11 Tvo 41/2016
Datum rozhodnutí: 19.01.2017
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.



11 Tvo 41/2016-19

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 19. 1. 2017 stížnost obv. P. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 7 To 124/2016, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obv. P. Š. z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :

1. Krajský soud v Hradci Králové ve vazebním zasedání dne 28. 11. 2016 rozhodl usnesením pod sp. zn. 7 T 18/2016 tak, že podle § 72 odst. 3 tr. ř. se obv. P. Š. ponechává ve vazbě, neboť i nadále trvají vazební důvody uvedené v § 67 písm. a), c) tr. ř., a nepřijímá se písemný slib, který ve smyslu ustanovení § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. dne 27. 11. 2016 obviněný P. Š. učinil.

2. Proti tomuto usnesení podal obv. P. Š. ihned po jeho vyhlášení stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 7 To 124/2016 tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného P. Š. zamítá (bod I.), a podle § 73 odst. 1 písm. c), d) tr. ř. se rovněž zamítá i návrh obviněného na nahrazení vazby dohledem probačního úředníka a předběžným opatřením (bod II.).

3. Proti výroku pod bodem I. již není žádný opravný prostředek přípustný. Obv. P. Š. však napadl stížností výrok pod bodem II., a to k Nejvyššímu soudu.

4. Ve své stížnosti uvedl, že je přesvědčen, že se Vrchní soud v Praze měl podrobněji zabývat možností působení dohledu probačním úředníkem nebo některým z předběžných opatření, která by byla způsobilá dosáhnout účelů vazby. Následně vyjádřil své přesvědčení, že samotná hrozba vysokého trestu či existence neúplné sexuality s charakterem fetišismu samy o sobě ještě neznamenají, že by reálně hrozila obava, že se bude vyhýbat trestnímu stíhání, uprchne, nebo že bude trestnou činnost opakovat. Obviněný zdůraznil, že má funkční rodinu, zajištěné bydlení i práci jeho zaměstnavatel je připraven jej dále zaměstnat. Navíc si uvědomuje nutnost vyhledání odborné pomoci a je připraven nastoupit dobrovolné léčení, a to i v ústavní formě. S ohledem na tyto námitky Nejvyššímu soudu navrhl, aby napadený výrok změnil a nahradil vazbu dohledem probačního úředního nebo předběžným opatřením.

5. Nejvyšší soud po prostudování přiloženého spisového materiálu dospěl k závěru, že stížnost obviněného je neoprávněná.

6. Obv. P. Š. byl dne 7. 11. 2016 obžalován Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové ze spáchání velmi závažné trestné činnosti. Konkrétně: - pod body 1) a 2) z dvojnásobného zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
- pod bodem 3) ze zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem nedokonaného, ukončeného ve stadiu pokusu, dále z přečinu porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, z přečinu únosu dítěte a osoby stižené duševní poruchou podle § 200 odst. 1 tr. zákoníku,
- pod bodem 4) z pokusu zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 a § 140 odst. 2, odst. 3 písm. c), j) tr. zákoníku,
- pod bodem 5) ze zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku,
- pod bodem 6) z poskytnutí návodu ke spáchání přečinu zneužití dítěte k výrobě pornografie podle § 24 odst. 1 písm. b) a § 193 odst. 1 tr. zákoníku,
- pod bodem 7) z přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 2 tr. zákoníku a přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií podle § 192 odst. 3, odst. 4 písm. b) tr. zákoníku.
7. Vrchní soud v Praze zcela správně v souladu s § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obv. P. Š. zamítl, neboť stejně jako Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení ze dne 28. 11. 2016, sp. zn. 7 T 18/2016, má za to, že vazební důvody uvedené v § 67 písm. a) a c) tr. ř. stále trvají.

8. Obviněný se ve své stížnosti přesto domáhá toho, aby byla stávající vazba nahrazena dohledem probačního úředníka nebo předběžným opatřením. Podle jeho náhledu se měl Vrchní soud v Praze touto možností podrobněji zabývat. Z textu odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 124/2016 z 21. 12. 2016 však vyplývá, že ten v odůvodnění svého usnesení se zabýval i možností nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Hlubší analýzu uložení dohledu, event. některého z předběžného opatření uvedeným v § 88c tr. ř. však v případě obv. P. Š. neprovedl, neboť dle jeho názoru tyto instituty v projednávaném případě vůbec nepřichází v úvahu. Obviněný je stíhán z řady velmi závažných trestných činů, přičemž v daném stadiu trestního řízení byly shromážděny důkazy, které nasvědčují tomu, že byly spáchány mimořádně závažné skutky. Právě z těchto důvodů byla na obviněného uvalena vazba.

9. Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že v projednávaném případě skutečně trvají vazební důvody podle § 67 odst. 1 písm. a) a c) tr. ř. Existence tzv. útěkové vazby je dána především hrozbou vysokého trestu (srov. např. nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 566/03, ze kterého vyplývá, že za vysoký trest je považováno uložení trestu odnětí svobody ve výměře nejméně osmi let. Takový předpoklad v projednávaném případě rozhodně existuje, neboť jak bylo uvedeno výše, obviněný je v rámci trestní sazby za spáchání zločinu vraždy spáchaného ve stadiu pokusu aktuálně ohrožen trestní sazbou ve výměře od patnácti do dvaceti let nebo trestem výjimečným (nemluvě o řadě dalších závažných zločinů, k jejichž spáchání bude muset soud posuzující tento případ rovněž přihlédnout). Trvání tzv. předstižné vazby je rovněž dáno skutečností, že obviněný je postižen sexuální deviací (tzv. neúplnou sexualitou mající charakter fetišismu). Znalec označil jeho pobyt na svobodě za nebezpečný a ústavní léčbu za nutnou. Z toho vyplývá závěr o stále aktuální reálné obavě z opakování některého z vysoce nebezpečných a pro veřejnost ohrožujících jednání, jejichž podstata spočívá právě v neléčené sexuální deviaci, kterou díky tomu obv. Š. zatím není schopen bezpečně zvládat.

10. Účelem vazby v tomto konkrétním případě je zabránit obviněnému, aby se útěkem vyhýbal trestnímu stíhání a hrozícímu trestu a aby neopakoval vysoce nebezpečnou trestnou činnost. Za situace, jak je naznačeno výše, je nereálné, aby dohled probačního úředníka účel sledovaný vazbou mohl dosáhnout. To by totiž probační úředník musel být nepřetržitě ve společnosti obviněného. To není reálné.

11. Pokud jde o nahrazení vazby předběžným opatřením, je třeba uvést, že obviněný ve stížnosti neuvedl, které ze zákonem předpokládaných předběžných opatření by dle jeho názoru měly vazbu nahradit. Obviněný se pouze dožaduje aplikace institutu předběžného opatření, nekonkretizuje však, které podle zákona v úvahu přicházející předběžné opatření by mělo být použito. Takový nekonkrétní návrh však není dle Nejvyššího soudu dostačující. Obviněný by měl specifikovat, které z devíti možných předběžných opatření by mělo vazbu v jeho případě nahradit. Obviněný si zřejmě ze zákonné nabídky nedovedl vybrat předběžné opatření, které by reálně splnilo účel jinak sledovaný vazbou. V tom s ním Nejvyšší soud souhlasí a je rovněž přesvědčen, že ani jedno z devíti předběžných opatření uvedených v § 88c tr. ř. není sto v případě obviněného vazbu nahradit a zabránit mu zejména v opakování trestné činnosti, na jehož nebezpečí poukazuje i znalec.

12. Vrchní soud v Praze tedy zcela správně usoudil, že v současné fázi trestního řízení, s ohledem na charakter, povahu a závažnost projednávané trestné činnosti, i osobu obviněného, nepřichází v úvahu nahrazení vazby dohledem probačního úředníka či uložení některého zajišťovacího institutu. S tímto závěrem se zcela ztotožnil i Nejvyšší soud.

13. Obviněný sice ve stížnosti vyjádřil své přesvědčení o tom, že samotná hrozba vysokého trestu či existence tzv. neúplné sexuality s charakterem fetišismu samy o sobě neznamenají , že by reálně hrozila obava, že bude trestnou činnost opakovat, nebo že se bude trestnímu stíhání vyhýbat, event. že uprchne. Nejvyšší soud však tuto argumentaci odmítl, stejně jako odmítl i namítnuté záruky obviněného, že díky tomu, že má funkční rodinu, zajištěné bydlení i práci, a je ochoten nastoupit léčení v ústavní formě, je možné umožnit mu propuštění z vazby. Všechny tyto garance nemohly Nejvyšší soud přesvědčit o vhodnosti propuštění obviněného z vazby, neboť vzhledem k výše uvedeným znaleckým závěrům
. neskýtají jistotu, že obviněný se znovu nedopustí další velmi závažné trestné činnosti, stejně jako
. nejsou žádnou zárukou, že se v budoucnu nebude skrývat, nebo že neuprchne, nebo že se nebude vyhýbat dalšímu trestnímu řízení.

14. Především nelze přehlédnout, že deviace obviněného je zaměřena proti dětem velmi nízkého věku. Mimo obvinění z trestného činu znásilnění (ve třech případech) byl souběžně stěžovatel obžalován i z pokusu vraždy a z poskytnutí návodu ke zneužití dítěte k výrobě pornografie i z přečinu výroby a jiného nakládání s dětskou pornografií. Soudní znalec ve svém posudku označil pobyt obviněného na svobodě za nebezpečný (č. l. 566). Proto v žádném případě není možné (a to ani hypoteticky) uvažovat o tom, že by soud v současné době obv. Š. umožnil pohybovat se volně na svobodě, a to ani krátkou dobu (než by event. dobrovolně nastoupil do ústavní péče), a to z důvodu mimořádné závažnosti skutků, pro které mu bylo sděleno obvinění.

15. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Nejvyšší soud se s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze v bodě II. zcela ztotožnil. Vzhledem k intenzitě, s jakou jsou vazební důvody v případě obv. P. Š. naplněny, je v současnosti zcela vyloučeno nahradit vazbu jakýmkoli předběžným opatřením. Nezbylo tedy, než rozhodnout tak, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 1. 2017
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu