11 Tvo 2/2011
Datum rozhodnutí: 31.01.2011
Dotčené předpisy: § 73a odst. 2 písm. b) tr. ř.



11 Tvo 2/2011-10

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. ledna 2011 stížnost obviněného J. O. , roz. J. O. , státního občana USA, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 12 To 92/2010, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného J. O. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

U Krajského soudu v Ústí nad Labem byla na obviněného J. O. podána obžaloba pro zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl usnesením ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 51 T 17/2010, tak, že podle § 71 odst. 5 tr. ř. se obviněný ponechává ve vazbě z důvodu uvedeného v § 67 písm. a) tr. ř., podle § 73 odst. 1 písm. b) tr. ř. se písemný slib obviněného nepřijímá a podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. ř. se vazba dohledem probačního úředníka nenahrazuje.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, o které rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 12 To 92/2010, tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl a dále ve výroku II. podle § 73a odst. 2 písm. b) tr. ř. rozhodl, že se nabídka peněžité záruky nepřijímá.

Proti výroku II. tohoto usnesení podal obviněný J. O. stížnost, kterou odůvodnil tím, zákonodárce nevylučuje možnost přijmout nabídku peněžité záruky od osoby, která je trestně stíhána pro podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku. Vrchní soud své rozhodnutí v této části nedostatečně odůvodnil, neboť zde odkazuje na okolnosti případu rozvedené na jiném místě rozhodnutí, což je zcela nekonkrétní a rozhodnutí je v této části nepřezkoumatelné. Obviněný dále zdůrazňuje, že postup stanovený trestním řádem předpokládá, že soud nejprve rozhodne obecně o přípustnosti peněžité záruky a následně sám rozhodne o konkrétní výši peněžité záruky. Nelze proto přičítat k tíži obviněného, že jako právní laik navrhl částku 300 000 Kč, konkrétní částku přiměřenou okolnostem případu měl stanovit soud. Obviněný v závěru své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil výrok II. napadeného usnesení a sám rozhodl tak, že se nabídka peněžité záruky přijímá.

Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Praze výrokem II. svého usnesení napravil situaci, kdy Krajský soud v Ústí nad Labem opomněl o návrhu obviněného na nahrazení vazby peněžitou zárukou rozhodnout. Obviněnému je sice třeba dát za pravdu v tom směru, že soud měl nejprve zkoumat přípustnost peněžité záruky jako takové a v případě, že by ji shledal přípustnou, stanovit konkrétní částku. Jeví se proto jako nesprávné odůvodňovat nepřijetí záruky částkou, kterou nabídl sám obviněný. Nelze však již souhlasit s tím, že odůvodnění rozhodnutí vrchního soudu je v této části nepřezkoumatelné.Vrchní soud zjevně odkázal na tu část odůvodnění, kde hodnotil, že obviněný je občanem USA, tedy státu, který své občany k trestnímu stíhání nevydává, k delšímu pobytu na našem území nemá vízum, po spáchání skutku opustil území ČR a vrátil se za účelem řešení osobního problému, policii se nepřihlásil, pevné vazby na území České republiky nemá, nezletilý syn svěřený do výchovy bývalé partnerky mu není schopen poskytnout žádné zázemí. Vrchní soud dále zdůraznil závažnost jednání obviněného a trestní sazbu, kterou je ohrožen, přičemž není rozhodné, že trestný čin, pro který je stíhán, nepatří mezi ty, u kterých nahrazení vazby peněžitou zárukou zakazuje přímo zákon. I když principielně je přijetí peněžité záruky možné i v případě podezření ze zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, 5 tr. zákoníku, soud je povinen kvalifikaci a hrozící trestní sazbu hodnotit v souvislosti s dalšími výše uvedenými okolnostmi.

Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného J. O. setkat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

Trestní řízení proti obviněnému trvá zatím dobu, která je přiměřená náročnosti projednávané věci, žádné nepřiměřené průtahy během tohoto řízení nebyly zjištěny.

Poučení : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch