11 Tvo 19/2011
Datum rozhodnutí: 14.07.2011
Dotčené předpisy: § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř.



11 Tvo 19/2011 - 17

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2011 stížnost obviněného L. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 5. 2011, sp. zn. 2 To 24/2011, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. s e stížnost obviněného L. S. z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :


Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 2. 2011, sp. zn. 2 T 2/2011, byl obviněný L. S. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a dalším pokračujícím trestným činem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a trest propadnutí věci. Bylo také rozhodnuto o náhradě škody.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, na jehož podkladě rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 5. 2011, sp. zn. 2 To 24/2011, tak že napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu vyhoštění a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému uložil trest vyhoštění na dobu šesti let.

Dne 10. 5. 2011 rozhodl Vrchní soud v Praze ve stejné věci podle § 71 odst. 4, 7 tr. ř., že obviněný se ponechává ve vazbě.

Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že ji odůvodní do sedmi pracovních dnů, odůvodnění však není ve spise obsaženo. Vzhledem k tomu, že stížnost byla Vrchnímu soudu v Praze doručena dne 18. 5. 2011 a následujícího dne vrchní soud rozhodl ve věci samé, lze mít za to, že pro obviněného už nemělo význam stížnost odůvodnit.

Vzhledem k tomu, že trestní řád nestanoví pro stížnost obsahové náležitosti, při jejichž absenci by bylo možno ji odmítnout, přezkoumal Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud ) z jejího podnětu podle § 147 odst. 1 tr. řádu správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Vrchní soud v Praze rozhodl podle § 71 odst. 4, 7 tr. ř. o ponechání obviněného ve vazbě, neboť od posledního rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podle § 71 odst. 5 tr. ř. uplynuly tři měsíce. Následně ovšem Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé výše citovaným rozsudkem, kterým výrok o trestu odnětí svobody soudu prvního stupně nezměnil. Obviněný tak po rozhodnutí odvolacího soudu musel nastoupit výkon trestu odnětí svobody. Spis byl Nejvyššímu soudu předložen poté, co Vrchní soud v Praze rozhodl ve věci samé. Rozhodnutí o stížnosti proti napadenému usnesení tak postrádá praktický význam. Přesto Nejvyšší soud konstatuje, že se ztotožňuje s jeho odůvodněním a v podrobnostech na ně odkazuje.

Protože se Nejvyšší soud s rozhodnutím Vrchního soudu v Praze i jeho odůvodněním ztotožňuje, nemohla se stížnost obviněného L. S. setkat s úspěchem a nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. července 2011

Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch