11 Tvo 3/2016
Datum rozhodnutí: 03.02.2016
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.



11 Tvo 3/2016-10

U S N E S E N Í


Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. února 2016 o stížnosti obviněného M. K. a obviněného Ing. V. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 113/2015, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného M. K. a obviněného Ing. V. Z. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Proti obviněným M. K. a Ing. V. Z. je v současnosti vedeno trestní stíhání pro přečin zneužití informace a postavení v obchodním styku podle § 255 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se měli dopustit tím, že poté, co v průběhu léta 2012 jako zaměstnanci obchodní společnosti STŘECHY 92, s. r. o. se sídlem Zlín, Broučkova 406 (dále jen ,,STŘECHY 92 ), která měla v obchodním rejstříku zapsán předmět činnosti ,,provádění staveb včetně jejich změn, udržovacích prací na nich a jejich odstraňování a ,,projektová činnost ve výstavbě , získali informaci o záměru Společenství vlastníků jednotek Plzeň, Rabštejnská 2, 4 se sídlem Plzeň, Rabštejnská 1591/4 (dále jen ,,SVJ Rabštejnská ) objednat provedení zastřešení tohoto bytového domu a poté, co tuto informaci předali svému zaměstnavateli a co byla následně po zaměření střechy zpracována nabídka STŘECHY 92, která byla SVJ Rabštejnská předběžně akceptována, oba obžalovaní v říjnu 2012, kdy kromě svého zaměstnaneckého poměru v STŘECHY 92 současně fakticky vykonávali jakožto zástupci obchodní společnosti SLADRO, s. r. o., se sídlem Děčín, 17. listopadu 381/1 (dálen jen ,,SLADRO ), činnost spočívající ve vyhledávání, získávání a sjednávání vhodných zakázek pro SLADRO, která měla v obchodním rejstříku zapsán předmět činnosti ,,provádění staveb, jejich změn a odstraňování a ,,projektová činnost ve výstavbě , se dostavili k zájemci SVJ Rabštejnská s nabídkou provedení požadovaného zastřešení, tentokrát ovšem již zpracovanou ze strany SLADRO a datovanou dnem 29. 10. 2012, a to s odůvodněním, že tato provede zastřešení ve stejné kvalitě i ceně, přičemž na vysvětlenou zástupcům SVJ Rabštejnská v rozporu se skutečností tvrdili, že se se společností STŘECHY 92 rozešli ve zlém, načež v důsledku tohoto jejich jednání byla dne 29. 11. 2012 mezi SVJ Rabštejnská a SLADRO uzavřena smlouva o dílo, jejímž předmětem bylo zastřešení předmětného bytového domu, v důsledku čehož již nedošlo k uzavření téhož typu smlouvy mezi SVJ Rabštejnská a STŘECHY 92.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 4. 2015, č. j. 3 T 1/2015-494, zprostil oba obviněné obžaloby pro výše uvedený skutek, tento rozsudek byl však z podnětu odvolání státního zástupce zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 4 To 60/2015, z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř., a věc byla vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Plzni poté ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 24. 11. 2015, č. j. 3 T 1/2015-659, tak, že oba obviněné obžaloby zprostil. Proti tomuto rozhodnutí podal státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni odvolání a věc byla již předložena Vrchnímu soudu v Praze k rozhodnutí a přidělena podle rozvrhu práce odvolacímu senátu 4 To ve složení JUDr. Josef Mazák, JUDr. Hana Kárová a JUDr. Lenka Konopová.

K odvolání státního zástupce se obvinění vyjádřili ve svém podání ze dne 22. 12. 2015 a současně s tímto vyjádřením vznesli námitku podjatosti Vrchního soudu v Praze, kterou odůvodnili jednak tím, že státní zástupce JUDr. Václav Průcha, Ph.D., který odvolání podal, působil dříve při Vrchním soudě v Praze, což znamená, že soudci, kteří by mohli o odvolání rozhodovat, jsou jeho bývalými kolegy. Dalším důvodem námitky podjatosti je to, že Vrchní soud v Praze, jmenovitě JUDr. Josef Mazák, o odvolání proti původnímu zprošťujícímu rozsudku rozhodl příliš rychle. K tomu přistupuje podle obviněných okolnost, že ,,pasáže zrušovacího usnesení Vrchního soudu jsou nápadně, ne-li téměř zcela shodné s některými pasážemi podaného odvolání JUDr. Václava Průchy . Obvinění proto vyjádřili obavu, že ve věci je ohroženo spravedlivé rozhodování zákonným soudcem, a proto navrhli, aby Vrchní soud v Praze vyslovil v projednávané věci svou podjatost a věc předal k rozhodnutí Nejvyššímu soudu.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 113/2015, rozhodl, že jmenovaní členové odvolacího senátu nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných M. K. a Ing. V. Z., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 1/2015. Vrchní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že ve smyslu § 30 tr. ř. neshledal žádné důvody pro vyloučení jmenovaných soudců z vykonávaní úkonů v předmětném trestném řízení. Dále soud v odůvodnění konstatoval, že nikdo z uvedených soudců si není vědom skutečnosti, že by znal státního zástupce JUDr. Václava Průchu, Ph.D., byť nemohou vyloučit, že někdy v minulosti u Vrchního státního zastupitelství v Praze působil. V uvedeném případě tedy nebyl dán ani poměr k věci, ani k zúčastněným osobám a rovněž zde nebyl žádný podklad pro závěr, že by jmenovaní soudci měli zájem na tom, aby byl předmětný spor rozhodnut určitým způsobem. Žádný takový poměr nelze dovozovat ani z rychlosti řízení před vrchním soudem, v němž se odvolací soud věcí zabýval podrobně a nestranně.

Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 113/2015, podali obviněný M. K. prostřednictvím advokáta JUDr. Jana Fuchse, a obviněný Ing. V. Z., prostřednictvím advokáta Mgr. Zdeňka Stránského, stížnost k Nejvyššímu soudu. Obvinění ve svém podání uvedli, že i navzdory rozhodnutí Vrchního soudu v Praze mají důvodné pochybnosti o nepodjatosti odvolacího senátu. Tyto pochybnosti dovozují především na základě dvou skutečností, a to rychlosti řízení před odvolacím soudem a z důvodu, že státní zástupce JUDr. Václav Průcha, Ph.D., v minulosti působil u Vrchního soudu v Praze. Obvinění se proto neztotožnili se závěrem odvolacího soudu, že zde nebyl shledán poměr k věci ani zúčastněným osobám a tento poměr nelze dovozovat ani z rychlosti řízení před odvolacím soudem. Na základě výše uvedeného obvinění považují rozhodnutí Vrchního soudu v Praze za více než nestandardní a zakládající důvodnou pochybnost o nepodjatosti rozhodujícího senátu.

Nejvyšší soud jako přezkumný orgán v souladu s revizním principem prověřil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze v souladu s § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost všech výroků napadeného usnesení i řízení předcházející tomuto usnesení.

V obecné rovině je nutné zdůraznit, že podle § 30 tr. ř. důvody pro vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení jsou pochybnosti o jejich podjatosti pro poměr k projednávané věci, k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo k jinému orgánu činnému v trestním řízení.

Poměr k projednávané věci přitom může záležet např. v tom, že orgán zde uvedený sám nebo osoba mu blízká (srov. anal. § 125 tr. zákoníku) byly poškozeny projednávanou trestnou činností. Projednávanou věcí je tedy nutno rozumět skutek a všechny faktické okolnosti s ním související, přičemž poměr vyloučené osoby k věci musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a úkonům jí se týkajícím objektivně (NS 13/2002-T 339).

Pro vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř., které mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení, a to zejména poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském, anebo naopak osobně nepřátelském. Pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci (srov. R 30/2007).

Nejvyšší soud v souladu s výše uvedeným konstatuje, že v postupu a složení odvolacího senátu Vrchního soudu v Praze neshledal žádné důvody, jež by měly za následek vyloučení jmenovaných soudců z projednávané věci. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že nikdo z uvedených soudců si není vědom skutečnosti, že by znal státního zástupce JUDr. Václava Průchu, Ph.D., byť nemohl vyloučit, že někdy v minulosti u Vrchního státního zastupitelství v Praze působil. V této souvislosti však Nejvyšší soud zdůrazňuje, že důvody pro vyloučení soudce nemůže bez dalšího založit ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě, a vyloučení z výkonu funkce soudce nemohou opodstatnit ani kolegiální vztahy, byť by šlo o vztahy přátelské. Je totiž nezbytnou součástí profesionality soudce, aby byl schopen nestranně rozhodovat i ve věcech, v nichž vystupují osoby, ke kterým má uvedený vztah (srov. NS 10/2001-T 267, ÚS 19/2004-u). Výroky obviněných směřující obecně proti soudcům proto nejsou samy o sobě důvodem k tomu, aby bylo rozhodnuto, že určitý konkrétní soudce je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení podle § 30 odst. 1 tr. ř. z důvodu podjatosti (R 34/1997). Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností tedy dospěl k závěru, že Vrchní soud v Praze nevybočil z mezí ustanovení § 30 tr. ř., a tudíž neshledal předmětnou námitku obviněných důvodnou.

Dalším bod stížnosti obviněných se pak zabýval otázkou přílišné rychlosti řízení před odvolacím soudem, jež dle jejich názoru nekorespondovala se standardní délkou odvolacího řízení. Nejvyšší soud v této souvislosti konstatuje, že námitka obviněných ohledně ,,nestandardní délky řízení nemohla v tomto případě obstát, ačkoliv je pravdou, že zásada rychlého projednání věci nesmí být uplatňována na úkor řádného objasnění věci. Obvinění totiž opomněli, že odvolací soud se ve svém usnesení ze dne 7. 7. 2015, sp. zn. 4 To 60/2015, řádně a pečlivě vypořádal se všemi rozhodnými skutečnostmi, a v návaznosti na ně učiněnými právními závěry, v odůvodnění svého rozhodnutí. Nelze mu proto v tomto směru vytýkat pochybení, naopak nutno zdůraznit, že postupoval plně v souladu se zásadou rychlosti řízení vyjádřenou v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a v § 2 odst. 4 tr. ř.

Z výše uvedených důvodů se Nejvyšší soud plně ztotožnil s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 1. 2016, sp. zn. 4 To 113/2015, že jmenovaní členové odvolacího senátu (ve složení JUDr. Josef Mazák, JUDr. Hana Kárová a JUDr. Lenka Konopová) nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných M. K. a Ing. V. Z., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 3 T 1/2015. Jejich vznesená stížnost se nemohla setkat s úspěchem, neboť argumenty jejich stížnosti nejsou v žádném směru opodstatněné. Proto Nejvyšší soud rozhodl v souladu s § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a stížnost obviněných M. K. a Ing. V. Z. zamítl jako nedůvodnou.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. února 2016
JUDr. Stanislav Rizman předseda senátu