11 Tvo 18/2003
Datum rozhodnutí: 31.07.2003
Dotčené předpisy:




11 Tvo 18/2003

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. července 2003 stížnost obviněného R. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 2 To 190/2002, a rozhodl t a k t o :

Podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu s e stížnost obviněného R. P. z a m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2002, sp. zn. 1 T 16/2000, byl obviněný R. P. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k povinnosti nahradit škodu. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu obviněného M. S.

Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění a krajský státní zástupce odvolání.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 2 To 86/2002, byla podle § 23 odst. 1 tr. řádu trestní věc obviněného R. P. vyloučena k samostatnému projednání.

V průběhu veřejného zasedání při projednávání odvolání obviněného R. P. a krajského státního zástupce namítl obviněný podjatost soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. S. proto, že tento soudce už rozhodoval v samostatně vedeném odvolacím řízení ve vyloučené věci obviněného M. S. a tím fakticky vyslovil svůj názor na trestní věc obviněného R. P.

Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2003, sp. zn. 2 To 190/2002, bylo podle § 31 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto, že soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. M. S. není vyloučen z projednání trestní věci.

Ve stejném veřejném zasedání bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 5. 2003, č. j. 2 To 190/2002-663, zamítnuto odvolání obviněného i krajského státního zástupce.

Proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci, kterým bylo rozhodnuto podle § 31 odst. 1 tr. řádu podal obviněný R. P. v zákonné lhůtě stížnost, kterou v podstatě odůvodnil skutečnostmi uvedenými ve svém původním návrhu na vyloučení a znovu navrhl, aby po zrušení napadeného rozhodnutí byl JUDr. M. S. z projednání předmětné věci vyloučen.

Nejvyšší soud podle § 147 odst. 1 tr. řádu z podnětu podané stížnosti přezkoumal správnost napadeného výroku i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k tomuto závěru.

Podle § 30 odst. 1 tr. řádu je z vykonávání úkonu trestního řízení vyloučen soudce, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení, nemůže nestranně rozhodovat.



Obviněný R. P. byl žalován spolu s obviněným M. S. a soudem prvního stupně byli oba společně odsouzeni. V řízení společném pro oba obviněné mělo být projednáno také jejich odvolání a odvolání krajského státního zástupce. Pokud z důvodů uvedených v § 23 odst. 1 tr. řádu k tomuto společnému projednání nedošlo a odvolání každého z obviněných bylo projednáno samostatně, nelze účast soudce při rozhodování o vyloučené věci považovat za podjatost, která by mohla mít za následek jeho vyloučení ve smyslu § 30 odst. 1 tr. řádu. Soudci v tomto případě rozhodovali pouze odděleně o věcech, o kterých by rozhodovali při společném řízení, kdyby k vyloučení nedošlo. Způsob, kterým bylo rozhodnuto ve věci, která byla vyřízena jako první, nevede k podjatosti, a jde o průvodní jev jednoty soudního rozhodování.

Ze všech těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno.



P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. července 2003

Předseda senátu :

JUDr. Pavel Kučera