11 Tvo 22/2011
Datum rozhodnutí: 26.07.2011
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.



11 Tvo 22/2011-9

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. července 2011 stížnost obviněného M. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 6 To 36/2011, a rozhodl t a k t o :
Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného M. M. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2011, sp. zn. 53 T 4/2010, byl obviněný M. M. uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a byl mu podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání devíti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání. Dne 30. 6. 2011 rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. ř., že se obviněný ponechává ve vazbě.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím svého obhájce stížnost, ve které uvedl, že ji odůvodní nejpozději do deseti dnů. Ani v této obhájcem stanovené lhůtě však Vrchnímu soudu v Olomouci odůvodnění stížnosti doručeno nebylo.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Olomouci rozhodl podle § 71 odst. 4, 6, 7 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí Krajského soudu v Brně podle tohoto ustanovení uplynuly tři měsíce. Své rozhodnutí zdůvodnil zejména tím, že na straně obviněného stále trvá důvod vazby podle § 67 písm. a) tr. ř. Obviněný byl citovaným rozsudkem Krajského soudu v Brně nepravomocně uznán vinným závažným trestným činem majetkového charakteru, kterým měl způsobit škodu přesahující 20 mil. Kč. Vrchní soud v této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně na jeho nález ve věci sp. zn. III. ÚS 566/03 s tím, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby. V projednávaném případě přitom lze předpokládat vzhledem k rozsahu trestné činnosti, že obviněnému bude v případě pravomocného uznání jeho viny uložen výrazný trest odnětí svobody. Vzhledem k rozsahu a závažnosti trestné činnosti, počtu útoků, kterých se měl obviněný dopustit, a škody na majetku, kterou měl způsobit, podle Vrchního soudu v Olomouci hrozí, že v případě jeho propuštění z vazby na svobodu bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. Skutky, pro které byla podána obžaloba, přitom mají všechny znaky trestných činů a je zde důvodné podezření, že byly spáchány obviněným.

Nejvyšší soud se ztotožnil s argumentací Vrchního soudu v Olomouci. Obviněný byl nepravomocně odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody pro rozsáhlou majetkovou trestnou činnost, bez významu není ani to, že byl soudem prvního stupně zavázán k náhradě škody způsobené poškozeným. Riziko jeho uprchnutí a tedy zmaření účelu trestního stíhání v případě jeho propuštění je proto značné. Nadto Vrchní soud v Olomouci nařídil na den 11. 8. 2011 veřejné zasedání o odvolání obviněného.

Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.

Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného M. M. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch