11 Tvo 38/2015
Datum rozhodnutí: 20.01.2016
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.



11 Tvo 38/2015-10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal a rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. ledna 2016 stížnost obviněné T. T. T., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 12 To 64/2015, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost obviněné T. T. T. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obviněná byla rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2015, č. j. 2 T 2/2014-5846, shledána vinnou ze zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku. Za tento trestný čin jí byl uložen jednak trest odnětí svobody v trvání 13 let, pro jehož výkon byla za použití § 56 odst. 3 trestního zákoníku zařazena do věznice s ostrahou, jednak trest vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.

Obviněná byla ve věci stíhána pod vazbou, o jejímž trvání bylo ve stadiu řízení před nalézacím soudem rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 2 T 2/2014, jímž bylo podle § 72 odst. 1, 3 tr. řádu vysloveno, že se obviněná i nadále z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu ponechává ve vazbě. Její stížnost do předmětného rozhodnutí byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2014, č. j. 12 To 46/2015-5945, jako nedůvodná zamítnuta. Uvedené rozhodnutí o vazbě nabylo právní moci výše zmíněným rozhodnutím stížnostního soudu dne 7. 7. 2014, od něhož se odvíjela další zákonná tříměsíční doba pro rozhodnutí o ponechání obviněné T. T. T. ve vazbě nebo o jejím propuštění na svobodu. S ohledem na ustanovení § 72 odst. 4 tr. řádu učinil nové rozhodnutí o vazbě Vrchní soud v Praze, když zmíněná lhůta skončila v průběhu řízení o opravném prostředku proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 2 T 2/2014.

Vrchní soud v Praze v rámci odvolacího řízení rozhodl ve vazebním zasedání konaném dne 1. 10. 2015 usnesením č. j. 12 To 64/2015-6160 podle § 72 odst. 1, 3, 4 tr. řádu o ponechání obviněné T. T. T. ve vazbě poté, co konstatoval nadále trvající důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. řádu.

Proti tomuto usnesení podala obviněná prostřednictvím své obhájkyně stížnost, ve které namítla, že Vrchní soud v Praze se nezabýval blíže úvahami, zda se vazební důvody nezměnily. Dále namítá, že v dané věci vazba trvá již extrémně dlouhou dobu (dva roky a osm měsíců), přičemž v rozporu se závěry judikatury Ústavního soudu vrchní soud nevzal do úvahy pro odůvodnění útěkové vazby žádné jiné okolnosti než pouhou hrozbu vysokého, byť konkrétního trestu. Navíc dle názoru obviněné Vrchní soud v Praze nijak blíže nezdůvodnil, proč není možno namísto vazby použít prostředky nahrazující vazbu, pouze obecně konstatoval, že substituční instituty ve smyslu § 73 odst. 1 tr. řádu nelze mít za rovnocenné zajišťovací funkci vazby. Z těchto důvodů pokládá vazbu, která se fakticky vzhledem k její délce stává trestem, za nezákonnou. Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení zrušil a aby byla propuštěna z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud zjistil, že stížnost není důvodná. V době, kdy vrchní soud rozhodoval o ponechání obviněné ve vazbě, byla tato, i když zatím pouze soudem I. stupně, odsouzena k vysokému trestu odnětí svobody. Přitom se jedná o cizí státní příslušnici. Důvod útěkové vazby byl tedy určitě dán. A s ohledem na charakter trestné činnosti, které se dopustila, hrozila i možnost, že by trestnou činnost opakovala.

Stížnost obviněné T. T. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 1. 10. 2015, č. j. 12 To 64/2015-6160, kterým byla obviněná ponechána ve vazbě, byla Nejvyššímu soudu doručena dne 2. 12. 2015.

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. 10. 2015, č. j. 12 To 64/2015-6203, podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu uznal obviněnou T. T. T. vinnou zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. b), c) trestního zákoníku, za což byla podle § 283 odst. 4 trestního zákoníku odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti (12) let do věznice s ostrahou a k trestu vyhoštění z území České republiky na dobu neurčitou.

Odsuzující rozsudek nabyl právní moci dnem 20. 10. 2015 a uvedeným dnem došlo rovněž k ukončení vazby. S ohledem na uvedenou skutečnost Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu předmětnou stížnost obviněné T. T. T. jako nedůvodnou zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2016


JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu