11 Tvo 40/2015
Datum rozhodnutí: 07.01.2016
Dotčené předpisy: § 30 odst. 1 tr. ř.



11 Tvo 40/2015-14

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 7. ledna 2016 stížnost obviněné Mgr. S. G. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. 4 To 70/2015 1600, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněné z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 2. 2015, sp. zn. 30 T 133/2011, byly obviněné Mgr. S. G. a Ing. L. K. uznány vinnými ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákona účinného do 31. 12. 2009, za což byly odsouzeny k trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání tří roků a šesti měsíců. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody. Proti tomuto rozhodnutí podaly obě obviněné odvolání a spis byl předložen Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu.

V rámci odvolacího řízení obviněná Mgr. S. G. vznesla námitku podjatosti vůči členům odvolacího senátu Městského soudu v Praze 7 To složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Bendy a soudců JUDr. Felicie Hruškové a JUDr. Richarda Petráska, a tento senát rozhodl usnesením ze dne 30. 6. 2015, č. j. 7 To 213/2015-1567, tak, že není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci. Na základě stížnosti proti uvedenému rozhodnutí byla věc předložena Vrchnímu soudu v Praze.

Ve stížnosti proti rozhodnutí Městského soudu v Praze obviněná současně zpochybnila i nepodjatost Vrchního soudu v Praze, což odůvodnila tím, že na tomto soudě pracuje soudkyně JUDr. Olga Římalová, manželka JUDr. Jiřího Římala, zmocněnce v této věci poškozené společnosti INCHEBA EXPO PRAHA spol. s. r. o. Skrze tuto skutečnost má obviněná za to, že nelze vyloučit podjatost všech soudců Vrchního soudu v Praze, neboť je možné, že osoby rozhodující o její stížnosti budou ovlivňovány.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 8. 2015, č. j. 4 To 70/2015-1600, bylo podle § 30 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že senát Vrchního soudu v Praze ve složení předseda senátu JUDr. Jozef Mazák a soudci JUDr. Hana Kárová a JUDr. Bohuslav Horký není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněné Mgr. S. G. vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 7 To 213/2015.

Proti tomuto rozhodnutí obviněná podala stížnost, kterou v podáních ze dne 3. 9. 2015 a 7. 9. 2015 podrobně rozvedla o důvody, v nichž spatřuje především podjatost senátu Městského soudu v Praze, a to s hledem na jeho procesní postupy v předmětné věci. Stěžovatelka též uvádí, že ve skutečnosti nevznesla námitku podjatosti vůči soudcům Vrchního soudu v Praze, ale domáhala se přikázání věci (tj. projednání její stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze) jinému soudu, neboť na Vrchním soudě v Praze působí soudkyně JUDr. Olga Římalová, manželka JUDr. Jiřího Římala, který je zmocněncem poškozené společnosti INCHEBA EXPO PRAHA spol. s.r.o., z čehož vzniká pochybnost o nepodjatosti tohoto soudu. Stěžovatelka považuje systémově za nesprávné, když dotčené osoby rozhodují o své nepodjatosti samy, přičemž nemusí nijak svoji nepodjatost prokazovat. V rámci svého vyjádření u veřejného zasedání Městského soudu v Praze konaného dne 15. 10. 2015 rovněž výslovně uvedla, že podala stížnost usnesení Vrchního soudu v Praze, který jako prvostupňový soud rozhodl o tom, že tamní senát není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. Závěrem stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat. Poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že orgán činný v trestním řízení nebo osoba mu blízká byli poškozeni projednávanou trestnou činností nebo byli jejími svědky. Za poměr k osobám ve smyslu tohoto ustanovení trestního řádu je pak třeba považovat poměr příbuzenský, švagrovský, poměr druha a družky, popř. úzký vztah přátelský nebo úzký vztah nepřátelský.

Nejvyšší soud připomíná, že ve smyslu ustanovení § 31 odst. 1 tr. ř. nelze rozhodnout o vyloučení všech soudců dotčeného soudu, ale pouze členů toho senátu, který je podle rozvrhu práce příslušným k projednání věci. Vyplývá to z druhé věty tohoto ustanovení, podle které o vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát. Z toho logicky také vyplývá, že orgánem ve smyslu věty první § 31 odst. 1 tr. ř. se nemá na mysli soud, nýbrž konkrétní soudce (soudci). V tomto ohledu lze odkázat na právní názor vyslovený např. již v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2012, sp. zn. 11 Tvo 27/2012.

Dále je nutno uvést, že obviněná ve stížnosti proti usnesení vrchního soudu opět rozsáhle napadá podjatost soudců Městského soudu v Praze a procesní postup tohoto soudu. Tyto námitky však již byly předmětem přezkumu Vrchního soudu v Praze, který o nich rozhodoval v pozici stížnostního soudu, přičemž usnesením ze dne ze dne 27. 8. 2015, č. j. 4 To 70/2015 1604, byla stížnost obviněné podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta a obviněná byla správně poučena o tom, že proti tomuto rozhodnutí, které tak nabylo právní moci, není další stížnost přípustná. Uvedené námitky proto nebyly způsobilé založit přezkumnou povinnost Nejvyššího soudu.

K výhradě stěžovatelky, že žádala o přikázání věci jinému soudu, je třeba uvést, že tak učinila na základě tvrzení o podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze. Proto vrchní soud, resp. jeho senát příslušný k projednání této věci, s ohledem na obsah jejího podání nejprve rozhodoval podle § 30 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. ř. o své podjatosti, přičemž dospěl k závěru, že na jeho straně nejsou žádné důvody pro vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení v posuzované věci obviněné.

V odůvodnění napadeného usnesení vrchní soud uvedl, že v souvislosti s touto věcí na žádného z členů senátu nikdo nepůsobil a neovlivňoval v rozhodování. I přesto, že členům senátu je známo, že na obchodním úseku Vrchního soudu v Praze soudkyně JUDr. Olga Římalová působí, pouze tato skutečnost opodstatněnost námitky podjatosti nezakládá. Tvrzení obviněné, že JUDr. Jiří Římal by mohl prostřednictvím JUDr. Římalové ovlivnit rozhodnutí senátu, nemá žádný reálný podklad. Vrchní soud proto správně konstatoval, že u členů senátu projednávajících věc obviněné není dán žádný takový vztah, který by je mohl vylučovat z vykonávání úkonů trestního řízení. Na závěr pak uvedl, že pokud by o stížnosti obviněné rozhodovali jiní soudci, než soudci příslušného senátu, kterým byla věc dle rozvrhu práce přidělena, jednalo by se o rozpor s ústavním pořádkem, a to v rámci porušení zásady zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Nejvyšší soud považuje takovéto odůvodnění za dostačující a se závěry vrchního soudu se ztotožňuje.

Nejvyšší soud k tomu pouze dodává, že poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je dán, je­li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani např. okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376).

Obdobná situace byla řešena i v rozhodnutí pod č. 30/2007 Sb. rozh. tr., kdy se jednalo o kolegiální vztah k soudci, který věc obviněného projednával v předchozím stádiu řízení. V tomto rozhodnutí bylo judikováno, že pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich (nyní ve věci nerozhodující) podílel, nebo které vydal v postavení soudce soudu prvního stupně. Nejde o poměr nyní rozhodujících soudců k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci. Zde však o žádný velice blízký osobní poměr jmenovaných soudců nešlo, neboť poměr k věci, popř. k osobě soudkyně JUDr. Římalové, která pracuje na stejném soudě, přitom však na zcela jiném úseku než soudci příslušní k rozhodnutí věci obviněné, měl spočívat pouze v tom, že je manželkou JUDr. Jiřího Římala, který vystupuje jako zmocněnec poškozené společnosti. Pouhá kolegialita soudců jednoho soudu nemůže bez dalšího vyvolat pochybnosti o nestranném a nezávislém rozhodování soudu. Nejedná se tak o naplnění důvodů pro vyloučení soudců příslušného senátu z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo k osobě, jelikož tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně.

Co se týče námitky obviněné k postupu soudů při rozhodování o podjatosti, kdy je údajně upíráno právo na spravedlivý proces garantované v Ústavě, lze konstatovat, že rozhodování o vyloučení orgánů činných v trestním řízení bylo po novele trestního řádu provedené zákonem č. 292/1993 Sb. svěřeno orgánu, kterého se důvody uvedené v § 30 tr. ř. týkají. Uvedený postup nelze sám o sobě pokládat za neslučitelný s požadavky na spravedlivý proces, neboť proti rozhodnutí, kterým rozhoduje orgán o svém vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení, je přípustná stížnost, kterou projednává jeho bezprostředně nadřízený orgán, tj. v daném případě nadřízený soud. Ten také přezkoumává správnost závěrů soudu prvního stupně, na jejichž podkladě se vypořádal s tvrzením, jež mělo odůvodnit existenci podjatosti. Není také jasné, jakým jiným způsobem by dotčení soudci měli v posuzované věci prokazovat neexistenci skutečností uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř.

Protože obviněná jiné konkrétní důvody podjatosti senátu 4 To Vrchního soudu v Praze ve složení předseda senátu JUDr. Jozef Mazák a soudci JUDr. Hana Kárová a JUDr. Bohuslav Horký neuvedla, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody jejich podjatosti neshledal, nemohla se stížnost obviněné shledat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. ledna 2016


JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu