11 Tvo 51/2005
Datum rozhodnutí: 31.10.2005
Dotčené předpisy:




11 Tvo 51/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2005 stížnost obviněného L. J., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2005,

sp. zn. 2 To 96/2005, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného L. J. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 40 T 12/2001, byl obviněný L. J. zproštěn obžaloby pro skutek kvalifikovaný obžalobou krajského státního zastupitelství jako trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. za užití § 9 odst. 2 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podal v neprospěch obviněného státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně odvolání a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu.

Podáním ze dne 2. 9. 2005 namítl obviněný L. J. podjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V. Š. a JUDr. P. S., PhD. s odůvodněním, že tito v jeho trestní věci již třikrát v jeho neprospěch, když zpochybnili zprošťující rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodli a ve svých zrušovacích usneseních vyslovili v podstatě zcela kategorický názor o vině obviněného. S ohledem na zásadu spravedlivého procesu a s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu, který ve svém rozhodnutí sp. zn. 11 Tvo 36/2003 má za to, že objektivnost řízení není zachována, pokud odvolací soud v předchozím řízení již jednoznačně vyjádřil svůj názor na hodnocení provedených důkazů a tím i na právní posouzení věci, navrhl, aby jeho odvolání bylo projednáno před Vrchním soudem v Praze, neboť je toho názoru, že soudci Vrchního soudu v Olomouci již nejsou v jeho věci schopni objektivně rozhodovat.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2005, sp. zn. 2 To 96/2005, bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v § 30 tr. řádu rozhodnuto, že JUDr. V. Š. a JUDr. P. A., PhD. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného L. J. vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 12/2001.

Proti tomuto usnesení podal obviněný L. J. v zákonné lhůtě stížnost, kterou v podstatě odůvodnil skutečnostmi uvedenými ve svém původním návrhu a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že trestní věc obviněného se Vrchnímu soudu v Olomouci odnímá a přikazuje se k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Praze.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.



V tomto směru nebylo v průběhu trestního řízení vedeném proti obviněnému L. J. před odvolacím soudem ze strany JUDr. V. Š. a JUDr. P. A., PhD. zjištěno nic, co by svědčilo o jejich podjatosti, a tím i z vyloučení na dalších úkonech trestního řízení. Obviněný dovozuje podjatost obou jmenovaných soudců pouze ze způsobu jakým až dosud v jeho věci rozhodovali a to samo o sobě bez dalšího nemůže být důvodem ke zpochybnění jejich nestrannosti. Protože jiné důvody k vyloučení těchto soudců obviněný neuvedl, nemohla se jeho námitka o podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V. Š. a JUDr. P. A., PhD. shledat s úspěchem. Za tohoto stavu se Nejvyšší plně ztotožňuje se zdůvodněním napadeného usnesení a v podrobnostech na ně odkazuje.

Pokud jde o poukaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 11 Tvo 36/2003 je k tomu možno uvést, že v tomto případě nejde o použitelnou obdobu. Z předchozích rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci jako soudu odvolacího nelze dovodit, že by šlo o natolik jednoznačné závěry, ze kterých by vyplývalo, že po doplnění dokazování rozhodne vrchní soud stejně jako v předchozích případech. Za tohoto stavu je nutno vyčkat rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci v dané věci s možností využití mimořádných opravných prostředků, které mají strany řízení k dispozici.

Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2005

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera