11 Tvo 25/2015
Datum rozhodnutí: 21.10.2015
Dotčené předpisy: § 30 tr. ř.



11 Tvo 25/2015-9
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. října 2015 stížnost obviněného K. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 1 To 55/2015, a rozhodl t a k t o:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného K. K. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obviněný K. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. 40 T 14/2014, uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b), c) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 odst. 1 tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let se zařazením do věznice se zvýšenou ostrahou. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný, jeho spoluobvinění i státní zástupce odvolání a spis byl předložen Vrchnímu soudu v Olomouci.

Dne 21. 7. 2015 vznesl obviněný námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Jaroslava Holubce. Usnesením ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 1 To 55/2015, Vrchní soud v Olomouci rozhodl, že předseda senátu JUDr. Jaroslav Holubec podle § 30 odst. 1 tr. ř. a contratio není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Napadené rozhodnutí je podle něj stručné a nepřezkoumatelné, nelze z něj seznat, zda se JUDr. Holubec při výkonu soudcovské profese s JUDr. M. P. setkal či nikoli, případně zda a jaké udržovali kontakty. Dále obviněný vrchnímu soudu vytýká, že o námitce podjatosti nerozhodl před rozhodnutím ve věci samé, neboť ve věci byl dne 13. 8. 2015 vydán rozsudek, kterým bylo rozhodnutí soudu prvního stupně změněno, přičemž napadené usnesení, kterým soud rozhodl o námitce podjatosti, bylo obhájkyni předáno až po vyhlášení předmětného rozsudku. Tím bylo podle obviněného porušeno jeho právo na spravedlivý proces a právo na zákonného soudce. Závěrem pak navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a nově rozhodl tak, že předseda senátu JUDr. Jaroslav Holubec je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v této trestní věci.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Svou námitku podjatosti zdůvodnil obviněný možným vztahem předsedy senátu k poškozenému JUDr. M. P., neboť se jako myslivci zúčastnili několika lovů, mají společné přátele a JUDr. P. působil ve funkci místopředsedy Krajského soudu v Brně, tedy nelze vyloučit, že se znají i v souvislosti s výkonem soudcovské profese. K tomu Vrchní soud v Olomouci uvedl, že JUDr. Jaroslav Holubec si poškozeného pamatuje výlučně v souvislosti s jeho výkonem advokacie z jednací síně vrchního soudu, kde se s ním sporadicky setkával. Námitku, podle které se měli zúčastnit několika lovů a mají společné přátele, označil za nepodloženou spekulaci a smyšlenku. Nepamatuje si, že by se s poškozeným společně účastnili lovu a ani nikdo z jeho přátel se o poškozeném nezmiňoval. Kontakty v rámci výkonu funkcí soudních funkcionářů v obecné rovině nepovažuje vrchní soud za důvod vyloučení soudce, navíc v tomto případě v roce 1991, kdy JUDr. P. ukončil výkon funkce soudce, působil JUDr. Holubec ještě u Okresního soudu v Karviné.

Je na první pohled zřejmé, že nelze v žádném případě hovořit o nepřezkoumatelnosti odůvodnění napadeného usnesení. Naopak z něj jednoznačně plyne, že předseda senátu s poškozeným dle svého vyjádření žádné významné kontakty neměl. Ani obviněný v tomto smyslu nic konkrétního neuvádí, pouze se domáhá jakéhosi obecného prošetření. Předseda senátu také jednoznačně uvedl, že mu nejsou známy žádné důvody, které by jeho podjatost mohly zakládat. Lze se domnívat, že napadené usnesení obsahuje popis veškerých kontaktů, které s poškozeným mohl mít, přičemž se mělo jednat o sporadické setkávání v soudní síni, kde se poškozený pohyboval v rámci výkonu advokacie. Toto bez dalšího rozhodně nelze považovat za důvod k pochybnostem o nepodjatosti předsedy senátu.

Poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení je dán, je­li orgán činný v trestním řízení k těmto osobám v poměru příbuzenském, švagrovském, druha a družky, popř. ve vztahu úzce osobně přátelském nebo naopak osobně nepřátelském. Naopak za takový poměr se nepovažuje pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť i zařazenými ve stejném senátu, ani okolnost, že jde o spolužáky ze studií na právnické fakultě (srov. Šámal, P., a kol, Trestní řád I. Komentář, 7. vydání, Praha, C. H. Beck, 2013, s. 376). Mezi funkcionáři různých soudů lze pak zcela jistě v obecné rovině předpokládat vztah mnohem volnější, než mezi soudci jednoho soudu, případně zařazenými ve stejném senátu. Tím spíše takový vztah nebude poměrem ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. Totéž lze konstatovat o vztahu soudce a advokáta, s nímž se v rámci výkonu profese v jednací síni potkává.

Jde-li o druhou námitku obviněného, že vrchní soud nerozhodl o námitce podjatosti dříve, než rozhodl ve věci samé, lze jednoduše poukázat na data jednotlivých rozhodnutí. Napadené usnesení bylo vydáno dne 4. 8. 2015, o odvolání obviněných vrchní soud rozhodl dne 13. 8. 2015, tedy později. Obviněný si konkrétně stěžuje, že napadené usnesení bylo jeho obhájkyni předáno až po vyhlášení rozsudku ve věci samé. Není zcela zřejmé, jaké porušení svého práva na spravedlivý proces v tomto postupu spatřuje, nicméně pokud by tím chtěl říci, že vrchní soud měl nejprve vyčkat rozhodnutí Nejvyššího soudu o případné stížnosti obviněného a pak teprve ve věci samé rozhodnout, ani pak by nebylo možno mu přisvědčit. Pokud by byl takový postup zákonem vyžadován, měl by obviněný v rukou mocný nástroj k vytváření průtahů v řízení a odsouvání rozhodnutí ve věci samé, neboť by mohl takto podávat další a další námitky podjatosti, byť i s nesmyslným odůvodněním. Právo na spravedlivý proces je v tomto případě dostatečně chráněno možností podat ve věci dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Protože ani Nejvyšší soud žádné důvody vyloučení předsedy senátu JUDr. Jaroslava Holubce neshledal, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. října 2015

JUDr. Karel Hasch předseda senátu