11 Tvo 26/2011
Datum rozhodnutí: 11.08.2011
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 71 odst. 4, 6 tr. ř.



11 Tvo 26/2011-21

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2011 stížnost obviněného N. K. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 6 To 58/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného N. K.
z a m í t á .
O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 4. 2011, sp. zn. 1 T 12/2010, byl obviněný N. K. uznán vinným trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku (č. 40/2009 Sb.) ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 alinea prvá, odst. 2 tr. zák., úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. ve stadiu pokusu, za které mu byl podle § 209 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podali obviněný a státní zástupce odvolání. Dne 30. 6. 2011 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle § 71 odst. 4 a 6 tr. ř., že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. c) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že u něj nejsou dány důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř. Odkázal na komentář k trestnímu řádu, podle kterého nebezpečí další trestné činnosti musí hrozit u vazby předstižné bezprostředně, kdy hrozí akutní, časově naléhavé nebezpečí další trestné činnosti. Podle jeho názoru pak po uplynutí doby dvaceti měsíců, kterou již tráví ve vazbě, nelze absolutně předpokládat, že by hrozilo z jeho strany časově naléhavé nebezpečí další trestné činnosti. Obviněný uvádí, že v minulosti opakovaně žádal o propuštění z vazby, ale nebylo mu vyhověno, peněžitá záruka nebyla shledána dostatečnou a soud nepřijal ani záruku jeho matky a babičky. Obviněný pak připomíná, že ve svých vyjádřeních k trvání vazby v předchozích řízeních uváděl, kde by v případě propuštění bydlel a pracoval, a tyto možnosti stále trvají. Odvolací soud podle něj zčásti předjímá rozhodnutí o odvolání, pokud odkazem na jeho vinu odůvodnil trvání vazebních důvodů.

V závěru své stížnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky shledá-li, že trvají důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., přijal záruku rodiny obviněného založenou ve spise sp. zn. 1 T 12/2010 a propustil jej z vazby na svobodu, případně nad ním vyslovil dohled podle ustanovení § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle § 71 odst. 4 a 6 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí Krajského soudu v Brně podle tohoto ustanovení uplynuly tři měsíce. Vrchní soud v Olomouci zdůvodnil své rozhodnutí zejména tím, že na straně obviněného stále trvají důvody vazby podle § 67 písm. c) tr. ř., což vyplývá z charakteru samotné trestné činnosti, která je mu kladena za vinu, a je zde minimálně důvodné podezření, že se jí skutečně dopustil. Svědčí o tom i fakt, že byl touto trestnou činností byť nepravomocně uznán vinným. Tato trestná činnost se vyznačuje výraznou sofistikovaností, plánovitostí a dlouhodobostí, je zde podezření, že si tímto způsobem obviněný obstarával prostředky k obživě, přičemž v současné době je bez zaměstnání.

Nejvyšší soud nemá, co by těmto závěrům Vrchního soudu v Olomouci vytknul. Z použité dikce v žádném případě nevyplývá, že by vrchní soud předjímal své rozhodnutí o odvolání. Je však nesporné, že obviněný byl nepravomocně shledán vinným závažnou rozsáhlou a opakovanou majetkovou trestnou činností, kterou měl páchat po delší dobu zřejmě bez strachu z odhalení. Pobyt ve vazbě přitom nemění nic na charakteru trestné činnosti, pro kterou je stíhán. Pokud jde o uváděnou záruku jeho rodiny, obviněný sice v předchozím řízení o této hovořil, jak je ale patrné ze spisového materiálu (usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 12. 2010, č. l. 1801), žádnou ve skutečnosti nepředložil.

Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.

Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného N. K. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. srpna 2011

Předseda senátu: JUDr. Karel H a s c h