazbě. Vrchní soud ani v nejmenším nepoukázal na důvody, pro které nebylo možno trestní stíhání skončit ve lhůtě 3 měsíců od právní moci předchozího rozhodnutí o ponechání obviněného O. Ch. ve vazbě, ani nevysvětlil na základě čeho dovozuje, že jeho propuštěním na svobodu hrozí zmaření nebo podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání. Již z tohoto pohledu nemůže napadené usnesení obstát, neboť je třeba zdůraznit, že omezení osoby obviněného vazbou představuje krajní prostředek zajištění osoby obviněného pro účely trestního stíhání a že je nutno velice pečlivě odůvodnit takový zásah do osobní svobody. V tomto směru je nutno připomenout bohatou judikaturu Ústavního soudu (např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 103/1999, III. ÚS 715/2000). Těmto hlediskům napadené usnesení rozhodně neodpovídá.

Rovněž otázce, zda u obviněného O. Ch. v současné době i nadále existuje důvod vazby předpokládaný ustanovením § 67 písm. a) tr. ř., se vrchní soud v napadeném usnesení věnoval toliko povrchně či kuse a jeho odůvodnění neodpovídá zákonným, natož ústavním požadavkům.

Z obsahu předchozího rozhodování o vazbě obviněného je zřejmé, že vzetí obviněného do vazby a její další trvání bylo opodstatněno především tím, že obviněnému hrozí vysoký trest, neboť je stíhán i za trestný čin v rámci trestní sazby 5 až 12 let, což odůvodňuje obavy z jeho útěku či skrývání. Tato okolnost ovšem v současné době nemůže sama o sobě naplňovat existenci zmiňovaného vazebního důvodu už proto, že z obsahu zrušovacího usnesení odvolacího soudu, s přihlédnutím k tomu, že odvolání vůči rozsudku soudu I. stupně podal toliko obviněný, je zřejmé, že obviněnému hrozí, v případě uznání vinným trest odnětí svobody ve výměře nižší než 7 let. Ostatně Vrchní soud v Praze ve zmiňovaném kasačním rozhodnutí výslovně uvádí, že při správném právním posouzení věci ..bude mít tato okolnost (tj. otázka správného právního posouzení věci) zřejmě vliv i na výrok o trestu, jehož dosavadní sedmiletá výměra by se tak jevila jako nepřiměřeně přísná. V tomto směru lze připomenout závěry vyplývající z již shora uvedeného nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 566/03, podle nichž hrozba vysokým trestem, jež za splnění dalších konkrétních okolností vztahujících se ke spáchanému činu a k osobě pachatele odůvodňuje vazbu obviněného, vyžaduje reálnou možnost uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně kolem 8 let. Takový trest obviněnému v současné době již vůbec nehrozí. Přitom nebyly ani zjištěny nějaké další konkrétní sku­tečnosti, které by jinak odůvodňovaly obavu z útěku obviněného. Pokud jde o jeho předchozí odsouzení z poslední doby, jednalo se vesměs o trestný čin zanedbání povinné výživy, přičemž ohledně většiny z těchto odsouzení platí, že se na obviněného hledí jako by nebyl odsouzen. Samotná skutečnost, že v průběhu dalšího trestního stíhání mají být provedeny další procesní úkony (např. výslech nezletilé poškozené), neodůvodňuje trvání vazby obviněného opírající se o ustanovení § 67 písm. a) tr. ř. (srov. 64/1992 Sb. rozh. tr.).

Za tohoto stavu věci má Nejvyšší soud, jako stížnostní soud, za to, že napadené usnesení nemůže odůvodnit další trvání vazby obviněného O. Ch., neboť především v současné době u něj není dán důvod vazby předvídaný ustanovením § 67 písm. a) tr. ř. Samozřejmě pokud s ohledem kupř. na povahu dalšího dokazování nařízeného odvolacím soudem v této věci nastanou skutečnosti odůvodňující existenci některého z vazebních důvodů předpokládaných v ustanovení § 67 tr. ř., tak při splnění dalších zákonných podmínek soudu nic nebrání v tom, aby na to patřičným způsobem reagoval.

Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v části, v níž byl obviněný O. Ch. ponechán ve vazbě, a podle § 72 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř. obviněného O. Ch. propustil z vazby na svobodu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. března 2011


Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík