11 Tvo 27/2013
Datum rozhodnutí: 18.09.2013
Dotčené předpisy: § 72 odst. 1,4 tr. ř.



11 Tvo 27/2013-11

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. září 2013 stížnost obviněného J. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 11 To 100/2013, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného J. R. zamítá.

Odůvodnění:


Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočka Liberec ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 54 T 2/2012, byl obviněný J. R. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými látkami a s jedy podle § 283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl podle § 283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen mimo jiné k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu u čtyř spoluobviněných. Z podnětu odvolání obviněného a státního zástupce bylo toto rozhodnutí usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 11 To 100/2013, podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného zrušeno a podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc vrácena ve zrušeném rozsahu soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 8. 2013, sp. zn. 11 To 100/2013, bylo podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř. rozhodnuto, že se obviněný J. R. ponechá ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a), c) tr. ř., přičemž podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. vazba nebyla nahrazena dohledem probačního úředníka.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný stížnost, kterou odůvodnil tak, že soudy při rozhodování o dalším trvání vazby bez dalšího zakládají důvodnost vazby hrozbou vyššího trestu s odkazem na judikaturu Ústavního soudu. Vazbu, ve které se nachází již 30 měsíců, shledává nepřiměřeně dlouhou, a to navíc za situace, kdy se řízení dostává do úplného začátku, vrácením věci soudu prvního stupně. Stěžovatel uvádí, že se nikdy neskrýval, má stálé bydliště a není dána hrozba, že by opakoval trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a rozhodl o jeho propuštění z vazby.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.

Ačkoliv odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byl obviněný pro rozsáhlou trestnou činnost drogové povahy odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let, učinil tak zejména z důvodu procesních pochybení prvoinstančního soudu při provádění dokazování. Nadále je tak opodstatněna důvodnost podezření ze spáchání rozsáhlé a závažné trestné činnosti spočívající v distribuci drog celkem 37 útoky, kterých se obviněný měl dopustit v rozmezí 2 let. Samotná hrozba vysokého trestu, na kterou poukazuje Vrchní soud v Praze, odpovídá obsahem nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03, publikovaného pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, že lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Pokud obviněný namítá, že soudy pouze bez dalšího u tzv. útěkové vazby mechanicky poukazují na hrozbu vysokého trestu, je nutno k tomu uvést, že trest odnětí svobody převyšující osm let vždy předpokládá rozsáhlejší a závažnější charakter trestné činnosti. Pokud tedy již rozsudkem, byť nepravomocným, došlo k uložení tak výrazného trestu odnětí svobody (v trvání 10 let) musí bezpochyby existovat závažné důvody a okolnosti pro jeho uložení, které soud podrobně rozebírá při ukládání tohoto trestu. Při rozhodování o dalším trvání vazby soud posuzuje důvodnost podezření ze spáchání závažné trestné činnosti, která vedla nebo pravděpodobně povede k uložení výrazného trestu. V daném případě jsou bezpochyby dány skutečnosti, jak již bylo výše uvedeno, které odůvodňují podezření ze spáchání rozsáhlé a závažné trestné činnosti obviněným, pro kterou je v předmětném řízení vazebně stíhán. Přitom již samotná hrozba vysokého trestu postačuje pro založení existence vazebního důvodu útěkové vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. Důvodnost vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., tedy tzv. vazby předstižné, zakládá reálná obava z opakování trestné činnosti, neboť obviněný se nyní projednávané trestné činnosti měl dopustit již ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody za totožnou trestnou činnost. Protože dřívější trestní stíhání a uložený trest jej zjevně neodradily od opakovaného páchání trestné činnosti stejné povahy, nelze než konstatovat, že v případě propuštění obviněného na svobodu je dána reálná hrozba, že by se mohl dopustit jejího opakování. Za těchto okolností je namístě i obava, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, kterým je i předcházení (zamezení) trestné činnosti, jakož i spravedlivé potrestání jejího pachatele. Vzhledem k důvodnosti obavy z útěku či skrývání před trestním stíháním na základě reálné a opodstatněné hrozby vysokého trestu, jakož i k povaze, závažnosti, doby páchání trestné činnosti a trestní minulosti pachatele, se Nejvyšší soud ztotožňuje se závěrem Vrchního soudu v Praze o zřetelné existenci vazebních důvodů podle § 67 písm. a) a c) tr. ř., a tím pádem o nezbytnosti ponechání obviněného ve vazbě.

Délka trestního stíhání je s ohledem na závažnost a rozsáhlost trestné činnosti posuzované celkem u pěti obviněných adekvátní a přiměřená, přičemž nelze shledat jakékoliv neopodstatněné průtahy, které by toto řízení postihovaly. Náročnosti projednávané věci přitom odpovídá i délka trvání vazby obviněného, přičemž nepřekročila ani zákonem vymezenou nejvyšší přípustnou dobu trvání vazby pro daný případ v § 72a odst. 1 písm. c) tr. ř.

Za této situace Nejvyšší soud nemohl stížnost obviněného J. R. shledat důvodnou a podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. ji zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 18. září 2013


Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík