11 Tvo 34/2002
Datum rozhodnutí: 21.05.2002
Dotčené předpisy:




11 Tvo 34/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. 5. 2002 stížnost obviněného Ing. J. P., dříve Š., roz. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 To 47/02, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného Ing. J. P. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 10 T 13/96, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 4. 2001, sp. zn. 5 To 102/2000, byl obviněný J. P., dříve Š., roz. P., uznán vinným návodem k trestnému činu zpronevěry podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k § 248 odst. 1, odst. 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků s výkonem ve věznici s dozorem.



V průběhu trestního řízení obviněný opakovaně vznesl námitku podjatosti proti soudcům, případně soudním tajemníkům, kteří v jeho trestní věci rozhodovali. Naposledy tak učinil při projednávání námitky vůči tajemnici Městského soudu v Praze, o které měl, jako soud druhého stupně, rozhodnout Vrchní soud v Praze. V tomto případě byla námitka vznesena proti soudcům Vrchního soudu v Praze JUDr. J. K., JUDr. K. B., JUDr. V. K., JUDr. E. H., JUDr. B. P. a JUDr. D. K.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 5 To 47/02, bylo podle § 30 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že JUDr. V. K. a JUDr. J. K. nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného. Dalšími soudci uvedenými v námitce podjatosti obviněného se toto rozhodnutí nezabývalo proto, že podle rozvrhu práce vrchního soudu trestní věc obviněného připadá do senátu, ve kterém jsou ze všech namítaných soudců pouze JUDr. V. K. a JUDr. J. K.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze podal v zákonné lhůtě obviněný stížnost, ve které v podstatě znovu zopakoval svou námitku k podjatosti JUDr. V. K. a JUDr. J. K., spočívající v tom, že s ohledem na svoji komunistickou minulost, respektive sepětí s komunistickým režimem, nejsou schopni objektivního rozhodování a opět se domáhá jejich vyloučení.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.

Obviněný J. P. v průběhu trestního řízení opakovaně namítal podjatost soudců, kteří v jeho trestní věci rozhodovali, a mezi nimi opakovaně vznesl námitky i k soudcům JUDr. V. K. a JUDr. J. K. Námitky podjatosti, které vůči nim vznesl, přitom nebyly směrovány ke konkrétním poznatkům z jejich rozhodovací činnosti, případně z jejich vztahu k projednávané věci, ale vycházely vždy jen z obecných úvah o jejich sepětí s dřívějším komunistickým režimem. Stejným způsobem jsou zdůvodněny i jeho poslední námitky vůči uvedeným soudcům. Protože o stejných námitkách vůči těmto soudcům bylo rozhodnuto již opakovaně a obviněný námitky podjatosti těchto soudců jiným způsobem nezdůvodnil, nemohla se ani v tomto případě setkat jeho stížnost s úspěchem a v důvodech tohoto rozhodnutí bylo možno v plném rozsahu odkázat na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2001, sp. zn. 3 Tvo 128/2001, a ze dne 5. 10. 2000, 4 Tvo 116/2000.

Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera