11 Tvo 24/2007
Datum rozhodnutí: 31.08.2007
Dotčené předpisy:




11 Tvo 24/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2007 stížnosti obviněných RSDr. Ing. F. Z., a K. B., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 2 To 24/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnosti obviněných RSDr. Ing. F. Z. a K. B. z a m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2005, sp. zn. 52 T 1/2003, byl obviněný RSDr. Ing. F. Z. uznán vinným v bodě ad I. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., v bodě ad III-VII a IX. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., dílem samostatným jednáním (v bodě VI.), dílem ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. (v bodech III., IV., V., VII. a IX obžaloby). Obviněná K. B. byla uznána vinnou v bodě ad I. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., v bodech ad II., IV., V., VII. a IX. trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák., ve formě spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za to byl obviněný RSDr. Ing. F. Z. odsouzen podle § 255 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Obviněná K. B. byla odsouzena podle § 255 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle § 60a odst. 1 tr. zák., za podmínek uvedených v § 58 odst. 1 tr. zák., byl obviněné trest odnětí svobody podmíněně odložen, za současného vyslovení dohledu, na zkušební dobu ve výměře pěti let. Shora uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Brně byl obviněný RSDr. Ing. F. Z. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutky v obžalobě původně označené pod body II. a VIII., čímž měl spáchat trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, 3 tr. zák. a trestný čin porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 tr. zák.

Proti tomuto rozsudku podali obvinění RSDr. Ing. F. Z. a K. B. odvolání a u veřejného zasedání před odvolacím soudem po jeho zahájení obvinění prostřednictvím svého obhájce vznesli námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V. Š., JUDr. M. K., Ph.D. a JUDr. J. Z. a dále všech soudců Vrchního soudu v Olomouci, kterou odůvodnili tím, že před vrchním soudem se proti rozhodnutí Krajského soudu v Brně ve věci sporu s B. H., a. s., v odvolacím řízení v několika případech domáhal obviněný RSDr. Ing. F. Z. svých práv jako jediný vlastník obchodní společnosti L. V. P., spol. s r. o. Obvinění uvedli, že Vrchní soud v Olomouci rozhodoval ve věcech pod sp. zn. 41 Nc 2/2000, 2 Ko 72/2000, 2 Cmo 602/2002, 2 Cmo 611/2001, 4 Cmo 102/2002, Cmo 146/2004, 4 Cmo 145/2004, 4 Cmo 35/2006, 5 Cmo 231/2004 a 3 UI 4/2005. V posledně zmíněné věci podala Družstevní záložna P., reprezentovaná obviněným RSDr. Ing. F. Z., dne 20. 4. 2005 ústavní stížnost. Tato kauza je rovněž součástí stížnosti Družstevní záložny P. k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku, která byla přijata. Obvinění dále u veřejného zasedání namítli, že RSDr. Ing. F. Z. v postavení statutárního zástupce obchodní společnosti vedl u Vrchního soudu v Olomouci deset soudních jednání, je proto jednoduché matematickým postupem zjistit, kolik soudů tohoto soudu se podílelo na rozhodování v kauzách, ve kterých byl obviněný účasten. Vzhledem k regionálnímu působení B. H., a. s., v O. a nedalekém P., kde tato banka nejvíce působila, nelze vyloučit ani tu skutečnost, že soudci Vrchního soudu v Olomouci, případně členové jejich rodin, byli s touto bankovní institucí propojeni. Obvinění dále uvedli, že v rámci regionálního působení médií nelze přehlédnout opakované, negativní vylíčení obviněného RSDr. Ing. F. Z. Dle obviněných všechny tyto skutečnosti mají negativní vliv na nestrannost soudců Vrchního soudu v Olomouci, zejména vůči obviněnému RSDr. Ing. F. Z. a osobám, které jsou s ním spojeny, a proto navrhli, aby další řízení ve věci konal Vrchní soud v Praze.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 2 To 24/2007, bylo rozhodnuto, že podle § 31 odst. 1 tr. řádu, za použití § 30 odst. 1 tr. řádu a contrario, nejsou soudci Vrchního soudu v Olomouci, JUDr. V. Š., JUDr. M. K., Ph.D. a JUDr. J. Z., vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněných RSDr. Ing. F. Z. a K. B.

Proti tomuto usnesení podali obvinění RSDr. Ing. F. Z. a K. B. stížnosti, v nichž opětovně namítli podjatost soudců JUDr. V. Š., JUDr. M. K., Ph.D. a JUDr. J. Z. a také všech ostatních soudců Vrchního soudu v Olomouci z důvodu jejich poměru k projednávané věci i přímo k osobě obžalovaných. Závěrem obvinění navrhli, aby Nejvyšší soud jejich trestní věc z důvodu podjatosti Vrchnímu soudu v Olomouci odňal a přikázal ji jinému soudu stejného druhu a stupně.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.



Podjatost soudců Vrchního soudu v Olomouci JUDr. V. Š., JUDr. M. K., Ph.D. a JUDr. J. Z. nelze spatřovat v tom, že obviněný RSDr. Ing. F. Z. jako jediný vlastník a jednatel obchodní společnosti L. V. P., spol. s r. o. a figurující ve vedení družstevní záložny P., neuspěl u tohoto soudu ve věcech rozhodovaných v době od 27. 10. 2000 do 4. 1. 2007 soudci Vrchního soudu v Olomouci. S touto námitkou se Nejvyšší soud neztotožňuje a odkazuje na ustálenou judikaturu a soudní praxi, ze které jednoznačně vyplývá, že pouhá kolegialita soudců jednoho soudu, nemůže bez dalšího vyvolat pochybnosti o nestranném a nezávislém rozhodování soudu. Důvody pro vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení mohou být výsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce k určitým osobám na trestním řízení zúčastněným nebo k věci samé, anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Nelze proto rozhodovat bez dalšího o vyloučení příslušného státního orgánu jako celku. Jestliže obvinění namítají, že v předchozích projednávaných věcech u Vrchního soudu v Olomouci, bylo rozhodnuto vždy soudci vrchního soudu v neprospěch subjektů, v nichž figurovala osoba RSDr. Ing. F. Z., nejedná se o naplnění důvodů pro vyloučení soudců Vrchního soudu v Olomouci z vykonávání úkonů trestního řízení pro poměr k projednávané věci nebo k osobě, jelikož tento poměr by musel mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti soudce přistupovat k věci a k úkonům jí se týkajícím objektivně. Odlišný právní názor soudců v případech, v nichž rozhodli v neprospěch subjektů, v nichž figurovala osoba RSDr. Ing. F. Z., od právního názoru obviněných, nelze považovat za poměr k projednávané věci, protože nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor na právní posouzení skutku. Připuštění tohoto důvodu k vyloučení soudce není možné ani v obecné rovině, neboť trestní řád v celé řadě ustanovení přímo předpokládá, že ve věci bude rozhodovat i soudce, jehož právní názor je odlišný, a to bez ohledu na to, zda se s právním názorem soudu vyššího stupně, nebo i Ústavního soudu vnitřně ztotožní. S dalšími námitkami obviněných, týkajícími se narušení nestrannosti soudců Vrchního soudu v Olomouci a jejich případnému propojení s B. H. a. s., se JUDr. V. Š., JUDr. M. K., Ph.D. a JUDr. J. Z. v napadeném usnesení v souladu se zákonem náležitě vypořádali a Nejvyšší soud jako soud druhého stupně k tomuto nemá co dodat. Protože obvinění jiné důvody podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci neuvedli, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněných shledat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. srpna 2007

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera