11 Tvo 25/2013
Datum rozhodnutí: 27.08.2013
Dotčené předpisy: § 72 odst. 1,3 tr. ř.



11 Tvo 25/2013 - 10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. srpna 2013 stížnost obviněného C. Q. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 6 To 70/2013, a rozhodl takto:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného C. Q. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 7. 2. 2013, sp. zn. 53 T 6/2012, byl obviněný C. Q. uznán vinným pokusem zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 21 odst. 1 k § 140 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 10 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně byl obviněnému uložen podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění na dobu neurčitou. Toto rozhodnutí bylo napadeno odvoláním obviněného a bylo předloženo k rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 6 To 70/2013, bylo podle § 72 odst. 1, odst. 3 věta druhá, odst. 4 tr. ř. rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost s tím, že shledává předmětné trestní řízení za nespravedlivé, přičemž k prodlužování vazby opakovaně dochází z důvodu nedoručení rozsudku jednomu z poškozených, na kterém nenese žádnou vinu. Tato skutečnost nemůže odůvodnit omezení osobní svobody obviněného. Ačkoliv doba vazby nepřekračuje zákonnou lhůtu, je zcela nepřiměřeně dlouhá, když rozsudek soudu prvního stupně byl vyhlášen dne 7. 2. 2013. Obviněný shledává celé trestní řízení nepřiměřeně dlouhým. Konečně zdůrazňuje, že rozsudek o jeho vině není pravomocný, čímž se nadále uplatňuje zásada presumpce neviny. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. ř. z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k závěru, že se nejedná o stížnost důvodnou.

Především je nutno uvést, že Vrchní soud v Olomouci se pečlivě zabýval všemi podstatnými okolnostmi pro rozhodnutí o vazbě obviněného, Nejvyšší soud se s jeho závěry plně ztotožňuje a na argumentaci v odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu lze proto pro stručnost odkázat.

Obviněný byl, byť nepravomocně, uznán vinným zvlášť závažným zločinem a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 let. Již tato samotná skutečnost zakládá důvodnost vazby podle § 67 písm. a) tr. ř., jak to vyplývá z judikatury Ústavního soudu, na kterou poukazuje také Vrchní soud v Olomouci, konkrétně nález sp. zn. III. ÚS 566/03, publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Důvodnost tzv. útěkové vazby u obviněného dokládá také skutečnost, na kterou upozornily již soudy nižších stupňů, že obviněný byl rozhodnutím soudu předán k trestnímu stíhání do Řecké republiky mj. pro trestný čin vraždy, přičemž jeho předání bylo odloženo do doby pravomocného skončení předmětného trestního řízení. Obviněný je cizím státním příslušníkem bez jakýchkoliv bližších vazeb, které by ho spojovaly s územím České republiky, a používal cestovní pas vydaný Řeckou republikou s vytrženým listem s osobními údaji.

Pokud se jedná o námitku k prodlužování vazby z důvodu nedoručení rozsudku jednomu z poškozených, lze k tomu uvést, že odvolání obviněného bylo podáno dne 13. 3. 2013 a předloženo odvolacímu soudu 10. 6. 2013, přičemž v mezidobí soud zjišťoval, zda došlo k doručení rozsudku poškozenému, neboť mu nebyla vrácena doručenka potvrzující toto doručení. Soud přitom činil veškeré úkony pro zjištění tohoto doručení, a to bez jakýchkoliv prodlev, a proto mu nelze v tomto směru ničeho vytknout. Ačkoliv se v průběhu řízení můžou vyskytnout okolnosti, které vytvářejí určité prodlevy v rámci řízení, aniž by je zapříčinil obviněný nebo se na nich nějak podílel, nelze po dobu trvání těchto prodlev přerušit důvodnou vazbu obviněného, která nepřesáhla zákonnou lhůtu pro trvání vazby, neboť by tím došlo k absolutnímu zmaření účelu vazby.

Předmětné trestní stíhání bylo zahájeno dne 11. 2. 2012 a s ohledem na jeho povahu jej nebylo možno dříve pravomocně skončit, přičemž dosavadní řízení je přiměřené náročnosti projednávané věci a není zatíženo nějakými neopodstatněnými průtahy (§ 71 odst. 1 tr. ř.). Námitku stěžovatele k nepřiměřené délce řízení Nejvyšší soud proto považuje za zcela neopodstatněnou.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. podanou stížnost obviněného jako nedůvodnou zamítl.


P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2013

Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík