11 Tvo 23/2005
Datum rozhodnutí: 29.06.2005
Dotčené předpisy:




11 Tvo 23/2005

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v trestní věci obviněného J. K. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. 6. 2005 stížnosti obhájců JUDr. J. T. a JUDr. M. H. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 5 To 62/2004, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnosti JUDr. J. T a JUDr. M. H. z a m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. 36 T 20/98, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti na dobu čtyř let.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný i krajský státní zástupce a trestní věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci.

Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 2. 2005, sp. zn. 5 To 62/2004, podle § 66 odst. 1, 3 tr. řádu rozhodl o předání obhájců JUDr. J. T, advokátní kancelář P., P., V. a JUDr. M. H., advokátní kancelář B., S., příslušnému orgánu ke kárnému postihu s odůvodněním, že bez dostatečné omluvy neuposlechli příkazu, aby se dostavili k nařízenému veřejnému zasedání či jiným způsobem zajistili obhajobu obviněného, u něhož jsou dány důvody nutné obhajoby, i když jim byl tento příkaz vydán v souladu s trestním řádem. Tímto způsobem tak zmařili veřejné zasedání.

Proti tomuto usnesení podali oba obhájci stížnosti, které v podstatě shodně zdůvodnili tím, že jejich jednání neobsahovalo úmysl zmařit konání veřejného zasedání.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Ustanovení § 66 odst. 3 tr. řádu upravuje postup soudu při kárném provinění obhájce. Pokud se obhájce dopustí jednání uvedeného v § 66 odst. 1 tr. řádu, není mu ukládána pořádková pokuta, ale věc je předána příslušnému orgánu, v tomto případě České advokátní komoře, ke kárnému postihu. Soud tedy přímo o kárném provinění obhájce nerozhoduje, ale věc předá k rozhodnutí příslušnému kárnému orgánu. Z uvedeného tak vyplývá, že soud neposuzuje, zda se obhájce kárného provinění dopustil či nikoliv a k posouzení této otázky postupuje věc příslušnému kárnému orgánu advokacie.

Pokud v dané věci Vrchní soud v Olomouci tímto způsobem řešil vzniklou situaci, jeho postupu, který je zcela v souladu s ustanovením § 66 odst. 3 tr. řádu, nelze nic vytknout, a proto se stížnosti obhájců JUDr. J. T a JUDr. M. H. proti rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nemohly shledat s úspěchem.



Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. června 2005

Předseda senátu:

JUDr. Pavel Kučera