11 Tvo 31/2002
Datum rozhodnutí: 29.04.2002
Dotčené předpisy:




11 Tvo 31/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 4. 2002 stížnost obviněného J: Z., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 10/02, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného J. Z. z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2001, sp. zn. 43 T 7/2001, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestnými činy krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, odst. 2 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., zanedbání povinné výživy podle § 213 odst. 1 tr. zák., krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 4 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., a odsouzen jednak k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a jednak k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku se zařazením pro výkon obou trestů do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 3. 2002, sp. zn. 5 To 10/02, byl obviněný J. Z. podle § 71 odst. 4, odst. 6 tr. řádu ponechán ve vazbě.

Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil tím, že celou dlouhou dobu není ve vazbě proto, že by u něj skutečné důvody vazby existovaly, ale proto, že je vůči němu využíváno vazby jako represe. Protože vazbu nepovažuje za důvodnou, navrhuje, aby bylo napadené usnesení zrušeno a aby byl z vazby propuštěn a slibuje, že se sám a dobrovolně k soudu kdykoliv dostaví.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného usnesení i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Postup Vrchního soudu v Praze podle § 71 odst. 4, odst. 6, odst. 7 tr. řádu poté, co mu trestní věc obviněného byla předložena k projednání odvolání, je nutno považovat za správný a odpovídající potřebě šetřit v pravidelných intervalech důvodnost vazby.

Obviněný je stíhán pro rozsáhlou, vesměs majetkovou trestnou činnost. V době rozhodování Vrchního soudu v Praze o ponechání obviněného ve vazbě, se věc nacházela ve stadiu řízení před odvolacím soudem. Obviněný je ve vazbě od zahájení trestního stíhání a důvody vazby podle § 67 písm. a), c) tr. řádu u něj trvaly prakticky po celou dobu trestního řízení, a to až do jednání odvolacího soudu. V současné době jsou úvahy o důvodnosti vazby obviněného již bezpředmětné, protože rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 4. 2002, sp. zn. 5 To 10/02, bylo trestní stíhání proti obviněnému pravomocně skončeno, a obviněný byl převeden z vazby do výkonu trestu. Až do této doby však byla vazba obviněného důvodná a Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožňuje se zdůvodněním napadeného usnesení, na které v plném rozsahu odkazuje.

Za tohoto stavu se nemohla stížnost obviněného shledat s úspěchem a Nejvyšší soud nemohl než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera