11 Tvo 23/2013
Datum rozhodnutí: 29.08.2013
Dotčené předpisy: § 30 odst. 1 tr. ř.



11 Tvo 23/2013-14

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2013 stížnost obviněného Ing. J. F. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 7 To 62/2013, a rozhodl t a k t o:

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného Ing. J. F. zamítá.

Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 1 T 61/2011, byl obviněný Ing. J. F. uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém je příslušný rozhodnout Městský soud v Praze. Zároveň namítl podjatost celého Městského soudu v Praze. Následně předložil předseda senátu tohoto soudu Vrchnímu soudu v Praze návrh na odnětí trestní věci podle § 25 tr. ř., o němž Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že se věc Městskému soudu v Praze neodnímá (usnesení ze dne 13. 5. 2013, sp. zn. 7 Ntd 10/2013). Městský soud v Praze pak usnesením ze dne 31. 5. 2013, sp. zn. 8 To 9/2013, rozhodl, že senát 8 To není vyloučen z vykonávání úkonů v trestní věci obviněného. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, která byla předložena Vrchnímu soudu v Praze, současně namítl podjatost tohoto soudu, zejména předsedy senátu 7 To.

Usnesením ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 7 To 62/2013, rozhodl Vrchní soud v Praze, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. předseda senátu JUDr. Martin Zelenka a soudci JUDr. Michal Hodoušek a JUDr. Jaroslava Maternová nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, v níž uvedl, že nedocenil rozsah klanu Zelenků v justici, potažmo na Vrchním soudě v Praze. Z pohledu občana je podle něj lhostejné, zda rozhoduje Martin Zelenka nebo Pavel Zelenka. Námitku podjatosti je proto nutno rozšířit s ohledem na vystoupení JUDr. Pavla Zelenky před Nejvyšším správním soudem, kde tento soudce podle obviněného napadal a sprostě urážel předsedkyni Nejvyššího soudu JUDr. Ivu Brožovou a jeho samého, což dále podrobně rozvedl. To pak podle jeho názoru vznáší otázku nestrannosti celého Vrchního soudu v Praze.

Dále obviněný poukazuje na to, že mu bylo napadené usnesení doručeno 4. 7., tedy den před prodlouženým víkendem, kdy naprostá většina úředníků a zaměstnanců je na dovolené, což podle něj značí, že odesílatelé předpokládali, že nestihne podat stížnost.

Tyto skutečnosti lze podle obviněného chápat jako akty ryzího nepřátelství a organizované msty vůči němu autory usnesení. Závěrem své stížnosti pak navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a nově rozhodl tak, že se nejen vylučuje senát 7 To Vrchního soudu v Praze pro podjatost, ale že totéž platí pro všechny senáty téhož soudu, a to především s ohledem na vystoupení soudce Zelenky 20. 6. před NSS v Brně, neboť jejich provázanost na zločinecké struktury zvláště Sváčkova soudu je objektivně prokazatelnou skutečností .

Z podnětu podané stížnosti Nejvyšší soud přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Obviněný zakládá svou domněnku o údajné podjatosti členů senátu 7 To Vrchního soudu v Praze na skutečnosti, že jiný soudce Vrchního soudu v Praze, JUDr. Pavel Zelenka zastupuje kárně stíhané soudce JUDr. L., který věc obviněného projednával v prvním stupni. Jeho původní argumentace směřovaná Vrchnímu soudu v Praze byla založena na omylu, že JUDr. L. zastupuje předseda senátu 7 To JUDr. Martin Zelenka. Vzhledem k tomu, že byl nyní v napadeném usnesení poučen o svém omylu, vytvořil si fantazii o klanu Zelenků , a to na základě pouhé shody jmen obou soudců. Současně spatřuje v činnosti JUDr. Pavla Zelenky důvod pro vyloučení všech soudců Vrchního soudu v Praze. Vyloučením všech soudců tohoto soudu se Nejvyšší soud nemůže na tomto místě zabývat, uvedenou argumentaci však nepovažuje ani za důvod pro pochybnosti o nepodjatosti členů příslušného senátu.

Pomineme-li domněnky obviněného o provázaných zločineckých strukturách v justici , se kterými snad ani není možné polemizovat vzhledem k absenci jakéhokoli reálného základu, z jeho argumentace vyplývá, že soudci Vrchního soudu v Praze mají mít nepřátelský vztah k jeho osobě, který dovozuje z jejich kolegiálního vztahu k soudci tohoto soudu JUDr. Pavlovi Zelenkovi. Výše uvedené zapojení tohoto soudce v kárném řízení s JUDr. L. by bylo způsobilé vyvolat případné pochybnosti o jeho nepodjatosti vůči obviněnému. Není však způsobilé vyvolat takové pochybnosti v případě jiných soudců téhož soudu. Obdobnou situaci řešilo rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr. pouze s tím rozdílem, že se jednalo o kolegiální vztah k soudci, který věc obviněného projednával v předchozím řízení ( Pro vyloučení soudce nebo přísedícího z vykonávání úkonů trestního řízení musí být splněny zákonné důvody uvedené v § 30 tr. ř. Ty mohou být důsledkem jen osobního vztahu konkrétního soudce nebo přísedícího k určitým osobám zúčastněným na trestním řízení nebo k věci samotné anebo výsledkem jeho osobního podílu na rozhodování v předchozích stadiích trestního řízení. Pouhý profesionální vztah mezi soudci, byť spočívá v zařazení na stejném pracovišti a do stejného senátu, nemůže vést k obecné pochybnosti o možnosti těchto soudců nestranně rozhodnout o opravném prostředku proti rozhodnutí, na kterém se jeden z nich (nyní ve věci nerozhodující) podílel, nebo které vydal v postavení soudce soudu prvního stupně. Nejde o poměr nyní rozhodujících soudců k věci nebo osobám či orgánům činným v trestním řízení, který předpokládá ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř. Pochybnosti o možnosti soudců nestranně rozhodnout v obdobných případech může vzbudit jedině velice blízký osobní poměr k dříve rozhodujícímu soudci. ). Žádný velice blízký osobní poměr jmenovaných soudců není Nejvyššímu soudu znám.

Argumentace tím, kdy bylo obviněnému doručeno napadené usnesení, pak už pouze ilustruje, jak je z nevýznamné náhodné skutečnosti schopen vykonstruovat schválnost zaměřenou proti jeho osobě.

Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by vedly k závěru o možném vyloučení předsedy senátu JUDr. Martina Zelenky a soudců JUDr. Michala Hodouška a JUDr. Jaroslavy Maternové z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného, ztotožnil se závěrem Vrchního soudu v Praze. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. srpna 2013

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch