11 Tvo 21/2013
Datum rozhodnutí: 04.07.2013
Dotčené předpisy: § 30 odst. 1 tr. ř.



11 Tvo 21/2013-13

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. července 2013 stížnost obviněného T. H. , proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 2 To 13/2013, a rozhodl t a k t o :


Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného T. H. zamítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2011, sp. zn. 1 T 10/2010, byl obviněný T. H. uznán vinným v bodě I/1 písm. a) o), 2 písm. a), b) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku v bodě I/1 písm. i) ohledně částky 269.589,- Kč. Za to byl podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 5.000.000,- Kč, což představuje 500 denních sazeb po 10.000,- Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl peněžitý trest vykonán, uložen obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy v obchodních společnostech a družstvech, včetně jejich zastupování na základě plné moci, a dále v zákazu podnikání s předmětem podnikání provozování a pořádání automobilových závodů, na dobu deseti roků. Na druhé straně byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Vrchního státního zástupce v Praze ze dne 30. 4. 2010, sp. zn. 8 VZV 5/2008, pro skutky popsané pod bodem I/1, 3. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných P. M., J. M., L. A., Ing. P. N., P. Č. roz. D. a D. D..

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 2 To 84/2012, rozhodl o odvoláních státního zástupce a obviněných P. M., J. M., L. A., Ing. P. N., P. Č. a D. D.. Protože z důvodu neomluvené neúčasti žádného z předchozích či současných obhájců obviněného T. H. o jeho odvolání a odvolání státního zástupce v jeho neprospěch nemohlo být rozhodnuto, Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 21. 1. 2013, sp. zn. 2 To 84/2012, podle § 23 tr. ř. trestní řízení proti obviněnému T. H. vyloučil ze společného řízení k samostatnému projednání s tím, že věc bude u tohoto soudu nadále vedena pod sp. zn. 2 To 13/2013. Veřejné zasedání o odvolání obviněného T. H. a státního zástupce tak bylo nařízeno na 18. 3. 2013 a poté bylo opakovaně na základě opětovných žádostí obviněného s odkazem na jeho zdravotní stav odročováno na dny 8. 4. 2013, 23. 4. 2013, 13. 5. 2013 a 4. 6. 2013.

Dne 3. 6. 2013 bylo Vrchnímu soudu v Olomouci doručeno podání obviněného T. H., kterým prostřednictvím svého obhájce vznesl jednak námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Olomouci a požádal o postoupení věci k dalšímu řízení k Vrchnímu soudu v Praze, jednak podal stížnost proti odbornému vyjádření doc. MUDr. Vaverky, CSc., jeho obsahu a způsobu vypracování, jakož i proti procesnímu postupu soudu. Námitku podjatosti posléze upřesnil podáním ze dne 6. 6. 2013 v tom směru, že jeho námitka směřuje konkrétně vůči senátu Vrchního soudu v Olomouci 2 To, projednávajícího jeho věc, konkrétně proti soudcům JUDr. Zbožínkovi, JUDr. Štefanovi a JUDr. Kouřilové.

Ve svých přípisech s neoznačeným adresátem ze dnů 29. 5. 2013 a 5. 6. 2013 obviněný konkretizoval důvody námitky podjatosti s odvoláním na informace, které získal v advokátní kanceláři JUDr. Julie Xinopulosové v Olomouci. Uvedl, že jej na podzim roku 2011 oslovil jeho známý M. M., který mu dal kontakt na J. M., jež mu s advokátkou sjednal schůzku, na níž mu tato i za jejich přítomnosti měla nabídnout, že je schopna zařídit ovlivnění odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci v jeho prospěch. Za tyto služby žádala 500.000,- Kč za práci, 500.000,- Kč na vedlejší výdaje a 5.000.000,- Kč na úplatek pro soudce odvolacího soudu. Poté, co jí obviněný sdělil, že peníze nemá, ale pokusí se je dát do 6 měsíců dohromady, advokátce podepsal plnou moc k zastupování, aby se mohla seznámit se spisem, a tuto v polovině roku 2012 znovu navštívil s tím, že žádné peníze nesehnal. Znovu za ní zajel na konci roku 2012 s tím, že sehnal 1.000.000,- Kč, a kdy mu advokátka sdělila, že mluvila s někým na Vrchním soudu v Olomouci, kde jí mělo být řečeno, že napadený rozsudek v jeho věci bude potvrzen. Jak obviněný dále podotkl, již 2 až 3 měsíce před zasedáním odvolacího soudu tedy věděla, jak bude ve věci rozhodnuto. Jak obviněný dále poznamenal, JUDr. Xinopulosová nikdy neuvedla, o kterého ze soudců na Vrchním soudu v Olomouci se jedná, jen při předposledním jednání v polovině roku 2012 sdělila, že pokud nebude částka 5.000.000,- Kč zaplacena, bude napadený rozsudek potvrzen a pokud částku 5.000.000,- Kč zaplatí, bude věc vyřešena k jeho spokojenosti s tím, že má tuto informaci přímo od soudce z Vrchního soudu v Olomouci. Na otázku obviněného, zda si je jistá, že za 5.000.000,- Kč by do toho soudce šel, vzhledem k tomu, že v její advokátní kanceláři pracuje syn předsedy odvolacího senátu JUDr. Zbožínka, odpověděla, že kdo, co a jak je její problém a obviněný se má starat jen o zajištění financí. Z toho obviněný dovodil, že aniž by ve věci proběhlo veřejné zasedání odvolacího soudu, byla zde snaha, i když nakonec nerealizovaná, zasáhnout do průběhu odvolacího řízení, o jehož výsledku bylo již předem rozhodnuto.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 2 To 13/2013, bylo podle § 31 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že senát Vrchního soudu v Olomouci složený z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Štefana, z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř., není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci proti obviněnému T. H., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 To 13/2013.

Tento svůj závěr vrchní soud odůvodnil tím, že z přípisů advokátky JUDr. Xinopulosové, doručeného Krajskému soudu v Brně dne 13. 2. 2012 vyplývá, že jí dnem 8. 2. 2012 v předmětné věci obviněný T. H. udělil plnou moc k obhajobě. Poté, co bylo ve věci podepsaným soudem dne 29. 11. 2012 nařízeno veřejné zasedání o odvolání na 21. 1. 2013, o němž byla JUDr. Xinopulosová vyrozuměna dne 29. 11. 2012, přípisem podepsanému soudu ze dne 3. 1. 2013 sdělila, že již v květnu 2012 došlo k ukončení obhajoby obviněného T. H. na základě vzájemné dohody z důvodu neposkytnutí zálohy na právní služby. Z toho důvodu nedošlo z její strany ani ke studiu spisu, když nedopatřením nedošlo k zaslání odvolání plné moci krajskému soudu. Od května 2012 tedy obviněného H. v předmětné věci nezastupuje a kromě zaslané plné moci a jejího odvolání není ve spise záznam o tom, že by jmenovaná advokátka předmětný trestní spis kdykoli u Vrchního soudu v Olomouci či u Krajského soudu v Brně studovala.

Jak z předmětného usnesení dále vyplývá, v souladu s rozvrhem práce byla dne 22. 6. 2012 věc předložena k rozhodnutí senátu 2 To podepsaného soudu ve složení předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a členů senátu JUDr. Martiny Kouřilové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Štefana. Jak bylo dále zdůrazněno, žádný ze soudců uvedeného senátu nikdy před dnem 21. 1. 2013 nepřišel s obviněným T. H., ve věci intervenujícím státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Praze JUDr. Tomášem Černým ani s nikým z dalších obviněných do jakéhokoliv kontaktu, v uvedeném veřejném zasedání byla přijata pouze omluva obviněného a jeho věc vyloučena ze společného řízení. Poté docházelo pouze ke shora uvedeným písemným kontaktům mezi soudem a obhájcem obviněného. Pokud jde o stávajícího obhájce obviněného JUDr. Richarda Nováka, nikdy nedošlo k osobnímu či jinému než ve spise založenému jednání s kterýmkoliv členem ve věci rozhodujícího senátu. Po celou dobu řízení před podepsaným soudem ani nikdy předtím nepřišel ve věci rozhodující senát ve věci do osobního ani jiného kontaktu s dne 14. 4. 2013 zesnulou advokátkou JUDr. Julií Xinopulosovou. Podle soudu na tomto faktu nic nemění ani skutečnost, že syn předsedy odvolacího senátu Mgr. Michal Zbožínek se v uvedeném období podílel na práci advokátní kanceláře JUDr. Julie Xinopulosové, avšak s předmětnou kauzou podle spisového materiálu ani v substituci ani jinak nepřišel do styku, a tuto skutečnost obviněný v námitce podjatosti ani nevytýká. Vrchní soud tedy dovodil, že v posuzované věci není senát 2 To podepsaného soudu v uvedeném složení z vykonávání úkonů trestního řízení proti obviněnému T. H. vyloučen z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř., neboť vůči jeho osobě, státnímu zástupci, jeho obhájcům či jiným osobám neměli a nemají jiný než profesionální poměr vyplývající z rozhodování věci přidělené podle rozvrhu práce podepsaného soudu.

Proti tomuto usnesení podal dne 12. 6. 2013 obviněný T. H. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě stížnost, kterou odůvodnil podáním ze dne 20. 6. 2013. Úvodem své stížnosti obviněný uvedl, z jakých důvodů námitku podjatosti podával, přičemž konstatoval, že Vrchní soud v Olomouci neakceptoval omluvy neúčasti u jednání soudu jednak obhájců, které byly řádně odůvodněny a včas soudu postoupeny, jednak omluvy jeho osoby se týkající. V tomto směru obviněný konstatoval, že soud sice akceptoval jeho omluvu z důvodu zdravotních potíží v souvislosti s úrazem zad, pro které nebyl subjektivně schopen se osobně účastnit odvolacího řízení, v mezidobí si však nechal vypracovat odborné vyjádření MUDr. Vaverky k posouzení, zda je či není schopen osobní účasti u soudu, bez tohoto, že by byl znalcem, resp. lékařem osobně kontaktován a soudem o tomto informován. Přestože se následně chtěl k soudu dostavit, jeho účast znemožnila dopravní nehoda, jejíž příčinu spatřoval ve svém nedobrém zdravotním stavu. Námitku podjatosti pak podal proto, že se nemohl ztotožnit s tím, že soud si nechal vyhotovit odborné vyjádření MUDr. Vaverkou, kterýmžto postupem soudu, který zcela úzce vymezil otázky lékaři, se cítil nejen obejit, ale i poškozen. V souvislosti s tím dovodil, že se kolem jeho trestní věci mohla odehrávat nějaká jednání, o kterých nebyl informován a mohlo tak docházet k únikům informací ohledně vyřízení jeho trestní věci, neboť v rámci komunikace s JUDr. Xinopulosovou se dozvídal skutečnosti tomu nasvědčující. Zdůraznil, že námitkou podjatosti nehodlal nikoho poškozovat ani očerňovat, s tím, že souběžně podal trestní oznámení proti neznámému pachateli, kde popsal okolnosti jednání v uvedené advokátní kanceláři v Olomouci.

Za neobjektivní, nesprávné a tzv. nad rámec označil obviněný rovněž skutečnosti uvedené na str. 4 odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu. Podle jeho názoru se snaží hájit v trestním řízení své postavení, nehodlá nikoho poškozovat, křivě obvinit, a to ani jmenovanou advokátku, ani soudce Vrchního soudu v Olomouci. Z těchto důvodu požádal Nejvyšší soud, aby podrobně a objektivně vyhodnotil skutečnosti jím uvedené jednak v námitce podjatosti, jakož i přiloženém trestním oznámení. Dodal, že pokud byl někde a někým ubezpečován, že lze vše vyřídit za peníze a posléze bylo řečeno, že to není možné, že již předem je očekáváno negativní rozhodnutí, pak má zcela oprávněné pochybnosti, aby celá jeho trestní kauza byla objektivně došetřena. V tomto směru poznamenal, že ačkoliv v mezidobí od vyhlášení rozsudku Krajským soudem v Brně do současné doby uváděl řadu důkazních návrhů, kdy sděloval především soudu a státnímu zastupitelství, že hodlá uvést nové podstatné skutečnosti, bylo v tomto směru pouze konstatováno, že se jedná o součást jeho obhajoby a žádný důkazní návrh nebyl dosud Vrchním soudem v Olomouci akceptován. Ze všech výše uvedených důvodů stěžovatel dovodil, že senát Vrchního soudu v Olomouci není schopen nestranně vykonávat úkony trestního řízení a mohlo by dojít k rozhodování o jeho osobě způsobem, který označil jako nedůsledný, resp. neobjektivní. Jsou tedy dány důvody pro vyloučení senátu Vrchního soudu v Olomouci z vykonávání úkonů trestního řízení v jeho v trestní věci.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Soudce nebo přísedící je dále ve smyslu odst. 2 citovaného zákonného ustanovení vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení, jestliže byl v projednávané věci činný jako státní zástupce, policejní orgán, společenský zástupce, obhájce nebo jako zmocněnec zúčastněné osoby nebo poškozeného, přitom po podání obžaloby je vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení soudce, který v projednávané věci v přípravném řízení nařídil domovní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků, vydal příkaz k zatčení nebo rozhodoval o vazbě osoby, na niž byla poté podána obžaloba. Podle § 30 odst. 3 tr. ř. platí, že z rozhodování u soudu vyššího stupně je kromě toho vyloučen soudce nebo přísedící, který se zúčastnil rozhodování u soudu nižšího stupně, a naopak. Z rozhodování o stížnosti u nadřízeného orgánu je vyloučen státní zástupce, který napadené rozhodnutí učinil anebo dal k němu souhlas nebo pokyn.

Nutno konstatovat, že poměr vyloučené osoby k věci či osobám, jichž se úkon přímo dotýká, musí mít zcela konkrétní podobu a osobní charakter, aby mohl být dostatečně pádným důvodem podmiňujícím vznik pochybnosti o schopnosti takové osoby přistupovat k věci a k úkonům v ní činěným objektivně (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 4 Tz 196/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2002, sp. zn. 4 Tvo 157/2001).

V obecné rovině lze zdůraznit, že v souladu s ustálenou judikaturou poměr k projednávané věci může záležet např. v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení sám nebo osoba jemu blízká byly projednávanou trestnou činností poškozeny, případně byly jinak této činnosti účastny (např. jako svědci, tlumočníci) nebo v případech, kdy vzniká pochybnost, že orgány činné v trestním řízení mají z jiných důvodů zájem na výsledku trestního řízení. Za poměr k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. ovšem nelze považovat poměr abstraktního rázu, který se promítá v právním názoru, resp. hodnocení důkazů, a z něj vycházejícím přístupu k projednávané věci, protože pak nejde o osobní poměr k věci samé, ale toliko o odlišný názor týkající se právního posouzení skutku, resp. hodnocení důkazů. Ani otázka úrovně odborné způsobilosti soudců nemůže být sama o sobě důvodem pro jejich vyloučení (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.).

Pro poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká (ale také pro poměr k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům nebo jinému orgánu činnému v trestním řízení), bude vyloučen soudce nebo přísedící, který je k uvedeným osobám zejména v poměru příbuzenském, popř. ve vztahu úzce přátelském, anebo naopak nepřátelském (viz rozhodnutí č. 30/2007 Sb. rozh. tr.).

S ohledem na výše uvedená rozvedená teoretická východiska Nejvyšší soud konstatuje, že pokud jsou dovozovány důvody podjatosti předsedy a členů senátu Vrchního soudu v Olomouci ze způsobu jejich obviněným předpokládaného postupu v jeho trestním řízení, včetně způsobu hodnocení provedených důkazů, jakož i rozhodnutí ve věci samé, pak takovéto skutečnosti nejsou samy o sobě způsobilé vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v § 30 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti jmenovaných soudců. Podle přesvědčení Nejvyššího soudu tyto okolnosti nelze přeformulovat do závěru, že u soudců senátu 2 To, jemuž byla věc v rámci rozvrhu práce přidělena byl dán takový poměr k projednávané věci nebo poměr k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, který má na mysli ustanovení § 30 odst. 1 tr. ř.

Jak vyplývá i z usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 6. 2013, sp. zn. 2 To 13/2013, dotčení soudci nemají žádný vztah k projednávané věci a k osobám (tedy ani k obhájcům, obviněnému či činnému státnímu zástupci), jichž se úkony trestního řízení dotýkají. Obviněný v podstatné části své stížnosti namítá, že zde měla být snaha (i když nakonec nerealizovaná) zasáhnout do průběhu odvolacího řízení s tím, že ještě před veřejným zasedáním odvolacího soudu bylo o jeho výsledku údajně předem rozhodnuto , neboť v rámci jím popsaného jednání v advokátní kanceláři dnes již zemřelé JUDr. Xinopulosové v Olomouci mu ze strany této obhájkyně měla být učiněna nabídka za úplatek ve výši 5.000.000,- Kč zařídit ovlivnění rozhodnutí odvolacího senátu Vrchního soudu v Olomouci v jeho prospěch, aniž by bylo ze strany obhájkyně konkretizováno, o kterého ze soudců Vrchního soudu v Olomouci se jedná s tím, že pokud tato částka nebude zaplacena bude napadený rozsudek potvrzen, v opačném případě pak bude věc vyřešena k jeho spokojenosti. Takovéto abstraktní, ničím nepodložené námitky, směřující ve skutečnosti nikoli proti konkrétním osobám soudců senátu odvolacího soudu, ale které byly učiněny zejména ve vztahu k zemřelé obhájkyni JUDr. Xinopulosové, a teprve jejím prostřednictvím vůči uvedenému senátu odvolacího soudu, však nemohou založit důvody pro vznik pochybností o schopnostech obviněným uvedených soudců přistupovat k věci a k úkonům v ní činěných objektivně. Lze souhlasit s vrchním soudem, že na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že syn předsedy odvolacího senátu Mgr. Michal Zbožínek se v uvedeném období podílel na práci advokátní kanceláře JUDr. Julie Xinopulosové, avšak s předmětnou kauzou podle spisového materiálu ani v substituci ani jinak nepřišel do styku, a tuto skutečnost obviněný v námitce podjatosti ani nevytýká.

Pokud jde o konkrétní námitky stěžovatele směřující proti procesním pochybením soudu (proti odbornému vyjádření znalce z oboru chirurgie, odvětví neurochirurgie, FN v Olomouci, Doc. MUDr. Vaverky, CSc., jeho obsahu a způsobu vypracování, který byl odvolacím soudem vyžádán k posouzení schopnosti účasti obviněného u veřejného zasedání o odvolání na podkladě jím předložených lékařských zpráv, aniž by byl o tomto soudem informován a znalcem osobně kontaktován), takové skutečnosti nemohou být bez dalšího důvodem k vyloučení soudce z projednávání věci, když je zřejmé, že judikatura se kloní k závěru, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat ze způsobu jejího rozhodování a případných procesních pochybení (viz č. 23/1998 Sb. rozh. tr.). Aniž by Nejvyšší soud hodnotil procesní postup soudců, má za to, že tento by nemohl být důvodem k opodstatněné domněnce o jejich poměru k projednávané věci. Již vůbec pak není možné shledávat vztah soudců k projednávané věci v tom, že doposud nebyl neakceptován požadavek obviněného na provedení jím navrhovaných důkazů.

Z naznačeného výkladu je patrné, že obviněným namítané skutečnosti nemohou být důvodem vyloučení orgánu činného v trestním řízení z projednávání věci, je totiž zřejmé, že judikatura se kloní k závěru, že vztah k projednávané věci nelze vyvozovat ze způsobu jejího rozhodování, případně z odůvodnění předchozích rozhodnutí, se kterými obviněný není spokojen. I podle Nejvyššího soudu tak lze v námitkách obviněného ve skutečnosti shledat snahu o oddálení rozhodnutí odvolacím soudem v jeho trestní věci.

Protože Nejvyšší soud nezjistil žádné jiné skutečnosti, které by vedly k závěru o možném vyloučení soudců senátu 2 To pro poměr k projednávané věci, k obviněnému, jeho obhájci, případně dalším zúčastněným osobám, nebo pro poměr k orgánu činnému v trestním řízení, ztotožnil se se závěrem Vrchního soudu v Olomouci, že senát Vrchního soudu v Olomouci složený z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Zbožínka a soudců JUDr. Martiny Kouřilové, Ph. D., a JUDr. Vladimíra Štefana, z důvodů uvedených v § 30 odst. 1 tr. ř., není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci proti obviněnému T. H., vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 2 To 13/2013. Nezbylo proto než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. července 2013
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch