11 Tvo 33/2013
Datum rozhodnutí: 30.10.2013
Dotčené předpisy: § 47 odst. 1 tr. ř.



11 Tvo 33/2013-17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. října 2013 stížnost obviněné Bc. J. G. , a dotčené osoby Z. G. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 42/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 11/2012, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnosti obviněné Bc. J. G. a Z. G. zamítají.
O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 4 To 42/2013, bylo rozhodnuto tak, že podle § 47 odst. 1 tr. ř. na návrh poškozené České pošty, s. p., se zajišťuje na majetku obviněné Bc. J. G. nemovitost č. jednotky ..... byt v bytovém domě č. p. ..., .... na parcelách č. ...., ......, zapsaná na listu vlastnictví č. ..... u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, katastrální pracoviště pro obec Praha, katastrální území U. , spolu s podílem na společných částech domu č. p. ......, ..... a na pozemcích parc. č. ..... zastavěná plocha a nádvoří a parc. č. ... zastavěná plocha a nádvoří. Dále pak podle § 47 odst. 4 tr. ř. bylo obviněné zakázáno, aby nakládala se shora specifikovanými nemovitostmi a aby je převedla na někoho jiného anebo je zatížila. Též jí bylo uloženo, aby do 15 dnů po oznámení usnesení soudu sdělila, zda a kdo má k nemovitostem předkupní nebo jiné právo.

Proti tomuto usnesení podali stížnost obviněná Bc. J. G. a jako dotčená osoba její bývalý manžel Z. G. V podané stížnosti vytkli, že v napadeném usnesení je neurčitě vymezena nemovitost zajištěná ve prospěch poškozené České pošty, s. p., neboť v něm chybí uvedení konkrétní velikosti spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemcích, přičemž tato neurčitost činí usnesení neúčinným a zajištění majetku ani nelze zapsat do katastru nemovitostí. Především však stěžovatelé namítli, že podle ustanovení § 149 odst. 1 obč. zák. zaniká společné jmění manželů zánikem manželství, k čemuž došlo dne 13. 3. 2013, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu obviněné a jejího manžela dotčené osoby Z. G. Tímto dnem zaniklo společné jmění manželů, jež k tomuto dni bylo vypořádáno tak, že v usnesení uvedené nemovitosti přešly do výlučného vlastnictví bývalého manžela obviněné Z. G. a na obviněnou přešla pohledávka vůči Z. G. ve výši 990.000,- Kč, jež byla splatná dne 13. 6. 2013. Proto předmětné nemovitosti nebyly v době vydání napadeného usnesení v majetku obviněné, ale ve výlučném majetku Z. G. Dále pak stěžovatelé poukázali na ustanovení § 150 odst. 1 obč. zák., podle něhož v případě, že do společného jmění manželů náleží nemovitost, nabývá dohoda o vypořádání společného jmění manželů účinnosti vkladem do katastru nemovitostí. Obviněná a dotčený Z. G. podali dne 6. 6. 2013 návrh na vklad výše uvedené změny vlastnického práva do katastru nemovitostí, a i když tato změna nebyla dosud zapsána, tak je účinná ke dni podání návrhu katastru nemovitostí, tj. k 6. 6. 2013, tedy ke dni předcházejícímu vydání napadeného usnesení. Na základě toho stěžovatelé dovozují, že předmětné nemovitosti nebyly v době vydání rozhodnutí o jejich zajištění v majetku obviněné Bc. J. G. , a proto nemohly být zajištěny k uspokojení nároku poškozené České pošty, s. p. V závěru stěžovatelé navrhli, aby Nejvyšší soud napadené usnesení v celém rozsahu zrušil.

Nejvyšší soud z podnětu podaných stížností přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnosti nejsou důvodné.

Předně je nutno uvést, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2013, sp. zn. 4 T 11/2012, byla obviněná Bc. J. G. (a spolu s ní též spoluobvinění D. B. a T. Č. ) uznána vinnou organizátorstvím zločinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měla dopustit způsobem v rozsudku podrobně rozvedeným, za což jí byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. jí byla uložena povinnost nahradit společně se spoluobviněnou D. B. poškozené České poště, s. p., škodu ve výši 6.309.100,- Kč s příslušenstvím. V tomto kontextu je třeba připomenout, že trestní stíhání obviněné bylo již pravomocně skončeno, neboť rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2013, sp. zn. 4 To 42/2013, byl k odvolání obviněné Bc. J. G. výše uvedený rozsudek Městského soudu v Praze sice zrušen, avšak odvolací soud ve věci znovu rozhodl tak, že v podstatě na stejném skutkovém základě jako soud prvního stupně uznal obviněnou vinnou organizátorstvím zločinu zpronevěry podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, § 206 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, a uložil jí nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon ji zařadil do věznice s dozorem. Rovněž podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněné uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně se spoluobviněnou D. B. poškozené České poště, s. p., částku 6.309.100,- Kč s příslušenstvím.

Stížnostmi napadené usnesení učinil Vrchní soud v Praze k návrhu poškozené České pošty, s. p., která požadovala, aby její nárok na náhradu škody byl zajištěn na výše označených nemovitostech, náležejících do majetku obviněné s tím, že po vyhlášení prvostupňového rozsudku došlo k podání návrhu u příslušného katastrálního úřadu na zápis vkladu vlastnického práva, jenž se vztahuje právě k těmto nemovitostem.

Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení podrobně rozvedl okolnosti, které opodstatňovaly důvodnost obav vyplývajících z návrhu poškozené České pošty, a. s. (dále též jen poškozená ). Správně zdůraznil, že ve výroku uvedené nemovitosti jsou nadále součástí společného jmění bývalých manželů G. , že jde o věci, které mohou být předmětem výkonu rozhodnutí, nejsou vyloučeny ze zajištění a že s ohledem na zjištění, že po vyhlášení odsuzujícího rozsudku došlo ze strany stěžovatelů k podání návrhu na zahájení vkladového řízení týkajícího se těchto nemovitostí, je důvod k obavám, že může dojít ke zmaření nebo ztížení uspokojení nároku poškozené na náhradu škody.

Nejvyšší soud se s těmito závěry vrchního soudu plně ztotožnil, neboť v posuzované věci byly splněny všechny zákonné podmínky předpokládané ustanovením § 47 tr. ř. pro zajištění nároku poškozeného.

Ve smyslu § 47 odst. 1 tr. ř. platí, že v případě důvodné obavy, že uspokojení nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem bude mařeno nebo ztěžováno, lze nárok až do pravděpodobné výše škody zajistit na majetku obviněného, přičemž podle § 47 odst. 2 tr. ř. o zajištění rozhodne soud na návrh poškozeného nebo státního zástupce.

Stěžejní námitkou stěžovatelů bylo jejich tvrzení, že v době rozhodnutí vrchního soudu zajištěné nemovitosti již nebyly součástí majetku obviněné Bc. J. G. , resp. součástí společného jmění manželů (dále též jen SJM ), nýbrž ve výlučném vlastnictví Z. G.

Není sporu o tom, že dne 23. 1. 2013 došlo k uzavření Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů a práv a povinností ze společného bydlení pro dobu po rozvodu manželství mezi obviněnou a jejím tehdejším manželem Z. G. , podle níž se Z. G. stal výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku napadeného usnesení (viz bod II. 1 Smlouvy). Stejně tak je nepochybné, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 18. 2. 2013, sp. zn. 6 C 6/2013, bylo rozvedeno manželství stěžovatelů. Podle sdělení Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha (dále jen katastrální úřad ), ze dne 29. 7. 2013, byl u tohoto úřadu podán návrh na zápis vkladu vypořádání SJM ze strany stěžovatelů, o kterém je vedeno dosud neskončené řízení pod č. j. V-26015/2013 s tím, že na základě doručení napadeného usnesení byl tento návrh předán do zamítacího oddělení. Skutečnost, že ohledně zajištěných nemovitostí bylo u katastrálního úřadu zahájeno vkladové řízení, vyplývá též z výpisu LV č. ...... pro k. ú. U. ze dne 1. 7. 2013, přičemž podle tohoto výpisu jsou zajištěné nemovitosti ve SJM G.

Patří-li do společného jmění manželů nemovitost, nabývá písemná dohoda o vypořádání SJM účinností vkladem do katastru nemovitostí (§ 150 odst. 1 obč. zák.).

Podle § 2 odst. 1, 3 zák. č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, se vlastnické právo k nemovitostem zapíše do katastru nemovitostí vkladem tohoto práva, přičemž právní účinky vkladu vznikají na základě pravomocného rozhodnutí o jeho povolení ke dni, kdy návrh na vklad byl doručen katastrálnímu úřadu. Vklad vlastnického práva lze provést jen na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu (§ 3 citovaného zákona). Dále je třeba připomenout zejména ustanovení § 5 odst. 6 zák. č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení, podle něhož ztrácí návrh na vklad vlastnického práva, byť podaný před rozhodnutím o zajištění nemovitostí, své právní účinky ke dni nabytí právní moci usnesení o zajištění a po vyrozumění katastrálního úřadu o jejich zajištění lze zápis do katastru nemovitostí provést jen s předchozím souhlasem soudu.

Z výše uvedeného se především podává, že v posuzované věci před vydáním napadeného usnesení katastrální úřad pravomocně nerozhodl o návrhu na zápis vlastnického práva k zajištěným nemovitostem ve prospěch Z. G. a tudíž nenastaly právní (věcněprávní) účinky výše uvedené Smlouvy mezi obviněnou a jejím tehdejším manželem. Katastrálnímu úřadu bylo stížností napadené usnesení doručeno dne 18. 7. 2013 a s tímto doručením jsou také spojeny právní důsledky vyplývající z výše citovaného § 5 odst. 6 zák. č. 279/2003 Sb. Protože vlastnické právo obviněné k zajištěným nemovitostem z titulu SJM i nadále trvá, neboť k jeho změně ve prospěch Z. G. nedošlo, rozhodl vrchní soud v souladu se zákonem o jejich zajištění ve prospěch poškozené České pošty, s. p. Lze jen dodat, že rozsah zajištění majetku je adekvátní i vzhledem k výši uplatňovaného nároku poškozené na náhradu škody a že zajištění nároku poškozeného na náhradu škody způsobené trestným činem spáchaným za trvání manželství jedním z manželů je možné i na majetku patřícího do SJM (srov. č. 23/1978 Sb. rozh. tr.).

Nelze přisvědčit ani další stížnostní námitce ohledně nedostatečné konkretizace zajištěných vlastnických podílů stěžovatelů na společných částech domů a pozemků. Z výroku napadeného usnesení je zřejmé, že se zajišťuje jen jejich podíl na společných částech nemovitostí, jeho výše vyplývá z evidence v katastru nemovitostí (viz LV č. ......, k. ú. U. ) a pro účely zajištění nároku poškozené na náhradu škody lze takové určení pokládat za dostačující, a navíc je otázkou, zda případné upřesnění těchto podílů by skutečně bylo ve prospěch stěžovatelů (srov. § 150 odst. 1 tr. ř.).

Na základě výše uvedeného pak Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podané stížnosti obviněné Bc. J. G. a Z. G. jako nedůvodné zamítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. října 2013

Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík