11 Tvo 19/2015
Datum rozhodnutí: 20.08.2015
Dotčené předpisy: § 30 odst. 1 tr. ř.



11 Tvo 19/2015-15

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. srpna 2015 stížnost obviněného Ing. J. L. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 9 To 79/2013, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného Ing. J. L.
z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :


Obviněný Ing. J. L. byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. 47 T 1/2009, uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let. Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný i státní zástupce odvolání a spis byl předložen Vrchnímu soudu v Praze.

Dne 11. 6. 2015 vznesl obviněný námitku podjatosti předsedy senátu JUDr. Petra Píši. Usnesením ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 9 To 79/2013, Vrchní soud v Praze rozhodl, že předseda senátu JUDr. Petr Píša není podle § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci obviněného Ing. J. L. vedené pod sp. zn. 9 To 79/2013.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost prostřednictvím své opatrovnice Mgr. Aleny Lorencové. Uvedl, že pokud byl ve věci přibrán znalec a tomuto byly následně kladeny doplňující otázky, je naprosto nepřípustné, aby s ním byl v kontaktu jen soud bez účasti obhajoby, neboť to zakládá nerovnost stran a v očích laické i odborné veřejnosti vzbuzuje dojem nikoli nestranného a nezávislého postupu ze strany soudu. K tomu obviněný poukazuje na § 41 odst. 3 tr. ř., podle něhož se obhájce může zúčastnit všech úkonů v řízení před soudem, kterých se může účastnit obžalovaný, a § 183a odst. 1 tr. ř.

Dále pak obviněný namítá, že se soud v napadeném usnesení nevypořádal s námitkou týkající se průvodního dopisu znaleckému ústavu (podle obviněného soud nabádá znalce ke konkrétnímu výsledku znaleckého zkoumání). Obviněný také nesouhlasí s odůvodněním napadeného usnesení ohledně jeho námitky týkající se odepření nahlédnutí do spisu. Jeho obhájci nikdo nesdělil, že se spis u soudu nenachází. Navíc se obviněný domnívá, že po vyloučení jeho věci k samostatnému projednání došlo k vytvoření nového spisu, který nemá se spoluobviněnými nic společného. Pokud jde o jeho předvedení k soudu dne 27. 5. 2015, je obviněný toho názoru, že k tomu je možno přistoupit podle § 90 odst. 2 tr. ř. až tehdy, pokud se obviněný skrývá nebo nemá stálé bydliště, jinak až po předchozím předvolání, přičemž o této možnosti musí být obviněný náležitě poučen. Obviněný se přitom před orgány činnými v trestním řízení neskrývá, písemnosti přebírá na své adrese. Při předvedení podle obviněného nebylo postupováno adekvátně k jeho stavu, předseda senátu na něj zvyšoval hlas, podle obviněného patrně v představě, že čím hlasitěji bude mluvit, tím spíše jej duševně chorý bude schopen pochopit. V závěru stížnosti pak obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. 7 Tdo 1456/2007, s tím, že úhelným kamenem je nikoli podjatost sama, ale to, jak se navenek jeví . Proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a rozhodl, že JUDr. Petr Píša je vyloučen z vykonávání úkonů daného trestního řízení.

Tuto stížnost pak obviněný doplnil prostřednictvím své opatrovnice dalším podáním, v němž uvedl, že v písemné žádosti o jeho předvedení dne 27. 5. 2015 předseda senátu konstatoval, že obviněný se již více než dva roky vyhýbá trestnímu řízení tím, že předstírá duševní chorobu, jejíž existence však nyní byla znaleckým posudkem vyvrácena, současně žádal, aby tato skutečnost nebyla obviněnému ani jeho opatrovnici sdělena. Toto jednání předsedy senátu je podle obviněného v přímém rozporu s ustálenou judikaturou, zejména s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu. Předseda senátu podle obviněného předjímá předsudečné závěry, a to bez ohledu na dosud neprovedené důkazy dvou zcela protichůdných znaleckých posudků, čímž zcela jasně vyjádřil svůj předem přijatý úsudek o skutečnosti, která má být teprve procesně prokázána.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podle § 30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.

Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí v reakci na námitky obviněného uvedl, že znalec Doc. MUDr. Karel Hynek nebyl soudem vyslýchán, ale jednalo se o ústní doplnění znaleckého posudku, které bylo učiněno ústně do protokolu ve smyslu § 108 odst. 1, § 107 odst. 3 a § 109 tr. ř. Nejednalo se o výslech znalce. S tímto vyjádřením nelze zcela souhlasit, neboť citovaný § 108 odst. 1 tr. ř. stanoví, že Nebyl-li posudek vypracován písemně, nadiktuje jej znalec při výslechu do protokolu. , tedy de facto jde o výslech znalce, nelze se však ztotožnit ani s názorem obviněného, že se v případě tohoto postupu mělo jednat o porušení rovnosti stran, neboť státní zástupce úkonu také nebyl přítomen a výslech znalce za přítomnosti stran byl plánován na veřejné zasedání dne 15. 6. 2015, k němuž však nedošlo s ohledem na vypovězení plné moci obhájci obviněného. Na základě doplnění znaleckého posudku Doc. MUDr. Karlem Hynkem vrchní soud přerušil řízení, což rozhodně nelze chápat jako krok v neprospěch obviněného. Je zřejmé, že vrchní soud předpokládal plné uplatnění práv obviněného v rámci veřejného zasedání (k jehož konání se chystal přistoupit poté, co rozhodl o pokračování v přerušeném řízení). Ačkoli se tedy nejedná o zcela bezchybný postup ve smyslu trestního řádu (ovšem znalec mohl doplnění posudku podat také písemně, přičemž situace směrem k možnosti uplatnění práv obhajoby by byla naprosto stejná), nelze v něm spatřovat nic, co by mělo vyvolat pochybnosti ohledně možného vztahu předsedy senátu k projednávané věci či k osobám zúčastněným na řízení.

Pokud jde o otázku nahlížení do trestního spisu, pakliže se tento v danou dobu u vrchního soudu nenacházel, měl obhájce obviněného možnost obrátit se na Městský soud v Praze. Součástí práva nahlížet do spisu není povinnost soudu spisový materiál vyžádat od jiného soudu, kde se v daném stadiu řízení z procesních důvodů nachází.

Ohledně průvodního dopisu znaleckému ústavu Psychiatrické nemocnici Bohnice Nejvyšší soud konstatuje, že v něm neshledal nic, co by mohlo být vykládáno jako návod k určitému závěru znaleckého zkoumání. Předseda senátu zde pouze z pochopitelných důvodů (jde o závažnou majetkovou trestnou činnost) žádá, aby byly vyloučeny veškeré možné pochybnosti o případné simulaci ze strany obviněného. Sluší se podotknout, že na základě předchozího již zmíněného znaleckého posudku Doc. MUDr. Karla Hynka vrchní soud s ohledem na zjištěnou duševní chorobu obviněného přerušil řízení, opět tedy nelze v postupu předsedy senátu vysledovat žádné známky podjatosti vůči obviněnému, pouze snahu o co největší možnou objektivizaci stavu obviněného s ohledem na splnění účelu trestního řízení.

Pro posouzení věci se ovšem jeví jako podstatné, že znalecký ústav Psychiatrická nemocnice Bohnice následně v závěrech svého posudku konstatoval, že obviněný netrpí žádnou tak závažnou duševní chorobou, pro kterou by nechápal smysl trestního řízení a nebyl schopen účasti v něm. Zjistit méně závažné duševní poruchy není možné, když simuluje demenci. Z psychiatrického ani psychologického hlediska nejde o demenci; přítomnost demence nepodporují ani údaje získané ze spisu a předchozí zdravotnická dokumentace . Jedná se kategorický závěr, nikoli o zjištění s určitou úrovní pravděpodobnosti, jak bývají závěry znaleckých posudků často formulovány. Znalecké kolegium psychiatrické nemocnice se v případě obviněného shodlo na tom, že obviněný demenci simuluje. Nastává tedy otázka, zda bylo namístě, aby předseda senátu s takovým závěrem pracoval v průběhu trestního řízení, použil jej k odůvodnění procesních opatření, nebo zda závěr o tom, že obviněný simuluje demenci, má zůstat vyhrazen až hodnocení veškerých důkazů, které budou provedeny v rámci veřejného zasedání.

V posuzované věci mělo nastat zhoršení zdravotního stavu obviněného až poté, co byl v prvním stupni nepravomocně uznán vinným výše uvedeným trestným činem. Jeho údajná duševní nemoc tak nesouvisí s otázkou viny, ale s jeho schopností chápat smysl a účastnit se trestního řízení. Pakliže by si předseda senátu nevytvořil předběžné stanovisko ohledně duševního stavu obviněného, de facto by neměl možnost v trestním řízení pokračovat. Stejně tak jako dříve přerušil řízení z důvodu údajného onemocnění obviněného, nyní v něm pokračuje a provádí procesní úkony na základě opačného předpokladu. Povinností předsedy senátu je zajistit provedení trestního stíhání bez zbytečných průtahů, přičemž v případě obviněného okolnosti nasvědčují tomu, že závažným způsobem maří jeho průběh. Obviněný se neskrýval, aby se trestnímu stíhání vyhnul, ovšem velmi pravděpodobně protiprávním jednáním dosáhl toho, že trestní stíhání bylo přerušeno. K tomu lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2013, sp. zn. 11 Tvo 40/2012, v němž Nejvyšší soud uvedl, že: obviněný se zřejmě mylně domnívá, že nestrannost soudce by měla spočívat v tom, že si názor na projednávanou věc utvoří až těsně před samotným rozhodnutím, poté, co se seznámí se všemi skutečnostmi a důkazy. To samozřejmě není možné, neboť utváření názoru se u soudce, stejně jako u každého jiného člověka, děje postupně. Podstatná je pak schopnost utvářející se názor pod vlivem nových podnětů korigovat a přehodnocovat .

Protože ani Nejvyšší soud žádné důvody vyloučení předsedy senátu JUDr. Petra Píši neshledal, nezbylo mu než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.
P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. srpna 2015

JUDr. Karel Hasch předseda senátu