11 Tvo 19/2013
Datum rozhodnutí: 28.05.2013
Dotčené předpisy: § 72 odst. 1,4 tr. ř.



11 Tvo 19/2013-9

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 28. května 2013 stížnost obviněného L. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 4 To 22/2013, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného L. Š. z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 22. 11. 2012, sp. zn. 1 T 15/2011, byl L. Š. uznán vinným pod bodem 1 trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.), pod body 4, 6, 8, 9, 12, 13, 14 a 15 trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 3 písm. a), b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., pod body 6, 12 a 13 trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., pod bodem 17 trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) odst. 2 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák., pod body 19, 20, 21, 22, 25, 26, 27, 29, 31, 32, 33, 34, 36, 38, 40, 42, 44, 45, 46, 47, 48, 50, 51, 52, 54, 56, 57, 60, 61, 62, 63, 64, 65, 66, 67, 68 zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b) odst. 4 písm. a), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a dílem ve stádiu přípravy podle § 20 odst. 1 tr. zákoníku, pod bodem 50 přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákonku, pod body 42, 47, 48, 56, 57, 61, 62 a 63 přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku a pod body 16, 23 a 41 trestným činem podílnictví podle § 251 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), b), c) tr. zák. a byl odsouzen podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Podle § 56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání deseti let. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti obviněného nahradit škodu poškozeným uvedeným v rozsudku. Naproti tomu byl obviněný podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dva skutky, v nichž byly spatřovány dílčí útoky trestného činu krádeže podle § 205 odst. 1 tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podali obviněný, státní zástupce v neprospěch obviněného a další spoluobvinění odvolání, která byla předložena Vrchnímu soudu v Praze.

Dne 2. 5. 2013 rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením podle § 72 odst. 1, 4 tr. ř., že se obviněný ponechává ve vazbě z důvodů uvedených v § 67 písm. a), c) tr. ř. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, kterou nijak blíže neodůvodnil.

Nejvyšší soud z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že není důvodná.

Vrchní soud v Praze zdůvodnil napadené rozhodnutí tím, že proti obviněnému je stále vedeno trestní stíhání pro závažnou majetkovou trestnou činnost, za kterou mu byl uložen vysoký trest odnětí svobody v trvání deseti let, tj. trest v takové výši, která již sama o sobě je schopná založit důvodnou obavu ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. Výše uloženého trestu vyplývá z příslušné trestní sazby stanovené zákonem na trestnou činnost, pro kterou je vedeno trestní stíhání, s uvážením okolností, které jsou rozhodné pro stanovení jeho výměry, tj. zejména s uvážením způsobu spáchání činu, doby, po kterou se měl obviněný trestné činnosti dopouštět, počtu útoků i výše škody, kterou měl trestnou činností způsobit. Odvolací soud dosud neshledal důvod k jinému posuzování charakteru trestné činnosti, kterou byl nepravomocně uznán vinným, ani nedospěl k jiným závěrům ohledně důvodnosti podezření z jejího spáchání obviněným, tzn., že obava z chování obviněného ve smyslu § 67 písm. a) tr. ř. je i v současné době dovozována ze závažnosti a rozsahu trestné činnosti, pro kterou byl stíhán a nepravomocně odsouzen k vysokému trestu odnětí svobody, s přihlédnutím ke konkrétním poznatkům, které nasvědčují tomu, že plánoval opuštění republiky a odstěhování do ciziny.

Obava ve smyslu § 67 písm. c) tr. ř., tj., že po propuštění z vazby na svobodu bude obviněný opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, je i nadále spatřována ve skutečnosti, že se měl dopouštět závažné majetkové trestné činnosti četnými útoky proti cizímu majetku, ze zištných důvodů, neboť trvá podezření, že trestná činnost měla být i v budoucnosti přinejmenším významným zdrojem jeho příjmů, a měl ji páchat prakticky až do doby vzetí do vazby bez ohledu na to, že byl nedlouho předtím podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen za majetkovou trestnou činnost téže povahy. Vzhledem ke shora uvedenému tedy podle Vrchního soudu v Praze nelze vyloučit situaci, že by se obviněný po propuštění z vazby na svobodu stal pro soud nedosažitelný, aby se trestnímu stíhání a hrozícímu vysokému trestu vyhnul, a že by opakoval trestnou činnost, pro kterou je stíhán.

Podle Vrchního soudu s ohledem na osobu obviněného, jeho dosavadní způsob života a povahu a závažnost stíhané trestné činnosti, tedy s ohledem na povahu okolností opodstatňujících existenci vazebních důvodů podle § 67 písm. a), c) tr. ř., by přijetí institutů nahrazujících vazbu bylo podle vrchního soudu nedostatečné, účelu vazby tedy nelze dosáhnout jiným opatřením. Intenzita naplnění vazebních důvodů je u obviněného velmi vysoká, a proto odpovědné nahrazení jeho vazby některým nebo více zákonnými opatřeními se jeví prakticky jako vyloučené.

Naznačeným závěrům vrchního soudu nelze nic vytknout. Obviněný sám žádné námitky proti napadenému rozhodnutí neuvedl, Nejvyšší soud proto přezkoumal jeho závěry ze všech hledisek a zcela se s nimi ztotožnil. Nad rámec odůvodnění podaného Vrchním soudem v Praze pouze poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 566/03 (publikovaný pod č. 48, roč. 2004, sv. 33, str. 3 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), v jehož rámci bylo judikováno, že hrozbou vysokým trestem lze odůvodnit uložení tzv. útěkové vazby v těch případech, kdy na základě zjištěných skutečností opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu lze předpokládat v případě uznání viny uložení již výrazného trestu odnětí svobody (tzn. nejméně kolem osmi let). Hrozba vysokým trestem je nepochybně v případě obviněného naplněna a i důvody vazby předstižné jsou na první pohled patrné již ze samotného charakteru páchané trestné činnosti, která evidentně byla pro obviněného zdrojem obživy.

Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i s jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného L. Š. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. května 2013

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch